Prokrastinuji komentáře u knih

“Slyšíš to, Coriolane? Takhle to zní když padá Snow.”
//
Myslím, že většinu z nás ani v nejdivočejším snu nenapadlo, že se univerzum kraje Panemu ještě někdy otevře. Autorka, ale nechává příběh Katniss Everdeenové spát a vrací se daleko do minulosti s (anti)hrdinou Coriolanusem Snowem v hlavní roli.
Nemůžu vám slibovat, že si Snowa zamilujete. Nemáme tady čistě hodného chlapce, kterému se vyloženě stalo něco špatného a v důsledku toho se zrodil obávaný záporák. Jeho postava je už od útlého mládí komplikovaná a hnaná touhou po úspěchu a slávě. Samozřejmě tady máme i vnější faktory. Jakožto jeden z nejlepších studentů akademie dostane možnost být trenérem jednoho z dvacetičtyř splátců. Jemu je přiřazena dívka jménem Lucy Gray z 12.kraje.
Možná se mnou moc čtenářů nebude souhlasit, ale autorka nechává v mnoha příběhových linkách Balady čtenáře filozofovat. Je Snow klaďas nebo tohle jablko bylo vždy nahnilé? Chce vyhrát pro svůj benefit, nebo aby zachránil tu dívku, co ho vytáhla z plamenů? Kdo je autorem a adresátem slavné písně Hanging Tree? Je Katniss potomkem jedné z postav?
Kniha je rozdělena do tří částí a osobně jsem první dvě části milovala - byly to pro mě ty staré dobré Hunger games. Třetí část je zpočátku skvělá, protože navazuje na šokující vyústění části druhé. Příběh si pořád drží kvalitu, ale najedou je to takový divný přesah. Zajímá vás to, ale na druhou stranu je velká pravděpodobnost, že se vám následující vývoj událostí nebude líbit, protože jste pro ty postavy chtěli jiný konec...
Jak si ty události máte vyložit? Ano, máte nějaké odpovědi, ale zároveň se objevily nové otázky...
Připravte se na pořádnou dávku intrik, manipulce, ale i souhru náhod a štěstí. Autorka z určitého úhlu pohledu opravdu vytvořila další Hunger Games... Myslím však, že pro novou generaci. Tenhle příběh, stojí stoprocentně za povšimnutí a zaslouží si vaši pozornost...
//
“Víš, co se říká. Představení neskončilo, dokud nezazpívá reprodrozd.”

6 17.09.2020

Popravdě bych se ke knize vůbec nedostala, kdyby nebylo mé kamarádky @thedavanity která mi sérii vychvalovala, zrovna když jsem u ní byla a ona aktuálně četla třetí díl. Najednou jsem si od ní půjčenou knihu vezla domů a po šedesáti stránkách si ji došla i koupit. Máme tady příběh Allie, která prchá před svou rodinou, se kterou má špatný vztah, do jiného státu a začíná studovat na univerzitě, to co vždycky chtěla a celkově začíná konečně žít podle sebe. Do cesty se jí ale připlete její spolubydlící Kaden a co si budeme, ten chlapec je napsaný jako všichni ti potetovaní hezounci z knihy, ale jestli mě něco na téhle knize štvalo (a důvod proč šla jedna hvězda dolů), tak to bylo jeho chování. Bylo to jak na horské dráze a první půlku knihy to šlo, ale ke konci už jsem si pomalu rvala vlasy... Chápu, že měl taky své démony z minulosti, ale občas se k ní choval fakt hnusně až mi ji bylo líto. I když uznávám, že jak ji to vynahrazoval bylo mega pěkný a dojemný... a já se moc těším na druhý díl, kde už sice “Kallie” není hlavním párem příběhu, ale podle všeho o nich ještě uslyšíme!

4 16.08.2020

Lidičkové, tohle je ten druh komiksů, který mě nikdy neomrzí! Příběh Nicka a Charlieho pokračuje školním výletem do Paříže (miluju knihy, které se odehrávají v Paříži????!). Čeká na ně rozhodnutí, jak budou postupovat v odhalení jejich vztahu pro rodinu, přátelé a celkově “celý svět”. Autorka do toho nenásilné a skoro nenápadně otvírá velice lehce a opatrně další závažná témata - čímž mě velice příjemně překvapila a po tom konci bych se nejraději ihned vrhla na čtvrtý díl. Srdcerváči si stále drží svůj status feel good příběhu, při jehož čtení své usmíváte od ucha k uchu a v pohodě všechny se starosti vypustíte. Nemám tomu, co vytknout a všem moc doporučuju! Rozhodně mám v plánu někdy do budoucna sáhnout i po dalším autorčině příběhu❤️

3 16.08.2020

O existenci tohohle příběhu jsem neměla nejmenší ponětí, dokud jsem ho nezahlédla v nabídce pro blogery. Jméno autora mi není cizí - vím, že je dost oblíbený, ale ještě jsem neměla to potěšení. Nicméně, co jsem vypozorovala z různých názorů, tahle kniha se jeho tvorbě spíše vymyká a je jiná. Pro mnohé jeho fanoušky i dosti zklamáním. Jako první mě vyděsilo, že je to docela bichlička. A jako pořádná “bichlička”. Taková ta kniha, kterou byste byli s to někoho sejmout. Nicméně žádné obavy. Písmenka jsou na stránkách dost rozpálený a kniha se čte prakticky sama.
Máme tady námět technologií, který je promítnut do thrilleru a celé je to takové děsivě reálné. Opět to jednoho přiměje se zamyslet, co všechno o sobě sdílíme a co všechno o nás různé databáze vědí. S hlavní hrdinkou jsem neměla úplně problém, ale ze začátku byl můj vztah vůči ní dosti střízlivý. Co mě nepříjemně zarazilo, a beru to jako zradu, je fakt, že tady máme i postavu detektiva a kdo mě zná ví, že já ty detektivy fakt nemusím a většinou se jim vyhnu obloukem. Další, pro mě ne úplně příjemnou věcí, byl popis vražd, který byly teda fakt brutus. Ze začátku čtení jsem byla nadšená, ale pak to začalo opadávat a já vlastně ani nevím proč... Možná je to tím, že jsem pořádně na knihu neměla čas a tak četla spíše přerušovaně? Oceňuju střet kultur a atraktivní prostředí asijského velkoměsta a budování nových technologií, otázka jejich zneužítí a závislost a zranitelnosti lidí na sociálních sítí. “Probírají” se tady dosti zásadní otázky a jistým způsobem to můžeme brát jako jakési varování. Co mě zaráželo je fakt, že hlavní hrdinka dává najevo, že zná rizika cesty, kterou se lidstvo v tomto oboru vydává, ale přesto jde do Mingu pracovat a vyvíjet je a zdokonalovat. Myslím, že kniha by mohla sednout fanouškům seriálu Black Mirror.

2 14.06.2020

Z Půvabu pomsty mám celkem smíšené pocity. Většinou jsem po dočtení knihy nadšená nebo mírně až hodně zklamaná. Tady jsou moje pocity prázdné. Je to jako číst něčí deník o běžném životě, s tím, že žádný život není tak úplně běžný. Jane je sociopat a chce se pomstít Stevovi za to, že způsobil sebevraždu její kamarádky Meg. Ze začátku se tak nenápadně infiltruje do jeho života a nemá nějaký přesný konkrétní plán, což mě celkem iritovalo. Prvních cca 250 stran tak čteme o basic věcí jako jak se s ním seznámila, jak zvažovala kdy se s ním vyspat, jak mu do domu nainstalovala skryté kamery, ale taky čteme o tom, jak si pořídila kočku a narazila na svého bývalého přítele ze studentských let Luka. Po celý čas knihy jsem taky měla zvláštní až rozpačitý pocit z toho, jak se autorka rozhodla, že poskytne čtenářům důkaz, že Jane skutečně sociopat je. Jako by vypisovala pasáže s popisem sociopatického chování z nějakého odborného časopisu a do toho se vždy ozve podvědomí Jane s tím, že “přesně takhle to má taky, protože je sociopat”. Nicméně kniha krásně ukazuje jak můžou “fungovat” nezdravé vztahy mezi mužem a ženou. Steve je prostě hajzl, který ženy ponižuje při každé příležitosti, která se naskytne, pohrdá jimi a má je všechny za kurvy. Bohužel Meg se na něj až nezdravě uvázala a tak ji bylo z velké části jedno, že s ní zachází jak s kusem hadru. Popravdě, i když se jeho charakter může zdát přehnaný, uvědomila jsem si během čtení, že už jsem v životě taky minimálně na jednoho Steva narazila a jsem ráda, že jsem tehdy vzala nohy na ramena než to mohlo zajít dál. Proto pro mě má tahle kniha takovou krapet větší osobnější hodnotu. Je to jako sledovat něco, co se skoro stalo vám s tím, že teď vidíte všechno jasně a s nadhledem skrze někoho jako Jane. Knihu bych úplně neřadila k thrillerům. Jasně jsou tady dost očividné prvky jako sociopat coby hlavní postava, stalkování,... Nechci spoilerovat, nemám zase tak moc načteno v tomhle žánru, ale za mě to byl takový slabší odvar. Pokud se těšíte na pořádnou melu a mord bude lepší když sáhnete po něčem jiném. Kolem a kolem je tohle vlastně dost poklidná kniha, která vás ve svém finále nemusí tak úplné uspokojit, což nebyla 100% ani Jane podle mě???? Na druhou stranu pokud s thrillery začínáte tohle by mohl být slušný začátek. Knihu bych přirovnala ke knize Ty od Caroline Kepnes - mnozí možná budete znát seriálovou adaptaci. Je to dost jiné, i když Joe a Jane mají dost obdobné charaktery a Půvab pomsty je rozhodně méně znepokojující.

1 14.06.2020

O M G! Potřebuju chvilku na vydechnutí a vlastně zpracování toho všeho! Tohle byla jízda! Takže zaprvé - postavy Lou a Reida?! Dokonalost sama. Ona čarodějka, on lovec čarodějnic a boom než se nadějete - a vlastně než se nadějou i oni dva - jsou ve svazku manželském a začíná pravá jízda. Zatímco ona je divoká a mluví jako dlaždič, on je ztělesněním perfekcionismu a dobra.
Zadruhé - zápletka? Hodně se to převážně soustředí na jejich vztah, ale na pozadí máme pár tajemství a všechno se vším nějak souvisí a jak to všechno vyeskalovalo? Navíc celý námět čarodějnictví jsem hodně ocenila☺️
Zatřetí - je to čtivé a stránky prakticky mizí pod rukama. Než se nadějete jste prakticky na konci. Pokud budete mít celý jeden den na čtení, věřím, že s přehledem zvládnete i celou tuhle cihličku.
Je něco co bych vytkla? Popravdě mi trochu déle trvalo se zorientovat v tom, na jakém principu se tady pracuje s magií, ale po pár stránkách jsem tomu přišla na kloub. Není to nic, za co bych strhávala hvězdu.
Knihu bych doporučila těm, kterým se líbily Tři temné koruny, Temnota a Nikdynoc, a nebo mají slabost pro námět čarodějnictví a hate to love vztahů.

4 24.04.2020

Tak tohle bylo něco! Z počátku jsem byla hodně skeptická, protože se mi nelíbilo, že si je hlavní hrdina Theo tak jistý v kranflecích, že to jen a jen on může Alicii pomoc. Popravdě nemám tohle přílišné sebevědomí u postav ráda a nutí mě to nemít je ráda už od začátku. Jenže kolem strany 80 mě Theo dostal a já byla unášená na vlně příběhu, který je vyprávěn na dvou linkách - jednu vypráví Theo a druhá je vyprávěná skrze Aliciin deník. Autor si se čtenáři skvěle hraje a jistým způsobem zrcadlí vztahy obou hlavních postav. Musím přiznat, že nemám načteno zas tak moc thrillerů, ale tady jsem si občas říkala, že spisovatel se snaží očividně čtenáře zmást některými novými konkrétními poznatky???? Svou teorii o tom, jak to celé skončí jsem měla cca od strany sto a jistým způsobem se potvrdila, ale úplně převrácený způsobem a budu to ještě chvíli rozdýchavat. Takovýhle závěr jsem nečekala a jde vidět, že autor už pracoval na filmech, protože tohle se spíše lépe tvoří na filmovém plátně než na stránkách knih. Přesto je to do nejmenších detailů dokonalé a opravdu hodně psychologické. Čtení jsem si moc užila a myslím, že by to příjemně mohlo překvapit i zkušené čtenáře thrillerů. Nejraději bych to přirovnala k jednomu mému oblíbenému thrilleru, ale to by vám mohlo napovědět, o co v téhle knížce skutečně jde a proto už víc nehodlám prozrazovat, prostě si to přečtěte.

4 15.03.2020

“Tuhle knihu budete milovat nebo nenávidět...”
Příběh má rozhodně skvělou myšlenku - utéct od stereotypu, který diktuje společnost, být svým vlastním pánem, dělat si co chcete, srát na pravidla, napsat knihu, která spálí svět,...
Jenže to jak autor uchopil zpracování tohohle námětu mi bohužel vůbec nesedlo.
Vůbec nesedlo.
Nesedlo.
Máme tady skoro 320 stran, které z většiny popisují Jayovu závislot na alkoholu, holdování drogám, jeho nic nedělání, kocoviny, výpadky paměti, sexuální eskapády a kritiku všeho kromě sebe samotného.
Tentokrát mi vyjímečně vadili vulgarismy a měla jsem co dělat s rozpoznáním kdo co říká a kdy, protože autor se s uvozovkami neobtěžuje. Příběh je za mě navíc trochu předvídatelný a osobně bych ho proškrtala, protože zhruba 100 stran je o ničem.
Pokud máte rádi umění a milujete Paříž, potěší vás rozhodně kulturní odkazy, kterými autor prošpikoval celou knihu. Za tohoto předpokladu bych vám Katerinu mohla doporučit. Možná vám i sedne celkově. Za mě je, ale Jay extrém a když vám nesedne postava, do jejíž hlavy nahlížíte 320 stran, je trochu zaděláno na problém.

1 15.03.2020

Prokletý rok představuje psychologický stand alone román, který spadá do žánru YA. Jak už naznačuje samotná anotace, ženy to v této patriarchální společnosti nemají vůbec jednoduché. Nemají žádná práva a jsou vykořisťované. Například smí navštěvovat pouze první stupeň základní školy, ale další vzdělaní pro ně, z pohledu mužů, není "vhodné". Jako malé nosí bílé stuhy, s prvním krvácením je však změní za rudé a pokud se některé poštěstí - ano, čtete správně, "poštěstí" - dostane se jí závoje (nabídky sňatku), který v případě, že přežije Prokletý rok, vymění za stuhu černou. Žádná neví, co přesně má od Prokletého roku čekat. Jasné je jen jedno, ty které ho přežijí a vrátí se, už nikdy nebudou stejné jako dřív.

Tahle knížka si mě získala od první strany. Hlavní hrdinka mi byla sympatická, ale svět kolem ní ani trochu. Autorka vybudovala zajímavou strukturu fiktivní společnosti, kde jsou ženy jen “domácí mazlíček” a když náhodou začnou manžela nudit, něčím se zprotivý nebo snad poruší zavedená pravidla, jsou krutě potrestány. Většina jejich "prohřešků" se svadí na to, že používájí magii a tehdy může být trestem upálení na hranici, oběšení a nebo vyhnanství (což není taková výhra, protože zahrnuje prostituci nutnou k přežití). Pokud nemůžou za prohřešek potrestat přímo je, potrestají jejich mladší sestry. Samotný pojem magie je v téhle knize tak trochu záhada a jak se věci skutečně mají, to musí zjistit každý čtenář sám.

Jsou části, které jsem předvídala, ale autorka si se čtenářem hraje a vy brzy stejně jako Tierney začnete pochybovat o tom, co je realita a kdy už, jako vypravěčka příběhu, přichází o zdravý rozum. Rozhodně se nejdená o lehké a odpočinkové čtení. Místy možná až kruté a drsné, které nemusí nutně sednout každému čtenáři. Kim Liggettová chce šokovat, ale ne čtenáře znechutit. Popis drastických scén, nejde do hloubky a já sama jsem si mnohdy nevšimla, že se něco semlelo, než když už bylo prakticky po všem.

Asi nemusím zmiňovat, že nechybí LGBT a silné feminist vibes. Určitě sedne fanouškům Příběhu služebnice, Hunger Games a Amandy Lovelace. Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do rukou. Hodně na mě zapůsobila a věřím, že se mi do paměti vryla na hodně dlouhou dobu.

5 15.03.2020