RemiBlack komentáře u knih
2024/35
Jak píše níže @bukiet, "A protože je to příběh Hlídky, tak se v tom motají všichni a ještě k tomu Gaspoda." To je rozhodně pravda, a proto je to perfektní. :D
Myslela jsem, že příběh z úplně jiného prostředí mě nebude tolik bavit, a ono to dopadlo naopak! Uberwald je zajímavé prostředí, se spoustou neobvyklých postav. Můžu jedině doporučit.
Moc se mi líbilo víc prostoru pro Anguinu backstory a trpaslický lore. Karotka byl zase zlatej (a Gaspoda!). Taky tu byla úžasná lady Sybila. A Elánius už téměř plně přebírá tu roli hlavního hrdiny, kterou pak bude mít v Noční hlídce. A nejde zapomenout na dokonale nedůležitou (a přesto tak skvělou) linku s Fredem Tračníkem a záhadnými zloději sacharózy. :D
2024/30
Po šesti letech jsem se dostala ke druhému dílu, dál to třeba půjde rychleji. :D
Příběhy kde je Kara ben Nemsí na mě vždycky byly trochu moc popisné a cestovatelské oproti těm z Ameriky, ale i tak děj docela ubíhá. Je ale hezké vidět, že některé věci, jako snaha o mír a spravedlnost, spřátelení se skoro s každým, úžasná odvaha... se v Mayovkách nikdy nemění.
(SPOILER) 2024/36
Pro mě zatím nejlepší Zeměplocha. Je taková... melancholičtější než ostatní, a je v tom krásná. Elánius jako seržant Kýla je perfektní postava v perfektním příběhu, plném velkých činů a malých hrdinů (kteří to nedělali pro hrdinství).
Noby je zatím jenom malý kluk vychovaný ulicemi Ankh-Morporku, Sam Elánius nezkušený nový policajt, Vetinari student v Cechu vrahů... všichni jsou tak mladí a mají život před sebou.
Noční hlídka má hrozně moc skvělých momentů. Například Vetinari s šeříkem (Jana Kýlu nikdy nemohl zachránit), ten trik se zázvorovým pivem, doktor Mechorost v přítomnosti i minulosti, celá Lidová republika ulice u Melasového dolu, Elánius, bojující sám se sebou (a upíjející kakao na schodech strážnice)...
Místy je to hořkosladké („A všichni ti malí andělé vzlétnou k nebi výš...“), ale takovým výborně dojemným způsobem. Slyšela jsem dopředu, že to bude skvělé, a musím říct, že Noční hlídka očekávání naplnila.
2024/18
Pokud chcete koncentrované informace z dost široké oblasti, můžu jedině doporučit. Je to náročná četba, pokud ji chcete dát za jeden den jako já (představte si že čtete učebnici), ale jinak přínosné.
2024/17
Perfektní knížka nejen pro přijímačky na archeologii. Krásně zpracované, hrozně moc zajímavostí o životě, který si ani neumíme představit. 'Archeologie obyčejného života' je úžasný koncept.
2024/14
Ty různé pohledy vyprávění na mě působí tak, jako by to byla kniha povídek. Vždycky na jeden "příběh" dostaneme nového vypravěče, který pak na chvíli předá pohled zpátky Skeevovi a pak jdeme zase s dalším příběhem dál. A jako povídky to na mě působilo i v tom, že některé části se mi líbily víc než jiné. Třeba začátek s Kvidem nebo Kulíkem mě bavil rozhodně víc než pohled Glípa, který mi, nemůžu si pomoct, přišel trochu laciný i na tento žánr.
Jinak ale další fajn díl. Zaujalo mě, že Skeeve se s novou rolí vážně změnil i v charakteru, a vidět reakce ostatních rozhodně mělo něco do sebe.
2024/13
Před maturitou jsem na YouTube narazila na rozhlasovou hru, která se mi líbila. Teď v knižní podobě mi příběh přišel trochu slabší/prvoplánovější, ale i tak ji řadím mezi klasiky, které mě oslovily víc. Je to krátké, svižné, jednoduché a celkem zábavné. Tři * tady nepovažuju vůbec za špatné hodnocení.
2024/10
Jako první musím říct, že se mi fakt líbilo, jak máme ve foglarovce pro jednou hlavního hrdinu, který není černobíle dokonalý. Jakoby ano, Mirkovi stačí na kompletní otočku charakteru jedna návštěva Devadesátky, ale tak změna tam je a to se cení. :D
Jinak se tu opakují témata pro knihy pana Foglara typická - poznávání oddílu, popisy aktivit a her, tábor, vzor dokonalého kluka v jednom z kamarádů hlavího hrdiny. Až na to, že tentokrát nemáme jen jednoho, ale dva!
Mylsím že spojení s Devadesátka pokračuje do jedné knihy by nebyl špatný tah.
2024/6
Vždycky zapomenu, že Kronika Ztracené stopy je vážně to - kronika, soubor rad nebo příručka, a ne příběh, jako většina ostatních Foglarových děl. Nicméně i tak patří mezi moje nejoblíbenější. :) To nadšení k zálesáctví a různým jiným činnostem z knihy přímo teče a je opravdu nakažlivé.
Je pravda, že velká část už je dneska přešlá, ale kdo čte pana Foglara, tak s tím počítá. Moc příjemné čtení, zvlášť pokud se chcete inspirovat a trochu si oprášit zájem o přírodu.
2023/21
Super zakončení série, velmi akční díl. Přijde mi trochu přemrštěný (ale teď už i vtipný), že lidi si prostě ničeho nevšimnou, i když se jim doslova zničí půlka města. :D
2023/20
Peckovní díl, asi můj oblíbený v sérii. Labyrint je vážně cool koncept, a dobře se to četlo. A konečně je tu víc Nico!
2023/35
Orientální mayovky už jsou záležitost spíše pro skalní fanoušky, ale k těm se hrdě počítám. ;) Příběh to byl zajímavý, zas úplně něco jiného než americká dobrodružství mířená hlavně na mládež.
Osobně mi to nepřišlo tak chytlavé, jako právě ty staré známé klasické mayovky, ale to prostě srovnávám dva žánry. Líbilo se mi to, ale po +- půl roce si nepamatuji z děje téměř nic, proto ty tři hvězdičky.
2023/50
Kdysi jsem knihu asi už četla, ale pamatovala jsem si jedině to, že hlavní hrdina má na začátku nějaký úraz, což mě dost odrazovalo od dočítání. Denny ale všechno zvládne a brzy se ze zranění otřepe, a příběh skutečně začíná.
Možná právě proto, že jsem neměla velká očekávání, tak se mi kniha líbila. Ať už to byl vedoucí Saturnu, Roman; náš mladý spisovatel Denny, Altar, Viktor nebo i Špuntík, byli to milí kluci a dobře se mi o nich četlo. Elviho osud byl taky dobrá skoro-detektivka. Místy je to úsměvné, stejně jako dnes všechny knihy pana Foglara, ale tak v tom je to kouzlo, že. :)
2023/36
Sice jsem tenhle díl četla hrozně dlouho, na to jak je to krátká knížečka, ale i tak musím říct, že se mi fakt líbil. :) Zaprvé, upíři jsou mega skvělí, a zadruhé, je to vážně dobré čtení na vypnutí mozku a odreagování se.
Zase se tady potkají naši oblíbení hrdinové a řeší šlamastyky, do kterých by se nemuseli dostat, kdyby se trochu (míň) zamysleli. Fantasy + komedie + brak je asi můj oblíbený žánr, takže můžu doporučit.
2023/14
Až s odstupem se dostávám k hodnocení, ale asi je to dobře, protože nejdřív bych 5* určitě nedala. Příběh je to zajímavý - dlouho už jsem měla chuť na nějakou upírskou klasiku - ale na můj vkus se to hrozně táhlo. Byla tam spousta šokujících momentů, ale všechny byly zajímavé zhruba stejně, takže pak už to na mě nepůsobilo moc zajímavě a četla jsem to hrozně dlouho (to u mě většinou není dobré znamení).
Pak jsem ale ještě viděla i film, a vůbec se mi Interview s upírem zaseklo v hlavně na dlouhou dobu. A vzhledem k tomu, že na ni občas myslím i teď, po téměř půl roce, tak si dobré hodnocení asi přece jenom zaslouží.
2023/13
Nevím proč (teda vím, ale to je na dlouho...), nicméně tentokrát mi ten humor úplně nesedl. Každopádně Oscar Wilde umí, a jeho hry o anglické společnosti jsou moje oblíbené.
2021/7
Také jedna z těch lepších klasik do povinné četby, rozhodně můžu doporučit na maturitu - děj je přímočarý, postav není moc atd. Příběh jako takový mě ale moc nezaujal.
2022/5
Pokračování Aristotela a Danteho, četla jsem anglicky.
První díl jsem si jako mladší zamilovala, ale jak už to bývá zvykem, sladké první díly mívají smutné sequely. Místy mi přišlo, že je kniha úplně o ničem, jindy jsem byla přesvědčená, že je o všem. Některé věci mě štvaly, jiné se mi líbily. Mám prostě velmi rozporuplné hodnocení. :o)
2022/24
Další díl, další cool poračování. Řekla bych, že dosavadní knihy jsou poměrně vyrovnané a všechny mě bavily. Každá má navíc svůj originání příběh. A tenhle vůbec nebyl špatný.
2022/23
A víte co? Za mě to bylo skvělé. Nejsem cílová skupina, ale to téma a postavy mě rozhodně chytlo. Je to krásný příběh plný věcí, co mě baví. Rozhodně doporučuji.