reader.007 komentáře u knih
Jak je to tenký, tak je to blbý. Myslela jsem, že si to budeme číst před spaním, ale tímhle nebudu nudit ani pětiletého syna, protože jediné co vůbec stojí za zmínku jsou poměrně roztomilé ilustrace trochu připomínající Sempého (série Malý Mikuláš). Jinak nuda, nuda, nesmysly, nuda.
Je sice pravda, že situace ve světě se mění, nicméně tvrdit v atlase (oddíl faktografie) že "jediná skutečná velmoc na světě jsou Spojené státy americké"... U Číny se zmohli jen na to, aby zmínili, že je to "neobyčejně rozsáhlá asijská země, v jejímž čele stál Mao a jeho nástupce Teng Siao-pching a u Ruska dokonce spíše uplivnutí, že "zůstává i po rozpadu SSSR nejrozlehlejší zemí světa a že jen s obtížemi se snaží těžit ze své rozmanitosti". Opravdu anglický kolektive autorů, to se ti skutečně povedlo... Nestrannost jako vyšitá.
A to nezmiňuji muslimské země, to je teprve počtení.
Vzhledem k úrovni kterou má naprostá většina braku z této edice to bylo vysloveně dobré, zábavné a s překvapivě originální pointou. Nebo čtu toho braku málo, protože na tohle jsem ještě nenarazila :-)
(SPOILER) Melinda, jako mnoho jiných, přijde o rodiče, zato jí osud nadělí protivnou sestřenici, násilnickýho strejdu a nabídku k sňatku od vilnýho dědka. Tolik štěstí naráz by porazilo i koně a tak sbalí kufry a vydá se hledat štěstí do Londýna, jenže hned na nádraží narazí na laskavou stařenku, ze které se vyklube proslulá kuplířka a ta ji šoupne pod zámek. To ale Melinda netuší, protože vzápětí dorazí do bordelu úplně jiná objednávka – poptávka po nevinně vyhlížející nevěstě pro jeden zfixlovaný sňatek s dědictvíchtivým markýzem. Někdy ta naivita hrdinky úplně bere dech a vyráží posměšné odfrknutí, na druhou stranu, docela se povedla scénka se soubojem, takže konečný verdikt je celkem milosrdný. Ačkoliv ta scéna u Temže… No nic…
(SPOILER) Donela sice přišla o otce, ale matka je pořád štramanda, takže brzy upoutá pozornost prachatého souseda. Svatba z čisté lásky k materiálnímu zaopatření je otázkou času a výhody to nese i Donele, která se díky tomu může dovzdělávat. Když se ale po pár letech vrátí z penzionátu, brzy podezřívá žárlivého otčíma, že je mu milá asi jako trn v patě a že by se jí rád zbavil. Podezření se definitivně potvrdí, když je jí oznámeno, že její půvaby nalezly ocenění u jiného obstarožního pracháče, načež Donela, asi z obavy, že by tolik štěstí naráz nemusela unést, si pro jistotu zbalí fidlátka a vydá se do neznáma. Hned v prvním dostavníku narazí na trojici komediantů a ti jí nabídnou ochranu, když zaskočí za marodící kolegyni. Naštěstí po ní nechtějí plné nasazení, protože striptýz ji v penzionátu neučili, přesto zaujme hostitele natolik, že se jí v noci nasáčkuje do pokoje v domnění, že jde o lehké děvče… Pár veselých momentů, trocha napětí a obvyklá porce romantiky... Jak já jsem ráda že ty knihy nejsou ozvučený… Slyšet jak se hrdinka umělecky projevuje je něco, co bych zase neunesla já.
(SPOILER) Mladá šlechtična Athina žije po smrti rodičů na venkově a když už jednou vytáhne paty, hned se jí na ně pověsí dobrodružství. Kvůli nehodě musí přespat v hostinci a když slyší, že v sousedním pokoji nějaký hajzl bičuje malého kluka, neváhá, špunta sbalí a uteče. Naštěstí zjistí, že chlapcovým příbuzným je její blízký soused, kterým Athina sice opovrhuje pro jeho špatnou pověst, ale brzy se ukáže, že to není úplně ztracený případ, navíc je jistým způsobem také v nesnázích, takže záhy uzavřou oboustranně vyhovující dohodu. Chlapcův tyran se ale nehodlá vzdát bez boje
Jeden z případů, kde se protagonisté nemilují na první pohled + exkurze na dvůr královny Viktorie a její sňatkové pletichaření. Být šlechticem musela být tenkrát radost - když pro nic jiného, tak pro potěšení nechat se oženit s tou, na kterou královnička prstem ukáže.
(SPOILER) Když Romařina sestra uteče s milovníkem, její otec ji vydědí a nechce se k ní znát. Pak ale otec zemře a krátce nato dorazí zoufalý dopis – sestra není vdaná, zato spolehlivě těhotná. Romara okamžitě vyrazí do Londýna, tam je jí ale odměnou jen nakládačka od "švagra" a skončí v bezvědomí na ulici, kde ji vzápětí seberou opilí kumpáni obyvatele vedlejšího domu. Ten právě dostal kopačky od své vyvolené, což se rozhodl zahojit litry brandy a sňatkem s „nejvošklivější ženskou v celým Londýně“, kteroužto specifikaci Romara s rozmlácenou vizáží dokonale splňuje. Když se probere ze svých zranění zjišťuje, že je z ní lady Ravenscarová
Nebylo to špatné, možná že si někdy zopakuji, i když nejspíš vynechám ten utahaný, až servilně rozplizlý konec.
(SPOILER) Tempera pochová v raném věku matku a na prahu dospělosti i otce, jenže po něm jí kromě pár obrázků zbude navíc ještě krásná macecha. Společnou tíživou finanční situaci se obě snaží napravit honem na ženicha a když matka obdrží pozvání k výletu od zazobaného vévody, vypadá to, že by se konečně mohlo zadařit. Nikdo ale nezná matku a její šatník tak dobře jako Tempera a aby mohla regulovat výlevy jejího nevalného intelektu a zároveň udržet svršky vcelku, dohodnou se, že pojede na tajnačku v roli matčiny komorné. To jí však nejen odhalí, že vévoda rozhodně není typ na ženění, ale přivede i do mnoha dalších prekérních situací
Ne, že bych byla nějaký odborník, informace jsem si vesměs odgooglila, protože ráda "ilustruji" své čtení přídavným studiem, ale našla jsem pár podstatných i nedůležitých nepřesností:
I když pominu, že hrdinka má vlasy na 3 místech postupně tmavě kaštanové, narezlé a pak dokonce černé. No budiž... I mistr tesař atd.
Jenže s tou Madonou v chrámu od Van Eycka se Barborka opravdu netrefila. Jestli totiž nelže teta wiki a jiné zdroje které jsem študovala, není to žádná malba na plátně, ale olej na dřevěné desce (což je logické, je to i podle tvaru oltářní obraz) a tím pádem jej potenciální zloděj opravdu nemohl nepozorovaně krýt v krabici na klobouky. Kromě toho neměří v knize uvedených 25x21 ale 32x14 cm. Na dřevěné desce je malované i další ze zmíněných (a v příběhu kradených) děl - portrét mladé dívky od Petruse Christuse. S takovou by musel mít lišák zloděj bednu na klobouky velkou a nenápadnou jako lodní kufr.
Neříkám že BC neměla přehled ve společenských drbech za poslední 3 století a pár řeckých bohů zřejmě znala taky (když s nimi otravuje doslova v každé knize), ale o umění, než o něm začala rozvíjet fantazie, si něco zjistit mohla.
Jinak se tady přímo překonávala s velmi pozvolným, pro ni přímo netypickým koncem.
Asi nebudu úplně objektivní, protože tahle knížka není zas tak úplně špatná, zvláště poslední kapitoly, jenže...
Jenže já se prostě nemůžu zbavit dojmu, že je cosi shnilého ve státě Nepilím. Jednak mi nejde na rozum, proč v roce 1983, kdy vyšla Štuclinka a Zachumlánek na LP desce v mistrovském podání Rudolfa Hrušinského nejst., nevyšla zároveň i kniha, ale čekalo se s ní dlouhých 11 let a úplně nejvíc PROČ!?! se ta kniha tak velice liší? Když jsem si nahrávku asi před rokem poprvé poslechla, byla jsem úplně nadšená a nemohla jsem se dočkat, až si ji seženu knižně. Pak jsem ji koupila, prolistovala a nadšení bylo v haj....i. A cože to tam tak chybí?
Říkejte si klidně, že slyším trávu růst, ale vygumovat v příběhu celé pasáže o tom, že med a česnek jsou nejfantastičtější dary přírody, které má člověk chránit, velebit a opatrovat, místo toho, aby se je snažil uměle napodobit, mi připadá normálně nenormální. Komu tam krucinál překážely?
U téhle knížky jsem prorokovala, že už ji nikdy znova nevydají a jsem moc ráda, že jsem se spletla.
Knížka je to totiž opravdu roztomilá, barvitá, plná laskavé fantazie, ovšem když došlo na líčení toho, jak lidé dnes (tedy v roce 1968) bojují za mír, nebylo mi úplně dobře. Jestlipak autor asi tušil, že to opěvované OSN vzniklo jen aby zavedlo pravidla pro "ty druhé, zákonů a pravidel dbalé", ale ve skutečnosti mělo moc se leda důrazně ohrazovat a nesouhlasně vrtět hlavou. Tak to totiž vypadá dnes a nějaké rezoluce jsou "velkým bráchům" jen k smíchu. Musím se taky poohlédnout po knihkupectví, protože mne opravdu VELICE zajímá, jestli Albatrosu překážely ty části, kde se mluví o partyzánech a (cituji) o spolupráci mezi národy, o socialistickém táboře, o osvobozeneckém boji národů Afriky a Asie... a taky jsou tam nekorektně popisovány děti z různých zemí jako třeba "černouškové a cikáňata". To cenzurou prostě nemohlo projít :-))
PS: zase jsem se spletla, prošlo.
Myslím, že o hov*ě by se dalo psát i poutavěji a protože mě navíc dráždí ten přebujelý pozitivní "rejting", moje stanovisko je jednoznačné.
Dojmy ze 2/3 knihy: "Odpad" je na tuhle knihu dost málo. Je to jedním slovem (teda vlastně dvěma) sadistická (cenzorováno) a já jednak lituji, že jsem ji dceři vytáhla z regálu v knihovně a tudíž v podstatě doporučila číst, jednak mi to pořádně degradovalo nakl. JOTA. Naučit děti jak nebýt obětí šikany tím, že se samy stanou tím, kdo ve třídě/škole šikaně velí. Jako fakt?! Tak na tohle je dobrý už v 11 ti letech facebook? (Mimochodem, je vůbec veřejnosti mladé i starší známo, že podle vlastních podmínek FB je dovolený až od 13ti let a podle práva ČR do 15ti jedině se souhlasem rodičů?)
Jestli mám věřit že je kniha inspirována skutečnými zážitky autora, je americká mládež silně zvrácená (mučení veverek jako náplň tělocviku, i když ne všemi, někteří přece musí šikanovat spolužáky a zbytek posedává po lavičkách a houpačkách, tupě čumí do země a asi čeká, kdy na ně přijde řada na činnost 1 nebo 2). Ačkoli možná to bude opravdu nadsázka, protože se mi prostě nechce věřit, že by některá matka mohla být tak tupá, že bude po rozvodu znovu trvat na oslovení "slečno" synovým spolužákem, nebo že by to na ředitele školy dotáhl psychopat, ti mají, předpokládám, vyšší cíle. Snad jen odstavci s hrdostí na otce zakladatele jsem věřila, patos přímo odkapává...
V závěru nevidím nic světoborného - vyzrát na šikanu tím, že si uvědomím, že šikanován budu jen když přijmu roli oběti? Zčásti možná, ale neměla jsem dojem, že by šlo jen o převahu psychickou. Takže ten odpad nechám jak je.
Tak jsem si to v knihovně prolistovala a jsem na rozpacích: opravdu je potřeba dětem zvláště připomínat, že není rodina jako rodina? Uznávám, že i mezi leporely jsou horší počiny, ale ani tohle není žádný skvost. Osobně nevidím jediný důvod proč bych ho dětem předkládala nebo komukoliv doporučila.
Jedno se té knize upřít nedá... nedá se od ní snadno odejít. Moje hodnocení je dáno tím, že nemám horory ráda, pro milovníky žánru to bude povedená jednohubka. Nebo spíš lehká večeře :-)
Když o tom tak přemýšlím a porovnávám s jinými hororovými povídkami, opravdu tomu nelze upřít jistou kvalitu, zvlášť když je porovnáváte s některými (třeba) viktoriánskými, které je sice žvanivostí daleko předčí, jenže na gradaci děje a konečnou pointu mají málokdy. Pokud chcete umocnit dojem, vřele doporučuji audioverzi v podání Ladislava Freje, který jim dokázal vtisknout neopakovatelnou atmosféru stupňující se zvrácené dychtivosti. Minimálně v povídkách Hrací skříňka a Byla cesta (nyní k nalezení na YT).
Sice jsem nikdy pořádně nepřečetla Rumcajse, ale tyhle pohádky ano a několikrát, takže musím říct, že se povedly i bez urputné protimocnářské a protifeudální agitky, jaká byla jinak pro Čtvrtka typická. Další pěkné příběhy o hodných strašidlech a určitě nápaditější než knižní verze Ať žijí duchové, nebo (promiň Holube) Vzpoura strašidel.
Roztomile zveršovaná pohádka o housátku které chtělo barvou trumfnout pampelišku.
"Nejdřív byli ze zlata,
teď je máme bílé,
pampelišky na louce
i to house čilé."
Další příjemná, čtivá, méně bránici namáhající, zato přemýšlivá kniha.
A taky jsem si díky ní znovu připomněla, jak moc jsem ráda, že jsem se onehdy zbavila Kladiva na čarodějnice (ano, myslím tím přesně TEN hnusný, nenávistný a pitomý pamflet Malleus maleficarum), i kdyby chtěl bůhvíkdo vyzdvihovat jeho historickou důležitost, případně zlehčovat jeho existenci českým překladem který stojí za vyližkapsu.
Právě jsem objevila komiksové dno a to jsem myslela že po Titeufovi už nikdo hlouběji jít nemůže. Ale může. A stačí mu na to jen tři pipiny - dvě budoucí prostitutky a jejich fackovací panenka. Jestli chcete číst nějaký normální komiks, raději zůstaňte u Asterixe, Garfielda nebo Calvina s Hobbesem.
Tak tomuhle se nedá dát míň než plnou nádrž (minimálně za otce-doktora a jeho krysí bonbony). Nemá to sice úplné závěrečné "šťastně až na věky", nicméně je to tak kouzelně klukovské a skutečné, že si ji určitě časem seženu.