reader.007 komentáře u knih

Nevím jak to ten Walliams dělá, ale občas dokáže zabít i ten nejdokonalejší námět. Tak do půlky jsem doufala, že se z toho vymotá pohádkově a vyhne se tím lepení té spousty děr které si nadělal ve vyprávění, ale asi tak lpí na nedělání dětem iluze, že je o ně připraví i kdyby ho to mělo stát přední zuby a tak nesrovnalosti přešel mlčením, což dělá výsledek ještě rozpačitější. Vlastně to je trochu jako Malá Velká Británie: u některých fórů byste se utloukli smíchy a jinde se jen tak ze zvyku uchechtnete nad trapností gagu.

Shrnula bych to jako knihu, která mi sice připadá originálně rozjetá, ale postavy dělají jedno nelogické rozhodnutí za druhým, takže jste nakonec otrávení i když se té největší mrchy nakonec zbaví, ačkoliv zdaleka ne tak, jak bych s ní zatočila já a navíc ten konec neúměrně natahuje.
Dodatek s Rajem byl sice vtipný a mile walliamsovsky absurdní, ale už to nezachránil.

3 05.10.2020

(SPOILER) Hluboce čestná, i když zchudlá, anglická honorace se chystá podfouknout americké zazobance. Tedy jednoho. Ten chce anglánům prodávat svoje auťáky a koketuje s myšlenkou, že by si z obchodního partnera udělal navíc zeťáka, jenže tomu se to moc nelíbí a tak se pro jistotu odhodlá raději pletichařit za pomoci svého nejlepšího přítele a jeho sestry. Při předstírání manželství do toho pochopitelně padne rovnou po hlavě a ani s těma kárama to nevypadá bledě, takže se mohou vydat vstříc šťastné budoucnosti s vůní benzínu neobohacené řepkou.

3 25.08.2020

(SPOILER) Josina si vegetí v klášteře a věnuje se tomu, co se (možná) v roce 1879 vydávalo za odpovídající holčičí vzdělání, když náhle dorazí povel od matičky: alou domů. Maminka se ale nachází na smrtelné posteli, takže stačí dcerku už jen instruovat, že se má vrátit zpět do Anglie, do náruče všech těch příbuzných kteří jí a jejími rodiči už léta opovrhují, protože máti s otcem kdysi ze samé lásky vzali roha a tatík navíc vedl celoživotní kariéru hazardního hráče. Uvítání je ale nad očekávání přívětivé, tedy alespoň od hlavy rodiny, jeho milenka už zdaleka tak nadšená není. Naštěstí je ale vdaná, což rozvíří děj ještě zajímavým způsobem… Zkrátka… šlo by to, kdyby nebylo toho přeužvaněného konce, u kterého se opravdu nedalo nevyprsknout smíchy. I pohádky pro romantičky by měly mít nějaké meze.

3 12.03.2020

(SPOILER) Lela je pěkná potvora. Nejdřív si nechá od otčíma platit studia a když se má revanšovat takovou maličkostí, jako je doživotní závazek s jeho slizounským přítelem, raději sbalí kapesné na výbavu a zdrhne do Holandska za tetou. Ta je ale kapánek z formy, takže se Lela nechá ukecat, aby ožulila jednu anglickou kavku. Tak potkává markýze z Kynestonu, který se pro změnu do Holandska vydal proto, aby si lízal rány, když z něj udělaly blbce hned 2 milenky najednou a nákup obrazů má jen jako alibi pro udrbanou londýnskou smetánku Sice nesdílím takové nadšení pro holandskou malířskou školu, ale nebylo to úplně špatné, jsou i ukňouranější kusy.

3 27.02.2020

(SPOILER) Lady Lynda strávila po smrti matky nějaký čas ve škole a doma se ještě ani neohřeje a už je až po uši v maléru. Při procházce do lesa přehlédne rozvodněný potok a nešťastník, který ji z něj vytáhl, je vzápětí donucen napravit tuto kompromitující událost tím, že jí nabídne sňatek. Tatík a budoucí tchán si radostně a zištně mne ruce, jelikož se mu pomalu rozpadá střecha nad hlavou, jenže Lynda se raduje mnohem méně. Svého budoucího manžela totiž zná jen z vyprávění spolužačky, která jí ho vylíčila jako prostopášníka, jenž svedl její matku.

Tady Cartlandka popustila uzdu své umanutosti pro Řecko opravdu důkladně. Vlastně odhodila veškeré zábrany a vybavuji si jen málo jejích knih, které by s tím byly tak otravné. Dokonce ještě otravnější, než když spustila naplno svůj automat na cukrovou vatu.

3 07.02.2020

(SPOILER) 1812 - Ivana se náhodou dozvídá radostnou novinu: jelikož po smrti matky nemá otčím už co prodat, rozhodl se zpeněžit půvaby své nevlastní dcery a hodlá ji z moci zákonného zástupce poskytnout jednomu ze svých kamarádů - obstarožních zvrhlíků. Zcela pochopitelně uteče. Na předviktoriánském pracáku toho sice moc nemají, ale náhoda jí přeje, a tak než se pořádně rozkouká, už tajně špiónuje jednoho markýze, který sice přijechal do Anglie jako chudáček emigrant, ale vláda ho podezřívá, že tajně maká pro Napoleona. A aby toho nebylo málo, kámoš otčíma taky ještě nesložil poraženecky své vilné pracky v klín...

Verdikt: docela dobré. Je zajímavé, že když Cartlandka zapojí do hry anglicko-francouzské kočkování, většinou se to čte skoro samo.

3 07.02.2020

První české vydání z roku 1967 jsme měli doma a z dětství si knihu pamatuji víceméně zběžně, snad proto, že jsem hodně věcí (jako třeba dialogy dospělých) úplně nechápala, nicméně ten konec mě vzal u srdce hodně a když jsem ho četla o mnoho let později, tak ještě víc. O to víc mě mrzí, že ta kniha zmizela, jednou jsem ji dokonce našla mezi papíry na spálení, odkud jsem ji odnesla, ale pak se ztratila zas a tentokrát už nadobro.

3 13.01.2020

Na svou útlost je ta knížka prostě skvostná. Dvě z pohádek jsem sice už znala z LP desky Čaroděj Dobroděj (vyprávěné Václavem Neckářem) a pár by si možná všech pět * nezasloužilo, zato některé by byly alespoň na 10. Jen nevím, jak by se o prvenství popraly poslední 3, ty jsou jednoduše k popukání všechny. "O hodné sani a zlé princezně" by rozhodně zasloužila být v každé čítance, O sedmi dnech a O žábě starostce nejspíš docení hlavně dospěláci.

3 08.11.2019

Dědictví po babičce a velmi příjemné překvapení. Jako dítě mne úplně minula a to jsem Petišku rozhodně nepřehlížela. Výborné na čtení před spaním. Mimo to bratři Lžirádové se stali u nás pojmem a hrdiny mnoha vymyšlených příběhů na kterých jsme dětem předváděli jejich vlastní nešvary.
Navíc cesta do Maňáskova... kam se škrabe nějaký Čaroděj ze země Oz!

3 02.08.2019

Vlastně se jedná o jednu z prvních "vlaštovek" deníkového čtení. Různí poseroutkové, mimoňky a podobné skoroknihy vznikly až o mnoho let později, navíc v době, kdy lenost mladých čtenářů odvedla pořádný kus práce, takže milého Adriana dnes válcují nejen v tom, že rozněžňování se nad královskou svatbou Diany a prince Charlese už opravdu není aktuální, ale zároveň jsou popisy hrdinova dne podstatně delší než ty skorotwitterové zápisky poseroutkovy. Nemluvě o tom, že kdyby si dnes někdo dovolil nutit dospívajícího syna vykonávat všechny domácí práce, měl by u dveří sociálku, než by řekl švec. Není to tak dávno, co jsem někde četla, že v Británii nesmí být dítě mladší 13ti let ponecháno doma samotné, aby z toho nebylo zanedbání péče.

3 31.07.2019

Vím naprosto určitě, že jsme měli úryvek téhle knížky v jedné z prvních čítanek, pamatuju si tu část kdy maminka házela malé, čerstvě vařené brambory dětem do košilek... a byla to zase škola, tedy přesněji řečeno rušená školní knihovna, která mi přihrála do ruky celou tuhle útlounkou knížku, již jsme s mladší dcerkou přečetly, než muž uvařil oběd. Nedalo se odtrhnout :-)
A co zůstalo jako hlavní dojem? Asi nejvíc mi vytanulo na mysli, jak moc jsou učebnice nedokonalé. Najdete v nich, kdy a kde byla jaká bitva/válka, kdy vznikl jaký stát, co za tradice praktikoval a jaké umění... jenže důvody, proč se davy lidí nechaly vmanipulovat do válek a převratů najdete právě mezi řádky takovýchto vyprávění, i když to třeba není hlavní osa "příběhu".

3 15.12.2018

Knížka kratičká a tak obyčejná, až je kouzelná. Prostě pár drobných popisů ze života malého kloučka, které by se hodily i do dnešní doby, až na to že embéčka, šestsetrojky a moskviče by dnes mohl klučík počítat leda na přehlídce veteránů :-)

3 25.10.2018

Knihu jsem zdědila po babičce a považuji ji za opravdu dobrý dokument své doby.
Někdo by se ošklíbal nad mírou propagandy (a té je tu opravdu na metráky), nicméně i kdyby z popisovaných životních podmínek prostých Číňanů v éře před komunistickým převratem byla pravdivá třeba jen desetina, je to za mne naprosto pochopitelné, že z nich chtěli uniknout, i kdyby to bylo před popravčí četu.
Umíte si snad vy představit život v prachu textilních továren, kde výdělek nestačí ani na obživu vám samotným? Natož pak vašim dětem, které, když už se výjimečně dožijí alespoň těch 4-5 let, se stávají automatickým majetkem a dalším pracovním nástrojem vašeho zaměstnavatele (spíš by se chtělo říct otrokáře). Nebo byste zvolili raději kariéru zemědělce, kdy naprostou většinu sklizně odevzdáváte majiteli pronajímané půdy, císaři, úředníkům a s rodinou (tedy tím zbytkem co nepomřel hlady) jíte kořínky a pupeny stromů? Abyste přežili, postupně prodáváte přeživší děti jako tovární dělníky, nevěsty, případně malé otroky statkářům, kde je nezřídka ubijí k smrti.
Mohli byste namítat, že takové pracovní podmínky jsou jen mýtus, ale jsem si dost jistá, že na ně narazíte i v jiné literatuře o čínské historii a tak bude lepší, když si to každý ověří sám. A nezapomeňte si tam vyvrátit i jiná tvrzení: totiž že se Čína v rámci udržení na konkurenčních trzích vrhla na pěstování technických plodin (bavlna, hedvábí, tabák) a tím pádem pěstovala mnohem méně potravin než stačilo na obživu obyvatel. To a také fakt, že většina strategicky podstatných hospodářských prvků (železné doly, železniční sítě, pošta, telegrafy) nepatřila Číně samotné, ale (dnes by se řeklo) zahraničním investorům by mělo být varováním i pro nás a naši současnost.

Tahle kniha už nikdy víc nevyjde, tím jsem si jistá. Ono to "Všichni milují Mao Ce-tunga/Stalina" dávno neplatí a v naší republice by nejspíš nikoho nebavilo číst, přesto je to zajímavý doklad toho, jak se kdysi dělala propaganda, i když se znalostí dnešních metod ovlivňování veřejného mínění a především s dnešními technickými možnostmi se budete spíš pobaveně usmívat nad malebnými historkami, jaký že ten Mao byl bystrý hošík.

Tahle knížka je... taková mile nostalgická. Na to, že vznikla až podle filmu, se čte příjemně, před očima ubíhá celý ten (někomu notoricky známý) děj a tak si jen kladu otázku, jestli dnes ještě vůbec existují takové věci, jako je nesmělé namlouvání, strach "co na to řeknou rodiče" anebo je to už všechno pryč...

3 10.11.2016

Nemůžu říct že je to špatná kniha. Jednak proto, že to u Dickensových knih neříkám nikdy :-) ale hlavně proto, že i když ani tady nechybí pořádná porce slzyrvoucího patosu, je to zároveň velmi zajímavá mozaika figurek a prostředí viktoriánského období. A navíc je tu díky prostředí starožitnictví, gamblerského dědečka, putovního voskového divadla a jiných bizarností krásně vidět, že i 19. století mělo notnou porci másla na hlavě co do zvláštností, jakými se lidé bavili.

3 08.11.2016

Pomsta je sladká:
Jeden by řekl, že když se hejsek s korunkou na dopisním papíře miliskuje s tolika ženskými, mohlo by mu dojít, že naštvat je (zvlášť ty bohaté), není radno... Ale ne - hrdina je přes veškerou svou mravní zkaženost naivní a tak i větu "nejsi pro mě dost dobrá" bere jako úplně neškodnou připomínku, po které si milenka asi jen smutně povzdechne a kajícně ho pustí k vodě. Bohužel takhle šlape po citech nejen jí, ale i některým kámošům z mokré čtvrti a ti se na něj po právu naštvou a rozhodnou se nadutci společně zatnout tipec. A zvolí pomstu opravdu mazanou a nebýt toho, že B.C. svým šlechtickým hrdinům hanebně nadržuje, mohlo z toho být pěkné zadostiučinění.

Nevinnost:
Trochu slabší, ale zase poměrně nápadité škatulata hejbejte se, založené na tom, že hlavní hrdinka neumí poslat svou záletnou sestřičku k čertu a víceméně ochotně pimprluje jejím jménem u slepé tchýně, aby se dotyčná mohla pelešit, zatímco je manžel na cestách. Ještě že jí z té maškarády alespoň kápne pořádná partie...

Je to tedy celkově poměrně pěkné čtení, ovšem... ta obálka je jedním z nejpitomějších počinů nakladatelství Baronet (navzdory silné konkurenci) a opravdu by mne zajímalo, koho napadlo, že fotka z bulváru (kde "ještěnemámnastřelenývlasy" Travolta láskyplně celuje svou zákonnou manželku) bude vhodný přebal pro romantický těsně předviktoriánský a viktoriánský příběh.

3 01.12.2015

"Tady, strážníku," zvolal pan Rowland autoritativním tónem, který nižší třídy tak zbožňují. "Tenhle člověk mě obtěžuje. Nechám ho zavřít za vydírání, pokud to bude nutné. Předstírá, že tu mám schovanou jeho neteř. To už je skutečný gang, tihle cizinci, co zkoušejí takovéhle věci. To se musí zarazit. Odvedl byste ho, prosím? Pokud máte zájem, tady je moje vizitka."
Strážník se podíval z jednoho na druhého. K rozhodnutí dospěl rychle: byl vyškolen k tomu, aby nesnášel cizince a choval úctu a obdiv k dobře oblečeným džentlmenům, kteří cestují první třídou.

Jestli existuje lepší ukázka britské nadutosti, sním anglický puding... a bez brandy :-) Celá sbírka se (snad až na 2 výjimky) spíše než detektivkám blíží povídkám "jak on a ona ke štěstí přišli" a i když to není zrovna typická Agatha, dýchá z knihy atmosféra starých dobrých časů, kdy svět byl ještě jakž takž normální. Vysloveně odpočinkové čtení, které mi ohromně zvedlo náladu.

3 28.09.2015

Celkově je knížka dost slaboučká a má-li předvádět "ústní lidovou slovesnost" kouzelnické populace, je třeba jejich děti právem litovat. Co mne ale přimělo ubrat ještě jednu hvězdičku kterou jsem původně dát chtěla, je na konci uvedený "osobní dopis baronky Emmy Harriet Nicholsonové z Winterbournu" ve kterém se představuje jako souputnice J.K. Rowlingové v boji za práva dětí které jsou ústavně vychovávané a tím pádem na okraj společnosti vyhoštěné (!!!). Sice jsem v tuto útlou knížku nevkládala valné naděje, ale krátkozraké závěry a propagandu jsem tu fakt nečekala.

3 23.09.2015

Patřím k té části čtenářstva která doznává, že ji kniha neoslovila. Jistě, filozofie v ní ukrytá špatná není, ale děti ji většinou nebudou s to pobrat a dospělí... ti se nad ní mohou dojímat, pravda, otázka je, jestli si něco z toho vezmou opravdu k srdci a promítnou to do svých životů. Přesto hodnotím dvěma hvězdami, protože jsem si celé toto dílko poctivě užila až jako audioknihu v podání Viktora Preisse a od toho bych klidně snesla i tříhodinový přednes jízdního řádu Praha - Užhorod.

3 05.05.2015

Skoro si říkám že zařazením do "Literatury pro ženy" se tahle kniha zbytečně shazuje, ale zase si neumím představit chlapa co by to četl... No, jejich škoda :-)
Mne příběh nadchl stejně jako jeho filmové zpracování, díky němuž jsem vlastně objevila autorku jako takovou. A do knihovny ji ode dneška řadím hned vedle Jany Eyrové - nevím kdy naposled jsem měla takovou chuť vlastnit i originál.
Ona je to vlastně červená knihovna, jenže tím, jak se autorka se svými hrdiny rozhodně nemazlí, připomíná příběh spíš sociální román.
Je taky zajímavé, že B. Cartland která byla vrstevnicí a konkurentkou se dočkala se svými sešitky celosvětově takového věhlasu, zatímco C. Cookson je oceňována hlavně v rodné Anglii i když to nesekala jako Baťa cvičky a napsala "jen" necelých 100 románů.
A co mě mrzí asi nejvíc, je překlad. Ne že by byl úplně špatný, ale vadí mi (mimo jiné), když se dotyčný/dotyčná nemůže rozhodnout, jestli si ti dva tykají nebo vykají a tak to pro jistotu pořád střídá.

3 30.04.2015