Rooz komentáře u knih
Neměl jsem žádné informace dopředu, takže ani žádná očekávání. Kniha mi ale prostě sedla. Příjemné nenáročné čtení, které si na nic nehraje. Skvělá oddychovka. A hlavní postavy jsou prostě fajn..
Po špatném Běhej nebo zemři a tragické Běžkyni konečně kniha o sportovci, která vám má co nabídnout. Neříkám, že je pro každého, ale četla se výborně a není to jen nudné tlachání a pocitech při extrémních výkonech. Je to o životě a o tom, že jsme jen lidé a že každý máme svůj osud ve svých rukách.
Přečetl jsem nejprve pár povídek z knihy Nejkrásnější ženská ve městě. Byly fajn, ale postrádalo to šířku, záběr. Musel jsem mít román, tak jsem si koupil Ženský (vydání od Arga, které má opravdu sympatickou úpravu). A velmi rychle se začetl. Brzy jsem věděl, že jsem zase objevil spisovatele, kterého můžu, jeho otevřenost, přirozenost a živočišnost oceňuji. Nejsem z typů lidí, kteří se brání nějakému kontroverznějšímu vyjádření, mám rád život zobrazen bez příkras (i když i ty mohu, jsou-li kvalitně a správně nadávkované a člověk ví, na čem je). Je to román, nenalhávám si, že by to byla pravda, vlastně mám někdy pocit, že si spisovatel záměrně se čtenáři hraje, že je rád balamutí, protože ví, že mu to mnozí zbaští. I tak ale je ten autor velkej sympaťák a ještě větší spisovatel. A kniha je opravdu zábavná a výtečně napsaná.
Spoilerový komentář!
Dracula je excelentní kniha, má ale jednu zásadní vadu. Potenciál hraběte Draculy zamořit svět je obrovský, v knize se místo toho ale brzy stává štvanou zvěří. Žádný opravdový souboj na nože, žádné pochybnosti o vývoji událostí. Velký potenciál, který autor zmařil v půli. Přesto přese všechno kult, za to klobouk dolů...
Hlavním tahounem všeho dění je samozřejmě svérázná a jedinečná postava pana Kaplana. Páně Kaplanovu logiku si člověk zamiluje bezpochyby, kouzlo jeho osobnosti je nadmíru silné a hřejivé, z pohledu čtenáře nelze s takovým člověkem nesympatizovat. Sympatie s knihou jako s celkem již nejsou tolik silné, neustávající proud slovních hříček, na kterých kniha z velké části stojí, je únavný. Ale i kniha samotná nakonec zanechá na vaší duši stopu, nemálokrát vás pobaví i dojme, můžeme zde jen zatleskat mnohým bravurním přirovnáním, mnoho kapitol je krásně vypointovaných a najdou se i pasáže příjemně filosofické. Nedílnou součástí tohoto magického vzezření jsou pak i neopominutelné barvité postavičky ostatních spolužáků a jejich vzájemné vztahy.
Vysoce sofistikovaná sci-fi. Člověk by řekl, že po Enderově hře je téměř vyloučené navázat tak silným originálním a kvalitním námětem, který by alespoň z části nehrál prim z předchozího. Cardovi se to povedlo a je to jediný příklad, který znám...
Šel jsem do toho s tím, že to bude vhled do ženské duše a nic víc jsem neočekával. Moje očekávání splnila naprosto přesně. Kniha nám dává poselství v tom, že všichni jsme jen lidé a všichni můžeme dokázat všechno a všichni nemusíme taky dokázat vůbec nic, když na to přijde. Větší poselství to určitě přinese ženám, což je patrné už jen z úvodu od autorky k vydání po deseti letech. Taky je z něho jasné, že je ta žena ve svém životě už někde úplně jinde než kde byla v době psaní knihy, a tak je to v pořádku. Někdy je dobré zauvažovat nad tím, kde bychom chtěli být za deset let...
Velmi zvláštní příběh o muži, který se rozhodl popřít společnost a její vliv a usídlit se na okraji lesa poblíž města, kde dříve bydlel se svojí manželkou a dvěma dětmi. V různých částech příběhu se ho pak společnost jako mýtická příšera snaží dostihnout, čemuž se hlavní hrdina snaží ze všech sil zabránit. V knize jsem narazil na jeden až dva opravdu silné momenty, konec je ale na můj vkus poměrně slabý - možná i proto, že následuje pokračování s názvem Kamióny volvo, těžko říct.
Pokud chcete nahlédnout do období objevování naší planety, do období polárních expedic, nabízí se vám zde dobrá příležitost. Nejen, že si uděláte dobrou představu o měřítku, v jakém se polární expedice uskutečňovaly na moři, o dech beroucí velikosti lodí, nákladu a schopnosti přežít i v těch nejdrsnějších podmínkách, navíc se vám dostane příběhu okořeněného fantazií uznávaného spisovatele fantastiky. Možná prozradím příliš, když tuto knihu zařadím do žánru survival horror.
A já naopak vřele doporučuji knihu číst v zimě, zjistíte totiž, že se podmínky nikdy ani malinko nepřiblíží reáliím knihy a budete mít k těm postavám ještě mnohem větší respekt.
Jednoduchá čtivá pohádka s náznaky hororu, kterak se malá holka ocitne ve světě utkaném prastarou zlou bytostí. Gaimana známe ovšem v lepších formách.
PS: Velmi doporučuji výborně, kouzelně a velmi věrně zpracovanou filmovou verzi této hororové pohádky z roku 2009: http://www.csfd.cz/film/105807-koralina-a-svet-za-tajnymi-dvermi/komentare/
Knihu jsem četl na slepo, bez očekávání. Nepopsaný list čekal, co mi autor nabídne. S trochou smutku musím říci, že nenabídl nic zvláštního. V knize se střídá vyprávění z dětství se sklonkem života. Blíže jsem měl k druhému zmíněnému, i tak ale emoce a prožitek z nabídnutého příběhu nebyly nijak zvláštní. Na knihu jsem navázal čtením Dickense, kterého měl v oblibě otec hlavního hrdiny, a to považuji také za hlavní přínos tohoto příběhu, neboť Charlesův příběh - konkrétně Nadějné vyhlídky - byl pro mne fantastickým zážitkem.
Murakamiho styl psaní mi vážně dokonale sedí. Příběh Kafky na pobřeží je jedinečný a kouzelný, místy mi připomínal Gaimana, některé věci mi ale vadily. Především samoúčelné putování pana Nakaty. Nevím kam, půjdu, ale ono se to za chvíli ukáže. Stejně tak věci kolem dvou výstředních postaviček (získání vchodového kamene a další), díky kterým mi chvílemi připadalo, že děj začíná spadat do žánru pohádky. Škoda těhle věcí, protože jinak to mohl být vynikající román se slušnou dávkou mystiky a hloubky.