Radesan
komentáře u knih
Velké problémy v Malém Vietnamu
František Kotleta (p)
Ani mi tak nevadil přechod od povídek k ucelenému dílu, ale jak už pár lidí psalo.... mohlo to být o něco kratší a vůbec by to nevadilo. Bylo to pro mne dost na sílu natažené a někdy jsem se i kopal k tomu, abych knihu dočetl. Oproti prvnímu a třetímu dílu to pro mne bylo slabé.
Ve stínu Říše
* antologie
Těšil jsem se na první sbírku podobného typu, ale byl jsem z některých povídek zmatený, unavený a bylo to.... slabé. S odstupen času, když už mám přečteny i další dva díly, které mne opravdu bavily jsem z téhle sbírky povídek zklamaný. Dva následující díly doporučuji, tenhle....i když byly dvě povídky skvělé.... spíše ne.
Kniha pěti kruhů
Mijamoto Musaši
Nevím, proč mi v hlavě vždy naskočí porovnání s knihou Umění války, když Mijamoto pojednává o strategii spíše v tom podání "mikromanagementu" a chápání jednotlivce v rámci celku, zatímco Umění války je spíše o "makro pojetí" plánování a strategie. Mně osobně je Mijamoto příjemnější i když o něco těžší čtení, nežli Umění války. Za mne má pár opravdu dobrých myšlenek, nad kterými jsem se pozastavil a nesu si je sebou dodnes. Určitě doporučuji ke čtení všem, kteří dokážou vytáhnout z knihy spíše onu filosofii nežli čistě šermířské umění.
Cyberpunk 2077: Sny o velkém městě / Kde je Johnny?
Bartosz Sztybor
I když nejsem úplně na komiksy a neberu je jako "literaturu", přeci jen je to doplněk nebo menší vedlejší příběhy do univerza, které mám rád. Cyberpunk 2077 má pár knih, seriálek a bandu komiksů, které se snaží svět mé oblíbené hry ještě více doplnit.
Každopádně je to velmi krásný krátkometrážní příběh. Není tak násilný, ale má pěkný a alespoň pro mne silný příběh. Pro mne bude mít v Cyberpunku 2077 vždy místo. Není ani tak násilný jako jiné předchozí, ale poselství má jednoznačně nejlepší. Je podle mne vhodný jak pro milovníky universa hry, milce Cyberpunku všeobecně, ale i pro lidi, kteří Cyberpunk vůbec naznají, tady to totiž úplně nepotřebují.
Cyberpunk 2077: Trauma Team
Cullen Bunn
I když nejsem úplně na komiksy a neberu je jako "literaturu", přeci jen je to doplněk nebo menší vedlejší příběhy do univerza, které mám rád. Cyberpunk 2077 má pár knih, seriálek a bandu komiksů, které se snaží svět mé oblíbené hry ještě více doplnit.
Trauma team se snaží o nějaké emoce, ale podle mne by na to potřeboval mnohem více stran. V tom co se na papíře děje se zorientovat dá, ale vždy jakoby tam něco chybělo. Postavy vypadají sympaticky, ale prakticky nemáte čas je poznat a proto si k nim vztah nevytvoříte. Za mne pro fanoušky Cyberpunku 2077 dobré, ale po přečtení dalších komiksů jsou rozhodně lepší.
Svět hry Cyberpunk 2077
Pat Mills
Od knihy jsem očekával, že mne do třetího průchodu hrou po nových aktualizacích obohatí o nové poznatky a objasnění pár temných zákoutí Night City. To se stalo cca z poloviny. Někde mám pocit, že jsou pasáže jen na umělé natažení do počtu stran (když máte celou dvoustránku popsanou informací, která se v normálním fondu vleze na jeden odstavec...).
Na druhou stranu lepší informace o fungování některých gangů nebo psychovizí jsem jednoznačně vítal. Problém vidím v dostupnosti informací v dnešní době. Není prakticky nic co by jste si nemohli najít v různých fan videích a možná i víc.
Pro fanoušky Cyberpunku 2077 se to hodí a koupě nelituji, český překlad je fajn, ale pokud bych měl knihu porovnat s jinými podobného ražení (Mass effect art booky, Warcraft sbírky...) je to o něco slabší.
Lady Aradia: Skutečný příběh české dominy
Lenka Blažejová (p)
Jsem rád, že kniha vyšla, protože je v ní pár skvělých myšlenek. Každý má nějaké sexuální fantazie, nikoho nevyjímaje i když se o tom spousta lidí bojí nebo vyloženě štítí mluvit. Souhlasím ale s autorkou, že by vše mělo zůstat v rámci her a uspokojování krátkodobé potřeby, nikoliv celoživotní náplně kvůli které přestanete normálně žít.
Byla to delší cesta i pro mne nějak přijmout, že občas rád zkouším nestandardní praktiky a s podivem to pro pár lidí okolo byla úleva, protože se postupně prolomilo tabu a měli člověka se kterým to najednou mohli probrat bez předsudků.
Je hloupost si myslet, že lidé, kteří rádi experimentují nemají rádi pohlazení a romanci, jasně, že mají, ale... ten svět je pro ně z hlediska sexuality mnohem větší. Sám o sobě mohu říci, že jsem switch a i když jsem přečetl všechny lekce z knihy, ani náhodou bych nešel do všeho, co se u Aradie na lekcích děje. U některých fetishů jsem se vyloženě podivil, že i "to" může lidi vzrušovat, nicméně.... jejich život a jejich volba, rozhodně bych je za to neodsoudil a respektuji jejich zájmy, pokud to nebudou všem nutit silou a nechají si to v rámci svého okruhu, je za mne vše naprosto v pořádku.
Zajímavější pro mne byla dějová "linka osobní zpovědi", která mne leckdy bavila více nežli popis lekcí. Životní styl Madam Aradie je rozhodně jízda, kterou bych nedal.
Pokud lidi zajímá nějaký náhled do tohoto světa, osobní zpověď a postupné objevování Aradií jejího vlastního zainteresování do tohoto světa mohla být dostatečná motivace ke koupi. Popis některých lekcí, který čtenářům nesedne mohou přeskočit.
Černá křídla Cthulhu
* antologie
Skákal jsem štěstím do nebe, když jsem viděl, že by mohl mít Lovecraftoský horor nějaké "pokračování". Ono nadšení upadalo v moment, kdy člověk dočte cca 30% knihy a uvědomí si, že je zde pár věcí, které.... řekněme nejsou s Lovecraftem slučitelné.
Předně jde o mluvu a styl psaní. To, co přidávalo Lovecraftovskému hororu na osobitosti a jedinečnému zpracování je styl vyjadřování za jeho období života. Modernější styl vyjadřování knize podle mne ublížil. Do Lovecrafta prostě nepatří sprostá mluva v podobě konkrétních slov....to podle mne patří do úplně jiného žánru a stylu psaní. Postavy, které měli u Lovecrafta nádech zvrácenosti a jakési vznešené zkaženosti ji tady nějak... ztrácejí.
Přijde mi, že pár povídek je v knize jen proto, protože někdo zmínil Pickmanův obraz nebo prastaré božstvo a hele, je to Lovecraftovská povídka... ne není...onu temnou atmosféru a tajemno aby v některých povídkách člověk pohledal.
Jeden člověk, který se Lovecraftem zabýval řekl, že fantasie Lovecrafta byla velmi intenzivní, ale nikoli dlouhodobě plánovaná...a to je podle mne poslední věc, která povídkám chybí.... intenzita klíčových momentů.
Bylo zde pár dobrých povídek, u některých, kdyby se více šláplo na tajemno a více si vzali s Lovecrafotva stylu psaní... byly by velmi dobré.
Psí zima
Petra Neomillnerová
Nějak nevím jak tento díl uchopit. Bavil mne o trochu méně nežli díl předchozí, ale pořád je to dobře podaný středověk bez jakýchkoli přikrášlení a to rozhodně oceňuji. Brutalita s jakou některé postavy bojují o přežití je přirozeně podaná stejně jako v díle předchozím.
Jen...jsem k jednomu z hlavních záporáků necítil jakýsi vztah, jeho motivy mi přišli poněkud... zvláštní. Prostředek knihy se pro mne nějakým zvláštním způsobem táhl. Upíři nemají problém změnit názor na zaklínače během pár týdnů a vzájemná nevraživost trvající x desetiletí, možná staletí .... vyřešena až na pár detailů... ale to je asi spíše můj osobní problém s dějovou linkou.
Za mne v rámci série doporučuji, ale bez předchozího dílu nečíst, protože děj striktně navazuje. Na třetí díl se každopádně časem těším, autorka umí psát pro mne od ženy velmi dobrým stylem a užívám si to :-) .
O duševním klidu (8 úvah)
Lucius Annaeus Seneca
Abych pravdu řekl, lépe se mi ze stoických filosofů četl Marcus Aurelius, pravděpodobně kvůli jeho vojenské úsečné mluvě a tomu, že nevěděl kolik let života mu ještě zbývá. Seneca se v některých místech trochu vlekl a upřímně bez poznámek v zadu bych si některé souvislosti i přes mou fanatickou zapálenost do antiky nepobral.
Zároveň ale... mi kniha zabrala mnoho času z toho důvodu, že jsem před ní zkrátka utíkal. Stoicismus dokáže člověku pěkně nafackovat a v některých pasážích o hněvu jsem se v některých situacích restrospektivou vracel k bolestivým okamžikům svého života a skutečně... musím muži, který tu není už přes x stovek let... dát jednoduše za pravdu. Je zvláštní, jak se lidská povaha nemění, respektive neopouští zajeté koleje onoho pojetí lidství.
V některých případech by bylo skvělé se dostat s tímto člověkem do konverzace. Za mne pokud by někdo chtěl začít se Stoickou filosofií, šel bych napřed do Marca Aurelia a jeho Hovorů k sobě a až poté do Senecy, který mi přišel ještě o jednu úroveň náročnější. Pro milovníky antiky a filosofie římské a řecké školy povinnost.
Bizarropolis
* antologie
Rozhodně nechci knize kazit krásné hodnocení od ostatních uživatelů, jen mi pár povídek výrazně nesedlo. Jsem rád, že jsem dostal možnost se do tohoto žánru zasvětit a asi v budoucnu zkusím i jiné díly, ale asi to nebude úplně můj šálek čaje. Povídky, které se mi líbili jsou Legenda o truchlivém mořském bohu a Smrt je důsledek života. Úplně nejlepší je pak Trpaslík, u kterého jsem se hodně nasmál. U některých jsem.... řekněme přemýšlel proč vůbec vznikly.
Upřímně nedokážu říct, jestli mne kniha natolik bavila, že bych ji s přehledem doporučil všem. Nápady v ní jsou zajímavé, ale občas jsem se nemohl zbavit pocitu, že musí být někteří autoři zhulení pod obraz :D
Stín z času
Howard Phillips Lovecraft
Celá edice dočtena.... a musím říct, že mé nejoblíbenější jsou druhý, čtvrtý a poté první díl. Stín z času má stejnou vlastnost jako všechny ostatní knihy, ale až u této jsem si jí začal více všímat.....popisy....dlouhosáhlé popisy všeho a všude, díky čemuž můžete i na 5 stran prakticky zapomenout na příběh, občas by mi zkrátka nevadilo mít o něco kratší představu o místě nebo o putování z místa A do místa B. To není stížnost, jen když už máte na krajíčku a už už vidíte za roh události, autor Vám do toho hodí odklad v podobě "popisu místnosti, ve které se postava nachází, včetně vroubkování baterky a inkoustu použitého při psaní poznámek oné postavy" :D.
Stín nad Innsmouthem, V horách šílenství.... jsou asi nejlepší povídky z celé knihy, konkrétně události ve městě Innsmouth jsem s postavou prožíval naplno. Obě povídky mne vtáhli do děje a s podporou temné hudby....skvělé.
Poslední povídka...měla zajímavý efekt. Už už jsem ztrácel pozornost, když tu náhle zase udeřil takový nenápadný a kradmý strach ze ztráty jistoty a bezpečí....že nás zase nějký naivní idiot vystavil nebezpečí kvůli zvědavosti...a kvůli této zvědavosti všichni jednou jako rasa skončíme.....ale co na to říct, možná, že jsem po přečtení tolika úryvků z Necronomiconu .....vidím černou věž starého kostela... a jednou si pro mne přijde....Y'AI'NG'NGAH,YOG-SOTHOTH H'EE-L'GEB F'AI THRODOG UAAAH...
Poslední let
Liane Merciel
Zatímco Mass effect je moje herní srdcová záležitost, která oproti Dragon age vede....... v knižním podání je prozměnu Dragon age nesrovnatelně silnější zážitek. S každou další knihou je příběh lepší, postavy zajímavější a emocionálně lépe zpracované a hlavně....děj...... děj je podstatně hlubší a na jeho konci marně hledám další stránky, abych se dozvěděl víc!
Rád bych řekl, že zatímco fantasy scénu ovládají Páni prstenů a Hobiti, Zaklínači, Warcrafty a mnoho dalších profláknutějších světových titulů.....je zde pětice knih z universa Dragon age, které je svým způsobem skvělé, svět Thedas je nádherný a přitom se spoustou temných zákoutí, pokřivené morálky a zla.... zla, které se mnohdy rodí z těch nejušlechtilejších myšlenek.
Poslední knihu jednoznačně doporučuji... ještě více nežli ty předchozí. Zase usednu k poslednímu dílu Dragon age, tedy Inquisition a budu tam zmínky o těchto postavách hledat......dokud alespoň nějaké nenajdu...
Poutník z Mohameda - Alláhův hněv
František Kotleta (p)
Zajímavé počtení, které mne udrželo až do konce. Pár zajímavých postav a hlavně skvělý pocit z toho, že hlavní postava taky není žádný svatoušek. Líbil se mi ten pocit "chci vědět jak to skončí", který mne motivoval k dočtení. Za mne příjemné zpracování nábožeského konfliktu.
Umění války
Sun-c'
Pořád se v hlavě nemohu zbavit porovnávání Mijamota Musašiho a Sun-c', kdy jeden pojednává spíše o pohledu jednotlivce, zatímco ten druhý spíše o taktice v rámci státu, celých armád a osobní filosofie při vedení celých organizací. Mijamoto je mi tak nějak blíže. Kniha rozhodně za přečtení stojí, některé věci jsou spíše všeobecné, ale rozhodně by tato kniha neměla chybět v knihovně žádného milovníka strategie.
The Art of Mass Effect: Andromeda
neznámý - neuveden
Opět pěkná práce. Art book je nádherně zpracovaný a i když Andromeda jako hra nebyla u hráčů zrovna oblíbená (a chápu důvody proč), mne bavila stejně jako tato kniha. Pro fanoušky série doporučuji kafe nebo čaj, chill out soundtrack z her a začíst se a kochat se :)
Mass Effect: Evolution
John Jackson Miller
Další soubor čtyřdílné série ze světa Mass Effectu a vzhledem k tomu, jak moc adoruji postavu postavu "pana Záhadného", tedy Ilusive Man... je to můj nejoblíbenější komiks z tohoto universa. Nejsem komiksový, ale tohle jsem si nemohl nechat ujít a pokud jste milovníky herní série i světa Mass Effect, mělo by pro Vás platit totéž.
Angličtina není vůbec složitá, takže by ji v originálě mohli zvládnout i méně zdatní angličtináři.
za mne jedině doporučuji.
Mass Effect: Redemption
John Jackson Miller
Parádní 4-dílná minisérie komiksů jako předehra pro mass effect 2. I když nejsem úplně na komiksy, tak je to pro všechny fanoušky série a celého universa povinnost. Občas mi trochu nesedí styl kresby, ale pokud budu hodnotit vypovídací hodnotu příběhu, za mne jeden z nejlepších komiksů tohoto unirevsa.
The Art of the Mass Effect Trilogy: Expanded Edition
neznámý - neuveden
Art book a menší encyklopedie a základní přehled z mého oblíbeného universa, to jsme prostě musel mít! Papír i obal je kvalitní, jednotlivé lokace a rasy jsou zobrazeny na krásných obrázcích napříč všemi třemi díly. U každé postavy nebo lokace najdete vždy poznámky autorů.
U postav a ras se mi líbil náhled na všechny zvažované varianty toho jak měly vypadat od původních návrhů až po alternativy. Obrázky ze známých okací (Illium, Citadela atd...) se mi rovněž velmi líbily. Pro fanoušky universa je to povinnost.
World of Warcraft: Temní jezdci
Mike Costa
I když nejsem úplně na komiksy a neberu je jako "literaturu", přeci jen je to doplněk nebo menší vedlejší příběhy do univerza, které mám rád.
I když mám od známého k dispozici spoustu komiksů, které vlastní, až poslední dobou jsem si řekl, že jich pár vyzkouším i ze světa Warcraftu jako milou vzpomínku na svět, který jsem už dávno opustil.
Děj dává dohromady skupinu postav jako pro nějaký dungeon a i když mi přijde styl kresby velmi povedený, děj mě už tak silně chytit nedokázal. Postavy mne nějak neoslovily, respektive když vezmu v potaz rozsah komiksů Cyberpunku 2077 a jak skvěle v nich byly motivy popsány a citově dokázali čtenáře zpracovat.... tady to v mnohem větším rozsahu nějak... nezabralo.
Každopádně kladné body musím dát za část v Karazhanu, ta se mi líbila.
Za mne ... fanouškům Warcraftu může udělat radost, pěkná kresba, ale na ten rozsah...to má pro mne málo koření. Je to pro mne průměr, ale poctivý.
