Polík komentáře u knih
Vcelku čtivá kniha, taková oddechovka na dovolenou. Ale je to opravdu velmi jednoduchý příběh. Postavy se vůbec nevyvíjí. Jakmile se daná postava odstěhuje z domu, úplně její příběh zmizí.
Mne by třeba zajímalo, jak to bylo dál s Liborem, anebo s Martinou či Benem.
Kde se například v domě vzaly staré anglické hodiny, anebo anglický náhrdelník? To jsou takové detaily, kde by nebylo špatné dál rozvinout.
A rychloláska Lenky a Honzy..no.. i v červené knihovně to snad trvá trochu déle :-)
Četla jsem od autorky všechno a tohle byla jedna z těch slabších. Zápletky jsou víceméně totožné, už není čím překvapit. Vnímavá hrdinka neustále se hodiny ztrácející v minulosti, zatímco nepřítel číhá opodál. A spolehliví přátelé ochotni kdykoliv přispěchat na pomoc. Nemůžu si pomoci, ale už je to "na jedno brdo".
Nápad rozhodně zajímavý, ale nevěrohodně zpracováno. Zápisy do deníku slohově rozhodně neodpovídaly době, překvapilo mě, že tam nebyla ani zmínka o válce.
Američanka Lisa byla krajně nesympatická, místo, aby si vyřešila život doma, tak se spakuje, odjede do země, o které nic neví, vědět nijak zvlášť nechce, a o které neřekne pozitivního slůvka.
Podle mne vynikající kniha! Solidní zápletka, skvěle promyšlené postavy, děj mne vysloveně vtáhnul. Nadchlo mne, jak se potom všechno na konci propletlo a ukázal se "sponzor". Vřele doporučuji! :-)
Krátké, mrazivé, velmi často i vtipné (navzdory hrůze, co autor musel zažít) příběhy všedního života v gulagu...
Brilantní! A navíc doprovázeno výstižnými ilustracemi...
Zcela upřímně musím říci, že kniha měla sice velmi dobrý potenciál, ale za mne zcela nevyužitý. Rozhodně silný ústřední příběh. Ale tím veškerá pozitiva asi končí. Lukáš je takový nemastný neslaný, o dceru se příliš nezajímá a najednou jsou takoví spojenci a kamarádi do budoucna.. Do toho hledání v Chorvatsku, nakonec každý každého zná a svědek se taky najde. Manželství rodičů, chování prarodičů, ve finále otce.
Strašně se to všechno táhlo..
Velmi originální téma. Averze a nenávist vůči něčemu či někomu jinému je mezi lidmi pořád, v různých formách se opakuje odnepaměti. Mnoho linií v knize by zasloužilo rozvést, např. vztah Wiliama a Nelsona, zmíněných Šest společností, osud kaligrafa Wanga atd.. Konec byl opravdu drsný, smutný.
Statusy sleduji na FB pravidelně, takže mne jich mnoho nepřekvapilo. Vtipné a odpočinkové čtení.
(SPOILER) Intenzivní příběh babičky, matky a dcery v Polsku 2. pol. 20.století. Joanna Batorová má neskutečný dar popsat pocity a atmosféru velmi úsporným stylem, přesto se cítíte, jako byste tam byli s ní. Občas v knize zazní krátký úsek vzpomínek na prarodiče (emigrace ze Lvova), škoda, že se to víc nerozvinulo, ráda bych se dozvěděla více.
No a konec byl vcelku překvapivý.. hlavně scéna Zofie a Ignáce (ale opravdu uhořeli? Nepovedla se nějakou náhodou jejich záchrana?). A na to, jak dlouhou část věnovala autorka Dominičinému dospívání, tak konec mi taky přišel uspěchaný. Vrátil se Adam z Itálie? Pochopila jsem správně, že se Dominika přestěhovala do Německa a následně vzala Jaďu s sebou?
Mnoho otázek.. :-) Ale krásná, opravdu nezapomenutelná kniha.
Ovšem chování lidí ke zvířatům je tam opravdu barbarské.
Obsah skvělý, forma o dost slabší.. Na začátku knihy mi úplně proběhla hlavou cimrmanovská hra Záskok - Vy tam máte figur jak na kostele! Opravdu jsem se nemohla chvílemi zoorientovat kdo patří ke komu. Takové tam bylo množství rodinných a jiných příslušníků. A autor neustále přeskakuje ze svých vlastních zážitků, vzpomínek ostatním členů rodiny přes vzpomínky maminky a zase jinam. Navíc to ani není často chronologicky, neustále se vrací tam a zpět, což mi dojem z knihy dost kazí. Nicméně rodinné zážitky jsou neobyčejně dojemné, místy velmi dramatické, smutné až bolavé. Osobně se nedivím, že jeho maminka ve stáří na muže jako takové celkově zahořkla, viděla toho kole sebe jako porodní bába opravdu hodně. Nikdo nevymyslí tak poutavý příběh jako život sám.
Určitě se to nedá srovnávat s Jamesem Herriotem, ale kniha byla velmi milá a ukazovala autorku jako opravdovou milovnici zvířat.
Těžce nesu povahy některých majitelů, kteří chtějí na zvířatech jen vydělávat - viz příběh Šnečky. Anebo ty, kteří nejsou ochotni zaplatit za veterinární pomoc. Vždyť zvířata se neumějí z větších komplikací vyléčit sama.
Přelouskala jsem to během včerejšího odpoledne a tedy čekala jsem skvostný blahobytný závěr, kdy Ada bude bohatá majitelka svého Salonu Vaughan, ale takovýto konec mě ani nenapadnul..