Ronjička komentáře u knih

Kniha mě utvrdila v tom, že existují dva Andrzejové Sapkowski. Jeden geniální vypravěč, čaroděj, zaklínající čtenáře do magický atmosféry příběhu a odmítající ho pustit mnoho let... A druhej, chlapík, co umí docela dobře psát, ale jeho věci jsou rozvleklý, nečitelný a člověk se o to znova a znova pokouší jenom proto, že se jmenuje stejně, jako ten první. No... Bouřkovou sezónu napsal asi ten druhej v neobyčejně blbý formě. A to píšu jako zanícená fanynka Sapkowskiho. Bouřkovou sezóu jsem dostala loni k Vánocům a vyhradila jsem si na ni noc a lahev opravdu dobrýho vína s tím, že ji přečtu dvakrát a nebudu nasycená (se ságou žiju už patnáct let a pořád nemám dost). Prostě gauč, víno a noc s idolem. Usnula jsem v deset. Neuspokojená.

5 08.02.2016

Taky si myslím, že je to aspoň na pět a půl hvězdy. Jedna z mála knih, která poodhlauje možné netušené významy nám zdánlivě důvěrně známých textů.

4 08.02.2016

Tohle pro mě bylo takový světýlko. Inteligentní, milá, originální oddechovka, která pohladí. Hlazení je asi to nejzásadnější, co tahle kniha dělá. A já jsem strašně ráda hlazená. :-)

Virge.
O tý se mi tejden zdálo.
Neskutečně napsaný, neskutečná atmosféra.
Až nepovídková povídka. Děj se odehrává v krátkým čase a několika osobách, ale spousta náznaků do minulosti a několik do budoucnosti vytváří celistvej obraz a způsob vyprávění vás vtáhne do děje... Ostatní povídky si pamatuju tak tak. Nebyly špatný, Neomillnerová špatně snad psát ani eumí... Ale Virge mě pronásleduje. Virge se mnou zůstala. JAko Lota.

K tomuhle dílku se neustále vracím a znova hltámjeho spád, humor a poetiku. silnici kolem kousku světa mám radši, než Nevyvoleného. Nevím přesně proč.

Jeden z pokladů, úplně náhodou objevenejch v Levnejch knihách. Geniálně zpracovaný téma. další z řady pohledů na to, jak to tenkrát mohlo bejt. A řekla bych, že jeden z těch lepších.

MNě kniha nepřipadala natahovaná. Jistě, je na ní znát, že je to román autorky povídek, ale natahovaná není. NA to tam není dost vaty, hluchejch míst.
Mně se líbí. Idealismus bez naivity v týhle podobě umí snad jenom Rečková.

Když si u nás návštěvy prohlíží knihovnu, ukážu na tuhle knihu a řeknu: "Tohle je největší brak, co tady mám, protože harlekýnkama rozdělávám oheň v kamnech."
Ovšem přečetla jsem ji a všechna tři pokračování taky. Když člověk nemá vysoký (ani průměrný) nároky, je to ucházející oddechovka.