Rozinka28 komentáře u knih
Bram i Susanna mi přirostli k srdci a jejich příběh mne bavil číst. Romantické, humorné a oddechové čtení, které jsem přelouskala během dvou večerů.
Knihu jsem si v knihovně vytáhla z přihrádky Sci-fi, takže jsem od ní očekávala víc, i podle anotace. Doma jsem zjistila, že jsem si půjčila román, kde se víc řeší vztahy než paranormálno a akce je v ní pomálu. Příběh Jareda a Niny mě však bavil, romány mám ráda. Ryana jsem si, narozdíl od jiných čtenářek, prostě neoblíbila, přišel mi tam dost navíc. Od poloviny knihy mě štval chvílemi i Jared a jeho neustálé stýská ní si nad tím, že Ninu vůbec kdy oslovil. Na druhou stranu jde o příběh s dobrým koncem, kde se hlavní hrdinové postaví "osudu" a dokazují, že nic v našich životech není předem dané natolik, aby se to nedalo změnit.
Nabíječ mne nijak neoslovil. Děj (pokud nějaký byl), se táhl a až na konci jsem se alespoň zasmála. Obě hlavní postavy mi přišly bezduché. Dočetla jsem ji sobě navzdory.
Ne, mě prostě tato autorka nesedí. Stejně jako u Nabíječe jsem dlouho čekala na zajímavý děj a nic.
Ne a ne se do knihy začíst, dlouho mi ležela doma, přestože další ze série už jsem měla přečtené. Nesedí mi vypravěčský styl v přítomném čase, dlouhá souvětí a hned trojitý milostný vztah. K dočtení jsem se nedokopala.
Celá série Vášniváků je psaná tak, že jsem se do ní nemohla nikdy pořádně začíst. Sprosťák mě bavil, ale na sérii Božských nemá.
Z celé série Vášniváků se mi hříšník kupodivu líbil nejvíc. Přesto jsem ze série Božských zvyklá na vyšší laťku.
Stejně jako u Vévody jsem se ani u Džentlmena moc nebavila. Moc postav, moc názorů, málo vlastního děje.
Neurazí, ale... Spíš mne bavil příběh Grace a Dawsona, než její tetičky, kterého je kniha plná. Hodně se zbytečně řeší stará rodinná křivda.
Rozvláčné, místy nedotažené do konce. Autorka umí psát i mnohem lépe, což ukázala v jiných svých knihách.
Tato kniha mne z celé série zaujala nejméně a musím přiznat, že jsem se chvílemi dost nudila. Pořád jsem čekala "něco víc".
Usmyslet si v pěti minutách, že si vezmu někoho, koho vidím po x letech poprvé, je trochu nad rámec mého chápání, přesto jsem příběh Charlese a Emmy četla ráda. Příběhu nechybí zajímavá linka se zloduchem a šťastný konec. Co víc si od románu přát?
Z celé série mne Vikomt bavil nejvíc. Knihu jsem četla několikrát a vracím se k ní, baví mne oba hlavní hrdinové, detektivní zápletka, jejíž vývoj vrcholí až na konci knihy, i humorně popsaný počínající vztah Jane a Edmunda.
Druhý díl série, který mne sice nenadchl tak jako ty ostatní, přesto jsem se u knihy příjemně odreagovala a mohu ji za sebe doporučit.
Po prvním dílu (Božský bastadrd) je Hráč mou druhou nejoblíbenější knihu této série. Hannu i Willa jsem si oblíbila, jejich povahy jsou realistické a pochopitelné. Děj se netáhne, spíš se příjemně vyvíjí. Mám doma celou sérii, ale k prvnímu a třetímu dílu se vracím nejraději.
Jedna z mých oblíbených knih tohoto žánru. Našla jsem ji omylem zařazenou v knihovně v oddělení pro dospělé a vůbec netušila, co od ní čekat. Možná i proto mě tak mile překvapila. Pokud by bylo vydáno pokračování v češtině, určitě po něm sáhnu.
K Herriotovi se vracím už léta, stále a stále dokola. Všechny jeho knihy jsou psané realisticky, humorně a s jistým klidným nadhledem, ať už se jedná o veselé nebo smutné příběhy. Člověk z nich cítí lásku autora k životu, zvířatům, lidem i krajině, kterou krásně popisuje.
Pepana jsem dostala v dětství jako dárek a mám ho stále doma, protože nepostrádá nezaměnitelný Žáčkův humor.
Toto byla první kniha, která mi přišla v celé Cynsterovské sáze první pod ruku. Angelika i Dominic mi byli sympatičtí a mile mne překvapil i děj knihy, ačkoliv jsem měla tendence pasáže z vyjednávání rodiny jen tak přelétnout očima, protože mne nebavily. Ke knize se však ráda vrátím znovu.
Remingtona jsem si oblíbila, Brooke mi ke konci už moc nesedla. Knihu jsem přečetla na "pár nádechů" a ráda si ji přečtu znovu, až nebudu mít chuť přemýšlet nad textem a budu si chtít užít čistě emocionálního děje.