Rozmarýna Rozm komentáře u knih

Kniha se dobře četla, ale jsem zklamaná. Jak mohl autor v roce 2013 napsat takovou slátaninu nechápu, když už v roce 2008 byly nalezeny ostatky Anastázie a bylo potvrzeno, že zemřela s rodinou.
Ke knize mám i další výhrady, ale nebudu je vypisovat, nechci spoilerovat.
Mám ráda Kena Folletta, který když píše knihy, provede si pořádný průzkum historie a na základě něho napíše knihu, jejímž čtením se vždy něco dozvím a zvětší se mi všeobecný přehled. Taky si občas něco upraví, ale nikdy ne tak, aby to zcela odporovalo historii.
Zde článek o nalezení ostatků carské rodiny včetně Anastázie:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/s-ostatky-deti-cara-mikulase-me-zena-malem-vyhodila-rika-bad/r~7a99998e81de11e993a6ac1f6b220ee8/

27.06.2020

Trochu pomalejší rozjezd knihy, ale pak to začalo být napínavé a dobře se to četlo. Od chvíle, kdy bylo zmíněno, o co se Carrie zajímala, musí být každému čtenáři s všeobecným přehledem jasné základní téma knihy. To však neznamená, že by kniha byla méně napínavá a méně čtivá. Protože čtu knihy na přeskáčku a četla jsem několik knih, které byly napsány po této knize, tak závěr pro mně nebyl překvapením. Po přečtení Ztraceného, jsem se pustila okamžitě do této knihy, abych zjistila, komu šel Healy na pohřeb. V této knize však o tom nebyla ani zmínka. Knihu jednoznačně všem fanouškům Tima Weavera musím doporučit.

3 02.06.2020

Opět skvělý David Raker, jen tentokrát mi to přišlo nějak méně napínavé, takže spíš než thriller je to detektivka. A je třeba číst pořádně i vzhled jednotlivých osob, včetně toho, co jim čouhalo za oblečení z aktovky. Čtu na přeskáčku, ale tentokrát mě zajímá, komu šel Healy na pohřeb, takže se musím pustit do následujícího dílu.

8 01.05.2020

Do smrti prvního manžela Matyldy, která se udála na straně 69, to bylo velmi čtivé. Dobře se to četlo do strany 115, kdy se dozvěděla o smrti otce. Než jsem došla na konec na straně 302, jsem se nutila, abych to dočetla. Bylo to totiž už jen stěhování z hradu na hrad a samé boje. Opravdu už jen nuda.

4 08.02.2020

Četla jsem ji tak před 35 lety. Místy se četla dobře, ale dost často mě nudila.

08.02.2020

Během asi 5 týdnů jsem přečetla Údolí mrtvých, Žena mého života, Zlomené srdce a všechny se mi líbily. Jako poslední jsem přečetla Hon na mrtvého. Ale bylo to oproti předchozím knihám značně slabší. U předcházejících knih jsem se od nich vůbec nemohla odtrhnout. U této tomu tak nebylo, dokonce jsem si některé dny dělala od knihy i pauzu. Téměř na konci knihy psal o Evelyn, vůbec jsem si nevzpomněla, kdo to je. Ještě na mně čekají 2 knihy tohoto autora, ale vidím, že než je začnu číst, budu muset chvíli číst jiné autory. Po této knize nemám momentálně chuť číst dalšího Weavera

2 24.01.2020

Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, výborně se četla. Jen mi trochu vadilo, že si autorka vymyslela fiktivní příběh co se týče Otty z Wyllichu a syna Johanna. Ale zase musím uznat, že bez toho by bylo těžké napsat 442 stran o ženě, která byla královnou tak krátkou dobu. A pozorným čtenářům jistě neunikne, že na obálce knihy je Anna nakreslena téměř na chlup přesně podle obrazu Hanse Holbeina, má však hezčí obličej. Zajímá-li Vás Anna Klevská, doporučuji knihu Královna bez koruny.

5 05.01.2020

Má čtvrtá kniha tohoto autora a opět skvělá, zase jsem se od ní nemohla odtrhnout. Tentokrát několik zločinů ze světa filmu. Kam na ty nápady Weaver chodí, že vždycky napíše skvělou knihu?

4 31.12.2019

Na to, že jde o životopis, je to vážně čtivá kniha. Nejprve jsem si přečetla od začátku do konce jen kapitoly o Mariině nemoci, protože zejména proto jsem si knihu pořídila. A teprve následně jsem si přečetla zbytek. Je strašné, co si musela vytrpět a přesto boj s nemocí nevzdala a bojovala s ní. Je obdivuhodné, že se vůbec ještě postavila na podium. Nikdy jsem neslyšela o tom, že prodělala 3 operace. Přesto, že o těch operacích nic podrobného nepsala, kromě toho, jaké zanechaly následky, člověk z knihy cítil její fyzické i psychické utrpení. Obzvlášť, kdy psala o "trnové koruně". Opravdu nezapomenutelá kniha.

2 26.12.2019

V roce 1966 jsem dostala v první třídě na vánoce tuto první krásnou pohádkovou knížku, kterou jsem si sama přečetla.
Milovala ji moje dcera a teď i můj vnuk, i když se už trochu začíná rozpadat.

7 24.12.2019

Na této knize jsou nejkrásnější obrázky, i když na jednom obrázku má dívka 2 levé ruky. Koupila jsem knihu pětiletému vnukovi na Ježíška. Bohužel v obchodě mě nenapadlo si nějakou pohádku přečíst, stačily mi názvy. Teď když jsem knihu začala balit, jsem si přečetla 4 pohádky. Pohádky jsou nesmyslně zkrácené, místy nelogické tím zkrácením, i ty konce jsou neúplné. Např. u pohádky Holčička se zápalkami je konec napsán tak, že to vnuk určitě nepochopí a bude potřebovat vysvětlení, že holčička umrzla a že stromeček viděla jen proto, že už měla z hladu a zimy halucinace. Nebo v pohádce Zlatovláska a tři medvědi, přijde dívka do domu medvědů, udělala nepořádek a usádlila se tam. Pak přišla rodinka medvědů. Medvědi s ní ani nepromluvili, nic jí neudělali, ale holka utekla a dostala za vyučenou. Kdyby dali do knihy méně pohádek v plném znění, udělali by lépe. Podle názvů pohádek v obsahu mi přišlo, že jsou to Andersenovy pohádky, pohádky bratří Grimmů a Perraultovy a Ezopovy bajky. Bohužel to napsali dva Poláci podle pohádek těchto excelentních pohádkářů a úplně pohádky zmršili. Doporučuji Ottovu nakladatelství, až to bude znovu vydávat, dát tomu název Moje nejubožejší pohádky.

Opět kniha, od které se člověk nemůže odtrhnout. A opět skvělá. Obdivuji fantazii autora, jak dokáže napsat tak napínavou knihu, kde tématem je ztráta paměti.

8 22.12.2019

Je to druhá kniha tohoto autora, kterou jsem četla a opět výborná. Nejprve jsem si říkala, proč to ta ženská dělá? Chce ho snad připravit o nějaký majetek? Ovšem to, co se z toho vyklubalo, stálo za to.

8 15.12.2019

Naprosto skvělá kniha, od které se nedá odtrhnout. Moje první od tohoto autora, než jsem ji dočetla, koupila jsem si už 3 další. Jedinou výtku, kterou mám ke knize je výtka k textu na obalu, za který nemůže autor, ale nějaký inteligent, který vymyslel text, aby nalákal lidi na knihu a sám ji nečetl. Jinak by nemohl napsat "Její dokonalý život byl jedna velká lež". Čekala jsem, že se z Megan vyloupne prostitutka a ona to zatím byla dívka, která se zamilovala a stalo se jí to, co milionům dalších děvčat. To znamená, že její život je jedna velká lež?

9 12.12.2019

Dobře se četlo, bylo to napínavé zvlášť ke konci.

3 06.12.2019

Vzhledem ke zdejším hodnocením jsem od knihy očekávala hodně. Ovšem od druhé poloviny knihy to začalo být strašně nudné. Myslím, že "dějepis" lze podat záživněji. Mám ráda knihy, které mě vzdělávají v historii, ale podle mně tahle se nepovedla. Pokud někoho zajímá vyhlazování v koncentračních táborech, doporučuji Robert Merle Smrt je mým řemeslem.

14.09.2019

Kniha se dobře čte a potěšili mně ufoni. Přesto hodnotím jako průměrnou knihu. Více než polovinaTéměr 3/4 knihy je o hledání 10 svědků, které Bellamy bez problémů najde a pak se opakuje stejný scénář, svědci jsou "eliminováni". Myslím, že svědků mohlo být méně, protože teprve pak se kniha rozjela a začalo jít o "eliminaci" Bellamyho.

24.08.2019

Chtěla jsem vědět, co Clinton napsal. Naštěstí jsem měla možnost si ji přečíst zdarma a nevyhodila jsem peníze za takový paskvil. Ze začátku nuda. Pak se to trochu rozjelo, bohužel už od prostředku (v okamžiku, kdy se nájemný vrah objevil v oblasti, ve které vylezl na strom) trochu soudný čtenář věděl, kdo je zrádce. Kniha je nedomyšlená. Gruzínka kontaktuje zrádce, zrádce vyzradí heslo, mohou za to jako obvykle Rusové (ale ne úplně, jsou jen pomocníci), kteří zaplatí nájemného vraha, který ví, kde se momentálně nachází prezident s přítelem Gruzínky. Ovšem, jak se to ten nájemný vrah dozvěděl, když zrádce to neřekl ani jemu ani Rusům? Nějak mi to v té knize chybělo a ani v tom "vysvětlení", kdy nakonec zrádce mluví s prezidentem, to není vysvětleno. Ten závěrečný projev prezidenta si mohli odpustit. Chlapci spisovatelé zjevně neví, kdy má kniha skončit. Tu prezidentovu nemoc nedostatečně využili.

2 22.07.2019

Kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout. Měla jsem původně obavu, zda nebudu mít v Kateřinách zmatek, protože tu někteří psali, že měli problém se soustředit, o kterou Kateřinu jde. Já jsem žádný problém neměla. Autorka pravidelně střídala v textu Kateřinu Greyovou a Kateřinu Plantagenetovou, mezi nimiž stojí 80. let. Greyovou nazývala Katherine a její příběh je psán vždy v 1. osobě , tedy Kateřina vypráví svůj příběh sama. Plantagenetovou nazývala Kate a její příběh je vyprávěn ve 3. osobě. Vždy před změnou Kateřiny, o které právě píše, je uvedeno jméno Kate nebo Katherine, datum a místo. A navíc na začátku knihy byly 4 rodokmeny, takže já jsem neměla problém se v osobách orientovat. Z poznámky autorky jsem si odnesla zajímavý poznatek, že církev dovolovala, aby dívka se svým manželem žila sexuálně již od dvanácti let. Z knihy jsem se mimo jiné dozvěděla o existenci devítidenní královny Jany Greyové, takže nyní si o ní chci něco přečíst. Miluji knihy, ze kterých se čtivou formou dozvím hodně informací založených na realitě a tato kniha to splňuje.

1 22.06.2019

Jsem ráda, že jsem našla knihu o Anně Klevské. Román byl zajímavý, výborně se četl. Hodnotím hvězdičkami román, bez ohledu na příšerný překlad Jiřího Hory. Ze čtení mě vyrušovaly např. tyto nesmyslné věty:
"Svatebního dne se musela mezi hodováním a pantomimou zúčastnit mše i večerní bohoslužby."
"Zbavena sebenepatrnějšího smyslu pro humor nelibě nesla posměch, který na jejich jméno hromadily otcovy milostné pletky".
Mám pocit, že to překládal Google překladač.
A věty, které nejsou nesmyslné, jsou často krkolomné, takže překlad ničil požitek ze čtení.

2 13.06.2019