reb komentáře u knih

Autor píše o světě, kde velebouře jednou za čas smete z povrchu téměř všechno živé, kytky rostou z kamene, slepice jsou největší exotika, ženy nosí krytou ruku, úhlavní nepřátelé zpívají... a já mu to písmeno po písmeni zcela nekontrolovaně žeru a věřím. Tak moc dobrá knížka to je! ;)
Naprosto nechápu, co všechno asi musí autor nosit v hlavě - ani kde sakra byl celý můj život a jak je možné, že jsem se o něm dozvěděla až teď.
Akorát netuším, co teď budu dál číst... všechny ostatní knížky jsou tak... nepropracované :D.

11 31.05.2017

Moje nejoblíbenější dětská četba. Dodnes nostalgicky vzpomínám, jak jsem si šetřila peníze z kapesného a od babiček a kupovala si v antikvariátu Ransomovky. A snažila se protlačit, aby mi kamarádi říkali Titty (nikdy se to moc neujalo) :).

7 20.04.2016

To byla jízda! Asi sama prozřetelnost zařídila, že mě hned na začátku knihy skolila angína a upoutala na týden na lůžko... protože tohle se prostě musí číst v kuse :D.

Bylo to úžasné - o tom není pochyb a po prvních dvou dílech jsem ani nic jiného nečekala. Přesto bych vypíchla ještě dvě věci, které mě osobně úplně odrovnaly a které v mých očích vyvyšují Meč přísahy nad ostatní fantasy.

1. Po druhém dílu jsem si myslela, že vím, kam se bude příběh ubírat... a ono to nakonec bylo úplně jinak. Sanderson zbořil všechny žánrové stereotypy a čtenář nevěděl, kde mu hlava stojí. A přitom to bylo naprosto dokonale uvěřitelné a dávalo to všechno smysl.

2. Vývoj postav! Ufff! :) Scéna s Šalán a Filutou na straně 730 a náslející je jedna z nejlepších věcí, co jsem kdy četla. A to ani nemluvím o Dalinarovi :D.

6 18.12.2019

Knížkou jsem podarovala manžela k Vánocům a každý večer jsme si ji nahlas četli před spaním. Kromě prodloužení života smíchem o pár let a touhy vydat se okamžitě na nějakou cestu jsem byla obohacena o dva zásadní poznatky.
1. Lidé jsou dobří. Což je fajn si občas připomenout.
2. Princ Ládík není tak úplně poutník... on je prostě hobit. V tom nejlepším slova smyslu :). Při barvitém líčení puchýřů na nohách, snídaní, druhých snídaní, svačin, přesnídávek, obědů, večeří a druhých večeří jsem s nostalgickou slzou v oku vzpomínala na Tolkiena. Aneb, takhle nějak by to dopadlo, kdyby se Bilbo místo k Osamělé hoře vydal do Nepálu a Číny.

6 25.01.2017

Poté, co mi tuto knihu všichni vychválili takřka do nebes, je pro mě Sněhulák zklamáním. Vraha včetně motivu jsem odhalila v první třetině a potom celou dobu doufala, že mě autor třeba ještě překvapí - bohužel se tak nestalo. I závěr byl naprosto předvídatelný.
Abych byla spravedlivá - napsáno je to dobře, proto ty tři hvězdy. Zápletka mě ale zklamala a hlavní postava, která by měla být eso mezi vyšetřovateli, byla o dost hloupější než čtenář, což by se v detektivnách stávat nemělo.

4 09.05.2015

Objektivně by si knížka asi zasloužila lepší hodnocení - napsaná je dobře. Pokud bych se s profesorem Langdonem setkala poprvé, byl by to jistě zážitek. Vzhledem k tomu, že jsem od Browna už přečetla knížek víc, mám s Počátkem jeden zásadní problém.
POZOR SPOILERY!
Zdá se mi, že v Počátku se zatím nejvíce projevovala ona "šablona", která spojuje všechny Brownovy knížky. Bylo jasné, že Kirsche někdo záhadně zabije ještě předtím, než odhalí světu to skvělé tajemství. Také bylo jasné, že po onom tajemství bude pátrat Langdon se sličnou ženou, projdou přitom pár památek, vyluští několik kódů a nakonec vše zdárně vyřeší. I hlavního padoucha jsem tentokrát odhalila dříve než obvykle.
Rozsáhlé úvahy o smyslu života nevadily, naopak pro mě byly nejzajímavější z celé knížky.
Abych jen nehaněla - děj ubíhal svižně. Počátek jsem přečetla velmi rychle a dalšího Langdona si asi přečtu taky. Jen by mě opravdu potěšilo, kdyby se Brown příště od toho svého vzorce odklonil. Aspoň maličko :).

2 02.03.2018

Bohužel nemůžu jinak než za dvě hvězdy.
Vadily mi neskutečně ploché hlavní postavy (kromě toho, že hlavní hrdinka měla dlouhé nohy, byla dokonalá a chytrá a všichni chlapi z ní byli paf, jsem se o ní, jejích myšlenkových pochodech a motivaci nedozvěděla takřka nic, takže mi byl její osud naprosto ukradený) i pro mě zbytečně velké množství postav vedlejších, které autor občas zmiňoval jménem, občas příjmením, takže se mi v nich špatně orientovalo.
Zápletku podle mě ani není možné nazvat detektivní, protože jediný podezřelý byl odhalen už v půlce knihy. Hlavní neznámou z celé knihy tedy zůstala pouze otázka, zda hrdinka Darby přežije (přitom se dalo očekávat, že asi ano - a i kdyby ne, bylo by mi to úplně fuk).
Abych nebyla nespravedlivá - četlo se to celkem dobře a děj svižně odsýpal a docela mě bavil - proto ty dvě hvězdy. Hlubší zážitek by ale čtenář hledal marně.

2 29.03.2016

Oproti Volání Kukačky je pro mě Hedvábník změnou k lepšímu. Zápletka je zajímavější, děj má větší spád a není tu tolik vedlejších postav, ve kterých by se čtenář mohl ztratit.
Co mě ale na Rowlingové fascinuje už od Harryho Pottera, je to, jak zvládá vykreslit jednotlivé charaktery. Ať už je to Severus Snape, Hermiona, Cormoran Strike nebo Robinin přítel Mathew, všichni jsou napsáni neskutečně uvěřitelně a "nečernobíle". Zatím jsem nepoznala příliš mnoho autorů, kteří by toto umění ovládali tak dobře.

1 02.02.2016

Rozjezd mi přišel slabší, ale potom mě kniha pohltila a já ji přečetla jedním dechem. Jednak má silný příběh, ale osobně jsem plesala hlavně nad dokonale výstižnými slovními obraty, kterými autor rozhodně nešetří. Určitě nejsem sama, kdo si během čtení několikrát říkal: Jo, to je přesně ono. Takhle to cítíme všichni, ale jak je možné, že to ten člověk mohl tak dokonale popsat? :)

1 03.05.2015