Posli komentáře u knih
Další knížka ze série Hádanka. Ani tento díl mě nezklamal. Opět byl napínavý a dobrodružný:)
Četla jsem to jako malá a je to fajn pro děti, které ještě nejsou dost velké na to, aby četly Staré pověsti české od Jiráska.
V knize se mi líbila první polovina, jak autor vyprávěl o dětském životě na vesnici, ale druhá polovina o tom, jak byli kluci v Indii už mě moc nebavila. Musím uznat, že to autor měl hezky propojené s tím, jak se občas Péťa probudil ze sna a myslel si, že zrovna spí a o dějství v Indii si myslel, že to je skutečnost.
Nejdřív mě okouzlila obálka. Ta mě hned v knihkupectví fascinovala a po přečtení anotace jsem věděla, že ji musím mít. Už samotný začátek mě bavil a nadchl. Příběh je nabytý akcemi, takže se čtenář nenudí. Námět knihy je ale asi samozřejmě na knize to nejzajímavější. Nevím proč, ale i když se mi líbil námět, styl psaní, postavy atd, tak mi v té knize něco chybělo. Už nad tím přemýšlím dlouhou dobu. Došla jsem k závěru, že jsem nejspíš od knihy očekávala až moc. Ještě když se teď vracím zpět, dochází mi, že ve mně kniha neprobudila skoro žádné emoce. A proto jsem dala knize 3 hvězdičky.
Když střídavě čtete toto a Hru o trůny, tak vám také připadá, že autorka v životě neslyšela o souvětí. Je to jen o zvyku, po sto stránkách už jsem to nevnímala. Dala jsem této knize čtyři hvězdy a pořádně ani neumím popsat proč. Postavy? Obyčejné. Nějací záporáci, hrdinové, nějaký ten krasavec... Příběh? Vcelku dobrý. Nejvíc se mi líbila část v Hopetownu. Škoda, že autorka toto město nepopsala o něco více. Také musím poukázat na jednu část, která byla vyloženě jak z Pána prstenů, u které jsem v duchu řvala, ať si autorka vymyslí něco svého.
Co se mi tedy nejvíc líbilo? Možná to, že čtete a čtete, najednou jste za půlkou knihy a za pár minut na konci. Během toho si oblíbíte ty obyčejné postavy, děj, který se dá předem dobře odhadnout a prostředí, v kterém se nacházejí. Prostě vás to vtáhne, ani nevíte jak. Právě proto si takové knížky většinou oblíbím.
Od knihy jsem čekala úplně něco jiného. Když jsme zjistila, že kniha bude dlouze popisovat rodokmen Avy, byla jsem mírně zklamaná. Po chvíli mé zklamání vystřídala radost. Autorka mi Lavanderovic příběh vylíčila tak hezky že, i kdyby to byl mnohem delší příběh, nenudila bych se. K postavám jsem získala pozoruhodně blízký vztah, přestože většina se po pár stránkách měnila. Ke konci jsem už zadržovala dech a buď některé postavy povzbuzovala, anebo je proklínala. Autorka odvedla dobrou práci, ale přesto jsem v knize čekala víc. Chybělo mi něco víc o Avě a představovala jsem si větší zlom na konci příběhu. Celkově ale hodnotím knihu jako velmi povedenou.
Tohle bylo krásné završení série. S koncem jsem byla spokojená, což se mi mnohdy nestává. Celkově tuto trilogii hodnotím jako odpočinkovou četbu, kterou mám přečtenou za chvilku.
Je to prostě klasická odpočinková kniha. Evie je obyčejná sympatická mladá hrdinka. Ze začátku mě to ani tolik nebavilo, ale postupem času to začínalo být zajímavější. Jak to u takovýchto knih bývá, přečetla jsem ji rychle a s chutí jsem se pustila do dalšího dílu.
Nejvíce mě bavila první a třetí část. Vím, že u většiny to je přesně naopak, ale ta část na moři mě opravdu chvílemi moc nezaujala. Zatímco to, jak Pí objevoval různá náboženství, mě bavilo. Knížka se mi úžasně četla. I když jsem už předtím viděla film, dílo mě nenudilo a celkem jsem se u něj bavila. Nad některými částmi se člověk i pousměje a nad některými krčí nos. Líbilo se mi to, nad čím mě autor donutil se zamyslet, když si pomyslím, že já jsem také spíše uvěřila druhé verzi příběhu, která je pro mě snáze přijatelnější a více reálná.
Tohle byl pro mě nejslabší díl. Občas mi to trochu nedávalo smysl a bylo tu i několik nesrovnalostí. Konec se mi nelíbil a přišel mi prostě a jednoduše divný. Od posledního dílu jsem čekala více, a proto mě to trochu zklamalo. Kniha ale neztratila na čtivosti a opět jsem ji přečetla jedním dechem.
Román se mi krásně četl a postava Roberta Langa mě velmi zaujala. Možná bych potřebovala ještě trochu víc rozvést Langovu osobnost, abych ji plně pochopila. Popisy toho, jak přemýšlel nad tím, jak bude vraždit Židy byly fascinující a tajil se mi při nich dech.
Na knize se mi líbila čtivost a to jak Dan Brown vytvořil příběh z celkem pravdivých informací. Bohužel, to je tak všechno. Nejsem moc příznivce těchto teorií, proto mě to místy štvalo. To jak se bude příběh vyvíjet bylo celkem zřejmé, takže kniha ztratila napětí. Postavy mi přišly strašně fádní a nevykreslené. A konec? Kolikrát už to tady bylo, že celou cestu jdeme, abychom se nakonec vrátili zpátky?
Chvilku mi trvalo než jsem se do knihy začetla, ale pak mě chytila a už nepustila. Erebos mě pohltil tak, jako bych ho sama hrála. Úžasně popsané prostředí hry mi opravdu dodávalo pocit, jako bych sama byla jednou z postav. Erebos mě mile překvapil a ráda bych se od této autorky přečetla další knihy.
Od knihy jsem očekávala celkem dost, když jsem všude slyšela chválu a hlasitou propagaci. Příběh však splnil má očekávání pouze s části. Příběh, postavy, popisy… to vše se mi líbilo, ale autor ve mně nevyvolal naprosto žádné emoce. Čekala jsem, že se v průběhu knihy budu hlasitě smát a na konci knihy budu bulet jak želva, bohužel se nedostavilo ani jedno.
Novela mi přišla taková obyčejná. Autorka to podle mě mohla napsat na zajímavější téma, například na nějakou Kronikářovu část života. Novela se sice autorce povedla, ale neřekla mi nic zajímavého.
Přiznám se, že jsem ke koním nikdy neměla blízký vztah a je pravdou, že tahle kniha to nezměnila, ale i přesto mě příběh bavil a zaujal. Začátek byl takový pozvolný, ale postupem času si mě kniha začala získávat. I když kniha nebyla nabita akcí, jak to mám mnohdy ráda, tak mě kniha něčím zaujala. Možná to byly postavy nebo možná tajemné prostředí s keltskou mytologií. Tahle knížka mě velmi potěšila a krásně jsem si u ni odpočinula. Jen tak dál Maggie!
Od této knihy jsem očekávala poněkud víc a asi proto mě moc nepotěšila. V postavách jsem se ze začátku ztrácela. Místy mě to moc nebavilo, ale u některých částí jsem se zas nemohla odtrhnout. Mrzelo mě, že už se v knize moc nevyskytovaly postavy z prvního dílu, protože ty jsem si velmi oblíbila. Přestože mě tento díl moc neuchvátil, zaručeně si přečtu další.
Podle mě tohle byl asi nejslabší díl lhářek. Pevně doufám, že další díly budou zajímavější. Spencer mě v tomhle díle strašně moc štvala. Snad budou další díly lepší.
Do čtení jsem se pustila s tím, že mě kniha nebude bavit. Opak se stal pravdou. Ze začátku mě kniha opravdu nudila, protože jsem si musela hledat významy některých slov a špatně jsem se orientovala v postavách, ale postupem času si mě kniha začala získávat čím dál víc. Byly tam sice pasáže, které mě moc nezaujali, ale ne že by mě vyloženě nudili. Spíše převládali pasáže, u kterých jsem podporovala hlavní hrdiny, anebo lomila rukama nad jejich hroznými skutky. Henryk Sienkiewicz mě překvapil a jsem ráda, že mě maturitní seznam knih donutil si tuto knihu přečíst.
Od příběhu Pán zlodějů jsem čekala trochu něco jiného podle názvu a Inkoustovému světu se to podle mého nevyrovná, ale i tak to bylo pěkné. Nejvíc se mi líbilo prostředí, do kterého autorka příběh umístila. Benátky a všechna jejich zákoutí… Nejvíc jsem si asi oblíbila Moscu. Jinak to byla typická Cornelia Funke a to je jedině dobře.