PPardinio
komentáře u knih

Při čtení PRÁSKAČE jsem se oprostil od srovnávání s jinou severskou tvorbou a bylo to dobře. Neměl jsem tak přehnaná očekávání. Propojení dvou světů (Policie x Mafie, Norsko x USA) vedlo v závěru k velmi zajímavé zápletce, která byla ušetřená zbytečných akčních scén. Autor přišel s trojicí detektivů (Brekke, Haugen, Torp), u které jsem neměl problém se stylem vedení vyšetřování a vzájemnou chemií postav. Kladně hodnotím i Antonův styl humoru. Zdařilá prvotina, těším se na další díl série.


Opět graficky zdařile zpracovaná kniha s dostatečným množstvím pěkných fotek. Z tohoto hlediska jsem byl spojený. Fandím všem cestovatelům, také Dominika Gawliczková má můj veliký obdiv, bohužel mi ale nesedí její forma psaní. Je to asi tím, že obě její knížky, které jsem přečetl, jsou velmi orientované na Dominiku a její časté nemoci, předsudky z lidí a návštěvu shopů.
Nejsem asi jednoduše naladěný na stejnou vlnu. Od cestopisu očekávám trochu jiné podněty a lepší pozorování světa kolem sebe. Průměrný cestopis, který byl závěrem z nějakého důvodu dost zkrácený.


Keplera mám rád, ale nemůžu se ubránit pocitu, že PAVOUK je již za hranou snesitelné brutality a hlavně uvěřitelnosti. Velikou roli zde totiž hraje v klíčových momentech smůla (zbraň se zakutálí, mobil spadne, baterka se vybije, ztracené brýle, neočekávaná překážka na silnici...) + chaotické vedení vyšetřování (např. nikdo nehledá auto s navijákem, chybí výslech svědků, pátrání po zdroji louhu, odhalení tajného zdroje...). Dostal jsem značnou dávku akce, napětí, zvratů a oblíbenou dvojici Joona/Saga. Bohužel přišel ale Lars Kepler po prakticky dokonalém vrahovi Jurku Walterovi s dalším nadpozemským vrahem, jenž překonává s neuvěřitelnou lehkostí nástrahy policie. Je jako stín a k tomu navíc jeho střely ve většině případů zasáhnou oběti páteř, což oběti způsobí jen ochrnutí a ne okamžitou smrt. Neberu, že za úspěchem PAVOUKA stojí z veliké části jeho vysoká inteligence, a proto mě rozhřešení posledních stránek nepřesvědčilo o jeho DOKONALOSTI a těžko uvěřitelné ÚSPĚŠNOSTI. Pokračování série si nepřeji. Každá série musí někdy skončit a zde to mělo být o knihu dříve (možná i dvě).
Za čtivost dávám 3*


OBĚŤ jsem přečetl jako 9.knížku od autora. Poprvé jsem se zde setkal s Elínborg v pozici hlavního vyšetřovatele. Její pohled byl zase malinko jiný. Pozitivně tak hodnotím autorovu snahu střídat v knížkách hlavní postavy. Zde se případ točí kolem rohypnolu a zavražděného Runólfura. Dějové linie rodinných vztahů z domova Elínborg jsou z mého pohledu dost časté a děj nepříjemně nabourávají. Tempo knížky je tak hodně pozvolné, nedozvídám se již také nic nového o zvyklostech obyvatel Islandu, což mám na knížkách od autora nejraději. Za mě průměrná detektivka a slabší kousek z pera Arnaldura Indriðasona.


Během čtení HADÍHO DOUPĚTE jsem si nenašel pozitivní vztah k žádné postavě. Většina členů rodiny mě vlastně vyloženě štvala. Z nějakého důvodu mi celou dobu ve vyprávění něco stále chybělo. Nejspíše se špatný pocit z odhalování vraha hlavy rodiny Aristida Leonidese odvíjel od podivně zvolených povah rodinných příslušníků a jejich chování. Vraha jsem neodhalil, ale nešokoval mě, protože mě celou dobu tato postava hrozně moc štvala.


TAJNÁ SEDMA je pro mě vzpomínka na dětství. Od autorky jsem četl i jiné série příběhů, ale v mých očích jasně vedla tato, kde parta 7 dětí zažívá nesčetná dobrodružství. Noc ohňů jsem měl jako dítě v TOP 3 knížek o TS. Hltal jsem sběr dříví, vše kolem rachejtlí a samotný příběh, kde do děje vstupovala otravná Zuzka a tajuplný člen zlodějské party. Super četba pro děti.


NORSKÉ DŘEVO je příběh o životě japonské mládeže v Tokiu z pohledu mladého, okolím nepochopeného studenta, Tóru Watanabeho. Knížka mě neoslovila a několikrát jsem se přistihl, že u díla s takto vysokým hodnocením čekám na zlom, kdy i mě příběh pohltí a nebudu se moct odtrhnout od dalších stránek. Knížku jsem nakonec dočetl bez daného poznání. Jsem tak zklamán. Nebyl jsem asi připravený na tolik deprese, vzpomínek na studentská léta, sebevraždy a dlouhé rozmluvy hlavního hrdiny o problémech, které jej potkaly s Naoko, Midori nebo Reiko.
* Knížku jsem shodou okolností dočetl 17.listopadu, tedy na Mezinárodní den studentstva


KARTY NA STOLE, tajemný pan Shaitana, 4 schopní detektivové a hlavně 4 lidé, u nichž nelze přesně říci, kdo z nich je vrah a kdo vraždil již v minulosti. Vše je opět mistrovsky doplněné o zajímavý rozbor povah zúčastněných hostů, kde si autorka chytře pomohla i s karetní hrou bridž. Hercule Poirot dostal dostatek prostoru, ale dobře asistovali i superintendant Battle nebo spisovatelka paní Oliverová. Spokojený jsem byl i s rozuzlením, takže musím dát plný počet hvězd.


ZABIJÁCI se četli pěkně, autor má zajímavý styl a děj byl opět poutavý. Místy odlehčené vyprávění doplněné o humorné scénky mezi Carlem, Asadem a zde nově i Rose mě baví. Hodnotím to na sérii velmi kladně, jelikož jde o trochu odlišný pohled do vyšetřovacích týmů. Partička úspěšných a zvrácených zbohatlíků měla v ději dostatek prostoru a nebylo to také na škodu. Kimmie se skoro dalo místy i fandit, ale závěrečné rozuzlení kolem ní, Ditleva, Torstena a Ulrika mi přišlo opět mimo. Postavy jednoduše začnou jednat dost odlišně oproti předešlému vykreslení, což ve snaze o dokonalý akční závěr působí úsměvně až nereálně. Ale i tak pěkné 4*


KŘÍŽ, poslední díl trilogie s detektivem Fredrikem Beierem a jeho parťačkou Kafou. Z mého pohledu lehce podprůměrné dílo, kdy i já musím souhlasit s tím, že se autor v posledním díle hledal a nepodařilo se mu udržet žánr vykreslený ve Vídeňském bratrstvu. Kříž už byl pak dost chaotický, zdlouhavý, lehce přitažený za vlasy a nesedělo mi ani propojení dějových linek se záhadnou Organizací. Škoda, potenciál Ingar Johnsrud určitě měl, ale po dočtení posledních stránek jsem byl hlavně rád, že to mám vše za sebou. Slabé 3*


Kdyby závěrečná třetina OCELOVÉHO MĚSTA měla dějově stejný spád, myšlenky a styl psaní jako první 2/3 knížky, neváhám dát pět hvězdiček. Autor předpověděl osudy lidstva na Zemi s předstihem necelých 60 let. Doktor Sarrasin a Marcel na jedné straně a zlo v podání doktora Schultze na straně druhé. Jules Verne opravdu pěkně zformuloval v krátkém příběhu dvou měst, jak rozdílně naložit s bohatstvím a mocí. Jedno z nejlepších děl JV, které jsem měl možnost zatím číst.


Pomalejší rozjezd knížky vynahrazuje relativně sympatická hlavní postava detektiva Wistinga a akční dcera Line nezůstává stranou. Nemusím úplně detektivky, kdy náhody vytvářejí děj, který se proplete v celkový příběh. Druhá polovina HONÍCÍCH PSŮ mě i přes několik "náhod" bavila o poznání více. Závěr mě překvapil. Dějově mě nejvíce oslovila část kolem sledovačky a epizodky s Finnem Haberem.
Jen pro zajímavost: Děj se odehrával u Osloského zálivu (Stavern, Larvik, Horten, Fredrikstad) - slavným rodákem z města Larvik je polárník Oscar Wisting (1871-1936)
Srovnání s tvorbou Nesba (obálka) určitě není na místě, spíše mi styl a rodinné vazby hlavní postavy připomněly oblíbenou postavu Kurta Wallendera od H.Mankella, který svého detektiva zasadil do malého městečka Ystad na jihu Skane. Pozornému čtenáři určitě neušlo, že Ystat se objevil i v tomto detektivním příběhu od J.L.Horsta


Fanouškem TAJEMNÉHO HRADU V KARPATECH se nestanu. Je mi to vlastně i líto, protože jsem se na knížku opravdu těšil. Dějově to z mého pohledu totiž nebylo ono a jsem ve výsledku zklamán. Popis přírody a strachu postav z nadpřirozena mi přišel vydařený. Vnímal jsem tak surovost kraje, chlad, odloučenost Verstu a divokost krajiny. Jen dějové zápletky vztahující se k samotnému HRADU mohly být lépe uchopené. Některé objevy Orfanika nejsou navíc již pro současného čtenáře udivující. Snad další knížky od JV padnou více na mojí notu.


Hlavní postavy v podání detektiva Carla Morcka a jeho asistenta Asada mě bavily. Hlavně postava snaživého Asada dávala vyprávění zajímavý nádech. Seděl mi i občas vložený humor a dějové odlehčení. Detektivní příběh je sám o sobě zajímavý a čtivý. Navíc prostředí Dánska v severských krimi nemám zatím tolik načtené, takže za mě další plus. Největší slabinou knihy je tak až moc jasná dějová zápletka, kdy průvodce všeho zla je velmi brzy jasný. Škoda, takto je z knížky ve výsledku jen velmi průměrná detektivka. Snad další díly z oddělení Q budou čtenáře více vodit za nos.


F.Backman a jeho zajímavě uchopené a rozpracované postavy vždy pobaví. ÚZKOSTI jsou pro mě již pátou knížkou, kterou jsem měl možnost od tohoto talentovaného autora přečíst. Jednou za čas šáhnu po některém jeho díle opravdu rád, protože dokáže velmi dobře schovat vážná témata do odlehčeného děje. Postavy jsou lidské, vtipné, ale prostě se občas někdy chovají hloupě, podivně a nepochopitelně. Tento fakt mě u autora baví a zároveň v některých částech knih děsně štve. To je také důvod, že ani tentokrát nedávám plný počet hvězd. Za mě jde ale i tak o super čtení.


Slova chvály od ostatních čtenářů jsou myslím u VLAKU Z PADDINGTONU zcela oprávněná. Knížka má zajímavou a originální zápletku, sympatickou trojici detektivů (slečna Marplová, inspektor Craddock a hlavně mladá Lucy Eyelesbarrowá) a k tomu několik potencionálních vrahů. Vše je doplněno atmosférou anglického venkova, služebnictvem, panským sídlem a jednou ZÁVĚTÍ. Super čtení, bezvadná atmosféra i nějaký ten nečekaný zvrat. Nejsem zrovna fanda slečny Marplové, ale jsem veliký fanda A.Christie. Po přečtení knížky můj obdiv k autorce ještě vzrostl. Doporučuji, 5*


Knížka PĚT NEDĚL V BALONĚ je určitě jedno z klasických autorových děl, ale pro mě šlo o mírné zklamání. Zeměpisné popisy, které se střídají s loveckými zážitky, zde působí malinko nudně. V Cestě kolem světa za 80 dní autor zeměpisná fakta zakomponoval o poznání lépe. Od letu balonem jsem čekal mnohem intenzivnější dobrodružství, více napětí a dějové zvraty. Poslední pětina knížky již byla dle mého očekávání. Joe, Dick a Samuel byla jinak fajn trojice dobrodruhů.


Vyprávění o hledaní cesty do středu Země v podání tří rozdílných dobrodruhů. Námět je to na dobu vzniku opravdu dechberoucí. Užíval jsme si popis putování Islandem, sestupování do jícnu sopky a vykreslení hlubin, které zajímavě přešly do světa podzemního moře. Zde bylo vyprávění z pohledu zajímavosti na vrcholu. Bohužel závěr příběhu mi přišel trochu nedotažený, ale i tak nadprůměrné dílo z pera J.Vernea.


Místy velmi zmatené vyprávění s podivnou dějovou zápletkou, kdy z redakční práce Milenia nezůstalo vůbec nic. Autor definitivně překlopil výhybku a popustil uzdu své fantazii. První dva díly mi jeho pojetí sedlo a nevadilo, ale zde to na mě bylo již moc vratké, nepropracované, zmatečné a trochu nastavované. Děj se totiž střídavě točí kolem rozpolcené Lisbeth a její pomsty, Mikaelovo zašlé novinářské slávy kombinované s novými románky a událostmi spojenými s podivným exotickým mužíčkem, kterému vstoupil do života pan Dokonalý, jenž najednou začal být panem Nenáviděným. Osobně si myslím, že se autorovi vůbec nepodařilo propojit dějovou linku zaběhlého dua Mikael - Lisbeth s děním kolem pana Dokonalého. Na závěr dodám, že akční scény David Lagercrantz pojal ve stylu Marvelovských super hrdinů, což sráží mé hodnocení až ke 2*. Lisbeth s železnou tyčí, zbraní a motorkou proti bandě ozbrojených motorkářů a profesionálnímu zabijákovi Galinovi. Sklo se rozbíjí, kulky sviští, zloduši nevěřícně kroutí hlavou, padají jak mouchy a Lisbeth neohroženě jezdí a běhá všude kolem. To už bylo prostě moc.


O ŽIVOT je knížka s velmi zajímavým námětem. Dějově se jedná opět o malinko naivní a na náhody spoléhající příběh s očekávaným rozuzlením. Putování exotickou Čínou mě ale tentokrát přes to vše opravdu bavilo. Kin-Fo, Fry, Craig a sluha Sun unikají před filozofem Wangem a snaží se získat list s doznáním. Poslední 1/3 knížky a hlavně dějová pasáž, ve které měla hlavní slovo výstroj kapitána Boytona, mé hodnocení strhla ke 4*.
