Rozmarýna Rozm komentáře u knih
Kniha snažící se brnkat čtenářům na city. Na mně to nezabralo. Myslím si a soudím podle sebe, protože jsem matka, že málokterý rodič by nechal zmrzačit jedno dítě kvůli druhému a už vůbec ne v situaci, kdy je transplantace ledviny sázkou do loterie. Na knize mi vadilo ve vyprávění jednotlivých osob to, že přímá řeč z aktuální situace skončila uprostřed, a začalo se psát o vzpomínkách dotyčné osoby a pak pokračovala opět přímá řeč z aktuální situace. Myslím, že autorka neumí používat správně flashbacky. Pak je tam totální nesmysl, epileptik s nezvládnutou nemocí nemá odebrán řidičský průkaz. Prostě za účelem napsání citové ždímačky, je třeba psát i nesmysly.
Zajímavá kniha, dobře se čte, jen mi přijde místy příliš popisná. Už jsem četla i lepší romány ze starého Egypta. Přišla mi tak nějak málo staroegyptská (např. žádné balzamování, žádné palácové intriky apod.) I když byl Achnaton líčen v knize jako dobro samo, tak mi ta postava nebyla sympatická, protože zanedbával úřední povinnosti a podle mně vedl Egypt do záhuby. A kniha se nedrží nějak věrně dějin, podle kterých Nefertiti zemřela dřív než on.
Zajímavý životní příběh Howarda Cartera, který vykopal hrobku Tutanchamona. Na knize oceňuji popsaný způsob, jakým probíhaly vykopávky. Vždy jsem si říkala, jak ti archeologové vědí, kde kopat. A oni nevědí, prostě začnou kopat a když nic nenajdou, kopou o pár metrů dále. Škoda, že na závěr nebylo slovo autora o tom, kde našel informace o Carterovi a o tom, co je pravda a co fikce.
Strašně slabá kniha, ve které je smícháno úplně všechno, včetně homosexuální platonické lásky a generála Franca - v obou případech úplně zbytečné a nemající s příběhem nic společného (prostě vata), umělé inteligence, náboženství, Stephena Hawkinga, zárodečné polévky,.... A zapomněla bych na Uber. Skoro bych řekla, že je tato kniha brak. Objednatele vražd odhalí každý čtenář uprostřed knihy. Do boje Langdona s najatým vrahem v katedrále Sagrada Familia se to velmi dobře četlo. Zbytek knihy byl nudný a přednáškový. A kniha pokračovala ještě i po odhalení toho, kdo najal vraha. Úplně zbytečně. Prostě žádné vyvrcholení.
Brown se už úplně vyčerpal.
Cituji ze závěrečného Poděkování a poznámek: "Tito čtyři lidé jsou nejdůležitější součástí mého života a nejméně desetkrát mi vrátili chuť tento román dokončit".
Že se autor nutil román dopsat, je na románu vidět. Oproti Ranhojičovi obrovské zklamání. Je to roztahané, místy strašně nudné. Podle mně spousta zbytečného textu. Přeskakovala jsem místy i větší množství stránek - vyhánění Sauků v minulosti, stěhování pluku z místa na místo. Podle mně měla kniha skončit svatbou a nepokračovat. Následující cesta za indiány byla už zbytečná a praštěný závěr, kdy z ohně vylétli zlí skřítci či duchové se k pragmatickému Šamanovi nehodil. Začátek dobrý a pak už jsem se jen nutila to dočíst. Nechápu ty vysoké hodnocení této knihy, které tady jsou.
Velmi dobře napsaná kniha. Krásný příběh a hlavně se mi líbila ta část v Persii. Překvapilo mě, že v Persii byla medicína v té době na vyšší úrovni než v Evropě. Mám ráda knihy, kde autor před napsáním nastuduje historii a pak mě svou knihou donutí najít si historická fakta. Strašně mě překvapilo, že už kolem roku 1000 se operoval úspěšně šedý zákal. Pátrala jsem tedy v Kronice medicíny a zjistila jsem, že už v prvním století v letech 25-35 se tato operace úspěšně prováděla. Což si vůbec neumím za tehdejších podmínek představit - nejen operaci, ale i to, že operovaní nedostali do oka infekci. Takže pro mě podnětná kniha, která vede i k rozšíření všeobecného přehledu a takové knihy mám ráda.
První kniha od Philippy Gregory, kterou jsem četla. Spisovatelka využila historických faktů, takže jsem se dozvěděla, že Kateřina Parrová, byla první anglickou ženou, která publikovala své knihy (byly to modlitby), které napsala. Kniha se velmi dobře čte, je skvěle napsaná, puch hnisavé nohy a smrad z úst Jindřicha VIII. jsem při čtení bytostně cítila. A ačkoliv jsem z historie věděla, že Kateřina přežije, v určitých částech knihy jsem se o ni vysloveně bála. Divím se, že dokázala přežít, když za manžela měla takového vraha.
Po Rozpuštění a Temném ohni je to zatím nejlepší kniha o Shardlakovi. Opět musím napsat, že to není kniha, od které se člověk nemůže odtrhnout, na druhé stran mě něco nutilo si k ní denně sednout a číst ji. Na knize nejvíce oceňuji, že jsem se dozvěděla o existenci "Legendy o Krtkovi", tedy, že se ve staré Anglii tradovalo, že Jindřich VIII. byl potomkem lučištníka Blaybourna, nikoliv potomkem krále. Nikdy před tím jsem o tom neslyšela. Podle doslovu si to autor nevymyslel, ale našel o tom nějaké historické knihy.
Je to čtivá kniha, ale není to kniha, od které se nemůžete odtrhnout. Rozpuštění se mi líbilo více.
Čekala jsem historický román, ale je to povedená historická detektivka, odehrávající se převážně v klášteře. Rozuzlení mi přišlo překvapivé. Není to detektivka, od které bych se nedokázala odtrhnout, na druhé straně mě denně něco nutilo si k ní sednout a pokračovat ve čtení.
Mám moc ráda knihy tohoto autora. Ale Známky života mě strašně zklamaly. Nevím, jestli za to může Cook nebo překladatelka Alena Amchová nebo oba dva. Překlad je příšerný, co lze vyjádřit krátkou větou, z toho bylo souvětí. Naprosto soulasím s luckou13. Ale myslím, že tato kniha ani není napsána tak dobře jak ostatní, velkou část zabíral popis hroutícího se manželství a v tom Hong Kongu už mě to nebavilo vůbec. Prostě jsem to dočetla, abych věděla jak to dopadne. Prostě na Toxin nebo Epidemii tato kniha opravdu nemá.
Dobře se čte, ale to je tak vše. Kniha ve mně nic nezanechala.
Zklamání. Čekala jsem knihu o Inkvizitorovi plnou strachu a hrůzy a dočkala jsem se knihy převážně o Kryštofu Columbovi, Isabele a Ferdinandovi Katolických (Kastilská a Aragonský), dále o papeži Borghiovi a inkvizitor tam skoro nebyl. Bylo tam velké množství postav, takže sem tam jsem v tom už měla zmatek, zbytečně rozsáhle popisované dějiny té doby ve Španělsku, v Portugalsku, v Římě, dokonce tažení francouzského Krále do Neapole. Bohužel na to doplatil děj, už jsem se místy nudila s pocitem, že čtu učebnici dějepisu. Dočetla jsem se sebezapřením. Inkvizitor mi nevyzněl jako symbol strachu a hrůzy a Kladivo na čarodějnice od Václava Kaplického je mnohem lepší.
Velmi dobře napsaná kniha o známé historické osobnosti. Jsem zase chytřejší, už vím, že Caligula znamená Botička a také vím, proč mu tak říkali. Udivuje mě, že k tak skvělé knize, je tu tak málo komentářů, můj je teprve čtvrtý.
Čtivě napsaný milostný román o faraonovi Ramesse II. a jeho rodině a o sochaři Piajovi, který měl na starost vybudování velkého a malého skalního chrámu, který je dnes znám jako Abú Simbel. Piaj rozhodně netušil, že jeho chrám bude muset jednou ustoupit Asuánské přehradě a bude rozřezán na bloky těžké maximálně 20 tun, aby mohl být přestěhován. A dnešní inženýři chrám sestavili tak, že slunce, které 2x ročně v době jarní a podzimní rovnodennosti vždy zasvítilo dovnitř chrámu a osvítilo 4 sochy uvnitř, má nyní pokaždé 1 den zpoždění.
https://www.youtube.com/watch?v=49syXqZaFvw
Na knihu mě nalákaly zdejší komentáře. Avšak byla jsem zklamaná, protože již od prvopočátku bylo jasné, jak to dopadne. Navíc mi nevyhovuje způsob psaní autora, strašně dlouhé nimrání se v pocitech vypravěče, musela jsem přeskakovat stránky. Na druhou stranu, je to napsáno v roce 1938 a tenkrát se psalo ještě rozvláčně.
Knihu jsem si koupila, protože jsem se nalákala na zdejší komentáře. Podle mně naprostý průměr, nebylo to ani napínavé. Kim si mě nijak nezískala, celou dobu mi lezla na nervy svým vyšetřovacím přístupem, na všechno měla času dost a ještě jednoho člena týmu pověřila vyšetřovat jiný případ - myslela jsem, že se případy na konci propojí, ale ne. Teda být já matkou uneseného dítěte, tak nevím, co bych udělala, kdyby to vyšetřovala tahle "detektivka" Kim. Místo, aby začali okamžitě vyšetřovat, tak stěhovala svůj štáb do domu rodičů, sundávali obrazy, natahovali kabely a zařizovali se tam, čemuž věnovali celý první den. Takže v situaci ve sklepě jsem jí ani nemohla držet palec. Myslím, že tato spisovatelka ví o policejní práci kulové. Kam se hrabe na Karin Slaughter. Prostě vyhozené peníze za tuto knihu. A s tou Emily to bylo těžce předvídatelné.
Tak zrovna tato kniha mé oblíbené autorky se nezdařila. Místy jsem se dost nudila.