pistalka komentáře u knih
Kniha nemá ambici být přehledem současné světové literatury, autor si ale vytipoval několik témat (rasovou otázka, sociální nerovnost, sexuální identitu, klimatickou krizi atd.), které současný román často zpracovává, přičemž tato témata demonstruje na ukázkách z knih a zasazuje je do kontextu. Protože je text doslova prošpikovaný odkazy na zajímavá díla, může být jakýmsi rezervoárem literárních tipů (sám jsem si poznačil aspoň deset knih, ke kterým bych se rád dostal, a to určitě nejsem člověk, který by přečetl kdeco).
Knihu vydavatel prezentuje jako ,,odbornou publikaci", tou ovšem není, standardy odborné práce jsou tomuto textu cizí.
Možná by bylo příjemné mít svět vyložen tak jednoduše jako pan autor, přísahat na jednu starou knihu (a té se dogmaticky držet), žel bohu bych musel mentálně ustrnout někde v hlubokém středověku (pokud mluvíme o Starém zákoně, tak starověku). Netvrdím, že Bibli nelze brát jako knihu v určitých ohledech inspirativní, ale vyžadovat po dnešních křesťanech, aby žili doslovně podle x tisíc let starých textů, to je prostě ohromně mimo, to je absolutní neschopnost vnímat kontext, ve kterém se dnešní člověk pohybuje. Ten kontext není starověký ani středověký, bohu díky. V tomto je apologetická abeceda až neuvěřitelně nadutá.
Radomír Malý, klerofašista (píše pro arcihejtra veškerého jsoucna Petra Hájka a jeho protiproud - pro silné žaludky doporučuji jeho články vygooglit) v něm sní o ideálním světě, ve kterém budeme pálit čarodějnice a kamenovat homosexuály. Jedna z dalších autorových knih se jmenuje ,,Je dovoleno bránit inkvizici?". Zcela se děsím toho, co bych se tam dočetl. Mezi tímto světem a světem Islámského státu vidím rozdíl pouze v knize, nikoli metodě.
Z té knihy čpí prázdnota, neláska, ba i nenávist a bezcitnost, že z toho až mrazí.
Je to milá kniha, která potěší Havlovy příznivce tím, jaký ohlas poslední československý prezident ve Spojených státech zanechal. Informační přínos rozhovorů je ale nevyrovnaný, od zajímavých a zasvěcených pohledů a komentářů (Havlův překladatel P. Wilson, bývalá ministryně zahraničních věcí M. Albright či profesor T. Snyder), po v ničem objevná vyznání (,,miloval demokracii…“). Nejsem si jistý, že všichni zpovídaní znali Havla natolik dobře, aby se mohli v rozhovorech rozpovídat hlouběji a neklouzat tak myšlenkově výhradně po povrchu. Osobně se domnívám, že českým čtenářům kniha mnoho nového nepřinese.
Prvorepublikový žurnalistický Olymp: tolik podnětných myšlenek, intelektuální rozměr textů, jejich tematická pestrost i stylistická vytříbenost, věta co věta. Těžko něco vytýkat.
Bachmanovka ze šuplíku, v jehož tmě trávila více jak tři desítky let, jak Stephen King přiznává ve zdařilém úvodu. Krátký román je napsán mistrovým nezaměnitelným rukopisem, perfektně jsou zvládnuty retrospektivní pasáže, zaobírající se mladistvou minulostí hlavního hrdiny, jakožto i situace, kdy se mentálně zaostalý Blaze stará o dítě. Přestože knížka nepostrádá spád, vtip a čte se velmi příjemně, nemohu se ubránit výslednému pocitu, že je až příliš obyčejná a přímočará. Už od poloviny vycítíte, jak všechno dopadne, což se bez jakéhokoliv překvapení potvdí, přesto je zcela očekávaný konec lepší než pokažený. Text by se spíše hodil jako "dlouhá novela" do některé povídkové sbíky (ostatně, takoví 'Ničemní muži ve žlutých pláštích‘ jsou ještě delší), jako samostatný román je však Blaze vesměs průměrný, s přihlédnutím k autorovým ostatním pracím podprůměrný. Ohlédnu-li se zpátky za dílky již zemřelého Richarda Bachmana, jako nejzdařilejší mi přijde román Dlouhý pochod, což bylo mimochodem mé úplně první poprvé s autorem.
(22. září 2012 – 23. září 2012)
Fosseho vyprávění a osobitý styl patrně nesedne každému, ale kdo mu podlehne, toho nepustí a na tu velmi krátkou dobu vás opravdu přenese TAM...
Osobně doporučuji přečíst pomalu a na jeden zátah.
Výběr textů věnujících se xenofeminismu. Po dočtení mně z toho v hlavě vznikl mírný zmatek, aneb slovy jedné z autorek: ,,Xenofeministkám hrozí sklouznutí do nesrozumitelnosti."
Je však pravděpodobně, že alespoň zčásti za to může ne zcela ideální překlad. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem v některé knize našel tolik chyb a překlepů. Ranný Marx, o kus dál ranný Land, o stránku dál opět ranný Marx. Au!
Ocenil bych, kdyby bylo povídek méně a kdyby byly delší, na druhou stranu jako rezervoár nápadů pro budoucí využití je sbírka dobrá. Je zjevné, že autor má talent a fantazie pracuje na plné obrázky. Jen tu a tam by bylo potřeba něco vycizelovat, rozvést, ale přihlédnu-li k tomu, že se jedná o debutovou sbírku, nemám žádných větších výhrad. Od autora si rád přečtu román.