rozaaalie_ komentáře u knih

První kapitola je věnována samotnému rozložení kontinentu a soustředí se na jednotlivé státy, království a jejich vládce. Ke každému zmíněnému místu najdete ilustrovanou mapku s krátkým popisem, který obsahuje jméno nynějšího panovníka, název hlavního města, měny a taktéž pár dalších zajímavostí. Následující část se týká postav. Najdete mezi nimi samozřejmě i Geralta, Ciri a Yennefer, ale také třeba černého rytíře Cahira, kněžku Nenneke, trubadúra Marigolda či vládce Nilfgaardu Emhyra, a mnoho dalších zajímavých charakterů. Posledním oddílem zaklínačské encyklopedie jsou samozřejmě příšery. U každé opět naleznete nádhernou ilustraci, popis a užitečné porovnání velikosti oproti běžnému člověku. Mezi tvory nechybí bazilišek, kostěj, drak, kikimora či Královna polí Živa a spousta dalších.

Na závěr bych ráda podotkla, že tato kniha samozřejmě není kompletním výčtem postav, tvorů a celkově informací ze světa Zaklínače. Jedná se spíš o stručného průvodce, který zmiňuje nejzásadnější a nejzajímavější charaktery a příšery, které v knihách nalezneme. Celkově je kniha velmi hezky a přehledně zpracovaná. Informace v jednotlivých úsecích jsou zajímavé a doplňují je nádherné ilustrace! Vřele doporučuji.

(více recenzí na mém bookstagramu: @rozaaalie_)

3 16.11.2023

Přestože ráda čtu české autory, je pro mě Beze stopy vlastně takovou premiérou v řadách českých detektivek, jelikož většinou sahám po těch zahraničních. O to víc jsem byla dílem příjemně překvapena. Eva Brykner si pro nás připravila velmi propracovaný příběh, jehož postavy, prostředí i samotná zápletka vás určitě nenechají chladnými.

Co se týče stylu, jakým je kniha psána, mám docela rozporuplné pocity. Na jednu stranu se mi líbila jednoduchost a krátké věty, protože v určitých pasážích zvýrazňovaly úzkost a napětí. Avšak v jiných odstavcích mi skladba připadala holá a nicneříkající. Příběh je nám zprostředkován skrze několik postav, přičemž skoro u všech je vyprávění z pohledu třetí osoby. Nechápu tedy, proč byly Maxovy pasáže (syn hl. hrdinky) z pohledu první osoby, přišlo mi to jako zbytečná změna, která neměla pro příběh žádný zásadní význam nebo jsem ho tam neobjevila. Jako celek je však kniha psaná velmi čtivě, a snad právě i díky tomu jsem ji měla přečtenou během jednoho odpoledne.

Osobně mě hodně zklamal konec. Ano, musím uznat, že byl dostatečně šokující, avšak z faktického hlediska mi spousta okolností nedávala smysl a pokulhávalo také provedení. Avšak i tato recenze zůstane bezspoilerová, proto si pravdivost mé výtky budete muset ověřit sami.

Doporučila bych tedy knihu? Stoprocentně. Jakožto prvotina je dílo napsané velice čtivě. Žádná postava nebyla nudná ani dokonalá a všechny z nich, ať už ty kladné, tak i záporné, byly vyobrazeny velmi realisticky. Hvězdičku srážím za konec, a to jen proto, že mám o problematice, která se v knize řeší, už něco málo načteno (i zažito), a určité zvraty byly na můj vkus uspěchané, nedotažené a některé prostě nedávaly smysl. I přesto je Beze stopy skvělým thrillerem, kterému byste určitě měli dát šanci!

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 31.10.2023

Celá kniha je laděna ve studených, šedých tónech, což mě oproti zářivě žluté obálce překvapilo. Musím přiznat, že chybějící barevný kontrast mě zpočátku docela obtěžoval. Samotná kresba je spíš tradiční, což vzhledem k tematice a zasazení příběhu vůbec nevadí. Nakonec jsem přišla na chuť i jejím ponurým tónům. Geraltův příběh nás totiž přivádí do zimního Japonska, což částečně omlouvá poměrně mdlou paletu. I přesto bych však ocenila, kdyby byly některé detaily víc kontrastní a barevné – viz třeba Geraltovy oči, záře magie, kůže/srst příšer a podobně. Příběh by to krásně prozářilo a oživilo.

Děj je rozdělen na 4 krátké kapitoly, přičemž na konci pro nás autor přichystal také zajímavý bestiář. K samotnému příběhu nemám moc co dodat. Zabavil, překvapil a akce v něm bylo požehnaně. Monstra z japonské kultury mě doslova uchvátily.

Na závěr bych ráda zmínila jedno takové „osobní pozitivum“. Smekám za to, kolikrát Geralt v příběhu použil lektvary a znamení – Netflix by se mohl učit!

Tuto mangu doporučuji nejen fanouškům Sapkowskiho předlohy, ale i těm, kteří touží po atmosférickém zážitku plném příšer, akce a japonské mytologie.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 29.10.2023

„...Je slunce, měsíc a ona. A mé slunce je ona. Jste vy, já a ona, ale vy nejste ona.“

Tato knížka mě bohužel unavila, zklamala a vyždímala. Proto jsem se rozhodla "krátce" vypsat alespoň klady, ale především zápory, které bohužel převažovaly.

Nejdříve ZÁPORY:
- Dílo je psané zastaralou, někdy snad až archaickou češtinou, která často brání čtenáři báseň vůbec pochopit.
- Opakující se tematika a také slova (např. víla, elfka, květy/květenství, chvění, vzdech, atd).
- Anotace slibuje znělost, ale ve většině textů mi osobně chyběl právě rytmus a měla jsem problém s délkou.
- Ať jsem se snažila jak jsem se snažila, drtivá většina metafor, přirovnání, obrazů a celkově básnických prostředků mi nedávala smysl (o to víc mě to mrzelo, když jsem objevila nějaké krásné).
- A musím to prostě zmínit znova: ten zatracený jazyk! Samozřejmě, že poezie nemusí být jen moderní. Ale tady z těch textů jsem měla vibe jak z konce 16. století. To i Shakespearovy sonety jsou víc dobové, pardon.

Pár KLADŮ nakonec:
+ Naprosto nádherné ilustrace!
+ Většina opravdu kraťoučkých básní, které nepoužívaly přehnaně zastaralý jazyk, byly fenomenální (bohužel je jich z celkových 93 asi tak 6).
+ Oceňuju především občasné experimenty s textem, i když ubíraly na ucelenosti.

Tak a je to. Pokaždé, když mám zhodnotit sbírku básní, mě polije studený pot. Zvlášť pokud se jedná o začínajícího autora. Protože sama vím, jak těžké je někdy vyrovnat se s negativní recenzí. Na závěr bych jen ráda dodala, že četba poezie je ryze osobní zážitek. Ano, pravdou je, že tahle kniha mě neoslovila, ale vás třeba může. Nenechte se negativními recenzemi odradit. Ba naopak, berte je jako výzvu k tomu, abyste si na dané dílo udělali jak se říká obrázek sami. A třeba nakonec můj názor vyvrátili.

22.09.2023

Na této knize je zajímavé, jak se autorka pokouší experimentovat s jazykem. Faktem však je, že pokud to ubírá na chápaní děje, a čtenář si musí text číst 3x, aby ho pochopil, pak je podle mě něco špatně. Co mi vadilo ze všeho nejvíce byla absence uvozovek v přímé řeči. Je to zmatené, rušivé a nedá se v tom orientovat. Písmenkový guláš jak se patří.

Hlavní hrdinka mě osobně neskutečně vytáčela. A taky mě vytáčel fakt, že mě vytáčela. Za život si totiž prošla neskutečným peklem, takže měl člověk přirozeně tendence s ní soucítit. Ale ani to nebylo dost na to, abych si ji oblíbila a vytvořila si k ní nějaké sympatie. Bohužel.

Děj na tom nebyl o moc lépe. Příběh se strašně vlekl. Abych jen nekritizovala, občas to svoje kouzlo mělo. Občas. Na čtenáře dopadala ponurá, tíživá atmosféra plná otázek. Ale ta monotónnost hodně rychle omrzela.

Po přečtení jsem strašně rozpolcená. Na jednu stranu se mi experimentování s textem (zpočátku) líbilo. Bylo to nové, neotřelé, zajímavé. Ale na druhou stranu to bylo zároveň hrozně vyčerpávající. Co se týče tematiky, byl příběh surový, bolestivý a reálný. Ale na thriller mi v něm chyběla akce a napětí. Mrazení v zádech. Touha po tom zjistit, kdo je pachatel. Pokud jste zarytý čtenář detektivek, mohli jste to uhádnout skoro od samého začátku. A to mě docela zklamalo. To vědění, jak to vlastně dopadne.

V tomhle příběhu byly zcela určitě důležitější jiné prvky, než ty thrillerové. Což nemusí být nutně na škodu. Ale tady to na škodu bylo. Chyběla tam akce, napětí, spád a Hlavně nějaké překvapení. Experimentování s textem bylo prvních pár stran zajímavé, ale nakonec příliš krkolomné na to, aby se dalo hodnotit pozitivně. Otravná a charakterově plochá hrdinka tomu taky nijak nepřidala. Škoda.

Knihu jsem přečetla jakožto betačtenář pro Albatros kterým tímto děkuji.

Více na mém bookstagramu: @rozaaalie_

14.09.2023

Musím se přiznat, že z téhle knihy jsem měla docela rozporuplné pocity. Solitaire je autorčinou prvotinou a v mnohých částech je to znát. Knihou nás provází Tori Springová, kterou můžeme znát jako starší sestru Charlieho ze Srdcerváčů. Tori je... Inu, jiná. Nesnáší všechno a všechny, a jsem si stoprocentně jistá, že mé náctileté já by ji zbožňovalo.

Do knihy jsem se zprvu nemohla začíst právě kvůli hlavní hrdince a jejímu (na můj vkus) přehnaně pesimistickému chování. Jenže pak jsem si vybavila svou vlastní teenagerskou "emo" fázi, přičemž právě tohle uvědomění mě donutilo Tori přehodnotit a do určité míry taky pochopit. Všichni jsme byli jednou mladí a ztracení, no ne? Na druhou stranu oceňuju, že si hl. hrdinka prošla alespoň nějakým charakterovým vývojem, díky kterému dílo nakonec nehodnotím příliš negativně.

Jako celek hodnotím Solitaire tak nějak průměrně. Na to, že se dílo potýká s poměrně závažnými tématy (TW: sebepo*kozování, sebev*ažedné myšlenky, PPP, deprese, aj.), je na ně nahlíženo celkem povrchově, což je škoda. Taky hl. zvrat byl na můj vkus dost předvídatelný. Knížka pro mě představovala spíš takovou oddechovku, i přesto, že se jedná o contemporary. Jako debut je to však poměrně ucházející a nelituji, že jsem si knihu přečetla.

Hodnocení: 3,5/5

Knihu jsem obdržela v rámci #spoluprace s #humbookblogeri kterým tímto děkuji.

2 26.08.2023

Komiksový počin Démon z lesů se soustředí na krutou minulost budoucího velitele Druhé armády. V jednoduchém příběhu se setkáváme s tematikou osamění, nepochopení a zrady. Na samotném ději vlastně není nic moc zvláštního, vyprávění je velmi přímočaré a prosté. Avšak díky kresbě, která příběh doprovází, určitě stojí za to si knihu přečíst. Z ilustrací je cítit chlad i žár barvy navíc korespondují se scénami a situacemi, což dohromady vytváří skvělý čtenářský i umělecký zážitek.

Tento kousek by určitě neměl chybět v knihovničce žádného fanouška ze světa Grishaverse ani milovníkům atmosférických fantasy komiksů. Protože tyhle barvy v sobě skrývají tajuplnou moc a schopnost dotknout se samotného jádra vaší duše.

(bookstagram: @rozaaalie_)

1 28.07.2023

Poslední přání je pojato jako sbírka povídek. K tomuhle žánru jsem obvykle hodně skeptická, ale musím přiznat, že tady se to velice povedlo. Autor nabízí propracovaný, surový svět, inspirovaný především slovanskou mytologií. Je plný neotřelých postav, ať už kladných či záporných, ale nejčastěji pohybující se na pomezí morálně šedé zóny. A přesně to se mi na knize líbí. Přestože se jedná o fantasy, funguje určitým způsobem jako takové zrcadlo společnosti. Nejodpornějšími zrůdami totiž nejsou ghúlové, bruxy, kikimory ani draci. Jsou to lidé. Vždycky jsou to nakonec lidé.

Celkově je kniha čtivá, autorův styl psaní je prostě můj šálek kávy. Je to svižné, vtipné, originální. Už teď se nemůžu dočkat až se pustím do dalších dílů z téhle série!

(bookstagram: @rozaaalie_)

7 19.07.2023

Na rovinu vás upozorňuju, že v této knize žádnou akci a zvraty nenajdete. Což samo o sobě zní dost zvláštně, protože o čem tedy dílo je, když se v příběhu skoro nic neděje? Myslím, že primárně o emocích.

Troufám si říct, že každý kdo si v životě prošel ztrátou se v knížce najde a příběh Julie a Sama ho dokáže zasáhnout, ať už ve větší či menší míře. Obzvlášť pokud právě zápasíte s něčím podobným jako naše hlavní hrdinka, pak asi skončíte podobně, jako já. Utopíte se v záplavě kapesníčků a přání stát se aspoň na okamžik Julií, a to jen proto, abyste se mohli ještě jedinkrát tomu vašemu člověku dovolat. Po dlouhé době mi taky byla hlavní postava sympatická a téměř ve všem jsem s ní soucítila. Dokázala jsem se vžít do jejího smutku, hněvu, ale i způsobu truchlení, na který její okolí neustále naráželo. Krásně (jestli se to tak dá nazvat) to totiž poukazovalo na fakt, že se ztrátou se každý vyrovnává jinak. A to je naprosto v pořádku.

Tahle kniha je pro mě skoro až synonymem k pěti fázím smutku. A pokud jste se v některé z nich někdy nacházeli nebo právě nacházíte, promluví k vám příběh tak intenzivně a hlasitě, že po přečtení nebudete schopni vnímat zvuky okolního světa.

(bookstagram: @rozaaalie_)

1 14.07.2023

("Přečteno" jako audiokniha)

Prohnilé město v podání známých osobností jako Veroniky Kubařové, Viktora Dvořáka či Matouše Rumla (a dalších) dodalo příběhu tak neskutečně silnou atmosféru, až jsem po doposlechnutí chvíli nevěřila, že opravdu nejsem v prašivém Ketterdamu, ale u sebe doma na posteli, s pusou překvapením dokořán.

Sice jsem kvůli seriálu (a celkově spoilerům ze sociálních sítí) o pár důležitých zvratech věděla, ale i přesto mě nějakým záhadným způsobem dokázaly šokovat. V tomhle příběhu najdete všechno. Smutek, hněv, utrpení, ale i radost, lásku a veselí. Emocionální horská dráha jak vyšitá.

Autorčin styl psaní je o tisíc procent lepší, než v Griše, a za tím si prostě stojím. Série Šest vran je mnohem vyspělejší, surovější a i přes fakt, že se jedná o fantasy, reálnější. Drsný svět ve kterém se s vámi nikdo nemazlí, ve spojením s nedokonalými, morálně šedými postavami si prostě nejde nezamilovat. A hlasová kulisa? Ta dokázala už tak skvělý čtenářský zážitek dotáhnout k naprosté dokonalosti.

(bookstagram: @rozaaalie_)

6 08.07.2023

Samotnou mě překvapilo, kolik témat dokázal Tom do knihy vměstnat. Najdete zde pasáže, u kterých vám budou smíchem cukat koutky, zajímavé historky z natáčení a celkově ze světa filmu, ale taky vážnější části, u kterých se zamyslíte nad životem, ze kterých vám bude smutno a možná vám dokonce na stránku ukápne slza.

Knize chtě nechtě musím strhnout body za překlad, který byl v určitých pasážích více než zvláštní a krkolomný. Jako celek však tohle dílo zařazuju mezi skryté klenoty autobiografií. Kéž by byly všechny knihy v tomto žánru stejně upřímné, a autoři dokázali o svém životě mluvit alespoň z části s takovou pokorou, jako právě Tom Felton.

S kouzelnickou hůlkou vřele doporučuji nejen zarytým potterheadům, ale také všem ostatním, kteří si chtějí přečíst příběh o klukovi, jehož život nebyl i přes zjevnou slávu tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát.

(bookstagram: @rozaaalie_)

7 08.07.2023

Vítejte v Litersu. Ve světě, kde knižní postavy ožívají a nic není tak, jak se zdá...

Musím přiznat, že k hlavní hrdince jsem si cestu přeci jen chvíli hledala. Vzhledem k jejímu věku jsem očekávala o něco vyspělejší chování, ale na druhou stranu mě to po čase přestalo rušit (asi jsem už dostatečně obrněná z jiných YA, kde se dospělé hrdinky běžně chovají jako puberťačky :D). Za největší plus celého příběhu považuju jak prostředí skutečného Londýna, tak pasáže z Meziknihovny, které byly vskutku zajímavé a zábavné. Je však pravda, že se některé dějové souvislosti odehrávaly až příliš rychle, a vlastně ani samotní hrdinové občas nevěděli, co se děje a proč. I přes pár škobrtnutí se však příběh četl svižně a autorčin styl vyprávění mi sedl.

V příběhu se objevila taky romantická linka, která mě poměrně bavila. Ze všeho nejvíc se mi však zalíbila právě detektivní zápletka, která celý příběh doprovází a vytváří tak kouzelně tajemnou atmosféru. Zajímavé rozuzlení bylo sladkou třešničkou na dortu.

Pokud si chcete odpočinout od nadupaných a sáhodlouhých fantasy světů, pak je pro vás Litersum jako stvořené. Pokud však toužíte po něčem propracovanějším, asi bych doporučovala sáhnout po jiném díle.

(bookstagram: @rozaaalie_)

19.06.2023

Emilia je klasická YA hrdinka jako každá jiná. Trochu výbušná, neuvěřitelně krásná a zároveň nesnesitelně naivní. Prostě další Mary Sue jak vyšitá. Za celý příběh jsem si o ní nezapamatovala nic zajímavého. Ve srovnání se svými pestrými kulinářskými dovednostmi byla nudná a nevýrazná. Asi tak jako týden stará houska. Místy mi přišlo, že její postava existuje jen proto, aby autorka mohla zodpovědět na otázky týkající se fungování světa.

Ráda bych vyzdvihla autorčin styl psaní, který byl i přes mé výtky barvitý, pestrý a rychle odsýpal. Líbilo se mi netradiční zasazení a především zmínky o sicilské kuchyni. Romantická linka byla pomalejšího rázu, ale neurazila. Jiskření mezi Emilií a Irou bylo už od začátku patrné a roztomilé.

Celkově tomu ale něco chybělo. Nebyl to spád ani nedostatek akce, které bylo v příběhu požehnaně. Jen to bylo pojaté... Povrchně? Jako kdybychom na svět nahlíželi skrze kukátko, které nám jej zkreslovalo. Působilo to na mě nedotaženě, i když potenciál tam určitě byl. Upřímně doufám, že se to ve druhém díle víc rozjede.

(bookstagram: @rozaaalie_)

4 12.06.2023

Chaloupka na muřích nožkách je pohádka pro starší děti, co se po nocích rády bojí a dobrovolně se zachumlávají pod peřinu se strašidelnou knížkou. Stejně jako kupříkladu Malého prince si ji přesto vychutnají i dospělí, kteří si touží na chvilku oddechnout u tajemného čtení.

Příběhem nás doprovází Márinka dvanáctiletá dívka, která žije společně se svojí babou a opeřeným kamarádem Krákem v chaloupce na muřích nožkách. Naši hlavní hrdinku čeká nelehký úkol. Být strážkyní Brány a vyprovázet zemřelé není žádná legrace. Jenže co když chce Márinka od života víc, než jen kráčet ve stopách své babičky...?

V díle se setkáváme s velmi citlivými, avšak důležitými tématy, které se týkají smrti, ztráty, osamělosti a nepochopení. Příběh je nejen plný emocí, ale především surové reality, a to i přesto, že se jedná o svět plný nadpřirozena a magie. Ve svém nitru skrývá nejednu životní lekci a radu, která po přečtení přijde vhod dětským, ale i dospělým čtenářům.

Za knihu děkuji webu Dobré knihy.
(bookstagram: @rozaaalie_)

3 05.06.2023

"Poutavý, kontroverzní, místy až šokující thriller." - Poutavý a kontroverzní? Když přivřu obě oči, možná. Ale thriller? Pardon, ale to teda opravdu ne. V příběhu se setkáváme se třemi hrdinkami, přičemž každá z nich bojuje s vlastními vnitřními démony. A já ani jednu z nich nemohla vystát. Cara (jedna z hlavních postav) je dokonce na vozíku tak jsem si říkala aleluja, konečně někdo, s kým budu moci soucítit a bude mi blízký! A ono nic. Chyběla mi tam síla, důraz, prostě něco hlubšího, co by mě srazilo na kolena.

I když se mi kniha nelíbila, ráda bych skončila pozitivně a vyzdvihla grafické zpracování kapitol Olivie - i když mi obsahem občas připomínaly nepovedenou parodii poezie Rupi Kaur. Kniha obsahuje také nejedno důležité poselství, týkající se především skryté bolesti, síly přátelství a hlavně odhodlání to nevzdávat. Škoda jen že zpracování se svou hloubkou zaseklo někde v dětském brouzdališti.

(bookstagram: @rozaaalie_)

3 05.05.2023

Tak na tohle nejde říct nic jiného než: "wow". To byla fakt pecka! Člověk má pocit, jako by četl román o dokonale stráveném létě, plném prosluněných bezstarostných dní, ale pak si najednou uvědomí, že čte horor, a neubrání se mrazení v zádech.

Jason Rekulak má osobitý, svižný a velice čtivý styl psaní. Čtenář má možnost společně s hlavní hrdinkou Mallory všechno prožívat na vlastní kůži. Snaží se hledat vodítka a přijít tak na kloub dávné, nevyřešené vraždě, která ani po letech nedá lidem městečka Spring Brook klidně spát.

Kniha je navíc proložena děsivými obrázky malého Teddyho, které dohromady tvoří geniální skládačku, za kterou by se nemusel stydět ani Sherlock Holmes. Ilustrace krásně dotváří nejen atmosféru, ale také samotný děj. A když se při čtení dostanete k finálním zvratům, najednou vám všechny ty "čmáranice" budou dávat dokonalý smysl..!

Knihu jsem obdržela v rámci recenzování pro web Dobré knihy.
(bookstagram: @rozaaalie_)

5 29.03.2023

Kniha Svoboda učení je velmi zajímavá a obohacující. Autor se zde snaží prosadit především ideu, že tradiční školství selhalo, a proto je nutné nechat děti aby se vzdělávaly takřka samy, bez větších zásahů dospělých (ať už v zastoupení rodičů či pedagogů). Svá tvrzení podkládá různými výzkumy, experimenty a vlastními zkušenostmi z praxe, především pak z alternativní soukromé školy v Sudbury Valley.

I přes veškeré zajímavosti jde však z díla cítit jistá míra zaujatosti, jelikož se autor v problematice vzdělávání dětí soustředí pouze na jeden úhel pohledu. Gray často označuje tradiční školství za zastaralé, omezující a celkově špatné. Naopak teorii sebevzdělávání vyzdvihuje na samotný vrchol, aniž by dokázal pohlédnout na obě strany mince. Přestože je kniha plná neotřelých názorů, vhodných k dalšímu zamyšlení, kvůli své neobjektivitě se na ni nedá nahlížet zcela plnohodnotně.

Některé názory v knize se mi líbily a jejich implementace do škol by určitě stála za uvážení. Avšak se spoustou Grayových názorů se absolutně neztotožňuju. Nejvíce snad s tvrzením, že je celá idea povinné školní docházky nutně špatná a že jsou všechny školy vězením, jak je Gray nazývá. Dílo je možná určitým odrazem amerického pojetí školství a vzdělávání, ale zároveň jej zcela určitě nelze srovnat s evropským pojetím a standardy, které jsou v mnoha způsobech naprosto odlišné. A jestli je to tak správně? To už asi poví jen čas... :-)

27.03.2023

Laskavosti jsou přesně ten typ knihy, který budete milovat nebo nesnášet. Nic mezi tím.

Z anotace není příliš zřejmé, o jaký typ básní se bude jednat, ale ke sbírce jsem přistupovala s předpokladem lásky, radostí a jiných prostých laskavostí, laděných spíše pozitivně. A přesně to jsem dostala. Jemné, něžné, upřímné verše, zkonstruované s jistou dávkou něhy a péče. Na knize jsem osobně moc negativ nenašla, ale kdybych je měla do pár bodů shrnout, za ty největší považuju repetitivní motivy, občasnou jednolitost, kýč a místy přehnaný patos.

Jako celek však pro mě byly Laskavosti velice příjemným jarním pohlazením a osvěžením mezi novodobou českou poezií. K této sbírce se budu především při slunečných dnech ráda vracet. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Pohlazení na duši)

5 10.03.2023

Musím se přiznat, že se španělskými názvy míst a jmen postav jsem měla ze začátku trošku problém, ale docela rychle jsem si zvykla. Co se týče textu, kratší délka kapitol mě zarazila, ale po chvíli čtení mě dokázala přesvědčit o tom, že zároveň skvěle navozuje jinak místy chybějící napětí. Po několika stránkách jsem však narazila na jeden velmi zásadním problém. A tím byla (opět) samotná hrdinka. Avšak samotný příběh? Z toho mě mrazilo po zádech ještě několik dní… (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze" - Někde tady řádí vrah)

2 01.03.2023

Básně se dobře četly, dobře zněly, byly krásné a smutné, ale kvůli repetitivní tematice mi po chvíli začaly splývat v jednu velkou šmouhu. Próza v podobě „Půlnočních myšlenek“ mě oslnila o dost víc, protože jsem díky ní měla možnost nahlédnout do samotného nitra autorčiny duše, a pocítit tak strach, bolest, úzkost a všechny další pocity, které při psaní prožívala.

Pokud máte rádi květnatou mluvu podobnou tvorbě klasických básníků, šmrncnutou s problematikou moderní doby, psychickými obtížemi a pořádnou dávkou melancholie, pak je pro Vás sbírka jako stvořená. Pokud toužíte po něčem „modernějším“ a rozmanitějším, asi zkuste raději sáhnout po jiném díle. (Podrobnější názor naleznete v záložce "Recenze")

3 22.02.2023