plaguedoctor komentáře u knih
Pozoruhodné vzpomínky slavného českého historika, zaměřené však především na jeho vědeckou kariéru. Kdo by chtěl vědět, co zrovna dělal, když někde nepřednášel nebo něco nepsal, mnoho se nedozví.
Docela nudný road-sklerotikon z časů raného středověku, nezaujal mě autorův styl ani příběh.
Pokud Vás zajímá, proč je Rusko rozpínavá asijská horda a kde se to v Rusech vzalo, tato kniha Vám napoví. Některé autorovy názory jsou ovšem zcestné a nepříliš podložitelné, zejména jeho absolutní odmítání tzv. normanské teorie a ještě více jeho víra v okolí pohlcující super-ethnosy. Abych knihu jen nehanil, místy obsahuje i cosi jako černý humor. Při popisu Astrácháňského kremlu hovoří Gumiljov o "archeologické katastrofě", neboť Rusové použili staré cihly jiných civilizací a jejich předchůdci rovněž "recyklovali". A věděli jste, že Boris Godunov byl skvělý panovník? Chtěl, aby se všichni měli stejně špatně.
Jakožto "středověkáře" mě velmi zajímalo, jaké souvislosti mi dle autorky unikají. Jsou to parlamentní projevy, ezošitařské blogy, články z Reflexu či rozhlasové pořady. V knize se navíc poněkud ztrácí ono proklamované skryté soukromí a jedná se o chaotickou a ve výsledku prachmizernou biografii, v níž se čtenář například dozví o tom, že autorka má perskou kočičku. Naprostým výsměchem vědecké práci, za níž autorka tento svůj výplod považuje, je kapitola, snažící se komparovat království a republiku a Karla IV. s Masarykem. Napadá mě ještě několik postřehů, ale nechci být sprostý ...
Dost obtížně čitelný životopis posledního burgundského vévody z dynastie Valois. Na můj vkus až příliš strukturalistické.
Autor sice hezky shrnul veškeré dostupné zprávy o tzv. adamitech, leč ve většině případů se jedná o zprávy značně pozdní a pocházející z druhé ruky. Poněkud zarážející je to, že kniha postrádá závěr.
Zajímavé popularizační čtení, ale s většinou autorových názorů se neztotožňuji a mnohé mi dokonce připadají dost přitažené za vlasy.
Naprosto katastrofální pokus o biografii Přibyslava z Křižanova. Autor knihu místy až zbytečně natahuje naprosto nesmyslnými citacemi celých listin a sálodlouhých úryvků z Cronica domus Sarensis přímo v textu, mnohdy v latině, která mi sice nečinila problém, ale s ohledem na popularizační charakter publikace je to zcela zbytečné. Třetinu celé knihy navíc zabírá ,,exkurz,, o politických dějinách Čech a Moravy v 1/2 13. století a o kolonizaci, který není ničím jiným nežli výtahem z prací Žemličkových, Klápšťových a dalších. Co se týče samotné osoby Přibyslava z Křižanova a jeho rodiny, toto téma mnohem lépe zpracoval Kalista ve své Blahoslavené Zdislavě.
Výborná syntéza, která si všímá všech aspektů křižáckých tažení do Palestiny - a to včetně české účasti.