RyxiraAmyGinger komentáře u knih

Nikdy nepochopím, jak rychle dokáže čas letět, když je člověk zahloubaný do dobrého příběhu. A ten Hermínin dobrý byl. Skoro by se dalo říci strhující - samá přepadení, smrtelná ohrožení a překonané překážky, málem v každé kapitole :). Trochu to snižuje výpovědní hodnotu děje z historického hlediska a přibližuje ho směrem k verneovkám, ale myslím, že to vůbec ničemu neškodí. Skvělá oddechová literatura, napsaná lehkým stylem, který mi velmi vyhovoval a poslední díl jsem přečetla na jeden zátah. Po dlouhé době jsem si zase užívala ten pocit, kdy vás kniha vtáhne do děje a vy musíte pořád číst a číst, protože umíráte touhou vědět, jak to bude dál. Myslím ale, že pět dílů je tak akorát, klidně bych možná i ten poslední oželela - což ovšem nějak neodporuje předchozím řádkům. Trochu mě mrzí, že nebyl ponechán skoro žádný prostor Stefanii a její rodině, ale Hermína je prostě hlavní hrdinka, která si bez problémů uzurpuje všechen prostor pro sebe :). Celkové hodnocení: krásná knižní série, jsem moc ráda, že jsem ji objevila a rozhodně se chystám na další autorčiny knihy, hlavně na Pána hor.

5 16.02.2019

Přesně můj šálek kávy. Rodinná sága zahrnující osudy hned několika generací... prostě lahoda. Navíc když je to takhle skvěle napsané a jednotlivé postavy jsou vykresleny tak pečlivě, že máte pocit, jako by stály v místnosti vedle vás. Nemůže mi nebýt líto Soamese, i když samozřejmě naprosto chápu pohnutky Irene i všech ostatních "strůjců jeho neštěstí". A na pozadí pohnutých životních osudů a tragických lásek umírá viktoriánská Anglie... ne, tenhle román je prostě mňamka.

5 20.07.2016

Tak tohle bylo pro mě těžké. Byla jsem povahou hlavního hrdiny a jeho pokřiveným vnímáním světa strašlivě znechucená... ale strašlivě. Nepamatuji si, že by mě jiná kniha kdy tak vykolejila. Je to samozřejmě mistrovsky napsané, psychologický román v té nejhutnější podobě, prostě brrr :o.
P. S. Překvapilo mě, jak rozdílné názory mají lidi na vypravěče. Už je to nějakou dobu, co jsem knihu četla, a do teď si pamatuju, jak mi byl odporný, ale když tady lidi vypisují, jak je jim ho líto, skoro mě to cuká, abych Neviditelného znovu otevřela a pokusila si znova udělat názor. Škoda, že se už nemůžeme zeptat autora, co si o tom myslí on.

5 18.07.2016

První díl trilogie, který je ale jednoznačně nejlepší. Pro mě synonymum dokonalého thrilleru, tak moc se mi knížka líbila, že jsem si po přečtení knihovního vydání musela koupit vlastní výtisk. Pokud se považujete za milovníka detektivního a akčního žánru literatury, tohle prostě nemůžete vynechat. P. S. Co se filmu týče, za mě jednoznačně verze s Danielem Craigem.

5 21.06.2016

Dostala jsem knihu od maminky a vím, že se říká nesuď knihu podle obalu, ale obal téhle knížky je skutečně povedený a vazba tentokrát správně napovídá, že stránky skýtají nádherný a dojemný příběh. Třebaže mi promluvy smrti ze začátku trochu vadily (dokonce se mi hlavou míhaly výrazy jako "praštěný" nebo "divný") a třebaže jsem měla malinko problém se celkově přes ten začátek nějak přehoupnout, nakonec jsem byla naprosto uchvácená.

5 24.11.2015

(SPOILER) Když byl (někdy před rokem?) kolem téhle knihy ten velký boom, nemyslela jsem, že ji někdy budu číst. Velký zájem mě většinou odrazuje a navíc se mi nelíbilo, že se podle všeho jednalo o opravdu drsný příběh. Shodou okolností jsem ale v mezičase přečetla Do ráje od téže autorky a to mě tak okouzlilo, že jsem se rozhodla do Malého života jít.


Ve zkratce: byla to dobrá kniha a čas s ní strávený považuju jednoznačně za kvalitní, nicméně mám dvě výtky, které jsou podle mě natolik zásadní, že se promítly v mém konečném hodnocení (nemám strach, že by to záplava pětihvězdičkových hodnocení nevyrovnala). První: je to prostě dlouhý. Opravdu hodně dlouhý. Nevadí mi číst komplikovaná souvětí ani nemám problém s roztahanými kapitolami, zvlášť pokud se jedná o tak pěkně vystavěný text, ale v druhé polovině knihy jsem získala pocit, že už se nic nového nedozvím. Autorka zaplňuje odstavce vyjmenováváním pořád stejných a stejných jmen (v lehkých obměnách), se kterými se hlavní postavy stýkají a se kterými večeří. Na těch večeřích probíhají popisované rozhovory, jejichž význam je o pár desítek strach později nulový.


S tím, jak text tak pomalu plyne, vám jako čtenáři pomalu dochází, kam to nevyhnutelně spěje (myslet si, že se Jude někdy uzdraví a bude "normální", ať už to znamená cokoliv, je od určitého bodu vlastně absurdní). Měla jsem pocit, že jsem víceméně na konci, ačkoli přede mnou byla ještě čtvrtina textu a pak se stala jedna ze dvou možností, které jsem měla v hlavě, ale odsunula jsem je jako příliš banální: Willem (a Malcolm se Sophií) zemřeli. Sledovat Judeovu další životní pouť mi potom připadalo... vlastně skoro voyerovské.


Ta kniha je jinak vynikající a má mnoho vedlejších motivů, které mi připadají zajímavé. Děj se (zřejmě) odehrává někde v blízké budoucnosti, ale v textu se vyskytuje pár narážek svědčících o tom, že Spojené státy našich hrdinů jsou lehce jiné než ty, které známe my (boj o nezávislost Havaje). Dalším je naprostá samozřejmost homosexuálních vztahů. V USA je zřejmě "manželství pro všechny" už normou (nevím), ale stejně se mi líbilo, jak lehce Yanagihara píše "ten má manželku", "ta má partnerku." Vývoj Judeova a Willemova vztahu mě nějak zvlášť nezaskočil, přesto mě přiměl k úvahám o tom, jak dalece je naše společnost heteronormativní. Kdyby byl Willem (nebo Jude) žena, viděli bychom to zdřejmě daleko dřív.


Ještě bych se ráda zastavila u toho, že jsem si během čtení uvědomila, že mám zřejmě docela málo fantazie. Popis Judeova příšerného, příšerného dětství se mnou nic moc nedělal (byť kdykoli jsem pochopila, že se blíží nějaká retrospektvní pasáž, jsem otáčela stránky s menším nadšením). Slzy v očích jsem měla, jen když Harold a Julia nabídli Judeovi, že ho adoptují a když měl Jude před amputací nohou a byl s Willemem v nemocnici.


Tak trochu se ptám, proč vlastně tuhle knihu autorka napsala. Normálně nemám potřebu se po tom pídit, ale tady bych to asi docela ráda věděla. Navzdory těžkému tématu mám totiž pocit, že na ni docela rychle zapomenu.

4 25.02.2024

(Bohužel) jsem taky jedním z těch lidí, kteří nevědí, co je nejlepší pro jejich duševní zdraví a téma sériových vrahů je zkrátka zajímá. Zločiny RR pro mě teda nebyly novinkou, viděla jsem dokument na Netflixu, kde vystupují mj. i Carillo a Salerno, přesto mě tahle kniha hodně bavila. Paradoxně nejméně zajímavá mi přišla asi část, která obsahovala popis samotných vražd (jak tady někdo zmiňoval, autor jde hodně do detailu). Dětství, soud i konečný epilog pro mě byly daleko poutavější, třebaže ze začátku jsem měla problém se "začíst."

Andrej Drbohlav je docela známé jméno a myslím, že kdo ho slyšel o sériových vrazích vyprávět byť i jen malou chvíli, pochopí, že v životě RR se prostě objevily takřka všechny faktory, které jsou vnímány jako zásadní v životě (dětství) těchto lidí. Toxické prostředí, kde pracovala matka jako těhotná, úrazy do hlavy, násilnický otec (který je ke konci vyobrazen jako úplně zlomený člověk, trochu zvláštní rozpor), epilepsie, chudoba, drogy, násilí, kontakt s psychopatem v kritickém období dospívání... jeden si říká, že Richardova budoucnost nikdy nebyla nijak růžová. Netroufám si soudit, jak moc měl nebo neměl na výběr, rozhodně si ale myslím, že nikdo není ztracený od samého začátku.

Překvapila mě monstróznost soudního procesu. Té práce, času a peněz, které zůstaly na jednom jedinci, který je skrz naskrz zvrácený a je mu všechno ukradené, to je prostě neuvěřitelný. Samozřejmě kapitolou pro sebe jsou fanynky RR. Jak je naznačeno v samotném závěru knihy, kde jsou uvěřejněné výpovědi několika z nich, všechny do jedné si zcela jistě nesou vlastní traumata (a Doreen je za mě prostě naivní a hloupoučká). Kdyby RR vypadal např. jako Gary Ridgeway (Green River Killer), neštěkne po něm ani pes.

4 18.01.2024

Dystopie moc nečtu a s ničím podobným Nové divočině jsem se dosud nesetkala. Možná i proto mě tak zaujala. Kniha pro mě byla originální, zajímavá, mnohovrstevnatá a skvěle řemeslně zvládnutá (nechce se mi věřit, že jde o autorčino první dílo takového rozsahu). Bavila mě jak "vnější část" o přežívání v Divočině, tak "vnitřní" o vztazích mezi členy společenství, zejména mezi Beou a Agnes (a Glenem, i když ten stojí tak trochu stranou). Střídající se perspektivy vyprávění pro mě byly osvěžující, stejně jako detailně popisované vybrané scény střídající se s dlouhými epizodami putování.

4 31.10.2022

(SPOILER) Zhltla jsem to v rámci svých časových možností jako malinu a to o něčem svědčí. Vždycky jsem se těšila i na těch pár stránek v tramvaji nebo metru. Bohužel neznám podrobné dění druhé světové války v Egyptě, abych si mohla udělat, jak se říká, "fundovaný názor" na faktickou stránku věci, takže ta mě nijak neobtěžovala a já se mohla soustředit na příběh. Nejvíc mě asi bavila proměna postavy Alexe Wolffa - příběh s ním začíná, takže jsem měla přirozeně tendenci stát na jeho straně (i když to byl německý špion, byla pro něj naděje), ale s postupujícím dějem jsem se samozřejmě přiklonila na britskou stranu a fandila jsem majoru Vandamovi a krásné Eleně, aby tomu hadovi udělali čáru přes rozpočet. P. S. Pět hvězdiček je možná trochu nadsazených, ale fakt mě to moc bavilo.

4 27.09.2021

Když začnu přemýšlet v podobně stavěných větách, jaké tvoří knihu, kterou právě čtu, je to pro mě jasná známka toho, že se mi vypravěčův styl vážně líbí - a to je jednoznačně případ Podvolení. Velmi snadno jsem se dokázala ztotožnit s hlavním hrdinou (třebaže si nemyslím, že bychom si příliš rozuměli). Líbilo se mi, jak se jeho životní situace prolíná s osudem literáta, o kterém kdysi napsal disertační práci (a který je mi absolutně neznámý). Musím říci, že mi dlouho nedocházelo, kam osud našeho intelektuála směřuje, pořád jsem čekala nějakou katarzi, odpor... a až na posledních stránkách jsem si uvědomila, že děj skutečně spěje... k podvolení. Nastíněný vývoj mi připadal vcelku uvěřitelný a důvody, proč by měl islám převzít kontrolu nad Evropou, logické. Možná jsem čekala ještě trochu víc vzhledem k tomu, jaký byl kolem Podvolení před časem "hype", ale přitom mi není úplně jasné, co vlastně by tam ještě mohlo chybět. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a možná že sáhnu rovnou po Serotoninu. P. S. Opravdu jsou (někteří) muži tak moc determinováni sexem?

4 06.09.2019

Druhé setkání s Finem Macleodem. Chvíli jsem přemýšlela, jestli tomu nemám dát jenom 3*, a to za tu absurdní předvídatelnost. Opravdu, tohle snad nebyla ani detektivka, jenom vytahování starých příkoří a zločinů. Na druhou stranu se děj odehrává v prostředí, které pro mě bylo velmi přitažlivé a ubíhá velmi svižným tempem. Čtyři hvězdičky z milosti, napětí od této knihy rozhodně nečekejte. A to to přitom na začátku vypadalo tak slibně.

4 10.12.2017

Asi jsem neporozuměla úplně všemu, ale to mi nevadí. Kafka na pobřeží mě nikdy nějak nelákala, ale sáhla jsem po ní v rámci Knižní výzvy a rozhodně nelituji. Naopak, rozhodně si chci přečíst i další autorova díla.

4 01.10.2017

Je to někde na pomezí mezi dvěma a třemi hvězdičkami... nebylo to úplně špatné, ale některá slovní spojení opravdu tahají za uši a hlavní hrdinka je tak dokonale unylá, že si o ní čtenář nemůže myslet vůbec nic. Popisy jejích myšlenkových pochodů patří k tomu nejslabšímu v knize vůbec. Zhltla jsem Černé Zuzany v podstatě během jednoho dne jako nic, protože mě zajímalo rozuzlení bezpochyby interesantně nastíněného případu, autorka ovšem z námětu nevytěžila nic než lehce podprůměrné dílko, které předpokládám do týdne zcela vymizí z mojí paměti.

4 12.09.2017

Jedním slovem strhující. Rozhodně se podívám na film.

4 20.07.2017

Knihy o Harrym Potterovi jsou neoddělitelnou součástí mého dětství a nedávno jsem se rozhodla, inspirována booktuberkou Marillee, že si je přečtu znova. Nemyslím si, že to byl úplně šťastný krok. Teď, ve dvaceti letech, pro mě příběh ztratil podstatnou část svého kouzla, určité momenty mi připadaly předvídatelné (a nic to nemá společného s tím, že jsem každou knihu četla aspoň čtyřikrát) a celkově to všechno bylo příliš "vyumělkované". Chápu, že příběh je určen dětem, pro dospělé - nebo aspoň pro mě - už ale nefunguje tak skvěle jako dřív. Knihy jsou určitě čtivé a nedělalo mi větší problém číst je v podstatě v kuse, přesto ale se mi ke konci příběh zdál poněkud podbízivý. Když bych mohla poradit svému minulému já, řekla bych mu, ať Harryho Pottera už nechá spát a uchová si na něj vzpomínku opředenou skutečnou magií.

Když nad tím nebudu moc přemýšlet (to se mi nechce, protože tahle knížka se mi četla docela hezky), byla to taková příjemná jednohubka.

4 17.01.2017

Jako tak po prvních padesáti stránkách jsem byla rozhodnutá dát tomu 3 hvězdičky, protože to je Šifra mistra Leonarda jak přes kopírák. Nicméně je to také neuvěřitelně čtivé, těšila jsem se na každou stránku a konečný zvrat ve vztazích postav je poměrně překvapivý... Na druhou stranu, Šifra přece jenom stojí asi výš, pamatuji si, jak jsem byla po jejím přečtení odhodlaná ponořit se do studia tajných společenství a symbolů :). Robert Langdon samozřejmě opět nedostižný, jestli má Sienna IQ 180, tak on musí mít aspoň IQ 200. A stěžejní myšlenka - přelidnění planety - je skutečně silně znepokojivá...

4 18.08.2016

Mám vydání ve slovenštině a dostala jsem se asi tak do dvou třetin, dál číst mi asi zabránila "jazyková bariéra" (ano, trochu se za to stydím). Snad se k této knížce, která se mi jinak velmi líbila, jednou vrátím. Číst ji v českém překladu teď už pokládám pod svoji důstojnost :).

Tohle bylo prostě terno. Přesně můj šálek kávy, trefa do černého. P. S. A ano, popisy staveb jsou občas trochu zdlouhavé, ale ty já ráda promíjím.

4 04.01.2016

Je to už dost let zpátky, co jsem tuto knihu četla a třebaže si jednotlivé legendy pamatuji jenom matně, dosud si vzpomínám na uchvácení, s jakým jsem obracela jednotlivé stránky. Tohle je prostě veledílo... snad už ani ne tak fantastické, jako spíše historické. Neměla bych problém s tvrzením, že tyto stránky obsahují legendy skutečných národů, skutečné země tak, jak byly zaznamenáván v průběhu staletí. Nemá cenu zde vychvalovat velmi vysokou stylistickou úroveň knihy. Ta je nesporná. Mě osobně mrzí snad jenom jedna věc - že jsem četla Silmarilion později než Pána prstenů a určité souvislosti v Tolkienově nejznámější trilogii mi tak částečně unikly.

4 21.11.2015