SalomeH komentáře u knih
Tohle dobrodružství z dálného severu mě naprosto vtáhlo! Zlatokopové s pytli zlata, zlouni ovládající dav a hlavně letadla, letadla, letadla a plno akce!
Když pomine první okouzlení světem, tak se člověk dostane k tomu, že to zase nedává až tak moc smysl. Pokud máme organizaci, která funguje a obsahuje lovce nebezpečných individuí, tak je asi nesmysl snažit se problém vyřešit vlasními mizernými silami a ještě navíc předpokládat, že je každý takový pitomec, aby do toho šel sólo. Ale tohle je chronická nemoc mnoha YA knížek...
Odvaha a akce vyžadující celé muže a záchranu v posledním okamžiku. Biggles opět navléká uniformu, i když v tomto případě by se dalo říci, že zcela omylem, a pouští se do špionážního dobrodružství, v němž si ani sám není jistý, na čí straně vlastně stojí.
Nakonec jsem se rozhodla, že knížku nebudu dočítat až do konce. Ne, že by popis toho, jaké hyeny se z lidí stávají v extrémních podmínkách byl nějak zvlášť špatný, ale prostě to bylo nudné.
Klasický dobrodružný příběh s domorodci, místím otrokářem a zlatým pokladem.
Situace, kdy kluci prostě křičí tak, že jsou z toho všichni kolem zoufalí, mi prostě nepřijdou vtipné. Mikulášovy příběhy mám ráda, hledání všemožných důvodů, proč si kluci rozbíjejí noc, se mi líbí, ale tady prostě chybí ta část, že jsou vlastně nakonec všichni spokojení.
Tolik k první části o rodinném výletě. Druhá část o táboře je o nco lepší, ale málem jsem se k ní ani nedostala.
S touhle knížkou jsem měla trošku problém: když si člověk přeloží do češtiny název, tak nedává smysl, proč je tak dlouhá. Totiž proč hlavní hrdince trvalo celý rok, než přišla na to, že ti "oblíbení lidé" jsou ti, kteří jsou na ostatní prostě a jednoduše milí. Na druhou stranu, psalo to asi čtrnáctileté děvče pro svoje vrstevnice a chtělo jim ukázat, že když chtějí mít víc přátel, mají být přátelské. Tohle bylo splněno. Pokud to náhodou nějaká děvčata přiměje k tomu, aby se ráno učesala a upravila, než půjdou do školy, beru knížku jako jednoznačný přínos pro lidstvo ;)
Co jsem podle názvu a anotace knížky ale očekávala já, bylo srovnání těch starých rad se současnou dobou. Toho jsem se bohužel nedočkala. Vlastně jediná přímá konfrontace spočívala v tom, že Maya konstatovala, že o ní všichni mají dojem, že se oblíká jako babička, aniž bych z úryvků původní knížky přišla na to, proč to vlastně dělá. Hm. Asi si přece jenom budu muset přečíst tu původní knížku.
Měl to být padesátiletý tlustý chlap. Ale jinak jsem si to užila :)
Místy mi lezlo na nervy, jak spolu ti lidi nebyli ochotní komunikovat. Hlavně proto, že kdyby byli, tak by patrně neměli takové ztráty a knížka mohla být o nemálo stránek kratší. Ale i tak to bylo dobré dobrodružsví a i v kontextu ostatních young adults knížek poměrně neokoukané, byť lehce předvídatelné. Lehce. Na poslední dvě stránky knížky jsem koukala jak husa do flašky, takže další díl si přečtu velmi brzy (ještě že už se tu na mě směje z poličky).
Ze série jsem celkově zase až tak nadšená nebyla, ale tuhle poslední knížku jsem si užila. Bylo to svižné, plné akce a hlavně jsem měla dobrý pocit z toho, jak postavy stárnou a dospívají.
Spousta rozkošně cynických hlášek, ale spojovací příběh vlastně nebyl ani příběh a hlášky se mi moc rychle omrzely.
Jak zarputile se lidí drží vyjetých kolejí, ač vedle nich vypuká fantasmagorium!
Knížka se skládá z několika částí. Nejprve je tam dvaapadesát krátkých, třeba jen jednostránečkových, zamyšlení nad konkrétními slovy. Dovedu si je docela dost dobře představit přilepených jako anekdota ve víkendovém vydání novin, jako takovou tečku na závěr. Aby se člověk nemusel pořád jenom rozčilovat nad těmi bláboly, co se v novinách píšou, tak něco malého na zoubek mozku. Nakolik mě každé jednotlivé bavilo, takhle seřazená v knížce za sebou pro mě vůbec nefungovala, protože přicházela moc rychle za sebou (jasně, mohla jsem knížku zavřít a zamyslet se nad nimi, taky jsem to párkrát udělala, ale nečíst si knížku není úplně to, proč si ji s sebou do té šaliny beru).
Druhá půlka svazku už byly delší úvahy na různá témata týkající se vyjadřování, frází a obratů, kdy se používají a co tím vlastně chceme říct, když nechceme říct to, co říkáme. Ta mě bavila mnohem víc.
Yes Man je jeden z mých oblíbených filmů, takže na knížku jsem se těšila. Ale nakonec jsem byla spíš zklamaná. Celá ta základní myšlenka s tím, že ANO člověku otevře nové možnosti, se kterými by normálně nepočítal, je super. Ale to, že potom ten chlapík v první řadě zcela bez rozmyslu vyhazuje peníze, díky čemuž si efektivně zavírá spoustu dalších možností - třeba nákup důležitých letenek, to mi zase jako takové terno nepřišlo. A že by mu z toho plynulo tolik nových zážitků, to jsem taky bohužel nepostřehla.
Vždycky jsem měla strašně ráda dětské hrdiny řádící po sousedství. A tenhle to dělal vědecky! A s podporou své sestry!
Výborně jsem se bavila, zejména při popisu toho, co se mladé dámy ve škole učily. Umět někoho podříznout, aniž by si přitom člověk pomačkal šaty, je nepochybně velmi užitečná dovednost :) A steampunk jede!
Hvězdička dolů je za logiku děje. Zejména za motivaci, podle níž si hlavní hrdinka vybrala stranu, ke které se přidá. O jedné nezvolené netuší ani, jak se jmenuje, druhá se vyznačuje tím, že podniká nájezdy, při nichž velmi důsledně nikomu neubližuje, a ta zvolená se pozná podle toho, že je jí kolem hlavní hrdinky sice nejvíc, ale zato jí zarputile odmítá poskytnout o sobě jakékoliv informace (a její spojenci se snaží být co nejvíce zlomyslní). Takže hurá, těmhle budeme věřit.
Nicméně tohle stranou, knížka byla zábavná, a jakmile se mi dostane do ruky další díl, pustím se do něj.
Knížku jsem zvládla jenom do půlky, protože jsem se celou dobu do čtení musela nutit. Postavy, které snad mohly trošku přispívat do děje, byly tak strašně drsné a cool a oblečené do tmavých barev, že byly všechny bez potíží zaměnitelné. Děj je roztříštěný spoustou zbytečných akčních scén, které ho v podstatě žádným způsobem nemodifikují, sexem a, což je na tom asi to nejhorší, stálým opakováním a rozebíráním toho, jak je dvousetletý vlkodlak vnitřně otupělá bestie. A když to už už vypadalo, že by se mohlo začít něco dít, že se hlavní postava do něčeho konečně pustí a začne jednat... tak celý ten kolotoč začne znovu. Sice by mě zajímalo, jestli se vlastně vůbec v románu něco odehrálo, ale rozhodně ne natolik, abych se kvůli tomu nudila u dalších sto sedmdesáti stránek.
Dobrodružství docela zajímavé, ale u téhle série mám opravdu problém vcítít se do postav. Občas se nemůžu zbavit dojmu, že ani ty postavy se ještě nevyrovnaly samy se sebou.