Piškotek11 komentáře u knih
Občas mám krásná období vnitřního ticha. V tu dobu nechci číst žádné delší příběhy, jen se vypnout, schoulit se do sebe, zklidnit se a odpočívat, kreslit, zajít si na smyčcový koncert, přečíst si básničku nebo úryvek z čítanky, pomalu se courat spadaným listím a dívat se, jak si naše děti hrají, jak padá mlha, stmívá se a prostě jen tak být.
Do této nálady se mi pěkně trefila tato knížka. Na chvilku si ji otevřít. Dívat se na obrázek kocourka, který fouká na pampelišku, chmýříčka letí pryč... Na další stránce je radostný pejsek, vyskakuje do výšky a chmýříčka (ano, pokračovala z jedné stránky na další) mu letí nad hlavou. U toho jedna věta, jejíž moudrost všichni známe a je fajn si ji připomínat: "Opravdové štěstí se ukrývá v jednoduchých, zdánlivě nezajímavých věcech."
Otáčím stránku, další známá perlička: " Ale uvědomovat si malé tiché chvíle, na to potřebuješ být potichu uvnitř."
Na straně 26 sedí na bílé pláni pejsek, dívá se na zářící hvězdu na černém nebi, vedle je text: "Oddej se plně naslouchání. Za zvukem je něco víc: tajemná svátost, kterou nelze uchopit pomocí myšlenek."
Strana 34: "Je úžasné pozorovat živé zvíře, protože zvíře na sebe nemá žádný názor. Prostě je." Pokračuje to na další straně: "Právě proto je se psem taková psina."
Strana 52: " Ztrácíme se v konání, přemýšlení, vzpomínání, očekávání - bloudíme labyrintem překážek a světem problémů. Příroda nám ukazuje cestu k sobě domů, cestu z vězení vlastních myslí."
Knížku mi doporučila kolegyňka, která při čtení přibrala dvě kila a upozornila mě na nutnost zásobit se čokoládou. Tak na mě knížka nefungovala, 'horší' v tomto ohledu pro mě bylo Doktore, šťastný a veselý, tam jsem se sice necpala čokoládou, ale u čtení jsem začala pít alkohol :-), po dočtení trvalo měsíc, než ten probuzený alkoholik ve mně zase usnul :-).
Z knížky Čokoláda jsem rozpačitá. Kolegyni jsem každopádně vděčná, že mě takto zprostředkovaně dovedla k filmu, který jsem kupodivu neznala, a narozdíl od knížky se mi opravdu líbil. Hlavně ten konec.
Knížka pěkná, jen mi při čtení bylo spíš stále tak nějak smutno.
Překrásné...
Ať si kdo chce, co chce říká, tenhle poklad fyzicky v ruce... to žádná e-kniha nikdy nenahradí.
Kvalitní papír a na něm natištěné tyto srdcové obrázky našeho dětství, k tomu povídání pana Lady a vše je vhodně doplněno milými lidovými básničkami a říkadly.
Chápu snahu autora dát dětem okouzleným Santa Clausem, o kterém je spousta filmů a pohádek, takže vědí, jak si ho představit, taky našeho českého Ježíška. Ilustrace jsou krásné, ale...
Za sebe mám neviditelného a tajemného Ježíška raději, nechat to na dětské fantazii. Já sice dětem nikdy nelhala, vždy věděly, jak to je. Ale zároveň jsem jim vypravovala, že Ježíšek sice není vidět, ale dává lidem do srdcí lásku, vánoční kouzlo a touhu dělat radost. Takže, i když dárky koupí táta s mámou, to vánoční tajemství je skutečné. A děti se na Vánoce vždy těšily a těší i bez té lži. Já jako dítě strašně těžko nesla, když jsem zjistila, jak mi všichni přesvědčivě lhali. Od té doby už jsem dospělým nikdy nevěřila a rozhodla se, že tohle já svým dětem neudělám. Přesto jsem je nechtěla úplně připravit o tu nádhernou atmosféru a myslím, že se mi to povedlo. Manžel se na to naštěstí dívá stejně.
Knížku nebudu hodnotit počtem hvězd, jen jsem se tak nějak rozepsala se svým osobním pocitem ohledně Ježíška.
Tak u některých jsem se zasmála.
Třeba:
Sedí vyhladovělí studenti na koleji a fantazírují: "Co takhle začít chovat prase?"
"Ti hrabe, ne? Co ta špína? A ten smrad?"
"Si zvykne..."
Telefonuje chlapík hasičům: "Rychle, okamžitě přijeďte k nám, hoříme!"
"Dobře pane, jak se k vám dostaneme?"
"Šmarjá, to už nemáte ty velký červený auta...?!?"
Dva rybáři stojí hodiny u řeky. Jeden z nich už necítí prsty na noze, a tak přešlápne na druhou.
Ten druhý se na něj zle podívá a říká: "Tak budeme stepovat, nebo rybařit?"
V saloonu
Při sklence whisky se vytahuje kovboj: "Mám nejrychlejší pravačku na celým Západě!"
V rohu saloonu se ozve: "To já dávám přednost ženské!"
Máme doma vydání s obrázky od pana Smetany. Je to moje srdcovka z dětství. Našemu mladšímu synkovi se knížka ani večerníček moc nelíbí, ale dnes jsem mu vyprávěla vlastními slovy své nejoblíbenější části: například o kaštanáři, o dívce s papírovými růžemi, o sněhulákovi, o babičkách na klestí v lese,... a jen jsem mu u toho obrázky ukazovala. A ejhle, bavilo ho to.
Krásné pohádky s velmi podařeným finišem.
To je matroš...
On už i jen život autora by vydal na pořádně dobrodružnou filmovou podívanou ve stylu Třech mušketýrů.
Skvělé a úderné citáty, samozřejmě stále aktuální i po těch staletích.
"Starci rádi udílejí dobrá ponaučení, aby se utěšili nad tím, že už nemohou dávat špatné příklady."
Pět hvězd hlavně za všechny šťastné chvíle u, pro naši rodinu vysoce ceněných, komedií s Vlastou Burianem. Knížečka se nám líbila, legrační byla panem Burianem napsaná pohádka o tom, jak přišel na svět.
Čím jsem starší, tím víc si vážím humoru a jednoduchosti, ve které snadněji vnímám esenci štěstí.
Tahle knížka mě velmi překvapila. Je milá, kouzelná, překvapivá a strávili jsme při jejím čtení celá rodina moc pěkné chvíle. Na zkoušku jsme ji jen půjčili, ale je tak povedená, že ji zakoupíme do rodinné knihovny.
Mně se to líbilo. Moc jsem s filmem nesrovnávala, tady to bylo dost jiné. Překvapila mě kriminální zápletka a taky spousta informací o víně, a jak neskutečné sumy se na těch top příčkách točí.
Před některými místními kulinářskými "pochoutkami" popisovanými v knížce bych prchala vysokou rychlostí.
Tenhle díl se mi i s jedničkou líbil ze všech nejvíc. Bylo mi jedno, že od strany 130 pod nadpisem 'renesance' se má odehrávat rozhovor Václava z Kostky s jeho mladším bratrem Adamem a z Václava tam omylem v dialogu udělali Albrechta. Podle mě tam ty vsunuté povídky ani nemusely být. Souhlasím, že milostný trojúhelník byl už celkem otravný.
Ale zbytek byla skvělá jízda a pět hvězd dávám za to, že se autorovi opakovaně dařilo mě rozesmát tak moc, až mi tekly slzy. Sraz fanatických milovníků psů, další den Josef a příjezd chlapů od Telecomu a nejvíc asi protiteroristické komando na Kostce. Je prostě málo fakt legračních, a od začátku do konce pohodových knížek, já jsem za tuhle vděčná.
Knížku mi půjčila kamarádka s očima navrch hlavy, že tohle si musím přečíst. Taky jsem pak měla oči až v ofině, a po každém nákupu jsem škrtala pomocí pravítka tlustým fixem všechny čárové kódy. Vzdala jsem to, protože bych na tom strávila mládí. Ale knížka zajímavá, ať už je to pravda nebo ne, přivodí vám husinu. Třeba historka ze zámku, kde všichni onemocněli ošklivou nemocí a umřeli, potom se zjistilo, že je tam hermeticky uzavřený komín a ten toho raka těm lidem způsoboval. Hustý. Pokud to budete číst, zkuste z toho nezblbnout.
Knížku jsme si půjčili v knihovně poté, co nám doma tyto večerníčkové pohádky jely na dvd stále dokola. Dřív jsem Kanafáska nemusela. Mohla za to animace, ty postavičky mě děsily. Když jsem však překonala tuto mou osobní antipatii, tak jsem objevila vtipné příběhy, u kterých jsem se od srdce smála, podkreslené veselou, chytlavou melodií. I knížka je povedená, líbila se nám.
Strašidlo Ruprecht chce ze svého hradu vyhnat nového kastelána pana Krbce. Ten se však v noci po strašidle jen flegmaticky ožene, jak po komárovi, a spí dál. Kastelánův kocour Kokeš vyděšený je, ale nakonec se ze všech obyvatel hradu Kulíkov stane sehraná parta, která spolu prožívá různá dobrodružství. Skvělý, a snad všem známý večerníček. I knížka se nám dobře četla.
Od malička to je moje oblíbená knížka, hlavně kvůli Barbuchovi, kterého jsem měla moc ráda a přála jsem si, aby byl opravdový. Stejně jsem si oblíbila strašidlo Ruprechta v další krásné pohádce O zvířátkách pana Krbce. U obou strašidel brzy vykoukla laskavá povaha.
Klaragot mi mluví z duše :-) - pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.... ale třeba taky, až o to už nebudeš stát...
Komentář roso.mak, taky zajímavý postřeh. Úplně chápu i všechny nadšené čtenáře. Také jsem si tímto obdobím prošla. Daleko víc po všem, co mě v životě potkalo, souzním s filozofií, která se místy objevuje v knížce Podzimní dar. Navíc ji autorka šíří zdarma. Kéž by to tak mohli dělat i další lidé, kteří píší o duchovních věcech. Třeba knihy Joea Vitala jsem musela zcela opustit. To se fakt nedalo. Naopak Celestinské proroctví (za mě knížka, ne film) mělo velmi zajímavé pasáže. Skvělý je Eckhart Tolle, moc se mi líbí Nová Země. Tak to jen takový tip pro případné hledače :-)
Tak já mám doma celou ságu, hlavně první díl je moje oblíbená knížka a přečíst si to z pohledu Edwarda bylo pro mě skvělé. Je to pořádná bichle, takže jsem si to užila. Ráda si čtu o lásce a její síle, která zde v tomto příběhu překonala i něco takového, jako je pud těchto hororových bytostí.
Tak tohle byl mazec. Historické popisy neskutečně reálně a syrově popsány s velkou autentičností. Ale co jsem dlouho rozdýchávala byly mnohastránkové detailní popisy moru a života v té době. Strrrrašný.
Jak už tu někdo napsal, toto dílo také považuji za mistrovské. Když už se člověk začte, ztratí se v příběhu, jakoby tam byl a mysli pak chvilku trvá, než se přeorientuje zpátky na přítomnost, když už musíte jít něco dělat a nečučet furt do knížky... Místy náročnější čtení, ale taková už ta doba byla.