rozaaalie_ komentáře u knih
Tahle kniha mě uchvátila především myšlenkami a tematikou. Pokud toužíte po propracovaných plot twistech, asi to nebude nic pro Vás. Příběh je pro mě především o boji s vnitřními démony a vyrovnáváním se se ztrátou. Dotýká se hlubokých témat, jako je smrt, deprese, šikana, sebenenávist nebo např. sebevražda. Je ale také o přátelství, rodině a o tom, že by se člověk neměl nikdy vzdávat (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")
A nakonec jedno malé "PS" pro recenzentku níže: transplantace palce na noze a jeho následné přišití na ruku je naprosto běžnou operací. A totéž platí u odříznutí kůže z jiné části těla (nejčastěji ze zadku, stehen či rukou) s účelem rekonstrukce popálené kůže třeba na obličeji. Asi to nezní úplně hezky, ale je to realita. Určitě bych si netroufala tvrdit, že by byla kniha z těchto důvodů nelogická - ba naopak. Pokud bych měla vyzdvihnout jednu dobře zvládnutou část z celého příběhu, byla by to právě jeho AUTENTICITA a reálnost. :-)
(bookstagram: @rozaaalie_)
První díl ze série Griša zatím vnímám spíš jako odpočinkovou Young adultovku, než nadupané fantasy. Svět mě do určité míry ze začátku dost oslnil, ale postupem času upadal. V knize se vyskytuje spousta klišé, chybějícího vývoje postav, taky naprosto předvídatelní až stupidní hrdinové a téměř nulové zvraty. Upřímně doufám, že mě druhý díl nadchne víc, protože mě autorčin styl psaní bavil. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")
Světoznámý příběh o jedné zcela obyčejné dívce s neobyčejnými schopnostmi. Příběh Carrie je znám snad všem fanouškům krále hororu, Stephena Kinga. Já se k němu ale dostala až nedávno a musím říct, že i po těch letech čekání na zaprášené poličce za to opravdu stál.
Postavy, ať už kladné, záporné nebo pohybující se v 'šedé' zóně mě naprosto uchvátily. Každá jedna z nich. Ať už se jednalo o samotnou Carrie, její zmagořenou matku, spolužáky ze školy nebo přihlížející blížící se katastrofy. Kingův styl psaní mi prostě sedl a donutil mě s určitými lidmi soucítit a nad jinými plivat nadávky. I přes fakt, že jsem kdysi dávno viděla filmovou adaptaci jsem se ani trochu nenudila. Pasáže z fiktivní biografické knihy zaměřující se na život Carrie navíc příběh prokládaly ústřižky z budoucnosti, což čtenáře dokázalo udržet v pořádném napětí, protože tam častokrát padaly i informace, které se v příběhu teprve měly odehrát. Trochu mě občas zaskočilo, když některá část doslova vyzradila hlavní plot twist, který se v příběhu zatím nestal. Když se nad tím ale zpětně zamyslím, vlastně to mělo určité kouzlo. To vědění, že se něco stane, a že se vlastně všichni, jak na nefunkční horské dráze řítí vstříc nevyhnutelné zkáze a nikdo nemůže udělat nic, co by tomu zabránilo.
Co mě však na knize uchvátilo nejvíc, byl text v závorkách. Tyhle kratší pasáže znázorňovaly myšlenky/pocity/vnitřní dialog postav. Většinou v nich chyběla jakákoli forma diakritiky, ale o to byly reálnější a lidštější. Byla z nich cítit jakási surovost, která mě ale neskutečně fascinovala. Taky v nich figurovala určitá dávka poetičnosti a bavilo mě, jak moc se u daných postav lišily. Prostě taková třešnička na dortu.
Carrie bych určitě doporučila i lidem, co se neradi bojí, ale zároveň mají rádi psychologické thrillery a příběhy plné napětí.
4,5/5*
(bookstagram: @rozaaalie_)
Světový bestseller Mizející dívky, z pera Lisy Reganové, je dechberoucí příběh plný zápletek, intrik, tajemství a tak trochu k nakopnutí-hodnou hlavní postavou, díky které jsem během čtení měla párkrát nutkání knihu při nejlepším odložit, při nejhorším vyhodit z okna.
Josie bych charakterizovala jako typicky klišoidní policistku z amerických bijáků, které se nedostává tolik úcty proto, že je žena. Ale protože je taky silná a nezávislá, a protože feminismus nebo tak něco, tak to nikdy nevzdává a vypracuje se na pozici detektiva. To, že je protagonistka tak otravná a nesympatická, vnímá vlastně skoro každý kolem ní (a dokonce občas i ona samotná), včetně jejího skoro-bývalého manžela Raye. Autorka má však naštěstí skvělý styl psaní, který to celé zachraňuje. Příběh je prokládán kapitolami, které jsou psané z pohledu jedné z pohřešovaných dívek. Tyhle části se můžou ze začátku jevit jako nudnější, ale nevzdávejte to! To rozuzlení za to určitě stojí. Celkově je dílo čtivé a svižné. Děj odsýpá, ale zároveň vás udržuje v tom správném napětí, které je v tomto žánru klíčové. Postavy jsou, kromě lehce otravné Josie, velice sympatické a komplexní. Ona vlastně i hrdinka sama o sobě je hodně tajemná a zajímavá, ale mě prostě odrazovaly její negativní charakterové rysy natolik, že jsem si ji nedokázala dostatečně oblíbit. Kniha je propletená spoustou zvratů, intrik a překvapení. Jeden důležitější plot twist jsem trochu čekala, ale i tak byl pojat originálně a rozhodně jsem se u něj nenudila. Zbytek zvratů byla naprostá pecka a žádné zklamání z konce díky bohu nenastalo.
Stručně řečeno: Příběh fantastický, hlavní hrdinka o něco méně.
(bookstagram: @rozaaalie_)
Musím přiznat, že přestože mě tohle kratičké dílko od Jiřího Pinkavy uchvátilo především zajímavou obálkou, je kniha ve skutečnosti víc, než se na první pohled zdá. Můj celkový verdikt je velmi pozitivní. I přesto, že vyloženě nevyhledávám žánr milostné poezie mě tato kniha velmi překvapila a upřímně doufám, že bude autor v psaní pokračovat, a že do příští sbírky zařadí třeba i jinou tematiku. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")
Myslím, že můj počet hvězdiček sám o sobě dobře prozrazuje, co si o knize myslím, a můj názor potvrzuje také velká spousta negativních recenzí níže. Proto jsem se rozhodla jít na to jinak. Všichni už asi tušíme, co je „na knize špatně“, co se tolik nepovedlo a co se spoustě lidem nelíbilo. Ale já i přes poměrně nízké hodnocení našla také spoustu věcí, které byly skvělé a o ty bych se s Vámi ráda podělila. Co se mi tedy na Navždycky líbilo?
1. Autorčin styl psaní – Přesto, že se jedná o prvotinu, je dle mého napsaná dobře. Snad bych si troufla říct až skvěle. Po technické stránce je text zvládnutý na jedničku. Krásně to odsýpá, občas jsem se i zasmála a to ani nejsem pro tyhle vtípky cílovka.
2. Postavy – Osobně zrovna Mei není mým šálkem kávy, ale dokážu pochopit, jak by se v ní holky okolo 12-14 let našly. A protože čtenáře Navždycky tipuju do podobného věkového rozmezí, je to naprosto v pořádku. Navíc Travis je fakt roztomilý, o Liamovi nemluvě. Možná by nebylo na škodu dočíst se o tomhle „golden triu“ více informací do hloubky, ale na Feel-Good romantiku? Dostačující.
3. Pop-kulturní hlášky – Za mě moc milá věc. Asi nejlepší na celé knize. A docela originální, moc často se totiž nestává, že by postavy z knih přímo narážely na média kolem nás. Za mě skvělý způsob jak se odlišit od ostatních autorů. Hodně to k Ole sedí.
4. Nenáročné čtení – Pokud hledáte jednoduchý romantický příběh, u kterého budete moct jak se říká vypnout, pak je tato kniha skvělou volbou. Jak už jste se mohli dočíst z bodu 1., text je psaný opravdu čtivě, takže vám zabere asi okolo jednoho odpoledne s horkým šálkem kafe nebo čaje. Jednohubka jak se patří.
Tak a je to. Nerada to říkám, ale na podobný knihy už jsem asi stará . A právě fakt, že nejsem cílovka, hraje podle mě dost velkou roli v mém finálním hodnocení. Jsem ale přesvědčená o tom, že moje 13leté já by tuhle knížku zbožňovalo. Od Oly zatím nic dalšího momentálně číst neplánuju. Ale v budoucnu? Určitě. Ráda bych se totiž podívala, kam se za těch pár let psaní posunula.