sarekaslukova komentáře u knih
Tato kniha jako skoro všechny knihy od Tomase Breziny byla super vždyť už ve jméně knih je super.
Nejlepší kniha kterou kdy Řeháčková napsala je velmi dobrodružná a napínavá, dá se přečíst za jeden den a nedá se od ní odtrhnout.
Občas jsem u toho nudila ale nějaké pasáže jako třeba hotel pro sourozence byly dobré a vtipné
ale nejvíce mě na téhle knize štvalo že byla aspoň jedna třetina psaná německy ale k tehdejší době to odpovídalo.
Super knížka nedá se od ní odtrhnou, pořád musíte číst a číst a najednou zjistíte, že jste na konci.
Velmi zvláštní povídky. U první mě při dočítání chytla i husí kůže. Všechny byly skvostné, ač ta poslední byla za mne nejslabší. Děj jsem moc nechápala a přišlo mi že se tam točí dokola ty samý věty.
Krátké svižné útržky ze života. Nevím zda to byl záměr autorky, ale přestože vyprávěla v kapitole nejdříve o některé jiné pacientce, tak se stejně na závěr dostala ke své osobě.
Kniha se mi do poslední třetiny opravdu krásně četla a děj mě bavil. Zhruba ale kdy začalo druhé stíhání Madam X, tak jsem tak nějak přestala vnímat, neví zda to bylo že jsem věděla jak to cca dopadne, podle úvodní kapitoly v knize. Těžko říci. Díky tomu dávám knize 4 hvězdičky.
Číst knížku v jiném věku nejspíše bych z toho měla jiný zážitek. Nicméně kniha se četla velmi dobře, konec dopadl dle mého očekávání a téma čtenářské výzvy bylo splněno.
Tak tohle bylo divný, ty konce! Když už povídka vypadala že bude super viz povídka č. dvě, tak to konec celý pokazil, asi to mělo být vtipné, ale mě to přišlo jen divné.
Čtení knihy se mi hrozně táhlo, několikrát se stalo že jsem přečetla x stránek, ale nevím co na nich bylo, popis událostí byl skvělý ten se mi líbil a utíkal rychle, ale filozofické myšlenky šly naprosto mimo mě.
Kniha měla jisté své kouzlo o touze po svobodě a naplnění vášní. Jako velké plus knihy, ale možná spíše překladu beru konečné poznámky autorky, kde může čtenář naleznout možnosti léčby závislosti. Kéž by takové informace byly ve více knihách.
Kdybych knihu četla s jinou náladou tak by možná můj dojem byl jinačí, ale takto to pro mě bylo stále protáčení očí v sloup, že to snad není ani možný aby byl nějaký příběh takhle předvídavý. Když se na knihu ale kouknu zpětně, vidím tam obrovský osobní růst postav, což za mě je +1 hvězdička.
Na jméno této hry jsem narazila v jiné knize Šílenství a Civilizace od Sculla, kde byla uvedena jako hra prošpikována šílenstvím a násilím. Ale až takhle hodně násilí jsem tedy nečekala. Myslím že vidět to na jevišti musí být ale úplně něco jiného, jelikož můj mozek si takovou brutalitu moc představit nedovede.
Ze začátku mi dělalo problém se začít, říkala jsem si proč tam není napsané z jakého pohledu je to teď psané protože jsem se chvíli nedokázala zorientovat kdo je kdo, ale od začátku pátraní mě to chytlo a nepustilo až do konce.
Tenoučká knížka, kde každá z povídek na mě působila jiným dojmem.
Za mě určitě zajímavá knížka, jejíž konec mi pořádně zamotal hlavu.
Zajímavá knížka, přestože dějově byla pro mne prakticky o ničem, tak v sobě ukrývala opravdu velký význam. Trochu by mě zajímal detail kolik bylo synovi, protože podle vyprávění jsem si ho opravdu představovala jako malého chlapce, ale určitě to musel být už dospělí muž.
Před lety jsem viděla film Veronika se rozhodla zemřít a hrozně se mi líbil, když jsem se dozvěděla, že je i knížka tak jsem byla celá šťastná, že si mohu přečíst i psanou podobu příběhu, pak jsem zjistila, že je to knížka ze série, ikdyž podle tohoto dílu absolutně asi bez návaznosti. Toto bylo na mě až moc duchovně založené. Hlavní hrdinka mi svým chováním byla silně nesympatická podobně asi jako hlavní hrdinka v 11 minutách, což až doposud byla jediná kniha od tohoto autora, tak doufám, že druhý díl série bude o něco lepší.
Po celou dobu hry jsem postavu Sicilského krále nechápala, prostě člověk s psychickým onemocněním. Líbilo se mi, jak Shakespeare vyobrazil ženy v ději této hry. Žádné naivky, ale rozhodné, které by šly i přes mrtvoly. Konec hry byl kouzelný, dočítala jsem s úsměvem na tváři, jen mě překvapilo, že k postavě syna Sicilského krále se nikdo při závěrečným setkání nevrátil nebo snad mi to jen uniklo, netuším.
Chtěla jsem zkusit něco, s čím jsem se ještě nikdy nepotkala. Myslím, že této knížce se povedlo mě velmi překvapit. Ač to nebyla náročná kniha dějově, musela jsem se stále hlídat kde jsem. Dějová linie mohla velmi rychle skákat a navíc přímá řeč neměla svou klasickou formu. Velmi se mi líbila postava Strýce, která měla pro mne hlubší význam.