Roux komentáře u knih
Některé eseje jsou doslova výborné. U jiných přemýšlíte co se vám autorka snaží říct. Někdy je vám úzko z toho, čím si daná osoba musela projít a vlastně jste ráda za ni, že se ke svému životu postavila čelem. Jiné vám zase vykouzlí úsměv na tváři.
Přiznávám, že jsem knihu asi nějak nepochopila. Hodně jsem se těšila a říkala si, že Murakamiho konečně vyzkouším. Autor má pěkný styl psaní, ale zbytek jde kolem mě. Na druhou stranu díky stylu psaní jsem odhodlaná zkusit další jeho knihu.
Zdlouhavé, místy až nudné. Jsem lehce zklamaná a neustále přemýšlím jestli mi za to stojí druhý díl.
Někdy nepotřebujete překombinovanou zápletku k tomu, aby se vám kniha líbila. Někdy stačí jednoduchý nápad a hezký styl psaní. O přečtení Vlků zimy jsem dlouho přemýšlela. Podle anotace jsem čekala další blbou hrdinku, která se na začátku zdá drsná, ale její drsnost se ztrácí s počtem stran. Naštěstí s Lynn jsem neměla nejmenší problém, její postava se mi líbila. Drsné prostředí i život, pomalé odkrývání toho co se vlastně stalo a ano, předvídatelný konec. Ale komu to vlastně vadí? Knížku jsem si přečetla s radostí a doufám, že vyjde další díl, který si udrží minimálně stejnou úroveň, jako ten první.
Neřekla bych, že Holanďanka je vyloženě špatná kniha, ale že bych z ní byla nějak odvařená se taky říct nedá. Hodnotím ji spíše jako průměr. Ke konci jsem se začínala nudit a když už se v ní zase začalo něco dít zajímavého, tak byl vlastně konec. Nutno říct, že dosti zvláštní a přinesl mi jisté zklamání. Různé časové dějové linky mám většinou v knihách ráda, ale zde mi vyloženě přeskakování vadilo.
Musím říct, že knihu jsem kupovala celá nadšená. Postupně se ovšem vytrácí zajímavý děj a časem kniha začne zkrátka nudit. Přiznávám, že jsem ji ani nedočetla a to se mi skutečně již dlouhou dobu nestalo.
U téhle knihy se mi potvrdilo jediné: Je jedno zda jsi muž nebo žena, především jsi člověk. Celkově jsem od knihy očekávala trošku něco jiného, ale rozhodně její přečtení neurazí.
Do určité události se mi kniha zdála naprosto geniální. Velice se mi líbilo zapojení deníku do příběhu. Bohužel po zmíněné události už to tak výborný nebylo. Jako by si k rozpracovanému příběhu sedl úplně cizí člověk a nějak to "doplácl". Bylo to trochu zklamání. Další díl si určitě přečtu, snad se líp zadaří.
Kniha, která by vyšla zhruba na 100 stránek, pokud bychom vynechali všechny vedlejší dějové linky. Ty mi až tak moc nevadily. Ovšem co mě celkem dost naštvalo byl konec. Ten byl tak debilní, až se mi chtělo brečet.
Neuvěřitelné, šokující, děsivé. Snad každý je smířený s minulostí a ví, co se dělo. Ovšem šok z toho, že tohle smýšlení a praktiky stále přetrvávají, je neuvěřitelné. Výborná kniha, kterou jsem přečetla během jednoho dne.
Upřímně, tahle kniha se mi celkem hodně líbila. Nemůžu si pomoci, ale Spálený muž je tam nejlepší a snad i nejzajímavější postavou. Těším se na další díl. Kazdopádně jednu hvězdičku strhávám za to, jaký je Drake v podstatě posera. Trošku mi to hůmorem připomínalo Lovce monster, především mého oblíbeného Earla.
Jsem zlomená, ano naprosto tak jsem se cítila po dočtení tohodle dílu, protože Juliett snad neumí naprosto nic jiného než fňukat. Mám takové neblahé tušení, že kdyby autorka proškrtala všechny ty pasáže, kdy hlavní hrdinka jen fňuká nebo se snaží někomu dostat do klína, zbylo by nám tak max 60-70 stránek. Alespoň trošku rozumná postava se vyklubala s Kenjiho.
Nemohu říct, že by se kniha dobře nečetla. To ano - nebo se jedná možná pouze o dobrý překlad. Ale jinak mi to přišlo trošku hloupé. Hlavní hrdinka mě nechávala absolutně chladnou. Motýlci smíření a někdy vlastně i spokojení s tím, že jsou uvěznění, znásilňovány a zabíjeny.... ehm.. what? No nic... možná by to jistý potenciál mělo, ale zřejmě se někde ztratil.
Jen by mne zajímalo proč vždycky slibně se tváříci hlavní hrdiny, to po*erou tím, že se zamilují do největšího joudy široko daleko. V případě Wren 178, to nechápu dvojnásob. Kniha, která má v sobě velký potenciál, ale přináší velké zklamání. No... tak třeba zase příště.
Mitch Rapp je člověk, kterého chcete na své straně a tajně doufáte, že se neobjevíte na jeho seznamu. První díl téhle série mě naprosto nadchl. Kniha začíná Mitchovým výcvikem a už v tu chvíli odhalujete, že se nejedná o nějakého joudu, který vás bude slepě následovat a plnit vaše rozkazy do nejmenšího puntíku. Když se příběh přehoupne do akce, je to jen a jen lepší. Ačkoliv je Hurley parchant každým coulem, ve chvíli kdy je vyslíchán, je zrátka borec k nezaplacení.
Dobrá kuchařka s jednoduchými a zdravými recepty. V kuchyni občas hledám vědu, tahle kniha mi ukázala, že jsem se zbytečně strachovala. Určitě doporučuji.
Jak už to tak bývá, film se vůbec nedává srovnávat s knihou (ačkoliv výkon Cameron Diaz byl výborný). Bohužel nemám děti, tak si ani nedovedu představit, co bych v této situaci dělala. Co by se mi honilo hlavou a co všechno bych byla ochotna podstoupit, abych zachránila své dítě. Jodi Picoult Vás opět naproto vtáhne do děje tak, že knihu budete s nelibostí odkládat (pokud ji rovnou nepřečtene najednou). Na jedné straně máme těžce nemocnou Kate a na straně druhé Annu, která dospěla dřív než měla. Asi je každému jasné, jak to nakonec dopadne. Rozhodně knihu doporučuji. I těm, kteří viděli film, jelikož kniha je naprosto odlišná. Pár dní Vám snad nedá spát.
Celkem pěkná knížka, ovšem zda se mi celkem přeceňovan a stále mi na ni bohužel něco nesedí. Některé pasáže bych zcela vynechala, třeba dlouhé pasáže viz. Erikuv útěk. Docela jsem se těšila, ale lehce mě zklamala. Příště asi budu dlouze přemýšlet, zda si od tohoto dua přečtu i další.
Rozhodně musím říct, že se Åsa, co se psaní týče, vyvíjí. První kniha, Sluneční bouře, byla jen špičkou ledovce a postupovalo to až k Oběti Molochovi. Počítám s tím, že napíše další knihu podle toho jaký byl konec a já se na ni budu určitě těšit.
Krutá realita toho, že se nám děti z náruče drog (většinou) nevrátí...