RenataP komentáře u knih

Tak nevím, jestli bych knihu doporučila v době největší deprese, až paralýzy. To možná ne, to možná nepomůže žádná kniha, ale ve chvíli, kdy si řeknete – že tohle teda ne – nebo hledáte povzbuzení, abyste se do té pravé deprese nedostali, je to ideální čtivo. Soubor příběhů i životního příběhu autora, který je o mnoha způsobem, jak se dostat ze životního dna. V tom je to bezesporu inspirativní kniha, protože kolik lidí, tolik příběhů a možností.

Nedá mi to nevzpomenout to, co si ze Čtyř dohod nesu celý život od samého začátku. „Dělejme vše, jak nejlépe dovedeme – za všech okolností našeho života. Nezáleží na tom, zda jsme nemocní nebo unavení, protože děláme vždy vše, jak nejlépe dovedeme, neexistuje způsob, jak bychom to mohli posuzovat…“ A zrovna tyhle karty, které jsou inspirovány Čtyřmi dohodami, umí v tomto umění dělání všeho, jak nejlépe dovedeme, mohutně podpořit. Cítí vaši duši, cítí to, co potřebujete slyšet. Umí podpořit. Umí navodit atmosféru tak sváteční a jedinečnou, jak to umí jenom Čtyři dohody.

Jsou nenápadné a o to hlubší! Ty můžu s plným srdce pokory doporučovat dál. Zvířecí symboliky jsem se bála, je moc hluboká, indiánská: Ne… tady je přijatelná v hebkých příbězích, v indiánské moudrosti, která není děsivá. A karetní puntičkáři si smlsnou sladkou smetánku. Mecidinské karty v sobě skrývají opravdový poklad zejména proto, že jejich poselství každý může vnímat úplně jinak. Nečekala jsem takový úspěch ani u výkladů pro druhé a že jsem jich udělala několik. Za mě jednička z hvězdičkou!

2 29.09.2017

Když jsem knihu pročetla a zavřela, řekla jsem si – to je parádní encyklopedie českých superpotravin. To je objevené zlato ve zcela obyčejných potravinách, které běžně používáme. A často jsou to zapomenuté účinky. Hrách, mrkev, silný domácí vývar nebo kozí mléko? Jak často zapomínáme, že v těchto obyčejných potravinách se skrývá síla ohromujícího charakteru. Výborná kniha.

Staly se jedněmi z mých nejoblíbenějších relaxačních kartiček, které velmi ráda doplňuji tarotovým výkladem. Inspirativní a hluboce pravdivé. Ze zkušenosti navíc musím říci, že mi neskutečně sedly i specifickými sděleními. Mnoho významů, které si při výkladu vícero kartiček vedle sebe, začínají sedat do příběhů, do sdělení, které jsou přesně na míru. Jednička s hvězdičkou!

Kolikrát si lámeme hlavu nad logickou poskládání lidského světa, hierarchií duší… a tady je to všechno jak na zlatém podnose v pohádkovém sci-fi příběhu. Přiznám se, že mne tato kniha překvapila – ba až šokovala – nádherným příběhem, a to nejsem vůbec sci-fi fanoušek příběhů pro děti, a z mnohých pasáží mi šel mráz po zádech. A to vezměte, že kniha vyšla prvně v roce 1989!

Dalajlamovy kočky byly od Davida Michieho výtečné a patří dodnes ke knihám, ke kterým se ráda vracím. Parádně popsaná kočičí duše se vší její vševědoucností a tichým lehárem navenek. Psi jsou o poznání aktivnější, a tak se tady v této knize opravdu naběháte, načmucháte a napřemýšlíte. Občas poležíte v košíku s žaludkem plným pečeného masa nebo párečků s medovou hořčicí a to se teprve přemýšlí! A každý pátek ráno dostávají královští corgiové pořádnou obalenou kost. A hlavně, jsou ve společnosti, která je podněcující v každém směru. I tato kniha je kromě relaxačního účinku velmi duši burcujícím čtivem! Doporučuji.

Jsou knihy, u kterých máte chuť do nich skočit a na plné pecky je prožít na vlastní kůži! Tohle je jedna z nich!

Znala jsem od této autorky stejnojmennou knihu. A tyto karty vychází u nás už podruhé. Čtyřicetčtyři karet vyjadřuje mystiku, či spíše mystické přemýšlení éterických víl, které podle autorky na rozdíl od andělů vyzařují jemněji a mají nás na naší cestě pouze v pozitivním podporovat. V knize se mi líbilo povídání o magii víl, o rozdílech mezi anděly a i skeptika pak napadá, že na tom cosi může být, protože symbolika těchto bytostí provází lidstvo, co je živo.

Potřebujete zjistit, kde máte právě vy ten vnitřní náboj, který motivuje člověka k životu? Ocenila jsem na této knize prostor pro vlastní odpovědi na otázky, které autor během sebereflexe, kterou nabízí, pokládá. V podstatě vám tím vznikne sebeterapeutická kniha a opravdu doporučuji si psát odpovědi na to, co je vám předkládáno, protože zpětně vlastně uvidíte svá řešení. Myslím, že je to maximálně praktická kniha a přesný návod.

Tak tady takových knih už bylo… Chtělo se mi říct… ale… Mrkla jsem na ní zkraje fakt kritickým okem, Jako první jsem v knize hledala jakýsi růstový moment. Prostě první lekci, která je jednoduchá a na kterou navazuje to další. A pak jsem přišla na to, že se to nedá zase tak přesně určit, protože každý z nás je jiný a každý má svou cestu jinou. Ale v podstatě jakási linie – od lehčího k obtížnějšího – tady je. Nejprve si uvědomíme, jak je naše tělo vlastně poskládané, jak je poskládaná duše, jaké je spojení obého. A otevření, zjasnění, se můžeme podívat na další kapitoly, kde už se začínají otevírat témata. Ano, nakonec musím říci, že autor si s tímto tématem poradil skvěle a namíchal tuto knihu, její témata, přesně tak, aby si v ní každý našel – nebo zpětně probral v průběhu roku – ta svá palčivá témata.

Sůl není logicky pro naše tělo přirozená – to je základní dojem, který z této knihy budete mít. Budete se moci nad vším zamyslet a potom přiložit ruku k dílu? Ono vlastně stačí jen chvíli, týden, dva a první výsledek – snížení oteklosti své pokožky, těla… je na světě. Líbí se mi přehlednost, ucelenost a logické argumenty autorů, jejich osobní zkušenosti. Sama jsem zkusila bez soli nějakou dobu žít a musím říct dvě věci – jde to a nebolí to. Ulevuje to. A druhá zkušenost je, po návratu zjistíte, jak je sůl strašně, ale strašně návyková. Ne, autoři opravdu nepřehánějí, když ji považují tak trochu za psycho drogu.

Neměla jsem u této knihy pocit na žádném jejím místě, že by se mohla mýlit. Velmi zajímavým způsobem totiž autorka používá selský rozum a psychologickou praxi. Vše prodýchla trochou příjemně nadlehčeného duchovna a osobně mě nejvíce zaujala citáty, příklady z praxe a všeprostupujícím faktem, že spěch, ve kterém nyní žijeme, přináší jen a pouze utrpení. Na každém kroku si její slova připomínám a přeju si, aby tuhle „normálnost – utrpení spěch“ čas a evoluce velmi brzy odnesla pryč…

Řekla bych, že jsou to karty vhodné pro jakékoliv sváteční povídání s energiemi, které můžete cítit jak v kamenech, tak v andělích. Nejprve jsem se bála, že to spolu nějak nepůjde dohromady, ale autorka mne přesvědčila v krásných afirmacích a základních významech, že opak je pravdu. Navíc jsou karty tak překrásně zpracované, barevné a zářivé, že je radost se na ně jen dívat, tím více, do nich sahat…

Nevím přesně, komu tuto knihu doporučit. Je to totiž prazvláštní čtení, o přechodu osmi branami dospívání, z nichž poslední brána je brána smrti. Pro druhou polovinu života? Depresivní? Svým způsobem ano, ale také je to kniha velmi naplňující a určitě bych ji neviděla jako něco nutného pouze pro starší generaci. Je to o pokoře život, o pravé lásce a moudrosti, která k člověku má přicházet v průběhu života. Od dospívání po stáří. Navíc je to všechno popsáno takovým velmi hladivým jazykem, čas od času jsem měla pocit, že jsem se z „příručky“ přehoupla do beletrie, což je jedině ku prospěchu. Moc hezky zpracované netradiční téma.

Velmi zajímavá, z mnoha úhlů pohledu až nadčasová kniha.
Myšlenky tu autor nechává volně plynout a zabíhá často do nejzvláštnějších zákoutí lidské duše a logiky. Myslím si, že mnoho z toho, co je v této knize řečeno, prověří čas a takový ten celkový postoj a postup lidstva dál...

Obdivuji styl, jakým autorka tuto knihu napsala. Je jednoduchý, strhující a velmi čtivý. Dokonalá znalost tunguzských lidí udělala opět z této knihy - podobně jako u Dědečka Ogeho - skvost na poli literatury. Je to ideální pro hlasité předčítání, kdy se díky atmosféře a tklivému, leč rozhodnému poskládání vět a slov, dostáváte téměř do meditativního stavu. Mystický příběh plný obyčejného života chudých lidí, zanechává příchuť tajemství až do svého konce.

Příběhy, do kterých se tu čtenář ponoří jsou hloubavé i povrchní, jsou nám blízké a jsou i vzdálené díky rozdílné mentalitě lidí žijích v této tibetské oblasti kolem Ladaku. Na deskách knihy máme i symbolickou mapu míst, do kterých se ve fantazii vydáváme a na konci knihy je i slovníček neznámých slov, místní názvy, typické výrazy. To následně usnadňuje pochopení příběhů a vlastně to dodává všem povídkám takový až orientální sladký nádech. Něco jako Pohádky tisíce a jedné noci, ale přece jen trošku jinak. Složitěji, říznuté moderní dobou a obrovským kontrastem mezi starobylou moudrostí a logikou a dnešním konzumním žitím.

Vůbec nevím, k čemu lépe přirovnat výklady těmito kartami. Jsou hebké jako sametový kožíšek, jsou jako hebká táhlá čokoláda nebo jako teplé rozpuštěné máslo na čerstvých bramborách. Jednoznačná slast, která jde tak nějak sama od sebe a mimochodem do obrovské, ale opravdu obrovské duchovní hloubky. Autorka sice nahradila klasické významy (meče, mince, poháry, hole) jakýmisi klany dominujícími nad ohněm, mořem, nebem a zemí, ovšem logika je zřejmá a tak to nikoho nebude příliš mást, už jen pro to dokonalé výtvarné ztvárnění, jež je na první pohled patrné.

Nemám k těmto kartám vůbec žádnou výtku, protože staré téma a nové zpracování se podařilo tak úžasně, že lze snad s klidem říci, že kočky ten tarot opravdu vynalezly…

Dělala jsem také rozhovor s hudebníkem, Ondřejem Smeykalem, který prozradil, že při nahrávce IMPROVIZOVALI. Neskutečné....
ROZHOVOR ZDE:
http://www.cajovnaumodrekocky.cz/52-osobnosti/rozhovory/776-rozhovor-ondrej-smeykal-hudbu-k-dedeckovi-ogemu-jsme-prozivali-a-improvizovali