Posli
komentáře u knih
Soud padlých andělů
James Kimmel jr.
Brek jsem si ze začátku celkem oblíbila, ale časem mi začala lézt na nervy. Čekala jsem něco úplně jiného, ale nevadí. Sice nejsem na filozofické kecy zvyklá, ale nad tímto jsem se celkem zamyslela. Vždycky mě bavily jen části příběhu. Líbily se mi například jednotlivé zážitky a příběhy různých duší. Samotný pobyt v Šemaji mě moc nebavil a snažila jsem se to číst rychle, protože jsem u toho lehce ztrácela pozornost, tak jsem se radši snažila, abych to měla rychleji za sebou. Konec byl zajímavý a pěkný, ale musím se přiznat, že mi hned ze začátku nedošlo, co se stalo, protože jsem četla rychle a moc to nevnímala, ale pak jsem si pár posledních stránek znovu projela a bylo mi to jasné. Odpuštění nebo spravedlnost? Opravdu zajímavý příběh:)
Misery
Stephen King
Je to první knížka, kterou jsem četla od Kinga. Celkem se mi líbila a přesvědčila mě o tom, že Stephen King je opravdu dobrý spisovatel. Takové knihy moc nečtu, a proto mě kniha bavila pouze v některých částech, ale když jsem se začetla, tak to stálo za to. Jinak mi to přišlo takové zdlouhavé a ze začátku mi přišlo, že se tam toho až tolik neděje.
Prozření Mary Dyerové
Michelle Hodkin
Ze začátku jsem si říkala, že by to mohlo být celkem dobré. Sice se to četlo dobře a rychle, ale přišlo mi, že to vedlo od ničeho k ničemu. Bylo to takové roztahané a 360 stran bych tomuto dílu nevěnovala. Přijde mi, že kniha nemá stanoven žádný cíl a bylo to, jako když někomu vplujete do života a občas se stane něco zajímavého. Konec mě až tak nezaskočil, a proto ani neuvažuji, že bych si někdy přečetla druhý díl.
Nelehký den - příběh člena týmu SEAL
Mark Owen (p)
Military literatura nikdy nebyla mým šálkem kávy, ale přesto jsem si tuhle knihu přečetla, protože už jen díky názvu na mě zapůsobila. Zaujalo mě téma a samotná operace a chtěla jsem se dozvědět něco víc. Bylo to napsané tak, že mě to bavilo a příběhy míjely až jsem se nakonec dostala k samotnému zabití bin Ládina. Život člena týmu Seal mě zaujal – každodenní výcvik, operace… Ti lidé musí být nejspíš blázni a možná právě proto, klobouk dolů!
Město z kostí
Cassandra Clare (p)
Vzhledem k nadcházejícímu filmu jsem se rozhodla přečíst si aspoň první díl ze série Nástroje smrti. Celá knížka mi přijde, tak trochu „ujetá“ a absurdní, ale i přesto jsem se u ni bavila. Jsou tam sympatické postavy a dialogy, u kterých jsem se opravdu smála. Nejvíc jsem si asi oblíbila Simona, a proto mi ho v mnoha částech bylo líto. Pak taky musím říct, že konec jsem odhadla správně, a proto mě nijak moc nepřekvapil. A jelikož nebyl moc otevřený, tak jsem se do dalšího dílu zatím nepustila, ale už ho mám napsaný na mém imaginárním seznamu, takže si ho někdy v budoucnu přečtu.
Návrat
Sophie Jordan
I když byl tento díl nejkratší, tak byl nejvíc nabytý akcí. Tamru jsem si oblíbila asi ještě víc než v druhém díle. Ukončení celé série se mi celkem líbilo, ale myslím, že se mi druhý díl byl asi lepší. Ještě víc se tu rozvíjí osobnost Cassiana a mně ještě víc mrzí, že si Jacinda nevybrala jeho. Ale co se dá dělat…Tahle série sice nepronikne mezi čtenáře nijak hlouběji, ale určitě to je dobré, příjemné, nenáročné a odpočinkové čtení.
Útěk
Sophie Jordan
Druhý díl se mi líbil víc než ten první. Byl akčnější a celkově mě zaujal více. Jacindu mám stále chuť praštit, ale v tomhle díle se aspoň více projeví Tamra, kterou mám mnohem radši. Říkala jsem si, že by se to mohlo ještě obrátit v prospěch Cassiana, ale bohužel. Nechme to, jak to je. Styl psaní se nezměnil, takže jsem to měla celkem rychle přečtené. Myslím, že jsem tomu dala asi dva dny. Konec byl otevřený, a tak jsem nečekala a sáhla hned po dalším dílu.
Drakie
Sophie Jordan
Tak je tu něco nového v tomhle žánru. Po upírech a vlkodlacích nastoupili draci. Vítám je vřele, až na to, že si doposud moc přesně nedokážu představit, jak ta drakie v přeměně vlastně vypadá. Willa jsem neměla ráda už od začátku, ale to by to ani nemohl být příběh, kdyby Jacinda chtěla zůstat s Cassianem. Jacindu jsem si celkem oblíbila i přes její prudérní povahu, která mě občas začínala štvát. Jinak to bylo takové jednoduché a čtivé. Stále se tam něco dělo a hned v úvodu jsme se dostali do příběhu. Po zajímavém konci jsem neváhala pustila se do dalšího dílu. Chtěla bych dát 3,5
Hříšné
Sara Shepard
Přišlo mi to, že to byl asi nejslabší díl. Celá knížka byla taková táhlejší a nudnější než předchozí díly, tak doufám, že se od toho autorka v dalších knihách odpoutá a začne zajímavější a akčnější kolotoč plný zpráv od záhadné –A. V tomhle díle mě asi nejvíc bavily části se Spencer.
Roztomilá malá tajemství
Sara Shepard
Takové jiné lhářky, ale stejně se mi moc líbily. Zprávy od –A mi sice chyběly, ale i tak to mělo svoje kouzlo. Nejvíc se mi asi líbila část s Emily.
Temná horečka
Karen Marie Moning
Čekala jsem, že to bude jedna z těch slabších knížek tohoto žánru, ale příběh mě příjemně překvapil. Mac jsem si celkem oblíbila, ale stále si nejsem jistá, jestli jsem ji měla radši jako naivní a celkem sobeckou holku nebo jako vražedkyni Dananů. Sympatické mi určitě byly obě dvě. Pak se mi líbilo prostředí. Konečně jsme opustili USA a dostáváme se do mysteriózního Dublinu v Irsku. Trochu mi to zkazili Dananové. Přišlo mi to, jak kdyby do příběhu vstoupilo něco z komiksu pro děti. A Barrons…? Konečně ten příběh někdo oživil!
Luxus
Anna Godbersen
Bavilo mě to. Byla to taková odpočinková četba. Strašně se mi líbily začátky kapitol, že tam byl například úryvek z novin nebo něco takového. Elizabeth jsem si moc neoblíbila, spíš Dianu. Elizabeth prostě byla taková moc "zaprdlá“. Konec byl hezký a nutí k přečtení dalšího dílu. Na čtyři hvězdičky to u mě nebylo, ale nejradši bych dala 3,5.
Okurková sezóna
Jiří Žáček
Krásné, krátké a humorné básně, které jednoduše dokáží pobavit, ale i zamyslet se nad různými záležitostmi v našem v životě. Díky ironii a vtipům si nad básněmi můžete krásně odpočinout.
Inheritance
Christopher Paolini
Přišlo mi, že tenhle díl byl asi nejlepší ze série, ale když se tak zapřemýšlím nad tím zdlouhavým koncem, tak si nejsem jistá. Přečetla jsem to za 4 dny, protože mě to opravdu chytlo a navíc jsem byla na dovolené. Příběh mě bavil a autor se v psaní zlepšil, takže nic zásadního mi nevadilo. Možná postavy, ale na ty jsem si už zvykla.
Lakomec
Molière (p)
Lakomec se mi četl rychle a bavil mě. Nad některými vtipy jsem se opravdu pousmála. Od knihy jsem moc neočekávala, tak nejspíš proto mě tolik potěšila.
R.U.R.
Karel Čapek
Po knize jsem sáhla, protože jsem ji měla v seznamu maturitních knih a doufala jsem, že to bude jedna z těch zábavnějších. Bohužel, musím říct, že opak je pravdou. R.U.R. jsem četla po Moliérově Lakomci, u kterého jsem se bavila a četla ho s chutí. Tady jsem se prokousávala dialogy a dalo mi práci udržet pozornost. Vůbec jsem se nemohla do příběhu vžít. Čapek sice do příběhu dal několik zajímavých myšlenek, o kterých člověk pak přemýšlí, ale nemůžu říct, že bych kvůli této knize nemohla spát.
Delirium
Lauren Oliver
Od knihy jsem hodně očekávala. Všude jsem slyšela samou chválu a anotace zní úžasně. Ale tím asi to nejúžasnější na knize končí. Lenu ani Alexe jsem si neoblíbila. Lena mě občas fakt štvala až jsem myslela, že z ni vykvetu. Díky tomu mi přišlo na mysl, jak se Alex vůbec mohl do Leny zamilovat, ale řekla jsem si, že tohle nemá cenu rozebírat. Amor deliria nervosa je prostě choroba :D Nejvíc jsem si oblíbila Hanu, ale ta mě na konci opravdu zklamala, takže postavy nemůžu hodnotit kladně. Nejvíc se mi z knihy asi líbil námět. Je vidět, že autorka měla okolí, společnost a životní podmínky dobře promyšlené. Akorát mě občas s tím popisem otravovala až moc, protože jsem se nachytala, jak přeskakuji řádky. Autorčin styl psaní mě ale obecně bavil. Konec byl zajímavý a strhující a nutí vás k přečtení dalších dílů.
Anděl Vicky
Jacqueline Wilson
Celý příběh je smutný a vede nás k tomu, jak moc pro nás blízcí znamenají. Bylo mi Jade strašně líto a přemýšlela jsem nad tím, jak se někdy budu vyrovnávat se smrtí někoho, koho mám tak ráda. Po knize jsem sáhla, protože jsem ji jako malá nedočetla a asi mi to až dosud nedalo spát.
Nikdykde
Neil Gaiman
Tohle je druhá kniha, kterou jsem četla od Gaimana. Sáhla jsem po ní, protože se mi líbil Hvězdný prach a chtěla jsem si přečíst nějakou jeho další knihu. Nikdykde u mě předčilo Hvězdný prach úžasným způsobem, a proto jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. Ze začátku mi to přišlo jako taková pohádka, ale jak se příběh odvíjel, ponořila jsem do děje. Postavy byly úžasné. Croup a Vandemar jsou zkrátka ti praví zlosyni a Richard je dokonalá hlavní postava. Nejvíc jsem si asi oblíbila markýze – správný hrdina v každé situaci. V knize jsem taky našla plno zvratů a vtípků, někdy i morbidních. Musím ale říct, že mi to občas přišlo až moc absurdní a sem tam se objevil nějaký ten kýč, ale myslím si, že to příběhu nijak moc neublížilo.
1984
George Orwell (p)
Kniha mě zaujala až ve třetí části. První dvě mě moc nebavily a byla jsem trochu zklamaná. Třetí část to dohnala. Přišlo mi zajímavé, jak se nakonec Winston stal oddaným Velkému Bratrovi. Dlouho jsem ještě přemýšlela o Angsocu. Celý režim je tak dokonale vystižený, že už si připadáte jako byste v něm žili a začínáte mít obavy, jestli vás nesleduje Ideopolicie. Tuhle knihu doporučuji, možná právě proto, že je tak depresivní a varuje před tím, co by se klidně mohlo stát.
