Rilian komentáře u knih
Nejlepší díl, celé série. Příběh má švih a celá kniha se prakticky věnuje dění na frontě. Zejména skvěle napsaná pasáž o akci lodi Columbia, když se Romulané rozhodnou poprvé využít sebevražedné stíhače s jadernými náložemi.
Autor myslím velice důmyslně vyřešil některé nejasnosti mezi seriálem Enterprise a epizodou TOS Balance of terror, kde se tvrdí, že se bojovalo na primitivních impulzních plavidlech s jaderným pohonem, nebo proč vlastně Země bojovala proti Romulanům sama.
Trochu úsměvně nicméně působí kočovná služba praporčíka Travise Mayweathera a lodí, na nichž slouží, které mají životnost asi deset minut. Ačkoliv chápu tento postup. Autor tím chtěl ukázat nejen působnost tajné romulanské zbraně, ale i ukázat jednotlivá místa probíhajícího konfliktu. Ale podobně jako u prvního dílu, možná by tato scéna vypadala lépe na plátně.
V každém případě, pokud jste přečetli první díl, druhý se vám bude líbit ještě více.
Občas obtížně čitelné, a možná by neuškodila specifikace místa děje, ale v každém případě velice sympaticky napsáno, a ke knize se určitě ještě někdy vrátím.
Velice zajímavé pojednání o Ahasverovi. Není to zcela historická kniha ani popularizační, ale určitě jí to neubírá na přitažlivosti. Vřele doporučuji.
Spíše zklamání. Více než 90 % zná čtenář ze hry, a až na úplný závěr se v ní nedozví příliš moc nového.
Na dnešní dobu se postavy chovají a mluví trochu divně, ale tento příběh vznikal v polovině osmdesátých let, kdy jazyk a příběhy komiksů byly psány podle jiných pravidel. Komiks se vyvíjí jako vše ostatní. Přečtete-li si první X-Meny s druhým týmem, bude vám to připadat zbytečně upovídané, přečtete-li si prvního Capa, bude se vám to zdát patetické. Každý komiks, a v Marvelu zvláště, je dítětem své doby. Každopádně, jako první z velkých crossoverů zůstane tento příběh na čestném místě.
Prostě ultimátní přesdržkovka, jakou lze od těchto postav čekat, a která si na nic nehraje!
Moc mi nesedla kresba, ale pokud někdo poblije Batmana, nemůže se na něj nikdo zlobit :-)
Celkem dobré. Vždy mě zajímalo, co se stalo po desátém filmu. Místy trochu roztahané a linie Geordi a Worf je dle mého názoru zcela zbytečná a natahující. Také vztah Picarda a doktorky je z nepříliš objasněných důvodů mnohem intenzivnější než předtím.
Asi tady budu trochu kacíř, ale mě osobně se více líbil průběh celé knihy a konec byl zklamáním.
Nuda, prostě nuda. Autor si vybral zrovna tu nejnudnější pasáž z celé série Nadace a napsal o ni celou knihu. Už jen zvolený koncept naráží na problém, že čtenář ví, jak to celé dopadne, a že se o psychohistorii pravděpodobně více nedozví, protože to už ani nejde :-)