Pítrs85
komentáře u knih
Malá Sibiř
Antti Tuomainen
Výborná noir detektivka, co mi svojí atmosférou ani tak nepřipomínala jiné severské krimi, jako spíš film Fargo. Spousta podivných bytostí, nějaká ta vraždička, to vše v mrazivém a zasněženém finském zapadákově. První půlka lepší, závěr už notně přitažený za vlasy, ale to do tohoto žánru tak nějak patří.
Tma
Ian Rankin
Další skvělý Rebus. Ze začátku jsem si myslel, že to Rankin tentokráte tak trochu překombinoval, spousta postav, až moc doslovný popis vyšetřování, možná lehce natahovaný děj... Ale po dočtení knihy to všechno do sebe krásně zapadlo, plus ten velice dobrý závěr. Je skoro až neuvěřitelné, jak dokáže být autor i pojedenácté, vlastně se (skoro) stejnými postavami nebo se stejným prostředím (můj milovaný Edinburgh), pořád zábavný a čtivý. Sláinte, Johne!
V Manchesteru nemají manšestr
Karel Kyncl
Svět se za to čtvrt století posunul o kus jinam, ale jako obraz doby, dobrodružných let devadesátých, to působí skvěle. A btw všechny ty radosti, co zažíváme dnes, myslím všechny ty absurdity, kdy se rasismus, genderová vyváženost atd. vyhrotilo nechutným způsobem, věřte, že před těmi cirka pětadvaceti lety se řešilo úplně to samé, tudíž "tenkrát bylo líp" neexistuje. Jen nebyly sociální sítě a tak se k problematice, jenž hýbe světem, nemohl vyjádřit kdejaký... Kovy ;-)
Můj život v červené a bílé
Arsène Wenger
!!Komentář pouze pro fotbalové fanoušky/fanatiky!! Biografie Arsene Wengera je stejná jako tiskové konference fotbalových manažerů- na tiskovce toho spoustu napovídají, ale ve skutečnosti nic neřeknou. A zrovna tak se to má s Můj život v červené a bílé. Na to, jak dlouhou kariéru za sebou tento Frantík má, je prostě 250 stran poněkud málo. Arsene navíc mluví neustále v metaforách, není konkrétní, pořád a dokola opakuje, jako mantru, co je důležité k tomu stát se výtečným fotbalistou, jaké měl štěstí, že mohl trénovat inteligentní (toto slovo má Wenger očividně opravdu rád) a talentované hráče... A samozřejmě neopomíná, jak výborným manažerem byl. Ale abych mu jenom nespílal, některé úseky kapitol svoji hodnotu mají, alespoň trochu nás za tu fotbalovou oponu nahlédnout nechá... ale čekal jsem prostě víc (vím, jako fan ManUnited nejsem objektivní, ale o pár let starší biografie Alexe Fergusona byla mnohem čtivější). Tudíž nejlepší na celé knížce je předmluva od novináře, a dlouholetého fanouška Arsenalu, Jindřicha Šídla. Jinak naprosto standardní a ničím nevybočující autobiografie z fotbalového světa. (A btw, Arsene, vím, že se chceš i v důchodu nějak realizovat, ale do zásadních fotbalových věcí už prosím nezasahuj, viz. ty "úžasné" nápady s pořádáním MS každé dva roky, s kopáním autů místo vhazováním etc. etc.).
Cristiano Ronaldo - oficiální biografie
Guillem Balague
!!Komentář pouze pro fotbalové fanoušky/fanatiky!! Měl jsem obavy, že knížka bude přesně ta fotbalová biografie psaná pro desetiletý fotbalisty, spousta frází, spousta opsaných článků z webu atd. atp. Naštěstí biografie (snad dokonce oficiální, s požehnáním samotného CR7) je přesný opak, tudíž vyspělá, psaná lehkým perem a pro čtenáře, co už mají pár životopisů načtených. Možná až příliš kritická (je cítit, že autor je z "tábora Messi"), v určitých věcech repetitivní (Ronaldo málo brání, Ronaldo nemůže hrát číslo devět), ale jinak velice povedená biografie dost možná nejlepšího fotbalisty všech dob.
Mladý Hitler: Zrození Führera
Paul Ham
Výborná kniha, náhled do duše jednoho neklidného muže, který ač nedisponoval ani vysokou inteligencí, ani politickými zkušenostmi, a už vůbec ne lidskostí, si dokázal omotat okolo prstu tak vyspělou a silnou zemi. A to jen díky tomu, že právě tato země byla po první světové válce nemocná, oslabená a toužící vrátit se na světový piedestal, nejlépe ihned. A právě to jim Adolf Hitler nabídl, přestože to byl demagog, lhář a samozřejmě hlavně tyran první kategorie. Paul Ham to vzal za správný konec, nabídl objektivní pohled na dobu, která Hitlera formovala, odůvodňuje něco, co se nám, bez kontextu doby, zdá jako zcela nemožné, až zvrácené. Nabízí Hitlerův život od jeho narození až po jeho uchopení moci, kdy náš svět proměnil na minimálně šest let (ale spíš více) v peklo na Zemi. Možná trochu škoda, že některé své myšlenky často opakuje a kvůli tomu už mu nezbyl prostor na třicátá léta, tedy roky, kdy se Německo nejen obrazně, ale už doslovně poklonilo nejhoršímu diktátorovi všech dob. Ale chápu, už z podstaty věci (Mladý Hitler) chtěl nabídnout pohled na skutečnosti, jenž tohoto lháře, demagoga a hloupého člověka stvořily.
Temný karneval
Ray Bradbury (p)
Ne snad přímo zklamání, ale ani ne takové nadšení jako po dočtení Ilustrovaného muže. Těžko soudit, od Bradburyho mám přečtené právě jen tyto dvě knihy povídek, ale po dočtení obou bych si troufl tvrdit, že je autorovi lépe ve sci-fi vodách a je tak fajn, že tím kormidlem, po prvotních neúspěších právě se svými hororovými příběhy, otočil. Pořád to má tu Bradburyho poetiku, Ray umí vykreslit moc fajn charaktery (viz. povídky o té "Addamsovic rodince"), umí psát poutavě, zábavně, povídky se čtou moc fajn. Ale Ilustrovaný muž zaujal určitě více. (Btw z dnešního pohledu už povídky v Temném karnevalu moc šancí vyděsit vás nemají, ale takhle pár dní před Halloweenem, proč ne :-).
130: Čas hvězdoplavců
Nikkarin (p)
Milá cypovinka, plná různých pop kulturních odkazů, geekovského humoru a akce pro nerdy... co bavila i mě, starého cynika! :-) A asi nejsem zdaleka první, kdo volá- "Kde je pokračování? My chceme pokračování!"
Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu
Spike Milligan
Švejka (tedy knihu, se kterou v anotaci dílo páně Milligana nakladatelství srovnává) louskám už přes rok a ne a ne ho dočíst. Naopak Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu přečteno za den. A není to jen tou "netloušťkou" knihy. "Může" za to hlavně humor, kterým je napsána. A ten tedy je! Jedním z důvodů, proč mě knížky od Spike Milligana zaujaly, je fakt, že ho jako svůj autorský vzor uznával i sám velký John Lennon. A pokud jste četli některou z Lennonových knížek, musí vám být jasné, kde tu inspiraci pro svůj "divnohumor" a řádnou dávku absurdity bral. Těším se na další Milliganovi kousky, tohle je totiž přesně ten šálek toho absurdního anglického čaje pro mě.
Smrt na kůru
Dalibor Vácha
Minimálně stejně dobré jako předchozí M+B+M, Dalibor Vácha umí psát příběh napínavě, akčně, aniž by sklouzával ke stereotypům nebo klišé. Pokud se o danou tématiku zajímáte a chcete si o této podstatné době našich dějin přečíst nejen literaturu faktu (resp. historie), tento zdramatizovaný příběh podle skutečných událostí můžu směle doporučit.
Palba od boku (Portrét Quentina Tarantina) / Pulp Fiction
Quentin Tarantino
Mírně bulvárně napsaná biografie nejvýraznějšího režiséra současnosti, navíc ukončená dobou, kdy celý svět zachvátila mánie filmem Pulp Fiction. Tudíž nejzajímavější části jsou ty, které popisují docela divoké Quentinovo dětství a pak ty, které ukazují, jak těžké je se v továrně na sny uchytit, přestože máte talentu na rozdávání a že bez cizí pomoci by se vám to nepodařilo asi nikdy. Nejvíc se mi líbí ten fakt, který z knížky vyznívá, že samotný Tarantino si jde stále svou vlastní cestou, pořád je tím "vyvrhelem" a nejšťastnější chvíle jeho života byly ty, kdy pracoval ve videopůjčovně a byl obklopený stejnými filmovými maniaky, jako je on sám.
Generation kill: válečný reportér v první linii irácké války
Evan Wright
Evan Wright popisuje spojeneckou invazi do Iráku v roce 2003 bez jakýchkoliv příkras, patosu a přehnaného vlastenectví, nepokouší se však její dopad ani nikterak kritizovat, namísto globálního pohledu nabízí svůj vlastní, kdy po dobu několika měsíců patřil do bratrství několika členů průzkumného praporu námořní pěchoty USA. Čtenář se tak dozví, co za lidi se vlastně v řadách americké armády rekrutuje a jaké pohnutky je k tomu vedou. Výborné čtení i pro pacifisty jako jsem já, kdy není problémem se na jedné stránce rozesmát, ale i nemít daleko k pláči.
Slunění v dešti
Gwyneth Lewis
Veselá knížka o depresi není veselá tím, že by autorka problém deprese nějak shazovala nebo zlehčovala, sama prošla peklem deprese, tudíž ví, že o tomto se žertuje těžko. Ono 'veselá' znamená, že je jen na vás, jak se s touto psychickou nemocí vypořádáte, autorka jen nabízí svůj úhel pohledu, jak se s ní vypořádala ona. A že to byla dlouhá a těžká cesta.
Gang
Martina Cole
Martina Cole sice píše o britském undergroundu, ale píše jím způsobem, jako kdyby její cílový čtenáři (mno spíše čtenářky) byli konzumenti magazínů typu Cosmopolitan apod., prostě je to asi tak drsné, jako čeští gangsta rappeři, týpci, co neumí zabít ani čas... Takže nechci generalizovat, ale příště romány o podsvětí asi už jedině od autorů, nikoliv od autorek. Nadruhou stranu se musí Martině nechat, že píše jednak čtivě a jednak přehledně, což je velkej plus vzhledem k tomu, že je tu asi dvěstě hlavních a třitisíce vedlejších postav. Ale zkrátka jsem všechno to fuckování a násilí moc nežral.
Pozpátku
Rob Grant
Pro mě osobně má tahle knížka se seriálovým Red Dwarf společný jen název a hlavní charaktery, jinak je to děsná pruda, těch pár povedenějších vtipů to nevytrhne. Určitě nejslabší knižní Trpaslík, První kapitoly (Pozpátku) jsou zbytečně nechutný a poslední kapitoly (Pistolníci z Apokalypsy) zas zbytečně násilnický. Když už Red Dwarf, tak určitě radši ten seriálový.
House, Dr.: oficiální průvodce slavným televizním seriálem
Ian Jackman
Po přečtení tohoto průvodce budu mít seriálového House rád asi ještě o mnoho více, páč když se člověk dozví, kolik práce, úsilí, času a peněz stojí natočení byť jen jedné jediné epizody, musí uznale pokývat hlavou, že House MD přesahuje svět televizní zábavy a nabízí přidanou hodnotu, což v dnešní době nebývá úplně zvykem. A když se dočte, že všichni tvůrci, Hughem Lauriem počínaje a cateringem konče, dělají svoji práci nejen se zarputilostí, ale i s úsměvem na rtech, tak to prostě musí docenit. Knížka nabízí spoustu (autorizovaných!) zajímavostí ze zákulisí, rozhovorů s herci a s tvůrci a taky parádní vtipnou předmluvu samotného Dr. House. Pro fanoušky této TV show povinnost.
Love Me Do – 50 osudových dnů ze života Beatles
Paolo Hewitt
O něco horší než autorizovaná biografie Huntera Daviese, páč tam, kde si Davies vystačil se samotnými "zápisky ze života Brouků", se Hewitt přeci jen snaží být maličko bulvární a tzv. tlačí na pilu (nejednou, podle mě, naprosto zbytečně). Nedělám si iluze, že Fab Four byla chodící sama ctnost a neposkvrněnost, ale vylíčit je pomalu jako feťáky a násilníky, to už mi přišlo prostě přes čáru. Na druhou stranu dokáže autor psát (když se zrovna nesnaží být bulvární) velice zaujatě, navíc sympatický je styl, jakým je tato biografie napsána- 50 nejstěžejnějších témat v historii kapely, každému se dostane prostoru na cca třech až pěti stranách. Výtečný je pak i seznam důležitých dat, psaný na konci knížky. Krásné fotky a vůbec kvalitní papír, resp. obálka je pak onou třešničkou.
Doktor Proktor a prdicí prášek
Jo Nesbø
Jo Nesbo, to je hlavně král současné (nejen) severské detektivky. Ale nejspíš aby z těch všech drsných příběhů Harry Holeho Nesbomu nepřeskočilo, vymyslel si postavu Doktora Proktora, vynálezce tak akorát ztřeštěného. Knížka je to v první řadě dětská a být mi asi tolik, kolik je hlavnímu hrdinovi Bulíkovi ("Chce k tomu jménu někdo něco dodat?"), užil bych si tenhle bláznivý příběh jistě ještě o mnoho víc. Ale Nesbomu nelze upřít smysl pro humor, těším se na další tři Proktorovi dobrodružství.
Šťastný Snoopy – Sebrané stripy Peanuts (1.1.–16.10.1965)
Charles Monroe Schulz
Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že je Peanuts komiksem určeným hlavně dětem, opak je pravdou, Snoopy a spol. v sobě mají takovou hloubku, kterou nenajdete v Marvelu a DC dohromady. Příběhy normálních lidiček v sobě nesou poselství, že ve svých strastech a radostech denního života nejste sami, že se vždycky najde nějaký Charlie Brown, který se nástrahami světa prokousává zrovna tak jako vy. Hřejivý a milý humor Charlese M. Schulze na hony vzdálený dnešní (nejen) komiksové produkci. A samozřejmě psisko Snoopy, ten, který lidské trápení sleduje svým psím nadhledem.
Snoopy nad věcí - Sebrané stripy Peanuts (17.10.1965-31.7.1966)
Charles Monroe Schulz
Můj ty smutku, tohle je opravdu jeden z nejlepších komiksů, co jsem kdy četl, ne-li vůbec nejlepší. Krásný ve své jednoduchosti běžného života, podaný s úžasným nadhledem a humorem, který hladí. Pozor! Peanuts rozhodně není komiksem jen pro děti, nese v sobě totiž až netušenou hloubku... psí :-)
