Sberatelbananu komentáře u knih
Dávám jednu hvězdičku za družstevní vajíčka, jinak to bylo hrozné.
Čtení této knihy bylo náročné. Nakonec jsem ji přelouskala a je to vůbec poprvé, kdy zde něco hodnotím jako „odpad“.
Hamlet je mé nejoblíbenější Shakespearovské drama. A to natolik, že jsem jej četla
v několika překladech a před nějakou dobou i v originále. Nicméně ať se člověk rozhodne pro jakoukoli verzi, vždy se setká se vznešenými dialogy. Pocítí, jak na něj padne deprese z chladných chodeb Elsinoru, dokáže se vžít do jednotlivých postav a pochopit tak jejich činy. Nejzajímavější je pravděpodobně Hamletova rozpolcenost. I přesto, že Hamlet je tragický příběh, je to zároveň i komedie. Má oblíbená hláška je v jednání druhém, ve druhé scéně. Polonius se zeptá: „Co to čtete, princi?“. Načež Hamlet odpoví: „Slova, slova, slova...“
Hamlet se za ty desítky let dočkal nepřeberného množství různých zpracování. Za
nejpovedenější považuji film Hamlet hraný a režírovaný Laurance Olivierem, který byl oceněn čtyřmi Oscary, seriál Zpupný krákal nebo divadelní hru Hamlet s Benedictem Cumberbatchem v hlavní roli. Viděla jsem i film Zamilovaný Shakespeare nebo záznam divadelní hry s Melem Gibsonem, ale tyto verze už mi připadaly trochu slabší. Dále se Hamletem inspirovala i japonská manga a anime, která čtenáři představuji Hamleta v zcela jiném světle. Na závěr bych ještě zmínila, že Hamlet se v parodické verzi objevil i v jedné epizodě seriálu Simpsonovi.
Proměna zajisté patří k mým nejoblíbenějším povídkám. I tak z ní mám velmi rozporuplné pocity. Připadal mi zajímavá zvláštním fantaskním dějem, ale zároveň jsem cítila znechucení z některých popisů.
Ano, příběh je zajisté poutavý a dobře se mi četl. Chvílemi mi vadilo chování postav, se kterými se mi nedařilo ztotožnit, ať jsem se snažila sebevíc. Chápu to však tak, že válka lidi změní a dotlačí k takovému vystupování, takže stejně nemohu dát méně než 5 hvězd.
Karel Čapek byl nadčasový. Na Válce s mloky se mi nejvíce líbí skloubení různých jazykových stylů. Ať už šlo o originální způsob řeči kapitána Van Tocha, jenž mi dala zabrat při jazykovém rozboru, parodii novinářského stylu nebo chlad striktní úředničiny (v části, kde mločí právníci obhajují právo mloků zničit svět). S tím souvisí Čapkova originalita. Námět mi přišel zajímavý a celkově mě kniha bavila tak, že jsem ji zhltla během jediného dne. Obdivuji, co všechno byl Čapek schopný ukázat díky vcelku prostému nápadu o mločí rase, akorát zrovna to hlavní téma jsem v díle tolik neviděla. Vím, že mloci měli hlavně symbolizovat fašisty, ale mně osobně to tak nepřišlo. Tedy z části, protože mloci vyvyšují svoji rasu nad lidskou. Já mloky vnímala spíše kladně. Přece jenom jsou na začátku popisovaní jako mírumilovná a inteligentní stvoření. Všemu špatnému se naučili až od lidí. Brala jsem je tedy jako prostředek, kterým ukázat, co jsou lidé zač. A že nejhorší lidskou vlastností je jejich lenost, která celou situaci způsobila.
Co si to tady tak pročítám, tak většina lidí hodnotící odpadem si stěžovala na obsah a špatně napsané charaktery... No mě spíš zarazila ta slovní zásoba. Některé pasáže vyloženě působily, jako by někdo mačkal ctrl+c a crtl+v. Asi to bude i tím, že se původně jednalo o fanfikci. Tím chci říct, že pokud něco vychází třeba jednou za týden po kapitolách, tak si repetitivních souvětí ani nepovšimnete. Ale jako celek? Hrůza. Je vidět i poměrně malá slovní zásoba. Tohle bych čekala tak od slohu od třeťáka...