Dobře utajené housle
Miroslav Horníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/140535/dobre-utajene-housle-140535.JPG
4
265
265
Miroslav Horníček psal knihu v Berlíně, když tam točil filmy a večery měl volné - především mluví o dvojím vlivu: James Thruber a Jan Werich.
Přidat komentář
Posloucháno jako audiokniha načtená autorem. Hlas Miroslava Horníčka je velmi příjemný. Před dvaceti lety bych obsah povídek asi ocenila víc. Nyní, nevím jestli jsem větší cynik, ale přijdou mi rádoby moudré a trochu povrchní. A to při vší úctě k autorovi, kterého jsem poslouchala jako mladá v předscénách s Janem Werichem a zamilovala si ho jako pana Pécucheta. Asi nejvíc z celého poslechu mi utkvělo, že filozofové bývají často málo použitelní v běžném životě. Ve svém středoškolském věku bych bez váhání dala plný počet hvězdiček. Jen už mi není sedmnáct a povídky tohoto typu mě už neohromují.
Nádherná kniha, napsaná skvostným jazykem moudrého člověka. Kniha, která potěší i pobaví laskavým humorem.
První povídka je na ***** hvězd. Pak už trošku ústup, ale možná je to stářím knížky a mým nepochopením. MH byl velký člověk.
Knihu jsem objevila v knihobudce, řekla jsem si, že ji zkusím. Pan Horníček se mi líbil v seriálu "Byli jednou dva písaři", nepatřil do mých oblíbenců, ani nevím proč. Audioknihy nevlastním, ale jsem sběratelka gramodesek, tak léta vím, že existuje tato kniha i na gramodesce, ale nikdy jsem po ni "neprahla" a to se dá stále ještě lehce sehnat.
O to víc mě tato kniha mile překvapila. Je v ní nejen skvělý humor, ale i dost trefných, moudrých myšlenek, to jsem nečekala a už vůbec jsem si nemyslela, že se mi toto počtení bude tak moc líbit. Knihu určitě doporučuji a zapřemýšlím, jestli si to "elpíčko", přece jenom do své sbírky desek nekoupím :-)
Tak tato knížka je opravdu povedená “jednohubka”. Pan Horníček psát rozhodně uměl. Knížka pobaví, pohladí na duši a přímo vybízí k tomu, aby ji čtenář četl znovu a znovu… Jsem si jistá, že se k “housličkám” v budoucnu vrátím. A ostatním čtenářům vřele doporučuji!
Kromě toho, že mě moc bavil laskavý a chytrý Horníčkův humor, jsem dospěla k přesvědčení, že manžel se synem musí mě a dceru určitě také podezírat z dobře utajených houslí. ;)
Dobře utajené housle jsou dalším krásným počinem Miroslav Horníčka, který vás vezme za srdce a náplní pohodu a klidným veselím.
“Mirku-život je příliš krátký, než aby se uklízelo!”
Pan Horníček je mistr slova, povídky jsou čtivé, příjemně strávené nedělní odpoledne s knihou.
Je to knížka, která se mi zapsala do srdce i do hlavy a ač už byla x krát někomu půjčena a já mezitím zapomněla, kde knížka je, vždycky se mi vrátila. "A jsou naopak věci, které k nám přilnou a kterých se zbavit nemůžeme. Vracejí se zas a zas, a třeba i proti naší vůli, vracejí se tak dlouho, až oblomí naši nechuť a zalíbí se nám". Jen tady nikdy nebyla nechuť, jen radost.
Jazykově je to parádní text, autor se slovy uměl zacházet jak na jevišti, tak v psané podobě a jeho čeština je bohatá a rozmanitá. Že by to bylo vyprávění laskavé, jak je v anotaci, to mi ani nepřišlo a že bych se u toho smála, až bych se za břicho popadala, to také ne.
Je až podivuhodné, že takový rozporuplný člověk dokázal napsat takovou moudrou knihu, která jeho povaze a vystupování v soukromí je dost cizí, což vím z osobních zkušeností.
Kniha malého formátu, šikovná "do kabelky", jako společnice při cestách městskou dopravou se mi docela líbila. Knížka mne přitáhla i svým neobvyklým názvem - stejnojmenná kapitola záhadu "dobře utajených houslí" s vtipnou nadsázkou objasňuje.
Nejvíce mne zaujala asi kapitola "O malém přehledném nepořádku". Dovolte mi zde ocitovat:" Malým přehledným nepořádkem nazývám onen stav věcí v bytě, kdy ještě můžete říci, kde která z nich leží, kdy jedna dosud nekryje druhou a nesplývá s třetí, kdy pouhým okem, bez přesunování nábytku můžete kdykoliv přehlédnout situaci, kdy ještě bezpečně vnímáte věci o sobě i celkovou jejich konstelaci, kdy žádná z věcí ještě nepozbyla svého vzhledu, kdy tedy není pokryta rzí, prachem, mechem, plísněmi nebo částmi vašeho šatstva natolik, aby bylo nutno ji odkrývat, dolovat, oškrabávat či odtrhávat. Budiž pochválen malý přehledný nepořádek! Dá se udržet po řadu dnů, zatímco pořádek nelze udržet ani několik hodin." S tímto si dovolím souhlasit.
Tahle kniha je jako jedno velké pohlazení.
Přemýšleli jste někdy nad tím, kde se v lidech bere taková ta lidská moudrost (vědění, čert ví jak to napsat, ale snad se chápeme)? Je to věkem? Nemyslím si (jak řekl Werich, jsou blbci mladí i stáří). Je to zkušeností? Někdo vstoupí do stejné řeky víckrát, někdo si neomoci ani palec. Já to neumím vysvětlit, jen vím, že to existuje na příkladě lidí jako byl M. Horníček, J. Werich, TGM, K. Čapek, atd atd.
Děkuji
PS: Já chápu, že by komentář měl být o knize, ale tahle kniha se musí přečíst. Každý popis není úplný a nebo správný. Je jako Malý princ, buďto ji milujete nebo ne :)
Nâdherná knížka,mistrný jazyk,velmi často se k jednotlivým kapitolám vracím.Nahlas se při čtení obvykle nesměju,ale u téhle knížky se mi to stává často,i když čtu znovu a znovu...
Je to asi nejlepší Horníčkova kniha, jak říkají znalci jeho díla. Pro mě opravdová zábava, ale nejen to: je to setkání s člověkem, který je velmi citlivý k projevům jakéhokoli násilí. Vztah s manželkou Bělou je velkou inspirací. Horníček Bělu opravdu miloval (a ona jeho) a vzájemná úcta okořeněná humorem byla skutečná. Humor - to je veliká cennost této knížky. Humor plný sebeironie i sarkasmu, humor moudrý a často překvapivě politický (úvaha nad tím, ve zítra bude taky předevčírem - vzpomeňme na Fučíkovu knihu "V zemi, kde zítra znamená již včera"). Ta mnohá patra Horníčkových vtipů jsou pro čtenáře velkým zdrojem potěšení, pakliže je objeví. Ještě chci podtrhnout autorův humanismus, který je patrný z mnoha stran textu. Cítíme zde velkou obavu z násilí a manipulace - on opravdu nebyl kluk, jak v knize vysvětluje. Nevím proč, ale připomíná mi trochu Fulghuma, i když v něm vnímám mnohem víc opravdové pokory.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Dobře utajené housle |
| 1971 | Listy z Provence |
| 1980 | Jak hledat slunce |
| 1989 |  Julius a Albert |
| 1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Za mně výborná knížka.Co dodat prostě PAN Horníček.