realphoto komentáře u knih

Již od útlého mládí, kdy jsem navzdory školnímu memorování objevil krásu a vznešenost Cervantesova Dona Quijota, obdivuji lidi, kteří se s dřevěným kopím rozjíždějí proti větrným mlýnům, neb jsem zjistil, že není větších válečníků. A jsem navýsost šťastný, že právě v Tobě jsem jednoho z nich poznal. Z ničeho jsi vydupal záležitost, která nejen lidem od vody zůstane v knihovnách, či knihovničkách, navíc na médiu, které nelze přepálit. Náš společný guru, Pan spisovatel Zděnek Šmíd by z Tebe měl radost. Stejně, jako ji mám já. Držím Ti palce a těším se na cokoliv dalšího z Tvého Kenyho voleje!

Honza Brož, muzikant, 2016 (sk. Devítka)

Již od útlého mládí, kdy jsem navzdory školnímu memorování objevil krásu a vznešenost Cervantesova Dona Quijota, obdivuji lidi, kteří se s dřevěným kopím rozjíždějí proti větrným mlýnům, neb jsem zjistil, že není větších válečníků. A jsem navýsost šťastný, že právě v Tobě jsem jednoho z nich poznal. Z ničeho jsi vydupal záležitost, která nejen lidem od vody zůstane v knihovnách, či knihovničkách, navíc na médiu, které nelze přepálit. Náš společný guru, Pan spisovatel Zděnek Šmíd by z Tebe měl radost. Stejně, jako ji mám já. Držím Ti palce a těším se na cokoliv dalšího z Tvého Kenyho voleje!

Honza Brož, muzikant, 2016 (sk. Devítka)

Již od útlého mládí, kdy jsem navzdory školnímu memorování objevil krásu a vznešenost Cervantesova Dona Quijota, obdivuji lidi, kteří se s dřevěným kopím rozjíždějí proti větrným mlýnům, neb jsem zjistil, že není větších válečníků. A jsem navýsost šťastný, že právě v Tobě jsem jednoho z nich poznal. Z ničeho jsi vydupal záležitost, která nejen lidem od vody zůstane v knihovnách, či knihovničkách, navíc na médiu, které nelze přepálit. Náš společný guru, Pan spisovatel Zděnek Šmíd by z Tebe měl radost. Stejně, jako ji mám já. Držím Ti palce a těším se na cokoliv dalšího z Tvého Kenyho voleje!

Honza Brož, muzikant, 2016 (sk. Devítka)

Když už je dnešní doba jaká je a lidé jsou líní nejen psát, ale i číst, je chvályhodné, že se stále najde někdo, kdo se o literaturu (ve skutečném slova smyslu) s vodáckou tematikou zajímá, stará a rozvíjí ji. Z mého pohledu jsou jednoznačně všechny tři knihy nedílnou součástí každé poctivé české vodácké knihovny a každý kdo takovou vlastní bude z povídek nadšen.

Petr Snížák Snížek, 2016 (šéfredaktor vodáckého časopisu Pádler)

Když už je dnešní doba jaká je a lidé jsou líní nejen psát, ale i číst, je chvályhodné, že se stále najde někdo, kdo se o literaturu (ve skutečném slova smyslu) s vodáckou tematikou zajímá, stará a rozvíjí ji. Z mého pohledu jsou jednoznačně všechny tři knihy nedílnou součástí každé poctivé české vodácké knihovny a každý kdo takovou vlastní bude z povídek nadšen.

Petr Snížák Snížek, 2016 (šéfredaktor vodáckého časopisu Pádler)

Když už je dnešní doba jaká je a lidé jsou líní nejen psát, ale i číst, je chvályhodné, že se stále najde někdo, kdo se o literaturu (ve skutečném slova smyslu) s vodáckou tematikou zajímá, stará a rozvíjí ji. Z mého pohledu jsou jednoznačně všechny tři knihy nedílnou součástí každé poctivé české vodácké knihovny a každý kdo takovou vlastní bude z povídek nadšen.

Petr Snížák Snížek, 2016 (šéfredaktor vodáckého časopisu Pádler)

Od té doby, kdy jsem dočetl poslední knížku Zdeňka Šmída, velkého guru vodácké literatury, jsem nečetl vlastně ani nenarazil na žádnou vodáckou povídku. Proto jsem se zájmem otevřel knížku „Drž hubu a pádluj!“. A hned v první povídce na mně promluvil Zdeněk, jeho styl vyprávění, metafory i použité vodácké výrazivo. Nejprve mně trochu zatrnulo: tak teď budu číst 150 stránek pseudošmída. Pak jsem se ale do Šklíbiny povídky „Teče tudy řeka“ začetl a řekl si: vlastně proč ne?! Zdeněk Šmíd na všech lidech, kteří jeli skutečnou vodu a ne jen dvoudenní sjezd kousku řeky organizovaný nějakou cestovkou, zanechal nesmazatelný otisk, tak proč se k tomu nepřiznat i ve vlastní tvorbě. Navíc v dalších povídkách už jsem na to zapomněl a co nová povídka, to další příjemné překvapení. Povídky psané podle skutečných zážitků na vodě střídaly příběhy vzniklé jen v bujné fantazii tvůrců. No a právě ta různorodost způsobila, že jsem se na každou další povídku začal těšit. Tak člověk při čtení někdy zažívá dèja vu, chvílemi se zase přistihne, že si pod jednou z postav představuje konkrétní holku, kterou by zase někdy rád potkal, nebo se vrací do dob, kdy hltal romány o kapitánovi Flintovi a podobných exotech. Shrnuto: Kenyho VOLEJ je skvělý počin, vodáci pište a „LIDÉ ČTĚTE!“

Zdeněk Junek, 2015 (režisér legendárního prvního vodáckého filmu "Statisticky průměrný vodák")

Od té doby, kdy jsem dočetl poslední knížku Zdeňka Šmída, velkého guru vodácké literatury, jsem nečetl vlastně ani nenarazil na žádnou vodáckou povídku. Proto jsem se zájmem otevřel knížku „Drž hubu a pádluj!“. A hned v první povídce na mně promluvil Zdeněk, jeho styl vyprávění, metafory i použité vodácké výrazivo. Nejprve mně trochu zatrnulo: tak teď budu číst 150 stránek pseudošmída. Pak jsem se ale do Šklíbiny povídky „Teče tudy řeka“ začetl a řekl si: vlastně proč ne?! Zdeněk Šmíd na všech lidech, kteří jeli skutečnou vodu a ne jen dvoudenní sjezd kousku řeky organizovaný nějakou cestovkou, zanechal nesmazatelný otisk, tak proč se k tomu nepřiznat i ve vlastní tvorbě. Navíc v dalších povídkách už jsem na to zapomněl a co nová povídka, to další příjemné překvapení. Povídky psané podle skutečných zážitků na vodě střídaly příběhy vzniklé jen v bujné fantazii tvůrců. No a právě ta různorodost způsobila, že jsem se na každou další povídku začal těšit. Tak člověk při čtení někdy zažívá dèja vu, chvílemi se zase přistihne, že si pod jednou z postav představuje konkrétní holku, kterou by zase někdy rád potkal, nebo se vrací do dob, kdy hltal romány o kapitánovi Flintovi a podobných exotech. Shrnuto: Kenyho VOLEJ je skvělý počin, vodáci pište a „LIDÉ ČTĚTE!“

Zdeněk Junek, 2015 (režisér legendárního prvního vodáckého filmu "Statisticky průměrný vodák")

Od té doby, kdy jsem dočetl poslední knížku Zdeňka Šmída, velkého guru vodácké literatury, jsem nečetl vlastně ani nenarazil na žádnou vodáckou povídku. Proto jsem se zájmem otevřel knížku „Drž hubu a pádluj!“. A hned v první povídce na mně promluvil Zdeněk, jeho styl vyprávění, metafory i použité vodácké výrazivo. Nejprve mně trochu zatrnulo: tak teď budu číst 150 stránek pseudošmída. Pak jsem se ale do Šklíbiny povídky „Teče tudy řeka“ začetl a řekl si: vlastně proč ne?! Zdeněk Šmíd na všech lidech, kteří jeli skutečnou vodu a ne jen dvoudenní sjezd kousku řeky organizovaný nějakou cestovkou, zanechal nesmazatelný otisk, tak proč se k tomu nepřiznat i ve vlastní tvorbě. Navíc v dalších povídkách už jsem na to zapomněl a co nová povídka, to další příjemné překvapení. Povídky psané podle skutečných zážitků na vodě střídaly příběhy vzniklé jen v bujné fantazii tvůrců. No a právě ta různorodost způsobila, že jsem se na každou další povídku začal těšit. Tak člověk při čtení někdy zažívá dèja vu, chvílemi se zase přistihne, že si pod jednou z postav představuje konkrétní holku, kterou by zase někdy rád potkal, nebo se vrací do dob, kdy hltal romány o kapitánovi Flintovi a podobných exotech. Shrnuto: Kenyho VOLEJ je skvělý počin, vodáci pište a „LIDÉ ČTĚTE!“

Zdeněk Junek, 2015 (režisér legendárního prvního vodáckého filmu "Statisticky průměrný vodák")

Kenyho volej je pro mě signálem, že vodáctví žije. Kde by byly vzpomínky říčních vlků, krásných háčic a další vodácké havěti, kdyby nevznikla úžasná Pígova iniciativa. A tak díky jemu a těm vodákům, kteří jsou obdařeni darem literárním, máme možnost se zatajeným dechem číst příběhy autentické, tak jak je napsal sám vodácký život. Ať jich je co nejvíc a přináší nejenom radost, ale i zachycení toho, jaké to na vodě opravdu je.

Míla Pražák, 2015 (zakladatel Padlo.cz, Dronte.cz a Vodáckého muzea ve Zruči n.S.)

Kenyho volej je pro mě signálem, že vodáctví žije. Kde by byly vzpomínky říčních vlků, krásných háčic a další vodácké havěti, kdyby nevznikla úžasná Pígova iniciativa. A tak díky jemu a těm vodákům, kteří jsou obdařeni darem literárním, máme možnost se zatajeným dechem číst příběhy autentické, tak jak je napsal sám vodácký život. Ať jich je co nejvíc a přináší nejenom radost, ale i zachycení toho, jaké to na vodě opravdu je.

Míla Pražák, 2015 (zakladatel Padlo.cz, Dronte.cz a Vodáckého muzea ve Zruči n.S.)

Kenyho volej je pro mě signálem, že vodáctví žije. Kde by byly vzpomínky říčních vlků, krásných háčic a další vodácké havěti, kdyby nevznikla úžasná Pígova iniciativa. A tak díky jemu a těm vodákům, kteří jsou obdařeni darem literárním, máme možnost se zatajeným dechem číst příběhy autentické, tak jak je napsal sám vodácký život. Ať jich je co nejvíc a přináší nejenom radost, ale i zachycení toho, jaké to na vodě opravdu je.

Míla Pražák, 2015 (zakladatel Padlo.cz, Dronte.cz a Vodáckého muzea ve Zruči n.S.)

(ze soukromého mailu autorovi):

“Včera od útoku na poštovní schránku se mnou nebylo nic, manžel šílel. Ani ne tak kvůli tomu, že si musí večeři uvařit sám, ale spíš z mojí nevole půjčit mu tu úžasnou brožovanou pokladnici vzpomínek.
Nádhera. Smekám, klaním se a skromně doufám v opakovanou účast na některé z vašich výprav. Nepustila jsem to z ruky, dokud jsem nepřečetla i doslov.

Jana Simmerová, 2011