pomeranch komentáře u knih
Odlehčená kniha o těžkém tématu. Četla se opravdu skoro sama a díky kraťoučkým kapitolám jsem díky "tak ještě jednu kapitolu" knihu omylem zlouskla za dva dny. Nicméně, že by mě nějak popadla za srdce, to se říct nedá. Příběh odsunu Němců je v knize spíše povrchově, toto téma samotné hraje v knize druhé, možná spíše až třetí housle. Postava Josefa Böhmische mě asi nebavila tolik, jako by autor předpokládal. Autor vsadil na pár prostředků, kterými se snažil postavy udělat osobité (Josef Böhmisch neustále odbíhá od tématu, opakuje několik svých hlášek, zná spoustu pořekadel a frází v cizím jazyce a nejspíš má působit sympaticky ztřeštěně), což mě po chvíli začalo už trochu nudit, působilo to na mě málo promyšleně, prvoplánově, příliš zkratkovitě a Böhmischovy historky za mě zdaleka nebyly tak šílené a dobrodružné, jak nejspíš autor chtěl. Ve výsledku kniha byla příjemně oddechovým čtením, ale po celou dobu jsem se nemohla zbavit pocitu plytkosti, jak co se týče příběhu, tak postav i způsobu psaní.
Narazila jsem na tuto knihu na nočním stolku mého taťky. S dětskou zvědavostí v očích jsem se zeptala o čem tato kniha je. Taťka se na mě jen tajemně usmál a odvětil "to mi dodnes zůstává dobře utajené". Svou nejasnou odpovědí poukazující na název knihy mou zvědavost ještě podpořil. Nedalo mi to, a i když jsem měla zrovna rozečtenou jinou knihu, tajně jsem si knížku po ránu vypůjčovala a večer zase vracela na její místo. Hned po přečtení prvních stran jsem Horníčkovu stylu psaní naprosto propadla a četla jsem ji znova a znova. Miluju jeho milý humor, jeho pohled na svět, jeho krásnou hru se slovy. Naprosto sdílím jeho smysl pro nesmysly a lituji, že na světě není více takových lidí, jako byl on. Nakonec jsem knihu přestala na noční stolek vracet, nosím ji všude sebou a čtu si v ní vždy, když je mi smutno, nebo když chci jen na chvilku někam utéct.
Ze začátku jsem se touto knihou musela fakt prokousávat a několikrát jsem si dala několikatýdenní pauzu .Tolkienovo až příliš popisné psaní má v sobě ale neskutečnou myšlenku (když si představím že tenhle celý svět vznikl v hlavě pouhého smrtelníka tak se poníženě klaním, uctivě smekám klobouk a tleskám dámy a pánové) a jako milovnice fantasy jsem si prostě musela zamilovat i tuto knihu.Nakonec jsem si k ní cestu našla, na způsob psaní jsem si zvykla a propadla jsem jejímu kouzlu takovým způsobem, že se nyní řadí mezi mé oblíbené díla.
Poutavá kniha, lehce se mi vciťovalo do hlavního hrdiny a nebojím se přiznat - u posledních stran mi nějaké ta slza opravdu ukápla. Smutný příběh , krásně napsané. Co víc dodat ?