sassenkka komentáře u knih
Tak já jsem velmi příjemně překvapená. Upřímně jsem měla z knížek Patrika Hartla trošku strach, bála jsem se, že to bude až moc šílené a nechytlavé. Ale ono ne, začetla jsem se během prvních pár stran a najednou jsem byla v půlce, ani jsem nemrkla. Četlo se to samo, bylo to velmi příjemně a lehce napsané. Příběh jako takový samořejmě žádný mistrovský kousek není, ale je to takové ze života, zajímavé, chytlavé, místy vemli vtipné, místy k zamyšlení. Myslím, že každý si tam něco najde. A rozhodně se těším na jeho další knížky, protože tahle mě hrozně bavila.
Na jednu stranu jsem lehce v rozpacích. Ale na druhou stranu jsem velmi nadšená. Takže teď úplně nevím.
Bylo to nesmírně čtivé, to jo, začetla jsem se hned a nešlo přestat. Na druhou stranu jsem se několikrát dostala do situace, kdy jsem si říkala, co že se to teď vlastně děje, byla jsem zmatená a nechápala jsem. Nevím, jak to popsat, ale místy to bylo dost přitažené za vlasy, a také dost zmatečné. Ale pak se to rázem přehouplo a já byla zase vtáhnutá v ději, nadšená a napjatá.
Každopádně za mě to byl velmi nápaditý příběh, takže tleskám autorovi a určitě si přečtu další díl. Postavy mi sedly, styl psaní se mi moc líbil. Takže vlastně pořád chválím. Ale tu jednu hvězdu jsem stejně ubrala, a to za tu zmatečnost. Tu jsem pocítila hlavně na závěr, který mi přišel až moc zdlouhavý, jako kdyby si autor řekl, že nás bude ještě několik desítek stran dusit a mást. To nemusel. Ale i tak spokojenost. :)
Můj první Nesbø pro děti. Říkala jsem si, když se blíží ty Vánoce, tak si přečtu vánoční pohádku. Ale že mě to vážně chytne a bude bavit? To jsem nečekala.
Neskutečně miloučká knížka, Nesbø píše prostě skvěle, vtipně, moudře, vesele, dojemně, krásně.
Tak tohle byla síla. Začátek takový pomalejší, ale pak se to rozjelo a já byla úplně hotová. To čtení mě normálně unavovalo, jak kdybych byla po boku Darby, byla jsem totálně napjatá, nemohla jsem přestat.
Jen pár dobře vykreslených postav, mrazivé počasí, pochmurné místo, jedno odhalení a rozjíždí se parádní příběh. Velmi jsem si čtení užila, bylo to akční, překvapivé, napínavé, velmi poutavě napsané. A ten závěr? A pak epilog? Nemohla jsem popadnout dech. Jednoznačně jedna z nejskvělejších knih, které jsem za tento rok četla.
Mně se kniha líbila. Ne, že bych byla úplně odvařená a nebyla schopná přestat číst (proto jsem ji taky četla dost dlouho), ale bavila mě. Možná tam na mě bylo místy až příliš postav, při každé situaci se objevil někdo nový, kdo už sice dál nebyl pro příběh úplně stěžejní, ale i tak mě to občas zmátlo. Místy mi některé scény přišly zbytečně zdlouhavé, jako kdyby autor měl nařízený počet stránek, a proto věnoval několik kapitol jen popisům pocitů některé postavy apod. Ale jinak za mě čtivé, napínavé, ten závěr byl hrozně rychlý, ale vlastně proč ne. V pohodě detektivka, Sovu asi taky dám.
Moc jsem nevěděla, co od této knížečky očekávat. Ale to, že mi při závěru potečou slzy, to jsem rozhodně nečekala. Tři ženy, tři různé osobnosti, tři životní příběhy. V první půlce mě některé části bavily více než jiné, např. příběh Smity jsem nejdřív fakt nedávala, ale to nemyslím ve zlém, prostě to na mě občas bylo silný kafe.
Každopádně tohle je strašně silná knížka. Každá hrdinka si něco prožívá, čteme o postavení žen, o různých kulturách, je to plné emocí, je to psáno velmi zvláštním jazykem. A když se začaly příběhy spojovat... nevím, co víc napsat. Bylo to dechberoucí, k zamyšlení. Skvělé. Na tuhle knížku budu dlouho vzpomínat.
Nejsem cílovka. Fantasy nečtu zas tak často, ale mám je ráda a říkala jsem si, že to zkusím. Tak nelituju toho, ale úplně nadšená taky nejsem. Čekala jsem, že se do toho začtu a nebudu moct přestat. Že budu zběsile shánět další díly. Nestalo se. Střídaly se pásaže, které mě vyloženě bavily, ale bylo tam i spoustu těch, které mě prostě nudily. Hlavní hrdinka mi přišla taková nijaká. Nevím no. Byla to fajn oddechovka, ale úplně mě to nezaujalo. Tři hvězdičky dávám hlavně za to, že i přes výše napsané mě zajímalo, jak to dopadne.
Miluju tu krásně jednoduchou růžovou obálku, a jsem ráda, že můžu říct, že miluju i obsah této knihy. Bylo to neuvěřitelně zajímavé čtení, zpočátku mi události přítomnosti a hrůzy z konce války nedávaly pohromadě moc smysl, ale to se rychle změnilo a já mívala občas husí kůži. Jepice je docela drsná kniha.
Výborně se čte, je napínavá, místy trošku hrozivá, místy překvapivá. Hlavní hrdina mi sednul. Prostě jsem nadšená.
Tato kniha mě zaujala milou obálkou. Nečekala jsem od ní nic moc, romantiku extra nevyhledávám. O to víc jsem překvapená, jak moc mě příběh chytl. Místy byl velmi silný, dojemný, nutil mě představit si ošklivé věci a chtělo se mi brečet. Jak se více rozjel, musím přiznat, že jsem se do něj ponořila a prožívala s hlavní hrdinkou všechny starosti i radosti. Bylo to svižné, žádné zbytečné scény, žádné dlouhé popisy, příjemný jazyk, místy velmi vtipné.
Takže za mě paráda. A další Šťastné lidi si ráda přečtu také.
Tohle byla slušná jízda. Napětí, které se dostavilo vlastně hned na první stránce, komplikovaná hlavní hrdinka, omezené množství postav, trochu stísněné prostory luxusní jachty a noční událost obestřená tajemstvím – to vše vytvořilo super celek, příběh, který nelze přestat číst. Bylo tam pár hluchých míst, u kterých jsem se malinko nudila. Naštěstí jich nebylo příliš.
Za mě parádní knížka. Bylo to mé první seznámení s autorkou a určitě si od ní nějakou její starší knihu pořídím. Velmi se mi líbí styl psaní, dobře se čte.
Tohle je velmi, velmi zvláštní kniha. Sáhla jsem po ní čistě náhodou, prostě jsem chtěla zkusit něco jiného. Nečetlo se mi to úplně samo, příběh mě nevtáhl tak moc, že bych nemohla přestat číst. Ale rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení, je to takové hezky podivné, místy malinko kontroverzní, ale proč ne. Fajn počteníčko.
U předchozího dílu této série jsem psala, že mi u knížek Roberta Bryndzy budou brzy chybět hvězdičky. Tak nestalo se, tady jednu hvězdičku ubírám. Čtení jsem si užila, bavilo mě to, Eriku a ostatní mám ráda a prožívám s nimi jejich osudy, fandím jim, nejraději bych s něma zašla na drink. Ale u Do posledního dechu se nestalo to, co u předchozích tří knížek, a to, že jsem se od ní nemohla odtrhnout a četla a četla jen abych už věděla, kdo za všechno může. Za mě tam bylo i pár hluchých míst, které příběh nikam neposunuly, na což u tohoto autora nejsem úplně zvyklá.
Ale jinak velmi dobrá knížka, prostě tenhle týpek umí, baví mě, píše čtivě. Paráda.
Nejdříve jsem chtěla dát tři hvězdy, ale ten závěr mě dostal, tudíž dávám čtyři.
ALE. Tak nějak nevím. Ten příběh nepříběh byl takový trošku nijaký, místy jsem byla úplně mimo. Občas mi dělalo problémy i to časové skákání. Jak už jsem zmínila, závěr mě dostal, byl úžasně napsaný, ale vlastně musím říct, že mě i malilinko zklamal. Tím myslím něco jsem čekala a těšila se na to, a nakonec nic. Každopádně styl psaní, popisy, dialogy, to všechno bylo super, krásné, silné, místy dech beroucí. Ale asi jsem čekala nějakou víc promyšlenou zápletku nebo nevím.
Sci-fi vůbec vůbec nečtu, ale tahle kniha mě nevím proč lákala. Vlastně obě od autora. Záměrně jsem sáhla nejdříve po Artemis.
Zpočátku jsem byla trochu v rozpacích, prvních 90 stran mi přislo vleklých, hodně vědeckých pasáží mi místy překáželo a celkově jsem se do příběhu nemohla nějak dostat. Možná to bylo tím žánrem. Ale pak bum a já najednou byla na Měsíci vedle Jazz a začala to být jízda. Hlavní hrdinka mě bavila, byla to taková koza, ale sympatická. Víc místa mohly dostat i další postavy. To, jak postupně vylézala na povrch různá tajemství se mi líbilo. Stejně tak jsem se zamilovala do autorova stylu psaní, místy jsem se vážně smála.
Takže. Nečekala jsem, že kdy dám sci-fi knize čtyři hvězdy, ale dávám.
No. Těšila jsem se velmi, protože jsem často četla v komentářích nebo slyšela od lidí kolem sebe, že Loutkář je mnohem lepší než Hadrový panák. Začátek vypadal slibně, začetla jsem se okamžitě, ale pak to najednou začalo být takový divný. Překombinované, občas mi to, co se dělo, nedávalo absolutně smysl. Na Baxterovou jsem si po přečtení Panáka nějak nemohla udělat názor, ale po tomto díle musím říct, že jsem si jí oblíbila a klidně bych s ní zašla na drink :)
Každopádně můj komentář se bude lišit od hromady těch nadšených, ale za mě byl první díl mnohem lepší. Nemůžu se rozhodnout, jesli mi v Loutkáři něco chybělo, nebo tam toho bylo naopak až příliš...
Já jsem s touto sérií fakt hrozně spokojená.
Sál smrti se četl neskutečně dobře, stejně jako předchozí dvě knihy. Napětí od samého začátku, propojení detektivní a milostné linky mi vůbec nevadí, je to příjemné, v každém díle je to trochu jiné a mě to nenudí. V tomto díle mě trošku štvalo chování Liho, občas jsem měla chuť ho proplesknout.
Těším se na další díl a už teď mohu říct, že Čínské thrillery pro mě rozhodně patří mezi nej detektivní série.
Tohle byla jízda! Celá séria byla jedna velká jízda! Hrozně jsem si Měsíční kroniky užila, překvapily mě, šokovaly, zamilovala jsem si je.
Jedna kniha lepší než druhá. Každá postava byla propracovaná tak, že jsem je před sebou viděla. A to ne jen ty hlavní, ale vážně všechny. Autorčinu fanzatii bych chtěla mít. Skvěle vymyšlené příběhy. Byla tam válka, láska, nenávist, smrt, boj o život, byla tam Země, Měsíc, vesmír... prostě všechno. Bylo to super, famózní a kdyby šlo dát víc než pět hvězd, ráda je dám! :)
U této knihy jsem měla z počátku smíšené pocity. Hned po první kapitole jsem byla zvědavá, co bude dál a se zájmem pokračovala, ale po dalších několika stranách jsem tak nějak nevěděla, kam to vlastně smeřuje a co z toho bude. Četlo se to dobře, ale obsah mi připada místy podivný. Hodněkrát jsem si vzpomněla na Šifru mistra Leonarda, místy mi ji Výjimeční lidé připomínali.
Pak to ale celé nabralo směr, napětí stoupalo a já byla chycená na 100%. Konec byl za mě docela předvídatelný, nebyla jsem moc překvapená, ale nevadí. Líbilo se mi to, bylo to příjemné čtení. Ale Čínské thrillery za mě zatím vedou.
No tak tohle byla bomba. Čekala jsem, že to bude super, ale že mě to tak pohltí, to ne. Dlouho se mi nestalo, aby mě kniha vtáhla už po první kapitole.
Velmi zajímavá a řekla bych i dost originální zápletka, motiv paměti mě bavil, je to zase něco jiného. Dobře vykreslené postavy, čtivé, napínavé, prostě paráda. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla.
Moje první zkušenost s knížkou tohoto typu. Během prvních několika stran jsem byla trochu v rozpacích, ale rychle jsem se začetla a musím říct, že to bylo super. Čtivá a velmi roztomilá knížka. Sem tam nějaké klišé, sem tam trošku zvláštní dialogy, ale i tak jsem si čtení užila. Závěr byl miloučký, takový, že po dočtení musíte mít dobrou náladu, i kdyby ste nechtěli. :)