Posli komentáře u knih
Po přečtení anotace jsem se bála, že to bude úplně stejné jako Hostitel, ale můj strach byl neoprávněný. Příběh vypráví o něčem úplně jiném. Jestli někdo někdy viděl seriál The Lying Game, tak mi Alchymie věčnosti přišla trochu podobná jako první díl jmenovaného seriálu. Bylo to napsáno velmi čtivě. Přečetla jsem to za večer, vlastně za noc. Stránka ubíhala za stránkou a kapitola za kapitolou a najednou jsem byla na konci knihy. Celých 256 stránek je nabito dějem a nemáte čas se nudit. Serafinu jsem si oblíbila už od první kapitoly a u Cyruse to je naopak, takže od první kapitoly jsem ho nesnášela. Dále jsem si ještě oblíbila bratra Kailey. U Noaha jsem se ještě pořádně nerozhodla. Po dočtení konce je všem jasné, že tohle je pouze první díl. Příběh by ještě potřeboval dopracovat detaily, tak doufám, že se to autorce v dalších dílech povede, protože už se jich nemůžu dočkat.
Pod slovem bitva si člověk většinou představí něco velkého, ale závěrečná rozepře mi moc jako bitva nepřišla, ale dejme tomu... Sophie je stále sympatická, vtipná, i když trochu naivní puberťačka a role hlavní hrdinky jí opravdu přísluší. Kniha se četla opravdu rychle. Je to napsáno velmi čtivým stylem. Autorka ví, kde má popisy rozvádět, a kde naopak ne, aby to čtenáře nenudilo. V knize se dočkáme i smutných chvílí a to přidá příběhu na vážnosti. U Archera jsem se nemohla rozhodnout, jak ho mám vnímat a nakonec jsem si ho zvolila mezi oblíbené postavy. Asi jsem neodolala:D Nemůžu se rozhodnou, který díl ze série byl nejlepší. Hodnotím to asi jako jedno z nejlepších oddychových čtení.
Ze začátku jsem se bála, že to bude úplně jiné než předchozí díly gossip girl a je pravda, že to bylo opravdu jiné, ale i tak se mi to líbilo. Vždycky když jsem se konečně začetla do příběhu, daná část už končila, a to mě vždycky naštvalo. Konec byl opravdu zvláštní, a trochu mě naštval. Chtěla jsem, aby byla Blair s Chuckem
Tak už se přece toho Nata zbavte, děvčata! Já vím, že je boží, ale tohle už fakt nejde. Už mě ten stereotyp opravdu začíná štvát, ale vlastně o tom je celá série. Je to pořád stejné. Opět mě bavily pouze části s Blair. Části se Serenou jsem opravdu měla chuť přeskočit, ale díl nepatřil mezi nejhorší ze série.
Líbí se mi jak Vlny nepřímo navazují na Les rukou a zubů. Kdybych nečetla první díl, tak to nijak ani nevadí. Je opravdu pěkné, jak to všechno do sebe zapadá. Přišlo mi jakoby Gábi byla složená z dvou postav. V první půlce knihy jsem jí nesnášela a měla jsem kvůli ní chuť zavřít knihu hned na začátku. V druhé půlce mi ale přišlo, že se chovala úplně stejně jako Mary v prvním díle série. Bylo to, jak kdyby autorka najednou vyměnila postavy. Sice díky tomu se mi kniha začala líbit, ale teď vůbec nevím, co si mám o Gábi myslet. Elias jsem si neoblíbila, i když jsem se moc snažila a kupodivu Catchera jsem si oblíbila ještě míň. Úvod mi přišel až zbytečně dlouhý, ale nakonec jsem to přelouskala. Autorka má příběh krásně promyšlený a zapadá do sebe jako puzzle. Název knihy Vlny zmítané smrtí jsem si vykládala tak, že oceán prostě vyplaví mudo, a proto jsem se na konci musela smát, když Gábi označila za Vlny zmítané smrtí obrovský počet mudo. Ani nevím, co mi na tom přišlo tak vtipného. První díl se mi sice líbil víc, ale pokračování nebylo špatné.
Ze začátku mi přišly Střípky duší jako průměrná kniha nebo hůř. Říkala jsem: „Hm, duchové, hm, milostný trojúhelník…“, ale nakonec jsem se prostě do knihy začetla a zahodila jsem předsudky. Lenzi mi sice občas lezla na nervy, ale nakonec jsem si oblíbila i jí. A Alden? Stačí jediné slovo a to je prostě boží. U hlavního nápadu knížky jsem si opravdu nejdřív nebyla jistá, ale autorka se vyznamenala a neudělala z toho žádný kýč. Některé maličkosti mi sice přišly ohrané, ale nic co by knížce více ublížilo. Zak se mi za začátku líbil a nejdřív jsem byla naštvaná, že ho Lenzi opouští, ale na Aldena jsem se za chvíli přeorientovala. To mi opravdu nedělalo problém:D
Po knize jsem už toužila dlouho před vydáním a málem jsem skákala radostí, když jsem ji objevila v knihovně. Musím říct, že jsem to čekala více strašidelnější. Po první kapitole to vypadalo slibně. To mi i z toho ducha běhal mráz po zádech. Pak kniha ale obrátila a šlo to postupně dolů. Dělalo mi problém to, že si ducha představuji jako z Harryho Pottera. Průhledné a nehmotné, dělalo mi problém zvyknout si na duchy jako na obyčejné postavy. Pak se mi moc nelíbil překlad. Buď už to bylo zvláštně napsané nebo se to překladateli nepovedlo, sice to byl čtivý styl, ale moc mi nesedl. Ale určitě se mi líbilo, že autorka popisovala většinou pouze důležité chvíle. Také musím říct, že ich-forma vyprávěná klukem nebyla špatná. Nejvíc se mi z té knihy líbil nápad. Od knihy jsem čekala mnoho a úplně všechna má očekávání nesplnila, ale i tak je povedená.
Zatím to je kniha, která má zatím z těch 10ti dílů největší spád. Postupné odhalování tajemství, akorát vyvolává víc otázek.
Už se těším až se dostanu ke Konci. Je to zajímavé a napínavé. Občas ale kroutím hlavou nad tím, jak to je nereálné, ale přitom to podle mě má působit opačně.
Zatím nejlepší z celé série. Konec byl velmi povedený. Všechny ty šifry, převleky a požáry dodaly příběhu pořádný spád.
Jsem ráda, že příběh už není skoro stejný jako v prvních pěti dílech a už se liší. V tomto díle se objevuje ještě více otázek a příběh je zajímavější.
Tenhle díl se mi líbil asi stejně jako Prvák. Občas to bylo trochu nelogické a zvláštní. Knihu bych doporučila menším čtenářům. Kniha si zanechal svojí vtipnost z předchozího dílu. Autor obohatil příběh ještě o sympatickou postavu Turk, která se do příběhu hodí jako nikdo jiný.
Jsou to takový jiní upíři. Kniha je psána odlehčeným stylem a jsou v ní i náznaky humoru, který sice nemá až tolik do sebe, ale této knize rozhodně neškodí. Čekala jsem, že to bude nějaká blbost, ale byla jsem příjemně překvapena. Nic takového, obyčejná oddechová knížka.
Četla jsem dva díly, když jsem byla menší a prostě jsem k tomu musela vrátit. Je to malá knížka, kterou má člověk hned přečtenou. Jedna z mých oblíbených knížek pro děti.
Je to takové oddychové čtení. Máte to přečtené opravdu za chvilku. Četla jsem to asi dva dny, protože jsem neměla moc času. Ze začátku mi to přišlo podobné jako Lovkyně snů, ale ve skutečnosti jde o něco úplně jiného. Knížku bych hodnotila jako průměrnou. Žádné veledílo, ke kterému bych se vracela, ale také to není žádný propadák. Prostě „oddychovka“.
Trochu podobné jak Nový měsíc. Stejně jako Edward se tu odtrhává Patch. Nora mi v tomhle díla přišla strašně natvrdlá a velmi hysterická. Nejvíc jsem si oblíbila postavu Vee. Konec nebyl předvídatelný a to se mi líbilo. Sice mi Crescendo přišlo zbytečně roztažené, ale bylo pěkné. Dávám něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.
Příběh, do kterého byly splácány snad všechny pohádky. Koucour podobný Šklíbovi z Alenky, chiméra z řecké mytologie… Kniha mi přišla taková neucelená, jako kdyby tam chyběla nějaká místa. Pak tu také znovu máme milostný trojúhelník. Kniha byla také docela předvídatelná. Je to takový oddechový příběh. Jako pozitivum se dá taky brát to, že se tam neustále něco děje a nejsou tam žádná místa bez akce. Docela jsem se na tu knihu těšila, ale autorka mě zklamala.
Příběh měl být strašidelný, ale já se u něj teda nebála. Fotky mi moc strašidelné nepřišly a děj mě začal bavit tak od strany 140. Na začátku jsem si opravu myslela, že knížku odložím, ale řekla jsem si, že tomu dám šanci. Jsem ráda, že jsem to dočetla. Od té 140. stránky už mi děj ubíhal rychle a knížka mě konečně začala bavit. Příběh hodnotím jako velmi originální. Na knihu mě upoutal trailer a od knihy jsem očekávala poměrně dost, a proto mě autor trochu zklamal.
Obsahuje spoilery. Líbí se mi, jak je příběh napsán ve stylu neodeslaných dopisů. Začátek byl pozvolný a až tolik mě neupoutal. Bylo celkem jasné, že hlavní hrdinka přežije, takže jsem se o ní ani nebála. Na konci mi Kaelyn bylo opravdu líto, i když jsem si jí až tolik neoblíbila. Celá kniha je taková depresivní a víceméně smutná. Kniha poukazuje na to, jak jednoduché může být vyhlazení lidstva. Poukazuje také na to, že když všichni mají stejný problém a měli by si pomáhat, tak jsou tu lidé, kteří jsou natolik egoističtí, že radši zabijí téměř bezdůvodně desítky lidí, aby oni mohli přežít. Na knize mi vadilo pouze vyprávění, které ze začátku nemělo takový spád.
Líbilo se mi, jak byla kniha psaná z pohledu Syna a Amy. Nejvíc asi oceňuji příběh a originalitu. Na knihu jsem se strašně těšila a vůbec mě nezklamala. Dokonce mi dala ještě víc, než jsem čekala. Začátek byl takový pozvolný a říkala jsem si, co se z toho asi vyklube a postupem knížky jsem mohla jenom kulit oči. Kniha byla napínavá a já se od ní nemohla odtrhnout. Líbilo se mi, jak autorka popisovala společnost, která žije na lodi. Autorka taky svým vymyšleným prostředím dodala knize větší zajímavost. Je to celkově trochu nelogické a je tam několik nesrovnalostí, ale tohle není kniha, kde bychom nad tím museli přemýšlet. Nechybí ani romantika a příběh je pěkně uzavřený.