Romcajs komentáře u knih
Výborná příručka pro ty, kdo se zajímá o zbraně. Je tam popsáno snad vše, co se popsat dá. Historie i vznik jednotlivých zbraní, výrobci i některé techniky výroby. Jednu hvězdičku jsem odebral pouze proto, že mě zbraně zas až tak moc nezajímají.
Horko těžko jsem přelouskal i tento třetí díl. A to jenom proto, že jsem četl dva předešlé. Naivní dialogy, stálé popisování geniálních vynálezů a když je autor v koncích napíše prostě: kov, který nic nezničí, a je s tím hotový. Dnes je aktuální otázka války a možná zajímavé, jak jí autor řeší. To nemyslím geniální přístroj, který dokáže přenášet obrázky i zvuk odkudkoliv, ale spíše otázka co válečné nálady způsobuje. No a myslím, že neprozradím nic důležitého, když podotknu, že na konci je krásný závěr, kde panuje na celém světě mír, láska a pohoda. Prostě idylka.
Pokračování popisů fantaskního světa vymyšleného autorem, pro kterého je důležitější popsat jeho představy, než pobavit čtenáře dějem.
Na tuto knížku jsem se velice těšil a pak jsem byl velice zklamaný. Kniha je velice nudná svými technickými popisy bez děje. Je to jen velké popisování věcí. Akce, záhady a dobrodružství nikde. A soužití tučňáků a ledního medvěda na jednom místě, to je fakt sci-fi.
Kniha pěkně komentuje jednotlivé fáze tvorby autora, jeho spolupráci a vliv ostatních umělců, vznik a okolnosti vzniku jednotlivých děl i s ilustracemi.
Kniha mě překvapivě zklamala. Příběh je psaný skutečně pro děti od 10 let. Krátké věty, hrozné dialogy. Možná je to překladem, možná zkrácením textu, což je v knize poznamenáno. Nemohl jsem se z žádnou postavou ztotožnit a co tam vyvádí Černý korzár?! Kvůli jeho pomstě, kolik zemřelo lidí! A nač by vymýšlel jak vyhrát s nějakým mazaným plánem, když si stačí říct ,,já jsem statečný korzár a vy ubozí španělé!´´ Hrůza hrůza. Ale dočetl jsem, takže dám alespoň hvězdičku.
Klasická detektivka. Neurazí ani nenadchne. Není to příběh o kterém bych si řekl: tak to mě pobavilo, tak to mě dostali, to jsem nečekal. Ale příběh hezky plyne a vše má svůj řád a logiku.
Kniha je takový souhrn o stavbách přehrad a životě kolem nich. Nechybí ani přehledná tabulka o všech našich nádržích. Zajímalo by mě kolik jich v krajině přibylo po roce 1989. Asi by se z toho tabulka nesestavila. Vzhledem k obsahu jiných knih edice OKO má tato trošku jiný charakter.
Komisař Maigret je jasná klasika v žánru detektivky. Dnes se obávám jsou tyto příběhy pro mne nefunkční, ničím nepoutající a možná zvětralé. Je to především Francie té doby, která mě ničím neoslovuje. Ale i styl jakým Simenon psal. Vše je strašně na vážno. Možná je tomu tak dobře, ale já myslím, že by člověku každá knížka měla přinést něco, čím by se obohatil ( vědomosti, radost, zamyšlení...) a to se u těchto příběhů alespoň u mne neděje. Jinak není co vytknout a pro milovníky tohoto spisovatele, to bude dobrý příběh. Snad jen že v mém výtisku knížky, strana číslo 111, byla bez textu, ale snad se zde tak nic zásadního neudálo.
Maigret má strach: Dle mého úsudku, jeden z lepších případů. Asi proto, že to není případ jeho. Na návštěvě u přítele soudce Chabota, kde se zastavuje ze své cesty z konference, je jen tak mimochodem přítomen vyšetřování vražd na malém městě Fontenay-le-Comte, kde jeho přítel bydlí. Proč se povídka jmenuje Maigret má strach nevím, protože strach rozhodně v průběhu celého příběhu nepociťuje.
Maigretova dýmka: Kratší povídka. Záhadě, kdo navštěvuje potají domácnost paní Leroyové i to, kdo mu odcizil jeho oblíbenou dýmku, samozřejmě přijde na kloub.
Příběhy jsou to dobré, ale nevidím žádný důvod, se k této knize opět někdy vracet.
Augustinova smrt: Tři bratři a smrt jejich otce. Zanechal po sobě nějaký majetek? Jak si byli bratři blízcí v dětství? A jak jsou dnes? No, stojí to za houby. Jak jinak! Zatím nejhorší co jsem od Simenona četl. A to co se děje týče. Jinak styl psaní je excelentní.
Neděle: Jak se zbavit manželky za pomocí arsenu. Kuchař Emil, který byl dlouho přesvědčován k tomu, aby si vzal Bertu. Dceru majitelky restaurace. A to její maminkou. Úplně proti tomu také nebyl, tak co jiného se životem. Ale do cesty se mu připletla '' divoška '' Ada, která v restauraci pomáhala. Samozřejmě se otrava příliš nezdaří a jak to dopadne a kdo tedy přijde o život?
Daleko lepší než první povídka a tak zvedám ze dvou na tři hvězdičky.
Osobně Simenona moc nemusím, ale tuto knížku jsem četl se zaujetím. Sice to není nic, co bych si někdy přečetl znovu, ale myslím, že je to jedno z jeho nejlepších počinů. Nicméně to s detektivkou nemá nic společného. O to tam také ani nejde. Je to v podstatě část života hlavní představitelky Martiny, která se začíná psát zrovna smrtí jejího otce a není zrovna jasné proč a za jakých okolností zemřel.
Pěkná knížka o začátcích letů do vesmíru. Plno ilustrací družic a raket. Pro fandu do této oblasti určitě zajímavé.
Klasický příběh. Ona vikomtesa Blanche de la Fonfrey co si má vzít druhorozeného syna hraběnky de Cobrol, který je kamarád s mladíkem, synem předsedy soudu, co jeho nastávající miluje již od dob dětství. Ona si šlechtice nakonec vezme a mají dvě děti. Ten pak umírá a co bude dál ... . Dobře se četlo a rozhodně nenudilo. Krásné ilustrace vhodně doplňují příběh.
Povídky jsou to vesměs zajímavé s dobrou zápletkou. Nicméně ne všemu jsem rozuměl a povídky jsou obecně na mě moc krátké literární útvary. Než se do nich začtu je konec. Za mě ty lepší - Bílý na tahu, Čertík Mefisto, Hippokratův slib, Pan kolega, Prouklovi Kočkeni a ty horší - Zrození proroka, Andělské poslání, Velký rekonstruktér, Velice zdařilý koktajl, Mimořádné znalosti, Vítězství a naplnění osudu dobrého krále Macbetha. Taková úsměvná pohádka na motiv Karafiátových Broučků je ...dej, ať se tě bojímě.
Příběh je pěkně vystavený. Na začátku se seznámíme se všemi aktéry a okolnostmi, dále pak děj nabírá obrátky a stává se na tento žánr strhujícím. Pro českou literaturu 19. století je to nadprůměr. Čtenáře jiných národnosti ovšem tento román zřejmě neosloví. Je to prostě takové krásné malé české dílko.
Lehká detektivka ve své době nazývána brakovou literaturou. Krásný jazyk a neomylný detektiv Clifton, podle kterého se policistům říkalo cliftoni. Z toho je patrné, jak ve své době byly ony příběhy oblíbené. Přečíst si tyto příběhy dnes, je spíše taková zajímavost, či pikantnost a okénko do české lidové literatury doby minulé.
Super příběh, napětí, láska, zvraty a překvapení, dobrodružství, prostě super Verne jako vždycky tentokrát z jižní Afriky.
Začátek o Caesarovi a Kristovi bylo číst tak trošku utrpení, protože v dějinách nejsem moc zběhlý a v dějích a osobách jsem se tak trošku ztrácel. V druhé polovině knihy jsou kapitoly čtivější a pro mě zajímavější ( Napoleon, Kennedy - asi nejzajímavější).