roman9276 komentáře u knih
Jak se mi krásně četly první dva díly, tak tady mi trvalo skoro 100 stran, než jsem se začetl. Musim říct, že jsem dost zklamanej. Po skvělym prvním dílu a úžasnym druhym, tak Teorie vraždy teda nic moc. Už mi to přišlo hooodně přitažený za vlasy, tohle už snad ani není detektivka, ale sci-fi. Zápletka mi taky bohužel nepřišla tolik zajímavá jako v předchozích dílech. Konec mě zase navnadil na pokračování. Ale doufám, že se autor poučí ze svých chyb a udrží vyšetřování ve větší reálnosti.
Příjemně se to čte, celkem krátký kapitoly, což vždycky ocenim. Postavy hodně sympatický, zvlášť ta malá mrcha Tash, na druhou stranu Ambrose je taková rádoby osudem zkoušená postava, takovej ten nudnej chrabrej klaďas za každý situace, pro mně je to spíš takovej otravnej kokot (každej máme slabost pro bad boye). Kapitoly se střídaly pak už tak rychle, že se to vždycky v nějaký napínavý chvíli utnulo, a to mě pokaždý hrozně nasere a já se musim rychle prolouskat další kapitolu o dalším člověku, než se dozvim, co se stalo dál. V hlavní roli zlo, nespravedlnosti, politika. Odehrává se tady veliký množství zvratů, což vás nenechá ani na chvíli vydechnout a velice to osvěžuje děj. Žádný těžký čtení, takže i toho člověk i docela odpočine, jen mi tam něco chybí, nevim přesně, co to je, ale snad to v druhym dílu najdu.
Angela Marsons je neskutečná spisovatelka. Po zaklínači jsem se potřeboval nějak odreagovat, tudíž sáhnout po Skrytejch kartách byla sázka na jistotu. Nejenom, že autorka pokračuje v neotřelejch námětech, ale ta míra napětí, která se stupňuje v průběhu celý knihy mě pokaždý dostane. Pokud máte rádi detektivky, tak tohle je rozhodně čtení pro vás. Stránky ubíhaj rychle, krátký kapitoly, originální, skvělý, napínavý.
Seriálovej zaklínač mě očividně nalákal na knižní sérii, a když jsem zjistil, že některý díly už nejsou skoro k dostání, tak mi v hlavě začne blikat červená kontrolka, že to prostě okamžitě potřebuju ve svý knihovně (strašnej zlozvyk), ale naštěstí Ježíšek na mě myslel a celýho Zaklínače mi donesl. Nemá smysl rozebírat sérii díl po díle, protože například povídky byly totálně po piči boží. Když se konečně Geralt a Ciri potkali, to byl obrovskej srdceryvnej moment, kterej nedokázali tvůrci seroše přenést na plátno tak dokonale, jak byl napsanej v knize. Epilog ty vole, to sem byl úplně u vytržení, jak to bylo skvělý, vtipný, dokonalý!. Bohužel pak románový zpracování, který se odehrávalo po povídkách a před epilogem, už tak skvělý nebylo. Možná by bylo lepší, kdyby Sapkowski zůstal jen u povídek. Děj zbytečně natahovanej a s přibývajícími díly se hluchý místa množily jak houby po dešti. Tisíc zbytečnejch postav, který se objevily na pár stránkách a jejichž osudy mě absolutně nezajímaly. Dál nudný politikaření, který bylo celkem zbytečný. Prostě proč??? Ocenil bych víc Geralta, víc Ciri, víc Yennefer, než nějaký čarodějnický krávy, co se pořád dokola dohadujou mezi sebou o vládě nad královstvími, kdo s kym bude píchat, aby se narodili vhodní dědicové atd. Další věcí, co mi drásalo nervy, bylo skákání v časech, prostorech a postavách. Šílenym způsobem chaotický, že jsem se v tom někdy ztrácel a nechápal jsem, proč to autor takhle dělal. Právě proto jsem byl v posledním díle Paní jezera dost zmatenej i ohledně návaznosti na epilog. Co musim vyzdvihnout je překlad mluvy trpaslíků, nad jejich nářečím jsem se několikrát výborně pobavil. Jakmile se příběh točil okolo hlavních postav, tak jsem otáčel stránky jak posedlej, to bylo hodně skvělý. Konec byl tak zvláštně otevřenej a nejasnej, a to nesnášim. Sapkowski vytvořil pro mně úžasnej svět, kterej mě pohltil a bavil mě, ale spíš se těšim na další seriálový pokračování.
Alena Morntštajnová dokazuje, že je opravdu mistryní v kombinaci dějin, skákání v čase a mezilidských vztahů. Kdy ke konci vám to najednou všechno sepne a vy koukáte jak péro z gauče, že to najednou začne dávat všechno smysl. Jen mě štve, že to vždycky na konci v tom nejlepším utne a já se nedozvim jak to pokračuje dál.
Tohle je opravdu silný příběh. Nedokázal jsem si představit, co po skvělém Skoncovat s Eddym B. může ještě přijít a tady nám autor naservíroval další masakr. Bohužel styl vyprávění mi absolutně nesedl a většinu knihy jsem protrpěl. Pan Louis tady vypráví prostřednictvím své sestry, která „tlumočí“ příběh svému manželovi. Jenže ona ty vole to vypráví přesně jako moje ségra, neustálý odbočky a vytáčky a než se dostane k jádru pudla, tak jí to trvá vždycky tak dlouho, že jí skoro neposlouchám???? a tady to trvá neuvěřitelnejch 150 stran, který mě mega otravovaly, protože jeho sestra je otravná stejně jako ta moje a hodně jsem uvažoval, že knihu odložim. Nakonec jsem vytrval, ke konci se to celkově zlepšilo, ale dojem z knihy to již nezachránilo. A to mě po předchozím úžasnym dílu hodně zklamalo.
Jakkoliv se to zdálo jako originální sci-fi, tak mě to teda bohužel zklamalo. Tahle knížka měla ty vole tak obrovskej potenciál, originální svět, roboti, biologie, intriky, politikaření, bylo tam i spousta nečekaných zvratů. Bohužel autorka to prostě nedotáhla do konce a v podstatě to celý odflákla. Samozřejmě, že i když je to young adult, tak to přece neznamená, že příběh trochu zprimitivní, oseká na nějakej základ, přitom já bych chtěl o tomhle světě vědět víc. Trochu se bojim pokračování, protože recenze jsou dost záporný.
Když jsem se dozvěděl, že bude od Roberta Bryndzy vycházet nová detektivní série s novou ústřední ženskou postavou, tak jsem byl dost zmatenej a nechápal jsem, proč autor nepokračuje v detektivní sérii s naší oblíbenou Erikou a proč nám cpe nějakou další ženskou. Nakonec se ukázalo, že to byla opravdu trefa do černýho. Hned od začátku mě to chytlo a musim říct, že série má jiskru, náboj, je to trochu úchylný, trochu ujetý, což je přesně pro mě. Když je to začátek série, tak jasně, asi tušíte jak to dopadne, ale to mě vůbec neodradilo ba naopak, ke konci jsem byl napnutější a napnutější. Ani by mi nevadilo, kdyby knížka byla o 100 stránek delší. Já jsem byl nad míru spokojenej a těšim se na pokračování.
„Nic nesmrdí tak jako mrtvola.“ Takhle začíná pokračování Nikdynoci a na tuhle krasavici jsem se musel vrhnout hned, protože chápeš, neutuchající zvědavost, jak to bude s Miou pokračovat. Naštěstí počet poznámek pod čarou autor zkrátil na minimum, což jsem velice ocenil. Mia se dostává do gladiátorskýho prostředí, to mě docela bavilo, ale první díl se mi líbil o něco víc. Ten konec už byl ale trochu moc i na mě, bacha SPOILER, prostě všichni, kdo maj bejt po smrti tak najednou ty vole ožívaj, to je to, co jsem vlastně čekal celou dobu a dost mě to zklamalo, tak uvidíme, co nám přinese pokračování.
Na tohle jsem se teda chystal pekelně dlouho, vlastně jí mám v seznamu možná takovejch dobrejch 8 let, tak jsem si řekl, že by možná bylo načase s tim začít. A ono se mi to fakt líbilo, i když je hlavní postavě 13 a je to knížka pro děti a mládež, takovej ruskej Harry Potter nebo i taková Popelka s kouzelnou mocí, včetně zlý rodiny, u který jsou prostě všichni a všechno proti ní. Napínavý, mega čtivý a fakt prostě dobrý, takže si prostě sakra musim koupit těch dalších 5 dílů, že jo.
Nočního ptáka jsem četl už před časem a docela mi utkvěl v paměti, tak jsem byl zvědavej na další Frostův případ. Zápletka dobře vykonstruovaná, konečný rozuzlení se mi líbilo, ačkoli únos jedný z postav jsem prostě čekal od tý doby, co nám byla představena, což mě zase opět zklamalo, nemám rád tyhle čekaný „strašidelný“ situace. A dál ve mně hlodá, že kromě Frosta nikdo vlastně nic nevyšetřuje a on si jen tak mýrnix týrnix vyšetřuje na vlastní pěst. Frost mě tou svojí svatouškovkostí dost štve, ale příběh dobře napsanej, bylo to napínavý a čtivý a samozřejmě vás zajímá, jestli vyřeší, jak to bylo s jeho mrtvou sestrou. Ale hlavně ty vole milujete jeho kocoura a po tomhle díle ho mám ještě radši.
Když jsem měl loni čtecí krizi, tak se mi dostal do rukou Losos v kaluži a já byl nadšenej. Když jsem pak četl InTyMně, tak jsem věděl, že mě to bude bavit a taky bavilo. Ale Panda v nesnázích? Ou maj god!! Chvilku mi teda trvalo než jsem se začetl, ale přibližně od poloviny jsem se nemohl odtrhnout! Šíleně napínavej děj, kdy od chvíle, co matka Pandy dojela do Itálie, jsem nestíhal ty vole valit voči a měl jsem hrozný nutkání přeskakovat řádky (ale vydržel jsem), jak jsem byl zvědavej. Úplně něco jinýho než jsem od Markéty čekal a hrozně moc doufám, že autorka dodrží tradici a jakmile začne padat ze stromů listí tak Martině Lukášový vyjde nová knížka.
Tohle byl hrozně super flashback do devadesátek. Všechny ty dětský radosti i starosti, na který jsem vzpomínal, kdy přesně máte chuť svoje malý, mladší, naivnější já obejmout a říct mu, že to bude dobrý, že se oklepete a hodíte to za hlavu. Vzpomínky na úlevu po propíchnutí bubínku, a neustálý profukování nosu a na praskání v uších, teď už vlastně vzpomínám s humorem. Markéta měla kliku, že si svoje králičí zuby vyrazila, páč já s nima žiju doteď a dokud mi nevypadnou, tak spolu budem ještě hodně dlouho. Když se ohlídnete teď, tak ve dvanácti jste samozřejmě řešili hrozný kraviny, ale v tu chvíli to bylo nejdůležitější na svět a přesně ten pocit jsem měl, když jsem četl první půlku, jako by to napsala dvanáctiletá holka a ne dospělej člověk. Ve spoustě věcí jsem se našel a vlastně zjišťuju, že i když mi pomalu ale jistě táhne na třicítku, tak si přesně připadám jako malej kluk, která má na sobě skafandr dospělýho.
J. K. Rowling zase dokázala, že je neskutečná vypravěčka. Když jsem zjistil, že její nejnovější detektivka bude mít 700 stran, tak jsem samozřejmě očekával, že tam bude okolo spousta nudný omáčky. Ty vole a ono ne! Neskutečnejch 700 stran mi utíkalo, celou dobu mě to bavilo a vůbec jsem se nenudil. Kniha se soustředila nejen na nový případ, ale hlavně i na vztah mezi Robin a Strikem, což jsem dost ocenil. Robin se opět osvědčila jako skvělá parťačka, i když jsem v některejch místech její chování nechápal, ale ta nepředvídatelnost mě mega bavila. Nicméně, kdo je vrah jsem opět tipl špatně, ale to mám tak vždycky :D Zápletka byla vymyšlená opravdu skvěle, ta ženská prostě umí! Tříleté čekání se opravdu vyplatilo a už bych potřeboval pokračování, tak šup šup.
Když lidi zemřou, tak se většinou po*erou. Tohle je úvodní věta týhle knížky a já si řikám, sakra YESS tohle bude boží. No tak to sem se dost přepočítal. Každá druhá stránka poznámka pod čarou, která je i přes polovinu strany, věčný hledání tý debilní hvězdičky, kterou nikdy v tom textu nevidim, takže nevim, k čemu ta poznámka patří. Takhle to šlo 200 stran a já si řikám, že je to v háji, protože mě to fakt nebaví a přestávám chápat ty nadšený komentáře místních knihomolů, který jsou vodvařený z Nikdynoci. Chápu mladá holka, který vyvraždili rodinu, chce se pomstít tak nastoupí takovej kurz jak se stát zabijákem snadno a rychle. No dobře, snadný to nebylo vůbec, ale aj tak, prostě to tak nějak nebylo extra o ničem. Ale najednou jsem se přehoupl přes 200 stran a HLE ty vole začalo to bejt mňam do p*či. Konečně mě to chytlo a rozjelo se to, někam sme se dostávali v ději, kdy akolyté (tedy „studenti“) mezi sebou bojují, zabíjejí se, lidi umíraj a začalo to bejt mega hustý. Konec jsem zhltnul a samozřejmě, když to má pokračování, tak ho musim mít.
Tentokrát začínáme vyšetřovat vraždu mladé prostitutky a nález dítěte, které zdánlivě nikomu nepatří. Vlastně ani nevim, co víc říct. Tuhle sérii zbožňuju, pokaždý se nemůžu dočkat dalšího pokračování s mojí oblíbenou vyšetřovatelkou Kim. Série jejích případů je oproti jiným detektivkám naprosto někde jinde, neboť nemá klesající tendenci, každej díl mě baví a žádnej mě nenudí. Pro milovníky detektivek ideál!
Eeeej tohle byla zase parádička. Marissa prostě umí a vymyslela superhrdinskej svět, kterej mě fakt baví. Skvěle vymyšlená zápletka s agentem N, konec totálně napínavej a skvělá gradace už od prvního dílu. Nightmare a Sentinel okolo sebe kroužej a já pořád čekám na to odhalení, ale prostě ještě asi nenastal ten správnej čas, autorka nás mega napíná a já jsem nadrženej, jak to bude pokračovat. Potřebuju akutně další díl, tak sakra piš rychle!!!
Zajímavej námět, od začátku jsem byl slušně napnutej, protože jsem to všechno poznával pěkně postupně a vlastně stejně jako hlavní postava. Vzbudíte se, nevíte, kde jste a všechno vás bolí. Když už tak nějak přijdete k sobě, tak zjistíte, že máte zpřelámaný hnáty a stará se o vás nějaká šílená Annie, která je vaší velkou fanynkou. Musim tomu vytknout pasáže, který byly vloženy do knihy jako pokračování Misery, to mě nudilo. Ale chvíle strachu, o který se zasloužila šílená Annie mě teda vůbec nenechaly chladným a v některejch momentech jsem měl z ní dost nahnáno. Výjimečně neduchařská, ale za to dobrá Kingovka :)
Nejvíc mě drtěj komentáře lidí jako, čekala jsem víc, slabota, zápletka nic moc, vědecký přístup byl zdlouhavý a nebavil mě. Si tak kurňa řikám, co byste ještě chtěli ty vole, když vám tady autor naservíruje vraha malejch dětí a celý se to v závěru nafoukne do obrovskejch rozměrů všemožnejch pletich. Theo není policajt, ale vědec a z toho důvodu styl jeho vyšetřování probíhá tramtadadá překvapení …. VĚDECKY!! Já nevim, ale čim jsem starší, tak tim víc mě ty tupý názory jednoduchejch lidí fakt nebavěj. Za mě teda zápletka naprosto super, vyšetřování a vědeckej přístup k celý věci mě mega bavil, v některejch chvílích se teda napětí dalo doslova krájet. Ke konci jsem byl nervózní jak prase a finále super. Od pokračování Šelmy jsem čekal něco božího a dostal jsem něco božího. Jsem spokojenej. Mega potřebuju další díl!
Hurááá. Konečně knižně zpracovanej komiksovej příběh, kterej stál za přečtení. Cesta Catwoman od jejího vyrůstání v chudinský čtvrti s matkou feťačkou a nemocnou sestrou, kdy po nocích bojuje v aréně, aby se jakž takž uživila. Parádička, ze Seliny se stává Catwoman, zlodějka, která nečekaně spojí síly s Poison Ivy a Harley Quinn. Dobře se to četlo, pobavil jsem se, nenudil jsem se a hlavně spojení těhlech třech postav mě mega bavilo. Konec dost klišé, ale jinak knížka super. Po šíleně nudný Wonderwoman a nevyužitym potenciálu Batmana jsem konečně dostal něco pořádnýho. Rozhodně stojí za přečtení! Maas to dala skvěle.