pleybe komentáře u knih
(SPOILER) Začíst se do této knihy bylo poměrně těžké. Leč má zajímavý nápad, děj se šíleně táhl a jediné, co mě nutilo číst dál, bylo střídání dvou časových rovin. To mě udržovalo v jistém napětí a jen díky tomu jsem zvládala číst dál. Často jsem se ale i tak do čtení musela nutit, některé pasáže jsem doslova přelétla očima a šla dál. Dialogy byly nudné častěji, než by mi bylo milé, a část popisů taktéž.
Kvalita tohoto příběhu zdaleka nenaplnila má očekávání založená na četbě autorovy předchozí duologie (Muffin a čaj + Koláčky a spiklenci), a to i přestože se zde opět vyskytuje lgbt tematika (i když v tomto díle jen okrajově, v náznacích). Výpravné fantasy bylo ve svém základu fajn, bohužel čím dál jsem četla, tím víc absurdně „divných“ a nelogických momentů to přinášelo.
Samotný konec je pak poněkud zvláštní. Čtenáře lehce překvapí, zároveň zklame a při tom je donutí se znovu ptát, co je vlastně pointou celé knihy a výpravy. Celkově mi přišlo, že autorovi mnohem víc sedí lgbt teen romantika než nějaké pokusy o fantasy/sci-fi.
Z této knihy mám poněkud rozporuplné pocity. Nejsem zrovna příznivec hororů a tohle byl nejspíš můj první YA horor vůbec. Ke knize mě přilákala spíš otázka vraždy než touha po scary příběhu, ale ve výsledku to byl takový mix thrilleru, hororu a cestování v čase.
Musím říct, že mě kniha ničím moc nezaujala. Jako hororový ne-příznivec jsem nechápala časté narážky na filmy a snad i knihy tohoto žánru a nejspíš se tím o něco z kouzla knihy ochudila. Ale i mimo to, postavy si mě zkrátka nedokázaly získat. Nebyl mezi nimi nikdo, kdo by byl napsán více plasticky, aby se s ním mohl čtenář ztotožnit. Všechny postavy mi přišly podivně ploché a odosobněné. Jestli je to pro YA horory typické, nevím, ale rozhodně je to jeden z důvodů, proč si mě kniha ani nemohla získat.
Zvláštně nedovysvětlené mi přišlo i samotné cestování časem. Chci moc, když i od hororu čekám nějaké logické vysvětlení takového jevu? Má záhadnost přemístění hlavní hrdinky do minulosti napomáhat v navozování tajuplné a neproniknutelné atmosféry? A co ten konec? To byl neskutečný mindfuck. Tak nějak jsem do poslední chvíle doufala, že ten příběh skončí aspoň spravedlivě, když už nic jiného.
Jako příliš neznalá hororového žánru hodnotím tuhle knihu 3 hvězdičkami. Musím ale říct, že i s odstupem času ve mně vyvolává zvláštní směsici pocitů. Vlastně ani nevím, jestli bych ji doporučila, nebo ne. Rozhodně pro mě ale nemá takovou hodnotu, abych ji ještě někdy četla znovu.
Na knize se mi líbí především to, jak originálně pojímá zadávání hádanek. Spojení s velkým Sherlockem Holmesem a dr. Watsonem, který zde stojí v roli hadače, tak nějak vyplývá ze zvolené tematiky, ale fakt, že jsou hádanky zadané pomocí krátkých příběhů tolik připomínajících Watsonovo převypravování detektivních příhod, se mi velmi zamlouvá. Ne každému musí delší „úvod“ k hádánkám sedět, ale mně se tento nápad líbil. A ty dokonalé ilustrace!
Co však musím knize vytknout, jsou hádanky samotné. Na jedné straně stojí hádanky, které jsou neskutečné primitivní, oproti nim pak lze v knize nalézt i takové, jež jsou jenom pro náročné. Proč aspoň nepoužili nějaké stupně obtížnosti, kterými by pro orinetaci čtenáře jednotlivé hádanky opatřili? Občas bych dokonce řekla, že některé z hádanek mají i více řešení, než je na konci knihy uváděno. A rozhodně se tu najde i značný počet takových, které jsou nejednoznačně zadané (resp. lze je pochopit dvojím způsobem), takže jsem pak u nich tápala, co tím chtěl básník vlastně říct.
Takže na zabavení je kniha asi fajn, ale žádný zázrak od toho nečekejte.
(SPOILER) Podobně jako první díl, i tento rychle ubíhal. Kapitoly jsou krátké a úderné a často končí v napínavém bodě, čímž si autor udržuje vaši pozornost, až v podstatě máte problém knihu odložit. Stejně jako v předchozím díle, i zde akce střídá akci, takže příběh svižně odsýpá. Samotná zápletka mi přišla o něco lepší a zajímavější, než byla ta v Dívce pod hladinou. Snad mě zde i více bavila samotná postava Sloan.
Co však musím knize vytknout, je její závěr. Byť byl dokonale napínavý a dobrodružný, prakticky nic nevysvětlil. Celou dobu jsem čekala nejen na dopadení vraha (a o tom, že se tak stane, se málem nedalo ani diskutovat), ale také na vysvětlení toho, kdo to je a proč dělá to, co dělá. Bohužel, o vrahově motivaci se prakticky nic nedozvíme, nedozvíme se ani jeho pravé jméno, nedozvíme se nic o tom, proč své vraždy provádí zvoleným způsobem. Jediné, co víme, jsou záblesky z jeho minulosti a to, že i jako mladý byl podivín. Což mi přijde málo. Kdyby autor přidal dalších pár stránek s nějakým objasněním, byla bych mnohem spokojenější. Ale i přes tento nedostatek mě Černý korál bavil více než předchozí díl série.
Možná kdybych knihu četla v mladším (teen) věku, užila bych si ji více. Takhle to bylo poměrně velké zklamání. Zatímco Kovyho tvorba se mi neomrzela ani po letech, tahle kniha mě nudila už po několika stranách. Ale byla jsem zvědavá na Kovyho historky, tak jsem se ji snažila dočíst.
Nesedl mi především styl, jakým byla kniha napsána. Text působí poměrně nedospěle a ono se ani není čemu divit vzhledem k tomu, v kolika letech ho Kovy napsal. Asi bych zápisky přirovnala spíše k propracovanějšímu deníčku teenagera, než-li k hodnotné autobiografii. Nezbývá mi než doufat, že se časem dočkáme druhého pokusu o Kovyho vlastní autobiografii, která již bude literárně zdařilejší a hodnotnější.
Knížka je poměrně útlá, uvnitř se nachází řada filmových fotografií s kratšími komentáři, přečtete ji tedy opravdu během chvilky.
Oceňuji nápad udělat řadu doplňkových publikací, které se věnují jednotlivým postavám z filmů. A to, že jde o filmy, je důležité nejenom po grafické stránce, ale také po stránce obsahové. Fotografie, které se uvnitř nachází, jsou z jen a pouze těch okamžiků, které se dostaly do filmů – nečekejte tedy žádné zákulisní fotografie ani nic podobného. Stejně tak uvedené informace vyplývají pouze z dějové linky filmů, nic navíc se zde nepřidává a co víc, spousta věcí, která by se k Ronově filmové postavě dala napsat, se do knihy ani nedostala.
Pobavila mě kapitola věnovaná Ronovým magickým nehodám – pro tuto postavu je to však ve filmech něco tak ikonického, že je tato kapitola zcela na místě.
Kniha celkově je určena převážně mladším čtenářům, ale jako sběratelský předmět potěší každého fanouška Harryho Pottera.
K Prvnímu muži jsem se dostala až po přečtení knihy Jsem tu pro tebe. Obě knihy mají několik styčných bodů, zejména co se týče autorčiny očividné obliby v zatížení hrdinů traumaty z minulosti. I zde mají své šrámy z minulosti oba protagonisté, ale opět byla pro jejich řešení zvolená vyvážená střední cesta, která se těchto problémů sice dotkne, ale neklade si za cíl je příliš podrobně rozebírat. I proto kniha působí odlehčeně.
Příběh ubíhá poměrně svižně, zasazen je do českého prostředí, což je pro autorku typické. Také je doplněn řadou adekvátně popsaných erotických scén, které jen umocňují dojem, že jde o oddechové čtení, nikoliv závažné drama.
Přesto mi První muž přijde jako slabší kniha než Jsem tu pro tebe – nejspíš je to dáno i tím, že byl tento příběh napsán dříve, ale zároveň tu na mě chování obou protagonistů působilo mnohem více dětinsky než v Jsem tu pro tebe. Jejich příběh sice staví na principu lásky (nebo spíše okouzlení) na první pohled, ale kluci spolu nejsou schopní dospěle komunikovat, a to i přesto že je jeden z nich o řadu let starší. Pořád kolem sebe krouží a nedostatek komunikace vede jen ke zbytečným nedorozuměním. O to víc mě to mrhání časem štvalo, když jde pouze o letní románek, který zkomplikují hlubší city, s nimiž je pak potřeba se vypořádat. :)
Kniha mne zklamala svým zpracováním. Leč jsou povídky z mnohých ohledů zajímavé a lákají možností nahlédnout pod pokličku pátracím akcím, úřednický styl, jímž jsou psané, jim bohužel nesedí. Jsem si vědoma snahy o větší autenticitu, které se touto cestou autor snažil dosáhnout a kterou vlastně skvěle zvládl, ale v rovině čtenářské přístupnosti mi právě toto činilo největší problém. Přestože jsou povídky krátké, i tak se mi kvůli užitému stylu úředních hlášení a jejich jazyku špatně udržovala pozornost.
Čtenářsky náročná povídka, při níž musíte plně soustředit svou pozornost, abyste pochopili, co je vám ve vší té záplavě cizích slov a slov vůbec předkládáno. Protagonistovy pocity a vnímání světa do nejmenších detailů na vás útočí na každém rohu, analýza vás při čtení ochromuje stejně jako hlavního hrdinu - na rozdíl od něj vás však zahlcení analýzou čeká jen na několik minut a po dočtení povídky si můžete spokojeně oddechnout. Tématika lásky v podání impresionistických popisů a symbolického vyznění je rozhodně zajímavým, leč ne zrovna čtenářsky přístupným zážitkem.
Jedna z oblíbených pohádkových knížek mého dětství. I teď si dobře vzpomínám, jak mě Sůl nad zlato v tomto podání uchvátila. Přitom zrovna tato pohádka jako taková nepatřila k těm, které by stály na vrcholku mého žebříčku oblíbenosti. Ovšem veršované podání Jana Aldy s mým dětským já dokázalo divy, a když mi kniha v nedávné době opět přišla pod ruce, neodolala jsem a pustila se do čtení znovu. A co říct, okouzlení veršíky přetrvávalo a pohádka mi připadala stejně krásná jako kdysi.
Kniha mi přišla pod ruky při přidávání inzerátu na bazar a díky nádherné ilustraci na obálce jsem neodolala a ještě před zveřejněním inzerátu jsem si ji musela přečíst! Sice už jsem vyrostla ze čtenářské kategorie, pro kterou je knížka určena, ale i tak jsem se vcelku snadno začetla do poměrně jednoduchého, leč pro děti a mladé čtenáře určitě zajímavého a přitažlivého příběhu plného akce, dobrodružství a nesložitých zvířecích charakterů. Jako oddechovka byla kniha parádní, příběh jsem měla přečtený do tři čtvrtě hodiny a na konci jsem se neubránila chuti přečíst si jak předchozí, tak následující díl. Být o něco mladší, byla by Divoká tlupa ideál.
Lehce úsměvná knížka pro mladé čtenáře, která nenadchne, ale ani neurazí. Rychlá a nenáročná (oddechová) četba, ideální na cestu vlakem/autobusem. Nečekejte nic světoborného a nebudete zklamaní.