Pozor, sůl!
Jiří Kuchař , Josef Jonáš , Miroslav Légl
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291896/bmid_pozor-sul-u3d-291896.jpg
4
5
5
Ze všech stran slyšíte o tom, že nemáte solit. Doma už téměř nesolíte, ovšem přesto je vaše spotřeba soli obrovská. Pokud hledáte důvod, budete překvapeni, kolik skryté soli zkonzumujete, aniž to tušíte. Tato kniha je určena lidem, kteří - se chtějí začít vážně starat o to, kolik soli resp. sodíku ve své každodenní stravě snědí - mají z jakéhokoli důvodu, zejména zdravotního, potřebu se odsolit - hledají změnu a jídelníček, který by je přivedl na optimální denní spotřebu soli Publikace nepřináší žádná stravovací dogmata. Vedle varování obsahuje mnoho důležitých informací, možností řešení a hlavních zásad změny. Ocení ji proto zejména - matky s dětmi - pacienti s vysokým krevním tlakem, s oběhovými a imunitními problémy - lidé v aktivním věku trpící poškozením kloubů nebo se sklonem k nadváze - diabetici a ekzematici - senioři - lidé s trávicími, močovými a očními problémy, zejména šedým zákalem... celý text
Přidat komentář
Tak toto je opravdu poučná kniha,měl by si jí přečíst každý komu záleží na jeho zdraví.
Sůl není logicky pro naše tělo přirozená – to je základní dojem, který z této knihy budete mít. Budete se moci nad vším zamyslet a potom přiložit ruku k dílu? Ono vlastně stačí jen chvíli, týden, dva a první výsledek – snížení oteklosti své pokožky, těla… je na světě. Líbí se mi přehlednost, ucelenost a logické argumenty autorů, jejich osobní zkušenosti. Sama jsem zkusila bez soli nějakou dobu žít a musím říct dvě věci – jde to a nebolí to. Ulevuje to. A druhá zkušenost je, po návratu zjistíte, jak je sůl strašně, ale strašně návyková. Ne, autoři opravdu nepřehánějí, když ji považují tak trochu za psycho drogu.
Po mnoha letech, po kterých byla sůl očerňována a bylo jí dáváno za vinu pomalu vše kolem civilizačních chorob, se ukazuje, že tomu zdaleka tak není. Množství soli dnes zkonzumované je často mnohem menší než v minulosti, přesto se zdraví lidí zhoršuje, tedy spíše u těch, kteří jedí běžnou "hypermarketovou" stravu.
Dnes snad už víme, že hlavním viníkem je nadbytek cukru, nedostatek mikronutrientů, vlákniny a nevhodné zpracování potravin, při kterém vznikají nežádoucí produty reakce (např. Maillardova reakce).
S nízkým příjmem soli je jednoznačně spojeno zvýšené riziko onemocnění srdce a úmrtí, naopak při zvýšeném příjmu (v rámci našich stravovacíh návyků) se toto nepodařilo vlastně nikdy jednoznačně prokázat, vlastně je to patrně jeden z velkých omylů vědy v posledních padesáti letech.
Knihu jsem přečetl pozorně a v podstatě se dá uzavřít, že vše, co autoři uvádějí jako argument proti soli, mohou uvést i proti nadměrnému příjmu cukru. Z textů totiž vůbec nevyplývá kauzalita, ale jen korelace. Pokud víte, co to znamená, a jak lehké je zaměnit oba jevy v případě observačních studií, pak si toho při pozorném čtení všimenete. Kniha trpí tím, že se napřed stanoví, co chtějí autoři dokázat, a pak se to snaží za každou cenu dokázat, ačkoli důkazy stojí na hliněných nohách.
Tím nechci nikoho nabádat, aby to přeháněl se solením. Pokud budeme jíst přirozené potraviny, málo zpracované, tak nepotřebujeme sůl tolik používat a nemůže se stát, že to s ní přeženeme. Pokud však lidé ztláskají na posezení sáček smažených brambůrků a podobné sajrajty, pak není o čem debatovat. Prostě strava má být hodnotná a až lidé tohoto dosáhnout, pak můžeme řešit, jestli je soli hodně, nebo méně. Pokud máme skupinu, která má vysoký přijem soli jen proto, že "žere" sajrajt, pak nelze uzavřít, že to je solí, ale spíše je to tím vším, čím ten sajrajt je, jen ne skutečným jídlem.
Abych to uzavřel. a) Kniha mne zklamala, od autorů bych čekal více solidní práce. b) Dobré, přirozené jídlo, nepotřebuje vůbec nebo jen málo solit. Sůl nahrazuje nedostatek kuchařského umu, nekvalitní suroviny nebo jen vylepšuje z nich utvořené mizerné potraviny. Pokud nebudeme jíst ultrazpracované průmyslové potraviny, pak nemusíme sůl jako takovou vůbec řešit.
Další informace třeba tady:
https://www.margit.cz/skodlivost-soli/