Pískový vrch přehled

10.01.2025

„Co je komu psané, tomu se slehne zem.“
Pískový vrch je úchvatná kniha, za kterou vděčím právě databázi, a moc děkuju!
Kniha, která bude mít letos deset let od českého vydání, a já si myslím, že nezestárla ani o den. Kdyby něco podobného napsala česká autorka/autor, určitě bychom si v recenzích přečetli něco o sebemrskačství a o nedostatečné národní hrdosti a uvědomělosti. Ale kdoví – být hrdý na svůj národ a na své úspěchy nás pan premiér učí teprve od letoška. Pokud mě paměť neklame, dříve jsme byli spíše Evropané . . .
Ale to nesouvisí s polskou autorkou a s románovou historií, kterou ve své knize líčí naprosto neuvěřitelným jazykem, takže velká poklona a poděkování určitě patří i překladatelce Ivetě Mikešové. Je to strhující četba: tolik postav a příběhů, tolik historických změn a kotrmelců, takový velký časový oblouk a přitom vše má svůj čas a své místo, vše dokonale ladí jako nějaký symfonický orchestr. Jen je možná trochu nestandardní, protože slovník i frazeologie ne vždy odpovídají společenské normě té doby.
Je to složité čtení a já jsem sama sebe přesvědčovala: nehltej to, dej si pauzu, oddech (možná kitekat?). Jenže jsem se nemohla odtrhnout, protože mi bylo jasné, že Dominičin příběh se objasní, že černá a bílá se málokdy nacházejí v čisté podobě a že takové postavy, jaké vytvořila J.B., hned tak nepotkám.

„Tam byste se, maminko, dozvěděla, co je nového ve světě, hučí do ní Stefan, ale ona odpovídá, že když se stane něco dobrého, že to stejně neřeknou a nechají si to pro sebe, a když se stane něco zlého, tak se to k ní dřív anebo později dostane i bez televize.“

15.06.2024

Hlavní dojem z knížky: Trefný cynismus a obdivuhodný překlad do češtiny. Dobře vykreslené povahy. Měla jsem si psát jména postav, autorka se k nim vrací a mně dělalo problém vzpomenout si, kdo je kdo. Zvláštní kniha. Někdy uprostřed jsem si přála, ať už je konec, ale s blížícím se koncem se mně líbila čím dal víc. Chmurdálie už mám doma.