RemiBlack komentáře u knih

2021/2
Co dodat? Krásný příběh mého dětství nezklamal ani tentokrát. ;)

2022/27
Syna lovce medvědů jsem už četla několikrát jako mladší, a i tentokrát to byl neskutečně příjemný návrat do těch dobrodružných chvil mého dětství.
Old Shatterhand a Vinnetou jsou skvělí hrdinové, čestní, odvážní a všechno to ostatní, co si čtenář může přát. A i ostatní postavy si člověk snadno zamiluje.
Jako ano, mohlo by to být propracovanější a v mnoha ohledech lepší/reálnější/..., ale knihy Karla Maye u mě mají svoje vlastní měřítko, a já nemám, co vytknout. :)

11 16.07.2022

2024/1
Děda mně Rychlé šípy četl jako děcku, a ta láska k nim mi zůstala doteď. Občas si je k vaření pouštím jako rozhlasovou hru; dokud to dávali v Uherském hradišti v divadle, byla jsem 3x, a po letech jsem se dostala i ke knížce. Tak těch 5* asi nikoho nepřekvapí. No jo. :D
Znám to sice nazpaměť, ale i tak mám pár poznámek. Zaprvé, miluju Rychlonožkovo vyjadřování (a toho kluka obecně, von je prostě zlatíčko), to je světlo mojí existence a taky zhouba mého slovníku. Každej je plantážník a máte to. :D Zadruhé mám obrovský respekt k Vontské organizaci. Je to sice těžce na hranici toho, co by se ještě s notnou dávkou fantazie mohlo stát, ale ta organizovanost, všechny ty obřady a soudržnost a tradice, fakt to oceňuju. A mám chuť vytáhnout žlutej špendlík a vidět modrej zázrak. (A Losnu.)
Nicméně, zatřetí (bacha, hereze:) Mirek by občas potřeboval lisknout, aby se chlapec vrátil do reality. Jako ano, Mirek je nejdokonalejší hoch v historii slušných hochů a to já beru, ale na to, jak ho všichni pořád vychvalují, se mi některá jeho rozhodnutí zdála hodná spíš nějakých plantážníků. Třeba Červenáčka se mohli s Jarkou normálně zeptat, co se děje, a nedělat divadlo. Na druhou stranu, *spoiler* jak slyším Bekov, jsem naměkko. :) Usmíření s Červenáčkem je moje milovaná scéna. *konec spoileru*.
No a dalo by se toho říct i daleko víc, ale nebudu vás zdržovat. Prostě, bylo to pěkné, kamarádit se s Velkým Vontem je sen, a Rychlé šípy jsou moje srdcovka. :D

10 04.01.2024

2018/54
Klasika sci-fi, stará přes 60 let a přesto není absolutně poznat, že autor nepíše o roku 2018. Mimochodem námět, to by mohlo být téma pro nejednu rozsáhlou debatu. ;) Moc mě nebavil začátek, ale v druhé půlce se vyprávění rozjelo. Mohlo být akčnější, ale na 4* to jde.

10 20.10.2018

Už několik let jsem nečetla s baterkou pod peřinou. :D
Kniha je jen tak dobrá, jak dobrý je její záporák. A tohle byla jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy přečetla. Nemá cenu vypisovat tu superlativy. Místo toho bych dala šest hvězdiček z pěti.
Všech šest hlavních postav je úžasně propracovaných a čtenáře si získají. Já jsem si nejvíc oblíbila Kaze.
U této knihy je taky třeba vyzdvihnout množství skvělých hlášek, které vám zůstanou v hlavě ještě dlouho po dočtení.
"Jurda parem" je prý nejnávykovější droga. Ale to není pravda. Nejvyšší závislost hrozí u samotné knihy a já nutně potřebuju další díl!

P.S. Rozhodně se nenechte odradit první kapitolu.

10 05.11.2017

2023/30
Po pěti letech jsem si říkala, že přišel čas na druhé kolo, a byl to sakra dobrý nápad. :D Kupodivu Stroncium je spolu s Vyhlídkou na věčnost (a začátkem Nočního klubu!) moje nejoblíbenější knížka od Kulhánka, tak asi nikoho nepřekvapí, že mi to zase přišlo jako totální pecka.

2018/33
"Svobodná střeva létala vzduchem." - co víc k tomu říct? :)
Začátek v Luxoru byl prostě luxusní. A jak jsem si myslela, že už mě nemůže nic překvapit, tak konec mi to okamžitě vyvrátil. Stejně jako kolega liriq, Nový švábík je přesně to, co si dám po dočtení.

9 22.08.2018

2024/7
Asi nemám co dodat, tohle je z HP série můj oblíbený díl. :) Příběh má spád, dobře se to čte, a Remus a Sirius patří k mým all time favorite postavám.

8 09.02.2024

2022/29
Najdou se podle mě i lepší Mayovky, ale Poklad na Stříbrném jezeře patří přesto mezi ty moc dobré. Mockrát jsem viděla film, a možná i proto jsem na knize našla nějaké mouchy - na plátně je to přece jenom ještě o něco plynulejší a zjednodušené.
Na druhou stranu mě to fakt bavilo. Četlo se to moc dobře, a Karel May má takový stručný styl, a až na výjimky (popisy postav kde je to jasné, popisy přírody) nemá ani slovo navíc. Tady bylo ale hodně dějových linek, možná až zbytečně moc. Ale zase... všechny mě bavily, tak si nemám vlastně na co ztěžovat.
Řekla bych, že Poklad je taková Mayovka, kde si všichni lovci dali sraz. - Je tu naše oblíbené duo, Old Shatterhand a Vinnetou (i když se objevili až v pozdější části), tetka Drollová a Hobble Frank, Old Firehand, lord Castlepool a jeho průvodci Gunstick Uncle a Humply Bill, Davy a Jemmy, k tomu rafteři, indiáni... úplně všichni prostě. :D
Mělo to ale rychlý spád a dobrý příběh, jenom ten konec mohl být trochu rozvláčnější.

8 20.07.2022

2022/28
Na Mayovkách jsem vyrostla, a teď se k některým vracím. Strašná nostalgie, však to znáte. :)
Duch Llana Estacada je podle mě jedna z nejlepších vůbec, obzvláště pro mladší čtenáře. Má všechno - napětí ale i vtipnou lehkost, dobrodružství, zajímavou linku, dobré postavy (Bloody Fox!)... Je to kraťoučká kniha, která se čte prakticky sama. Až tentokrát jsem si uvědomila, jak hrozně stručné to vlastně je, ani slovo navíc! Ještě nic není vyřešené, do konce zbývá 10 stran, na poslední chvíli se dokonce představuje nová postava... A stejně se všechno ukončí a je to super. Doporučuji. :)

8 17.07.2022

2021/19
Manon Lescaut jsem četla k maturitě, a byla to jedna z těch výborných klasik, které se dobře čtou a dobře pamatují. Bavily mě postavy i jejich osudy, přestože často přitažené za vlasy. Jo, Manon je totálně pitomá, rytíř des Grieux je simp, Tiberge je chudák příliš loajální pro své vlastní dobro, a celkově se to dá číst.
Taky jsem si ji letos nakonec vytáhla. ;)

8 14.07.2022

2019/14
Ugh. Ani při nejlepší vůli si nedovedu představit, proč zrovna mě se tahle kniha tak strašně nelíbila a musím kontrastovat s 5* hodnoceními níže. No nic:
Autor si potrpí na -naprosto nezáživné- popisy čehokoli kdekoli, jenom děje ne. Když budete číst jen přímé řeči, uděláte si docela slušný obrázek.
Chápu, že romantický hrdina má stát na okraji společnosti. Nicméně to snad neznamená, že hlavní postava musí být takhle nepříjemná a *zbytečná*. Ema je pokrytecká, sebestředná, hloupá a necitelná (popř. přecitlivělá) postava. Např. její vztah k dceři. Kdyby ji někdo v půlce profackoval, nezlobila bych se!
Charles, ze začátku dobrá postava, je popisován jako úplný idiot. Proč? Protože je spokojený (chudák).
Tak do poloviny se to ale dalo. Sem tam člověk něco přeskočil, a i přes bídný děj to nebylo tak zlé. Ale posledních sto stran jde od z deště pod okap, z tragédie do ještě větší, říkala jsem si jen "už umřete a hlavně rychle".
Nálada je místy podobná, jako např. v románu Otec Goriot. Tam se dá s trochou snahy najít nějaký smysl. Ale má-li Paní Bovaryová nějaké poselství, mně zůstane ukryto...

Chvilkama mi připadalo, že je děj pořád dokola stejný, ale nakonec se mi to moc líbilo. Určitě doporučuju všem, kteří mají trochu (trochu víc) času a chuť číst. U mě je to tak na čtyři a půl*, ale kvůli Muti (a Merit!) dávám pět. Mimochodem, taky se vám tak líbila věta 'Je to bzučení mouchy v mých uších'? :)

8 24.04.2017

2024/26
Začnu tím, co se mi nelíbilo, a to je pomalý začátek (prvních 100 stran) a divně umělá byrokracie. Ale jinak to byl vážně hezký příběh, s promyšlenými postavami a pěkným zakončením. Jakmile Linus přijede na ostrov, tak se děj rozběhne a čte se to skoro samo. Ke konci mi přišlo pár věcí trochu klišé (jak se Helen najednou ve velkém zapojila, Linus a jeho poslední výstup v práci, Helen&Zoe...), ale celkově to bylo rozkošné, můžu doporučit. Hrozně mě bavil ten Lucyho černý humor, a jak ho ke konci Linus vnímal úplně jinak než na začátku. Taky sobotní dobrodružství. Život na ostrově. Dospělí hrdinové. No říkám, bylo to hezké. :)

7 02.07.2024

2024/3
Hrozně dlouho jsem se už těšila, že si Tajemství Velkého Vonta zase jednou přečtu. Příběh mi teď přišel snad i zajímavější než kdysi. Důležité linky se nám tady uzavírají, a k tomu dostáváme zase štědrou porci Vontů, Rychlých šípů a různých dobrodružství i linek nových. Jako jo, je tu zase pár věcí, na které se dospělý čtenář nemůže dívat ani s přimhouřenýma očima, ale tak o tom víme a promíjíme (teda aspoň já). Celou trilogii rozhodně doporučuju, ale kdo by vůbec čekal něco jiného? ;)

7 16.02.2024

2022/36
Hraničářova učně jsem už jednou četla, a teď si dávám milé opáčko. :) Hořící most je pěkný příběh, super dobrodružné čtení pro čtenáře kolem těch 12 let, ale určitě nebude nudit ani starší. Příběh člověka vtáhne do děje, a postavy jsou skvělé. Všichni jsme si přáli schovávat se pod pláštěnkou jako Will nebo zajít k Haltovi na kafe. ;)
Pár věcí bych sice poupravila, ale nehodlám si stěžovat. Byla to jízda! 4,5*

(2022/37
Série Artemis Fowl patří k mým all-time-favorites, a tak, když jsem se dozvěděla o navazujících Fowl Twins (byť jenom v angličtině, ale to mi teď už sedí i víc), hned jsem se do ní pustila. A rozhodně nelituju! :D
Je to pěkné čtení pro mladší (ale mimo věkovku si to určitě můžete užít taky), s cool postavami a novou dávkou dobrodružství rodiny Fowlů.
Jediné, co je mi líto, je to, že v knize už v podstatě nevystupuje Artemis. No co, asi budu muset rereadnout i předchozí knihy. ;)

2022/38
Vampires Never Get Old: Tales with fresh bite - Zoraida Córdova
Antalogie o LGBT upírských příbězích. Některé byly i docela chytlavé, ale většina mě moc nezaujala, nebo byly vyloženě špatné. 2*)

7 08.09.2022

2022/31
Dlouho jsem se Zeměploše vyhýbala - myslela jsem si, že mi ten styl se složenými a vymyšlenými slovy bude vadit. Ale četla jsem od Pratchetta Dobrá znamení, která byla skvělá, a vůbec mi i Zeměplochu doporučilo moře lidí.
Na doporučení jsem nezačala od Barvy kouzel, ale od Hlídky, a nemůžu si stěžovat. Má to úžasné postavy, zábavný děj, a kupodivu i ten jazyk mi přijde originální, ne rušivý.
Moje první setkání se Zeměplochou tedy dopadlo nadočekávání dobře. :)

7 03.08.2022

2024/15
Znovu perfektní!
2022/18
Můj úsudek bude značně ovlivněný tím, že jsem knihu přečetla už několikrát. Zase si teď ale všímám více detailů. Poprvé se ke mě kniha dostala pár měsíců po svém vydání, čili nějaké 4 roky zpátky, a tehdy jsem si ji zamilovala. Je to milé čtení, zpracovává vtipná i vážná témata, a podle mého názoru dobře. V něčem mám blízko k oběma hlavním hrdinům, a Kittova maminka u mě pořád vede jako skvělá vedlejší postava. Teď, když to čtu jako starší, mi sice některé části přijdou víc přitažené za vlasy než tehdy, ale příběh mě dostal do tak příjemné a nostalgické nálady, že si nebudu ani stěžovat. Třešničkou na dortu je pro mě epilog, na který mají čtenáři dost rozporuplné názory. Takovéhle konce na knihách miluju, a autorovi tleskám. 5*
(2022/19 Cool for the summer - Dahlia Adler, připadalo mi, jako bych poslouchala příběh, co se stal někomu z mých známých, bylo to uvěřitelné (v rámci možností). Ale upřímně, moc mě to nechytlo. Postavy byly zajímavější, než bych čekala, ale nebylo to tak relaxační, jak bych chtěla. Brzo na ni asi zapomenu... 3*)

7 03.06.2022

2020/12
Po pár letech si zase dávám rereading, tentokrát anglicky.
A nemám co dodat. Harry je klasika mého dětství. :)

7 22.03.2020

2020/11
Konečně jsem Obraz Doriana Graye přečetla do konce (rozhlasovou hru, kterou jsem doteď poslouchala, můžu taky vřele doporučit). Oscar Wilde je za mě jeden z nejlepších autorů vůbec a Dorian zase jeho nejlepší dílo. Tohle se prostě nedá dostatečně vynachválit.
Baví mě to vykreslení zkažené společnosti, rozdílnost postav: Basil, který s tím neměl nic společného, okouzlující a cynický lord Henry (označení Princ Paradox je rozhodně na místě ;)), krásnej Dorian a vývoj jeho osobnosti, a samozřejmě obraz.

Normálně lidem v komentářích ty ochutnávky z knihy necpu, ale tady je výjimka:
• „Já nikdy nevím, kde je má žena, a má žena nikdy neví, co dělám já. Když se setkáme – a tu a tam se přece jen setkáváme – vypravujeme si s nejvážnější tváří nejnesmyslnější historky.“
• „Ten tvůj cynismus, to je jen a jen póza.“
„Být přirozený, to je vskutku jen a jen póza, a to ta nejprotivnější, kterou znám.“
• „Smích není špatný začátek přátelství a určitě je to pro ně daleko nejlepší zakončení,“ řekl mladý lord a utrhl si jinou sedmikrásku.
• „Říká věci, které mě rozčilují: dává mi dobré rady.“
• „Mám raději lidi než zásady a jedince bez zásad mám raději než cokoli jiného.“
• „Zbožňuji prostinké požitky. Jsou posledním útočištěm složitých povah.“
• Lze odpustit člověku, když dělá něco užitečného, pokud se tomu neobdivuje. Když dělá člověk něco neužitečného, lze ho omluvit jen tehdy, když se tomu nesmírně obdivuje. Veškeré umění je zcela neužitečné.

7 22.03.2020

2020/7
Původně jsem nechtěla dávat pět hvězdiček. Ještě pořád mě nebaví všechno to 'morální rozpolcení', jestli je teda kosit v pořádku nebo ne. Pořád je tam spousta otevřených věcí. Pořád je tam spousta věcí, co mě štvou (Tygerova linka třeba, nebo jak Nimbus co pět stran zopakuje, že nesmí zasahovat do záležitostí smrtek. Mně to po padesáté už vážně došlo!) . Ale Nimbus mě baví. Četla jsem ve dvě ráno, to je dobrý znamení. Nevím, čím to je, ale i přes nějaké ty nedostatky si u mě Nimbus 5* zaslouží. Jenom to čekání na pokračování, že? ;)

7 22.02.2020