Povalecka komentáře u knih
Na této knize je správně snad jen gramatika. A i to je překvapivé.
Z celkem zajímavého a neotřelého tématu z vědeckého prostředí šlo vytěžit hodně. Bohužel došlo k pravému opaku. Autorka popisuje skupinu vědců, kteří mají intelektuální úroveň party středoškoláků. Hlavní hrdinka se neustále za něco omlouvá (i když nemá proč) a neustále shazuje vlastní výzkum svoji nesebedůvěrou (i když jí všichni pořád dokola ujišťují, že je skvělý). Často mě napadalo, jak se vůbec tato dívka mohla dostat až na postgraduální studium. Doufám, že ve vědě existují i silné ženy, které si samy sebe váží, protože z této knihy to moc nevyplývá...
Kniha je instatní deprese a je plná toxic lidí a vztahů, ale je tak úžasně a věrohodně napsaná, že nejde nečíst. Teď už zbývá jen doufat, že třeba existují i fungujicí vztahy?
A. G. Iturbe pouze spojil několik silných, známých příběhů, které popisují holokaust z vlastní zkušenosti. Tyto příběhy spletl dohromady a převyprávěl je velmi okrajovým a zjednodušeným způsobem... a tak vznikla splácanina Deníku Anny Frankové, Utekl jsem z Osvětimi a dalších významných děl. Popravdě si stále nejsem jistá, zda Osvětimská knihovnice má vůbec nějakou hodnotu, jelikož pouze spojuje již napsaná díla a čerpá z jejich poselství.