rozaaalie_ komentáře u knih

Bohužel půjdu proti davu, fanoušci: prosím neukamenujte mě :D!

Jsem frustrovaná, rozpolcená a zklamaná. Musím uznat, že Železný plamen se čte rychle, ale na druhou stranu mi trošku zabíjel mozkové buňky.

Oproti minulému dílu mi přijde, že se autorka jakžtakž snaží prohlubovat worldbuilding, ale problémem je, že pro mě to jsou jen... Slova. S Violet v podstatě nic neobjevujeme, ona nám ty informace jen říká a my je máme prostě pasivně přijímat. A to mě faaaakt nebaví.

Co se zmiňované hrdinky týče, tam, kde mi minulý díl vlastně ani nijak nevadila, tady jsem protáčela panenky směrem k druhé straně zeměkoule. To, že je pro Vi naprosto normální se během vážných konverzací pozastavovat nad tím, jak moc sexy Xaden je, to už asi ani nemám sílu komentovat?

Třešničkou na dortu je scéna poté, co Violet zkopou jak psa. Já chápu, že je Xaden neskutečně smyslný, ale hoď se prosím na chvíli do klidu, než ti srostou kosti grl!

Přijde mi, že se autorka od minulého dílu hrozně snaží šokovat tím, že stále někoho vystavuje nebezpečí nebo zabíjí, ale narozdíl od postavy, co umřela na konci jedničky (všichni víme), mi tady na nikom nezáleží. Protože mi přijde, že je vůbec neznáme. Že jsou to jen jména na papíře. Což je fakt obrovská škoda, protože...

...Jednička pro mě měla obrovský potenciál. Přestože byla předvídatelná, nabídla zajímavý start do zcela nového fantasy světa - a to já můžu. Ale dvojka se vlekla jak smrad, který tentokrát nezachránili ani skvěle napsaní draci, ani autorčin čtivý styl psaní (a četlo se to fakt rychle, to musím uznat). Nic mě nepřekvapilo, nešokovalo, nerozesmutnělo... Nezanechalo to ve mně ani jednu emoci, kromě zklamání. Konec byl totální bullsh*t, který mě definitivně utvrdil v tom, že do třetího dílu se pouštět nebudu.

Chápu, proč má tahle série tolik příznivců, ale já už mezi ně po přečtení ŽP bohužel nepatřím.

2 30.11.2024

Tenhle v pořadí již osmý příběh začínáme s Geraltem netradičně na moři, ze kterého však velmi tradičně na palubu lodě ve vteřině vyskáče banda slizkých monster. Není taky žádným překvapením, že je během pár stránek Bílý vlk podveden, ošizen a dobit, kým jiným, než svým vlastním druhem. Prostě starý dobrý zaklínač, tak, jak ho známe.

Originalitu příběhu úplně posoudit nedokážu, vzhledem k tomu, že jsem původní knižní sérii ještě celou nedočetla. Avšak kresba a barvy jsou stejně jako v předešlých dílech fenomenální. Přestože se umělci s každým svazkem liší, i tentokrát osobitý styl malířky Nataliji Rerekinové zaujal. Co však tolik nezaujalo byl samotný děj :/.

Musím se přiznat, že oproti předchozímu dílu to tady pokulhávalo. Balada o dvou vlcích možná trošku vybočovala ze zajetých zaklínačských kolejí, ale zároveň byla neotřelá a napínavá. U Divokých zvířat jsem si sice užívala hezký a atmosférický artstyle, ale vadila mi krátkost a místy až absence textu.

Divoká zvířata nabízí poměrně tradiční, Sapkowskiho typicky morálně šedý svět, který se točí především okolo lidské ješitnosti, násilnictví, falše, hlouposti a dalších negativních vlastností, které nás nutí popřemýšlet nad tím, na čí straně bychom vlastně měli stát. Což je sama o sobě zajímavá myšlenka, avšak v zaklínačském světě natolik otřepaná, že mě to nutí svazek zařadit spíše mezi průměrnější kousky. Hodnotím 3,5.
---
Knihu jsem obdržela ve spolupráci pro Magazín Dobré knihy.

13.11.2024

Příběh začínáme s mladičkou Sophie, kterou obávaná čarodějnice z Pustiny kvůli urážce přemění ve starou bábu. Do cesty se jí však k její nevoli připlete další čaroděj. Dokáže se s jeho pomocí vymanit ze sužujícího kouzla ;)..?

Jestli něco kniha dokázala na jedničku, pak je to vykreslení postav, jejich jedinečných povah a vzájemných vztahů. Přiznám se, že arogantní a sobecký Howl mě oproti Miyazakiho verzi docela štval, stejně jako mírně otravná Sophie.

Čím déle jsem ale četla, tím víc se mi všichni dostávali pod kůži. Asi právě kvůli svým nedostatkům, které je dělaly... Lidštějšími. Ach, jak moc jsem si tenhle svět zamilovala :).

Kniha má s filmem mnohé společné, ale zároveň se ve spoustě liší. Je to upřímně dost zvláštní čtení, atmosférou i stylem mi to hodně připomínalo třeba Koralínu nebo Alenku v říši divů a celkově to má prostě takový... Carrollovský nádech? Jak stylem vyprávění, tak filozofováním, možná trochu i tematikou. Pokud jste četli Alenku, přesně pochopíte, co tím myslím. Pokud ne... No, budete se asi muset sami přesvědčit.

Přiznávám, že tenhle příběh není pro každého. Je kapku zmatený, místy šílený, ale v mých očích zároveň naprosto jedinečný! Má to neskutečně nostalgickou atmosféru, která ve mně probudila dávno ztracenou dětskou dušičku. Milé, poučné, vtipné a totálně kouzelné čtení.

A proto knihu doporučuju všem, kteří touží alespoň na chvíli zapomenout na svět a rádi by se vrátili do bezstarostných dětských let. S Howlem, putujícím zámkem a jeho zvláštními obyvateli zažijete nejedno dobrodružství, na které zaručeně nezapomenete!
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu @rozaaalie_

25.10.2024

Je libo metalový koncert v Německu, výlet do Osmanské říše, návštěvu Dnu zesnulých v Mexiku, nebo snad setkání s Jardou Jágrem? To všechno a mnohem víc najdete v komiksu Joker: Svět.

Co se týče děje, těžko svazek hodnotit jako celek. Některé příběhy se mi líbily více (Jižní Korea, Argentina, Japonsko) a některé zase méně (Brazílie, Turecko, Polsko), jak už tomu v „povídkově“ laděných dílech bývá. Ale nutno podotknout, že všechny byly zpracovány dost originálně.

Tenhle komiks dle mého názoru namísto celistvého příběhu slouží spíš k tomu, abychom se jím pokochali. Autoři se zabývají především kulturními zvláštnostmi, historií, a obecně se snaží co nejlépe zachytit kouzlo jednotlivých zemí – s cílem to všechno propojit se zákeřným, šíleným, ale po celém světě fanoušky milovaným Princem klaunů. A já myslím, že se jim to docela povedlo :).
- - -
Děkuji CREW za recenzní výtisk! Více knižního obsahu najdete na mém instagramu @rozaaalie_

2 14.10.2024

Tahle dětská urban fantasy mě zpočátku totálně učarovala. Propojení reality tehdejšího industriálně orientovaného Londýna s magií bylo něco svěžího a originálního!

Co se zápletky týče, pár okamžiků mě překvapilo, ale obecně to bylo (pro mě jakožto dospělého čtenáře) spíše předvídatelné. Což ale neznamená, že bych si knihu neužila. Naopak jsem se místo hádání soustředila na krásně barvité popisy, jednotlivé postavy, originalitu magického světa a souvislosti tehdejší Anglie.

Objevily se zmínky třeba o Shakespearovi, Oliveru Cromwellovi, francouzském králi a spousta dalších zajímavých odkazů na kulturu, historii či místa, které mě i přesto, že dávno nejsem cílovka fakt dost obohatily.

Někde za polovinou bohužel k mému zklamání přišel dost velký zlom :(. Vlastně ani nevím, jak to slovy popsat, ale bylo to téměř jako kdyby se změnil celý styl vyprávění. Jak se mi knížka na začátku skvěle četla, z ničeho nic začala být urychlená a zmatená a tak se to bohužel táhlo až do samotného konce.

Celkově jsem ale s příběhem docela spokojená. Kordélie je opravdu osobitá malá hrdinka, která si ihned získá vaše srdce svou laskavostí, zvídavostí a vlastně i určitou dětskou naivitou, která je svým způsobem kouzelná sama o sobě.. :)
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu @rozaaalie_

1 12.10.2024

Dámy a pánové, Nancy Springerová opět nezklamala!

Mladá slečna Holmesová dávno nepohrdá „ženskostí“, ale naopak ji plně využívá ve svůj prospěch. V příběhu najdeme spoustu momentů, kdy detektivka popustí uzdu svému intelektu a schopnosti improvizovat i v situacích, kdy se to zdá nemožné. A ať už jdou věci podle plánu, či ne, přesně tahle nespoutanost je to, co na Enole miluju.

V textu opět narážíme na problematiku ženských práv, stejně tak jako vzestup feminismu. Tohle téma autorka zvládá bravurně a musím přiznat, že jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Mimo jiné dostávají větší prostor i rébusy a hádanky, jejichž luštění jsem si opravdu užívala!

Co se děje týče, předchozí díl mě trošku vyškolil. Své podezření o pachateli jsem si potvrdila v moment, co se daná postava objevila na papíře. Což však neznamená, že jsem zůstala bez jakéhokoli překvapení. Tento díl má s filmovým zpracováním společné pramálo, a proto mě dokázal po celou dobu čtení udržovat v tom správném napětí.

Nenechte se zmást nálepkou young adult! Levorukou dámu doporučuju všem, co touží po strhujícím detektivním pátrání, které se tiše plíží ve stínech prohnilých uliček viktoriánského Londýna.
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem DK.

3 06.10.2024

No, kde vlastně vůbec začít? Přečíst tuhle knihu mi trvalo několik dlooouhých měsíců. Je to tak. Třetí díl ze série Griša mě úplně nenadchnul (a to mě vlastně dost štve!).

Příběh začínáme s Alinou hnijící v podzemní kobce, a já vám slibuju, že i váš mozek začne z tamějšího prostředí hnít - a to velmi rychle :D.

Když už se jak krtci po dlouhém dni plném kopání chodeb dostaneme na povrch, děj konečně začíná nabírat na obrátkách. A nebudu lhát, v momentě, co se objevil Nikolaj, jsem si dokonce nahlas radostně výskla!

S Alinou je to jak na houpačce. Chvílemi s ní člověk soucítí, chvílemi by ji nejradši praštil pánvičkou po hlavě. Naopak o dost snesitelnějším se stává Mal, což mě příjemně překvapilo - škoda jen, že je to až v poslední knize.

Nejvíce mě bavily postranní postavy, stejně jako ve všech předešlých dílech. Tamara, Tolja, Zoja, Žeňa, Baghra, zmiňovaný Nikolaj... Všichni z nich jsou pro mě o dost zajímavější, než naše světice.

Oproti pomalé dvojce se toho tady na můj vkus dělo až příliš. Připadalo mi, jako kdyby autorka chtěla do stránek vecpat vše, na co v předešlém díle zapomněla.

I přes můj docela očividný hejt knihu hodnotím tak nějak průměrně, místy vlastně asi pozitivně. Divný, že? To proto, že celek je opravdu povedený. Svět, společně s magií a celým fungováním Grishaverse vybudovala Bardugo na jedničku! Zápletka je s ohledem na žánr v pohodě, a postavy - kromě protivné hlavní hrdinky - hezky vykreslené.

Možná jsem trochu zaujatá, vzhledem k tomu, že je Griša autorčinou prvotinou. Přesto ji nemůžu stoprocentně odsoudit. Pravdou totiž je, že mé patnáctileté já by ji k smrti zbožňovalo :)...

Celou sérii hodnotím 4/5

3 01.10.2024

Stejně jako v předešlém svazku, i tady se mi moc líbila rozdílná povaha protagonistů – prostě oheň a voda jak se patří. Ruby se nehodlá vzdát snu stát se idolem, zatímco Aquovým cílem je sestru před veškerou falší chránit a především pomstít matku.

V příběhu se samozřejmě objeví i několik dalších známých tváří. Ústřední roli hraje například Kana Arima, díky které máme možnost nakouknout do problematiky spojené s dětskými herci a vyhořením, což mě jen utvrdilo v tom, že životy celebrit nejsou zdaleka tak sluníčkové, jak si možná zpovzdálí představujeme.

I v tomto díle autor naprosto exceluje v protikladech. Úsměvný humor, středoškolské pletky a nevinné sny – propletené pavučinou lží, manipulace, šikany a odvrácené tváře slávy. A jestli tuhle šílenou kombinaci něco dokáže vybalancovat, pak je to právě série [Moje hvězda].

Abych jen nechválila, celkově byl druhý díl pomalejší a míň akční. Konec jedničky navnadil se zápletkou detektivního pátrání, kterého tu bohužel bylo pramálo. Na druhou stranu vyobrazení školního prostředí bylo fajn a líbily se mi i vztahy mezi postavami, a zejména mezi dvojčaty. Konec není tak šokující, jako v prvním díle, ale dostatečně zajímavý, aby navnadil na další svazek, který mimochodem vychází už letos v říjnu :)!
- - -
Knihu jsem obdržela ve spolupráci s Magazínem Dobré knihy.

14.09.2024

Ústřední postavou tohoto příběhu je právě Bůh lsti a falše, kterého před třemi lety Marvel obdařil vlastním seriálem. A tahle kniha je v podstatě takovým psaným převyprávěním první řady.

V knize se střídá několik pohledů, což byla oproti seriálu příjemná změna, kterou jsem fakt ocenila. Celkově vzato byly kapitoly krátké a hezky odsýpaly, ale... Tady přichází docela velké ALE, a s ním i věc, která mě na knize štvala asi nejvíc: styl vyprávění. Způsob, jakým je tahle kniha napsaná mě občas fakt vytáčel doběla. Věty byly krátké, příliš přímočaré a takové... Holé? Což by nevadilo v momentech, kdy se třeba odehrává něco akčního, ale takhle to občas působilo trochu hloupě.

Kromě krátkých vět jsem zaznamenala i časté opakování slov a různé další podivné rozhodnutí co se skladby vět týče, kvůli kterým to občas trochu drhlo. No a překlad taky nebyl žádná sláva.

Když se ale vrátím k samotnému příběhu, ten byl jednoduše řečeno B-O-Ž-Í! A bodejť by ne, když měl k dispozici seriálovou předlohu, která je v mých očích naprosto dokonalá! Nejvíc mě bavily dialogy, kterých tu bylo požehnaně. Slovní přestřelky mezi Lokim a Mobiusem byly stejně vtipné, jako v hrané verzi a taky jsem tu našla spoustu pasáží, které s mými emocemi vážně zamávaly.

Podtrženo sečteno: kromě stylistiky a překladu se jedná o fajn příběh, který mile ráda doporučím všem zarytým i novým fanouškům Marvel univerza!
- - -
Knihu jsem obdržela ve spolupráci s Humbook blogery, kterým tímto děkuji :)

09.09.2024

Tuhle knihu jsem přečetla takřka v křeči a občas mi bylo až fyzicky zle z toho, když jsem si uvědomovala, že podobné životy nejsou jen na papíře. Že jsou na světě stovky tisíce lidí – respektive dětí a dospívajících, pro které je tohle bohužel smutná realita. Rozbitý domov, nedostatek jídla, rodiče závislí na alkoholu a absurdita toho, že život okolo jde dál.

Konec byl v podstatě hořkosladký, stejně jako celý zbytek příběhu, a zanechal ve mně takový zvláštní neklid. Na jednu stranu jsem za něj byla ráda, ale možná jsem čekala trošku... Víc? Ale na druhou stranu, takový je asi život. Nedokonalý a někdy bolestivý – ale se špetkou naděje dokáže s člověkem udělat divy.

Když jsem se dostala k recenzím, absolutně jsem nepochopila, jestli jsem četla tu stejnou knihu, jak lidi co hodnotili 2 hvězdičkami. Je to příběh nabitý surovými emocemi, které se člověku vpijí do žil stejně tak jako pomyslný grafit do papíru. Jasně, není to dílo s žádnými extrémní zvraty, co by čtenáře šokovaly, ale to podle mě ani nebyl záměr.

Tahle kniha je prostě o realitě životů některých z nás. Bolestivé realitě, o které je nutné mluvit a kterou bychom neměli zametat pod koberec jen proto, že se nám nehodí. Určitě to bylo velmi emotivní čtení, po kterém v budoucnu opět ráda sáhnu.

31.08.2024

Tohle čtení jsem si ze začátku náramně užívala! Sedl mi styl vyprávění, hlavní hrdinka i budování okolního světa. Příběh hezky odsýpal a zároveň s každou stránkou houstlo i podivné znepokojení, ze kterého běhal mráz po zádech. Oproti filmové předloze je v knize taky několik různých úhlů pohledu, díky kterým máme možnost nakouknout do hlavy i vedlejším postavám a pochopit tak jejich záměr a mentalitu. Což byl fakt skvělý detail!

Avšak někde v polovině má bublina nadšení praskla. Začala jsem vnímat nedostatky, které k mé nevoli zatlačovaly do kouta předchozí pozitiva. Příběh byl najednou příliš uspěchaný a stejně jako hlavní hrdinka se točil v nekonečných kruzích. A co se konce týče? Ten to svou absurditou bohužel totálně zazdil.

V celkovém důsledku je Mladá dáma taková fajn oddechovka pro mladistvé. Předpokládám, že kdybych knihu četla ve svých „nácti“, asi bych si ji užila o krapet víc. A možná by mě tak nevytočila naivita a předvídatelnost, která z ní nakonec vzešla. Tak či tak, pokud toužíte po nenáročné fantastice, věřím, že vás Mladá dáma nezklame. :D
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s magazínem Dobré knihy.

26.08.2024

Začnu Zrnkem pravdy, které se mi upřímně líbilo o něco víc, a to ať příběhově, tak hlavně grafickým zpracováním. Kresba je propracovaná a atmosférou se patřičně hodí do Sapkowskiho ponurého světa. Sytá a detailní paleta v sobě zároveň skrývá temný podtón, který vše skvěle podtrhoval. Barvy se měnily nejen podle denní doby, ale také situace a perfektně se přizpůsobovaly příběhu. Prostě pastva pro oči, co více dodat.

Asi jsem trochu předpojatá z knih, ale Menší zlo mě tolik neoslovilo. Ať už po příběhové stránce, tak i v kresbě. Neholdovala jsem vyobrazení hlavních postav, celé mi to místy přišlo trochu urychlené, roztržité a zmatené. Avšak zakončení bylo naopak fenomenální a emočně udeřilo přesně na to správné místo, tak jak jsme u Sapkowskiho příběhů zvyklí.

Po stránce zvratů jsem samozřejmě nemohla být ani u jedné z povídek překvapená, vzhledem k tomu, že jsem děj dávno znala. I přesto oceňuju způsob, jakým autoři dokázali komiksu vdechnout život. Dialogy, atmosféra, krvavé scény, akce a Geraltovo vnitřní rozpolcení – všechno bylo v topu.

Společně s Baladou o dvou vlcích řadím i tento svazek mezi mé oblíbené. Tohle komiksové zpracování s klidem na srdci vřele doporučuji jako super jednohubku na čtení, tak i jako nádherný sběratelský kousek do poličky.
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy.

2 18.08.2024

Přiznám se, že Woodhill ve mně zanechal rozporuplné pocity. Autorčin svižný styl psaní vás v momentě vtáhne do příběhu temnonošky Lexi, u které jsem si však celou knihu nebyla jistá, jestli ji mám ráda nebo mi nehorázně leze na nervy. Naši hlavní hrdinku doplňuje přísně vyhlížející Broderick, který je nabručený, dominantní, sarkastický, dominantní, jo a... Zmínila jsem dominantní?

Abych však jen nekritizovala, díky autorčiným barvitým popisům jsem téměř ihned propadla zdejšímu světu! Koncept pádu „opony“, díky které se duchové mohou vesele procházet po zdejších ulicích, a také návrat k životu bez moderních technologií mě nehorázně fascinoval! V čem je tedy háček?

Přestože mi čtení fakt rychle utíkalo, pořád jsem měla pocit, že tam něco chybí. Samotné nadpřirozeno pro mě nakonec bylo kamenem úrazu. Strašně moc jsem se těšila na nějaké vysvětlení, rozuzlení a obecně informace o tom, jak to všechno vlastně funguje. A ono nic.

Pokud momentálně toužíte po nenáročné dystopii se špetkou duchařiny a romantiky, pak věřím, že vás příběh dozajista okouzlí víc, než mě.
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy.

2 10.08.2024

Kniha je obohacena o nádherné ilustrace, které postupně odhalují své tajemství společně s jednotlivými stránkami - když se tedy dostanete k té poslední, všechny dílky skládačky krásně „cvaknou“ na své místo a s nimi i celá pointa.

Co se samotného děje týče, jak už tomu u povídkových knih bývá, některé texty se mi samozřejmě líbily více a jiné méně. Nejvíc mě zasáhla Čarodějnice z Duvy, která mě svým plot-twistem fakt rozervala na malinké kousíčky! Celkově tu však nebyl žádný příběh, u kterého bych se vyloženě nudila a všechny měly určitý půvab a kouzlo.

Kniha svými „vibes“ hodně připomíná Bajky Barda Beedleho od Rowlingové a za mě je to určitě jen a jen dobře. Obojí jsou v podstatě trochu hororovější pohádky s ponaučením a zároveň obě knihy skrývají víc, než se na první pohled zdá. Stejně jako Bajky jsem si i Trnitou řeč zamilovala a lituju, že jsem se do ní nepustila už dřív! Doporučuji určitě nejen všem milovníkům Leigh Bardugo :)
- - -
bookstagram: @rozaaalie_

1 05.08.2024

Přestože se tu vyskytuje spoustu 'negativních' recenzí, v mých očích tahle knižní předloha převálcovala filmovou adaptaci. Nechápejte mě špatně, já mám stejnojmenný Netflixový kousek opravdu moc ráda (a o tom svědčí i má historie, jelikož jsem ho viděla asi 6x :D), avšak v tomto případě vám doporučím, abyste „Případu pohřešovaného markýze“ dali před shlédnutím šanci. Myslím, že vás v mnohém překvapí, a upřímně doufám, že příjemně!

Autorka podle mě nejvíce vyniká ve zvučných, malebných popisech, typických pro viktoriánskou Anglii. Čeká nás nejen nádherná příroda tamějšího venkova, ale posléze i špinavé, začouzené zákoutí londýnských uliček, které město nevyobrazují v celé své kráse, ale naopak odpornosti.

Tenhle naoko nenáročný příběh v sobě skrývá mnoho poselství, a zároveň poukazuje na fakt, že věci – a možná i lidi – občas nejsou tím, čím se na první pohled zdají. A Enola je tím nejlepším důkazem. Sama zpočátku opovrhuje vším, co považuje za typicky ženské a zároveň zbytečné. Postupem času ale zjišťuje, že se šaty a šminky hodí k dokonalému přestrojení a stahující korzet někdy poslouží stejně dobře, jako ocelová zbroj.

A třebaže nám osud pokaždé nenadělí nejlepší karty, i přesto můžeme zvítězit... Když se s nimi naučíme hrát. :)

3 21.07.2024

Čteno v AJ.
- - -
Knihu jsem kdysi četla v češtině, ale tentokrát jsem toužila okusit předlohu. Alenka byla napsaná v polovině 19. století a jde to znát. V anglickém originále se setkáme se mnoha krkolomnými pasážemi, a přestože si myslím, že je moje angličtina na docela ucházející úrovni, spoustu slov a frází jsem musela vyloženě googlit.

Carrollův typicky hravý, experimentální, často až nonsensový styl psaní je jednou z jeho největších předností, ale zároveň i kamenem úrazu. Proto pro mě bylo čtení občas spíš utrpení jak zábava, jelikož dobovost jej v tomto ohledu bohužel trochu poznamenala.

Avšak po dějové stránce Alenku naprosto zbožňuju! Jak samotná hrdinka, tak i kočka Šklíba, Bílý králík, Srdcová královna a spousta dalších, někdy i neexistujících stvoření dnes tvoří známé archetypy. Miluju Carrollovu originalitu a tvořivost, díky které se můžeme těšit z bláznivých vymyšlených slov, říkadel a básniček.

V celkovém dojmu tahle kniha krásně vyobrazuje svět skrze oči dítěte. Najdeme tu jednoduché, úsměvné pasáže, ale zároveň nakoukneme i do filozofie a autorových mouder. Říše divů kontrastuje mezi monotónností lidského bytí a poukazuje na důležitost fantazie. Stejně jako Alenka, i my máme někdy pocit, že před svými starostmi musíme někam utéct. Tak dejte pozor! Třeba při toulání skrz večerní město koutkem oka zahlédnete bílého králíka s kapesními hodinkami. A pak vám bude magie bližší, než kdykoli dřív... :)
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu: @rozaaalie_

1 18.07.2024

V tomhle díle si muminí rodinka zrovna užívá prosluněných dní, když v tom do údolí udeří obrovská vlna tsunami. Rázem je všechno vzhůru nohama a Muminek se společně se svými rodiči, Mimlinou dcerou, malou Miou, Mínou a Pimkem vydává na velké dobrodružství.

Útočiště jim poskytne prazvláštní dům, který zrovna pluje okolo. Až na to, že to není jen tak ledajaký dům. Nemá přední stěnu, je skrz naskrz provrtaný divnými pokoji s parukami, šaty, umělým ovocem, dřevěnými meči a dokonce tam bydlí i nějaká podivná slečna "Rekvizitárna"!

Tahle úsměvná knížka je dokonalým společníkem pro jedno letní odpoledne. Přestože se jedná o literaturu pro děti, já si myslím, že naplno ji dokáží ocenit právě dospělí. Najdete v ní totiž plno suchého humoru, u kterého jsem se osobně často smála nahlas. Taky je zde ukryto mnoho filosofických pasáží, samozřejmě nějaké to poselství a v tomto konkrétním díle také tematika a motivy divadla, které ocení i naprostí kulturní barbaři, jako já :D.

V celkovém dojmu nemůžu jinak, než knížku stoprocentně doporučit! Skrze kraťoučký příběh zažíváme nejedno dobrodružství: se zahořklou krysou Emou, se Šňupálkem a jeho dvaceti čtyřmi lesními dětičkami, s utrápenou fififjonkou toužící po troše lásky či dokonce s muminkem utíkajícím z vězení.

A jedna věc je fakt jistá... Tohle léto bude opravdu bláznivé!
- - -
Více recenzí a knižního obsahu najdete na mém instagramu: @rozaaalie_

1 18.07.2024

„Když budeme věřit, že to stačí, tak to taky stačit bude. Protože víra je mocnější než magie.“

Sophie Andersonová si pro nás opět připravila příběh plný zajímavých slovanských zvyků, obyčejů a především mytologie. Na Oljiné cestě za záchranou svého domova potkáváme spoustu magických bytostí jako je domovoj, rusalka, víla, lešij či kikimora.

Obzvlášť se mi líbí netypické vyobrazení těchto tvorů. Ve slovanské mytologii je totiž mnoho z nich často považováno za zlé a nepřátelské. Andersonová však zvolila zcela jiné, lidštější připodobnění, ze kterého plyne jedno z mnoha ponaučení knihy: nikdo ani nic není jen černé a bílé.

Co se děje a zvratů týče, dospěláci tu asi nenajdou nic nečekaného, avšak menší čtenáře některé scény dozajista překvapí. Musím však přiznat, že jeden konečný plot twist mě vysloveně dojal až k slzám. A přesně to je důvod, proč Sophiiny knihy tolik miluju – kvůli emocím, které dokáže v člověku vyvolat.

Zámek z pavučiny kouzel doporučuji nejen dětem, toužícím po troše dobrodružství, ale také dospělým, kteří po něm kdysi dávno toužili také.
- - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce s Magazínem Dobré knihy.

06.07.2024

Začnu netradičně zápory, jelikož jich bylo v knize jen pramálo! V určitých pasážích pokulhával rytmus, což zavinil fakt, že se v textu střídaly delší a krátké verše. Taky jsem si všimla opakujících se slov, autor má opravdu rád přirovnání „starých bájí Rek“, a slova jako „Naděje“, „vesmír“ či „Matka příroda“ jsem po několika stránkách raději přestala počítat. Trochu mi vadilo množství ukončených vět, většinou byla tečka na konci každého řádku a podle mě by mnohdy bylo lepší nahradit ji čárkou a urychlit tak celkový flow.

Tady však s negativy končím. Celkově je sbírka skvěle napsaná! Líbily se mi motivy přírody, ale především filosofování o lásce, naději a hlavně životě. Setkáme se také s temnějšími tématy trápení, ztráty a smrti. Příjemným překvapením bylo zjištění, že některé básně jsou vyloženě vtipné. Kniha obsahuje nádherné ilustrace, u kterých bych klidně uvítala i větší množství. Autor podle mě vyniká v krátkých úderných větách, dlouhé souvětí jsou někdy dost rozvláčené a ztrácí myšlenku. Ale kratší texty vždycky udeřily hřebíček na hlavičku!

Celkově se jedná o zdařilé dílo, které mě učarovalo a zároveň přinutilo změnit na novodobé klasické básníky názor. A v tom je právě kouzlo poezie. Ke každému čtenáři promlouvá podle toho, co jeho srdce právě potřebuje. Na závěr si zde chci poznamenat básně, ke kterým se budu ráda vracet: Smrt, Sen, Pravda, Večernice, Víno, Carpe diem, Vnitřní boj
- - -
Mockrát děkuji autorovi za poskytnutí knihy

2 03.07.2024

Možná vás napadne, že se Prokleté královny příliš neliší od klasických výplňových dílů, které tak nějak zahání čas před finálním vyústěním série. Avšak opak je pravdou. Kniha se ukázala jako velmi zdařilé pokračování, které vás ještě víc vtáhne do světa magické Eany. V odlehlé poušti svitne zrnko naděje, když jedna ze sester objeví království ukryté v písku. Zatímco druhou čeká mrazivý sever, jehož obávaný král se pyšní srdcem stejně ledovým, jako stěny jeho paláce. Anebo je to všechno jinak? Vydejte se na dobrodružství plné nástrah, intrik, ale především přátelství, lásky a magie.
- - - - -
Knihu jsem obdržela v rámci spolupráce pro Magazín Dobré knihy.

19.06.2024