Ričí komentáře u knih
O něco slabší než předchozí díl, ale pořád skvělé.
Asi jsem to moc nepochopil, ale bylo to vtipný a čtivý. Snad jednou dojdu porozumění.
Opravdu povedené, poměrně čtivé a zajímavě napsané. Líbí se mi koncept antihrdiny, kterého se v klasických fantasy knihách moc nevidí. Podle obálky jsem soudil, že se bude jednat o další heroické fantasy, ale dostalo se mi příjemného překvapení.
Nádhera, prostě nádhera.
Knížku jsem četl s neskutečným nadšením, a i když mi poměrně dlouho trvalo, než jsem došel ke konci, vůbec mi to nevadilo, ba naopak, ještě to umocnilo můj zážitek. Každou větu jsem si vychutnával, každý řádek naprosto zbožňoval a tak není divu, že dávám pět hvězd.
Po dočtení dvou dílů Kroniky Královraha od skvělého Patricka Rotfhusse jsem si smutnil, že mě asi dlouho nic tak nenadchne jako Kvothův příběh, ale to jsem se mýlil! Píseň krve, stejně jako již zmiňované Jméno větru a Strach moudrého muže, nenabízí příběh zásadně originální a převratný, ale skvělé vypravování a nádherné vykreslování krajiny.
Jediný maličký nedostatek jsou pro mne postavy, které sice nejsou úplně ploché, ale i tak mi nepřijde, že by byly napsány tak bravurně, že bych se s nimi sžil, což mě trochu mrzí. Doufám tak, že v dalším díle se dočkám více Vélinových emocí a pocitů.
Ačkoliv jsem Hru přečetl na moje tempo poměrně rychle, a ačkoliv mě kniha vlastně vůbec nenudila a děj příjemně utíkal, jsem nucen dát tři hvězdičky.
Hlavní předností knihy je zajímavý nápad, který sice nevypadá příliš reálně a odpovídá spíše příběhu, který si vymyslela sekta Židozednářů alkoholiků.
To ovšem neznamená, že je to slabota, nebo tak. Děj je psaný opravdu čtivě, ALE!!!!
Proč v knize, která je překládáná do češtiny, nechávat anglické výrazy? Nevypadá to vůbec dobře, a i když věřím, že úmysl to nebyl špatný, provedení nedopadlo moc dobře.
Sérii dám ještě jednu šanci, třeba mě přesvědčí o své kvalitě.
Když jsem Mistborn začal číst, musím uznat, že jsem byl poměrně zklamán, především proto, že jsem očekával od začátku akci, podobně jako tomu bylo u mnou tolik oblíbené Kroniky Královraha od Patricka Rothfusse. Namísto toho jsem se však dočkal spíše stohu plánů vojenského generála. Nutno uznat, že jsem se na pár místech i nudil. Naplněn nadějí po tak úžasných recenzích jsem tyto nedostatky (tedy spíše mé výhrady ke knize ) přešel a musím uznat, že jsem udělal dobře. Zhruba od poloviny knihy totiž nastává ta zajímavější část, kterou jsem zhltl za necelé dva dny. Posledních 150 stránek naprosto vynahradilo pomalý rozjezd. Kdyby byla knížka osekána o nezajímavé úseky, bylo by to o ždibíček lepší, ale i tak se jedná o knihu, která si zaslouží vaší pozornost.
Na knížku jsem se po přečtení anotace velmi těšil a byl jsem celkem spokojen. Knížka se četla skoro sama a příjemně jsem si u ní odpočinul.
Za mne asi nejlepší ze čtyř knížek. Konečně došlo k nějakému zvratu, který nebyl tak očekávaný, narozdíl od konce knížky.
Knížka s neskutečně čtivým obsahem, dobře napsanými postavami a dějem, který se zbytečně netáhne. Zkrátka velice dobrá kniha, kterou jsem přečetl jedním dechem.
Kniha mne naprosto vtáhla do děje, byla čtivá, děj hezky ubíhal. Bohužel, děj byl relativně předvídatelný. Nicméně i tak, čtyři z pěti.