pkovarik
komentáře u knih
Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení
Sam Harris
Beru to spíše jako záznam autorovy vlastní cesty k osvobození mysli a celoživotní hledání duševní pohody uvnitř sebe sama. Sam Harris popisuje, jak se dostal k meditaci, líčí svá setkání s různými duchovními učiteli a guruy, ale zabrousí i do oblasti drog, které mu pomohly nahlédnout do světa vlastní mysli.
Když bych měl stručně napsat, co se vlastně knížka snaží sdělit, bylo by to složitější. Mám pocit, že autor, a vlastně to i sám říká, nám chce nabídnout cestu k úlevě, osvobození, možná štěstí, a snaží se čtenáře - začátečníka v této oblasti, seznámit s meditací.
Tento cíl však různě mixuje odbočkami do neurologie, filozofie mysli a spřízněných věd (za mě skutečně zajímavé), ale také to prokládá svými názory na náboženství, které prakticky pokládá za bludy nebo v lepším případě za vyprávěnky legend.
Kritika náboženství tu ale není nutně za účelem přesvědčit čtenáře o autorově pravdě, ale spíše rámuje nabídku autora, že vám předá návod na spirituální růst, který je oproštěn, či lépe řečeno nevyžaduje náboženské ukotvení.
Autor slibuje, že praktikování meditace vám umožní přijmout přítomnost takovou jaká je a "když odmítneme být tím, kým jsme měli sklon být v minulosti, můžeme se stát moudřejším a soucitnějším člověkem a žít naplněnějším životem."
Stojí určitě za přečtení, ať jste v jakékoli fázi svého růstu. Věřím, že v knize narazíte na podněty, které vám mohou otevřít nové poznání, případně alespoň zprostředkují jiný pohled na zažité.
Na cestu ještě přidávám citát, který mě zaujal: "Moudrost není v určité rovině nic hlubšího než schopnost řídit se vlastní radou."
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Co se stane, když k Zemi namíří flotila cizáků z jiné planety? Co to udělá s lidmi? A co když se objeví lidé, kteří vyhlíží cizí armádu, protože konečně vyhladí z povrchu zemského zkažené lidské plémě..?
Otázek, kterými se Liou Cch'-sin ve svém románu zabývá, je mnohem více. Je to sci-fi, je to psychologická sonda, je to tak trochu i ekologický manifest, místy i akční thriller. Pro milovníky sci-fi je to nejspíš lahůdka, už pro množství fyzikálních teorií, ale i zajímavé vykreslení trisolaranské civilizace.
Přiznám se, že jsem se v knize chvílemi ztrácel, právě kvůli pasážím z fyziky, ale třeba i v dlouhých sekcích popisujících dění ve virtuální realitě. Jinak byla kniha velmi čtivá.
Na druhou stranu mě hodně bavila ta psychologická rovina, ale třeba i průběžné odkazy na čínskou - komunistickou historii.
Shrnutí, pro milovníky sci-fi určitě bomba, pro ostatní... nevím :-).
Temný les
Liou Cch'-sin
"Vesmír je temný les. A každá civilizace je ozbrojený lovec, který se krade podrostem tiše jako stín, opatrně odhrnuje větve před sebou a našlapuje jako kočka."
Na této knížce mě zaujalo něco jiného, než samotný příběh. Z pohledu vyprávění mi to celé přišlo tak trochu roztříštěné do mnoha stran a dílčích epizod. Neříkám, že to nebylo zábavné, určitě je to pro milovníky sci-fi parádní počtení, je zde i spousta fyzikálních konceptů, já si v knize našel i své oblíbené postavy, ale nijak hlouběji ve mně celkově toto Liou Cch'-sinovo vyprávění nezůstalo.
Rozhodně mě však zaujal koncept temného lesa a principy kosmické sociologie. S nadsázkou bych řekl, že mi to nedává spát. Liou Cch'-sin přišel s axiomy, podle kterých není radno na sebe ve vesmíru upozorňovat a hlavně, ze kterých jasně plyne, že jakékoli přátelství mezi vesmírnými civilizacemi není možné.
Dlužno říct, že tyto axiomy prostupují v kritických fázích i vzájemné vztahy mezi pozemskými velmocemi a kosmickými silami, a je na čtenáři, nakolik se s tím chce ztotožnit či nikoli. A toto jsou za mě hlavní momenty, kvůli kterým knížku doporučuji k přečtení (bez ohledu na váš oblíbený žánr).
Dějiny světla
Jan Němec
"Krása je nejvyšším symbolem pravdy. A umění má smysl jen tehdy, pokud pravdu symbolizuje."
Knihu lze číst vícero způsoby. Jako životopisnou črtu Františka Drtikola, jako historický román procházející několika rozdílnými epochami od konce 19. století po 60. léta 20. stol., jako svědectví o těžkém životě příbramských havířů, jako dílo pátrající po definici umění a krásy, hledání smyslu života, ale i motivaci najít odvahu tvořit vlastní svět.
Jan Němec ve svém románu sleduje životní dráhu Františka Drtikola, jeho zrání i zvraty v jeho kariéře a tvorbě, nechává nás nahlédnout do jeho hledající duše, předkládá nám umělcovy úvahy o životě, lásce a kráse. A samozřejmě nesmím zapomenout na světlo, fotografův pracovní nástroj, které dokáže při správném uchopení vykreslit podstatu lidských bytostí.
S Drtikolem má autor společné to, že oba rádi provokují. Ne však proto, aby si z nás dělal dobrý den, ale proto, aby nás přivedli k zamyšlení. To pak třeba v knize zazní:
"To víte, láskou krátíme si čas před smrtí."
Mně se kniha moc líbila. Určitě je to román, ze kterého si leccos odnesete. Možná vás i přiměje sebrat odvahu a jít za tím, co je pro vás skutečně důležité. Neměli bychom slevovat ze svých snů. Právě proto Fráňa Drtikol říká, že jakmile "se člověk přestane soustředit na podstatné věci, vždycky se začne cítit bídně."
Také myslím, že ono hledání je pro autora tématem, které se objevuje napříč jeho dílem. Dějiny světla jsou silně provázány s pozdější knihou Možnosti milostného románu. Nejen tím, že v ní autor román o Drtikolovi zrovna píše, ale je tam více paralel a společných myšlenek, vlastně je to v určitém směru nepřímé pokračování.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
"Přiznejme si to, život je román na motivy smyšlených událostí, které se často jen díky naší tvrdohlavosti alespoň na čas staly skutečností."
V této knize se stanete svědky existence vztahu spisovatele a studentky, i když právě tyto kategorie jsou jednou z příčin, proč se vztah začal rozpadat. Protože na vnějších znacích ve vztahu přece nezáleží.
Hledání autenticity a toho, na čem ve vztahu doopravdy záleží, je jednou z hlavních linií knihy. Je to krása? Co znamená být sám sebou? Dokážeme milovat druhého právě takového, jaký ve skutečnosti je? A jak to poznáme? Jan Němec rozvinul v tomto románu téma hledání zákonitostí ve vztazích, ale dostává se až k otázkám po smyslu existence, která se ve vztazích zrcadlí.
Mě ta knížka bavila hned z několika důvodů. Zmíněné a další podobné otázky si klade asi většina z nás. Každý z nás má za sebou svou cestu a díky Janu Němci může konfrontovat své vlastní prožitky s těmi jeho, ale třeba se na své vztahy podívat i novýma očima. V knize je navíc spousta literárních, filmových a hudebních odboček, které vám Jan Němec servíruje v kontextu příběhu jeho vztahu s Ninou. Líbí se mi i jeho styl psaní, některé metafory či literární pozorování jsou zkrátka požitek.
Přiznám se ještě k tomu, že mě kniha oslovila i několika momenty, kterými se autor dotkl mé vlastní minulosti. To když třeba trávil léto v Bratislavě, zrovna v době, kdy pod mostem SNP (UFO) vznikla písečná pláž, tehdy jsem tam i já trávil část svého rozmarného léta, nebo když přemítal o svém studiu na FSS, kde jsme se nejspíš těsně míjeli, a bylo toho asi více.
Také mě bavilo sledovat myšlenkové pochody a tvůrčí procesy tohoto zajímavého spisovatele.
Pěkný zážitek.
