Sharru-ken komentáře u knih
Krásná, zamyšleníhodná knížka. Každý si tam najde to svoje. Já tam vidím radost ze života a krás světa, kterou se ne každému daří objevit. Vidím tam snahu najít v každém kousek dobrého. Jo jak by byl svět krásné místo kdyby měl každý svého malého prince, aby ho naučil žít.
Velmi dobré! Tato kniha se dá jen doporučit. Osobně bych klidně vynechal akčnější části, ale celkový dojem to moc nekazí. U této knihy je totiž nejdůležitější ten kontakt s realitou, při kterém si čtenář začne klást otázky více, než je obvyklé. Někde tam v mozku se usídlí myšlenka, která se dere na povrch pokaždé když koukáte např. na barel vody, plynový vařič nebo bankomat.
Děsivý scénář je velmi dobře napsaný a zvládá elegantně přepínat mezi řešením problému a bojem o přežití. Občas bych ocenil trochu hlubší sondu do života běžných lidí v dané situaci a jejich schopnost či neschopnost se s ní vypořádat. Samozřejmě ne na úkor části ve které se problém řeší, a ačkoli bude mít své technické chybičky, je velmi dobře vysvětlený , zvláště pro laiky.
Jako kontrast k dlouhé knize to vezmu tentokrát heslovitě:
První dějová linie - klasický King... druhá časová linie - klasický King (až to člověka překvapuje, že ho to nepřestává bavit)... několik side story... střídání časových linií, ačkoli stále přehledné... sem tam někdo něco vypráví... Ještě nebude konec, jen nedokončená odbočka... Tohle se do filmu nedostane!... párkrát tam a zase zpět v čase... ááá konečně konec.
Bylo to fajn :-) 1096 stánek a stejně má člověk pocit, že tam každá patří.
Přechod z povídek do románů proběhl poměrně bezbolestně. Tento fanatsy svět má potenciál. Sapkowski má opravdu osobitý styl psaní, který nemusí být všem pochuti, nicméně originalita je ve fantasy literatuře vždy vítána.
Kniha spíše rozvíjí postavy a připravuje základ pro další děj, než že by se příběh dál posouval. Což se mně osobně na fantasy líbí víc, chci znát svět, jeho reálie, souvislosti a zákony.
Krásná knížka, která vyvolává emoce, metafyzické otázky a chuť k jídlu. Není na škodu ji občas zavřít a popřemýšlet o tom, co se nám snaží sdělit. Jednoduché až infantilní vyprávění není vůbec na škodu. Pokud bych měl nějakou knihu nazvat roztomilou, byla by to tahle.
Toto je opravdu srdeční záležitost. Tuto knihu miluji. Četl jsem jí česky, anglicky a italsky a pokaždé byla trochu jiná, ale vždy úžasná.
Jo, přesně takhle má vypadat hororový román lokálního formátu. Vezmete skutečnou oblast s několika záhadami. Pak do něj zasadíte jedno z následujících:
a) přeživší vyhynulé nebo mytologické zvíře
b) mimozemšťana
c) fyzickou anomálii s metafyzickým přesahem
Z vyprávění hlavního "hrdiny" se dozvíme stručnou historii pohoří Tribeč (kde sem ta někdo zmizí, umře nebo zešílí) doplněné o skutečná místa, která se dají všechna v rámci jednoho prodlouženého víkendu navštívit. No a ten člověk se při své nezaměstnanosti tak nudí, že jde na výlet s nerdem, učitelem fyziky a svou přítelkyní, která se asi nudí při své zaměstnanosti. A to všechno jen proto, aby měl dost podnětů pro svůj blog?
No je tam pár úsměvných momentů, ale jako celek to funguje. Bavilo mě to a dokonce to dostalo i důstojný film. Takže doporučuji přečíst. Já rozhodně plánuji výlet do Tribeče. Pro všechny případy raději v létě.
První a nejlepší Pratchett, co jsem četl. Postavy, příběh, způsob vyprávění, všechno funguje jak má, dává to smysl a je to neuvěřitelně zábavné. Ne vše se mi od Pratchetta líbilo, ale toto dílo může být důvod, proč ho považovat za geniálního autora.
Takové nijaké pokračování celkem povedeného prvního dílu. Vytratila se mi z toho nějaká pointa, propracovanější vývoj nebo alespoň zajímavá ambice postav. Kdybych to měl popsat jedním slovem, tak asi povrchní. I ten existencialismus z prvního dílu je nějak upozaděn. Většinu knihy čekáte na nějaký zlom, který vám to všechno uvede do nového světla... a on nepřijde. Zhruba od půlky jsem se začal těšit, až to budu mít za sebou a začnu číst něco nového.
Moje lehce obsedantně kompulzivní povaha mi nedovolila knihu nedočíst a asi mi ani nedovolí vynechat poslední díl.
Autorův styl psaní po pěti knížkách se buď malinko zpřehlednil, nebo jsem si na něj zvykl. Opět velmi zajímavá zápletka, kdy čtenář nedostává moc šancí odhadnout vraha a tak mu nezbývá, než se kochat Harryho vyšetřováním a jeho (ne)řešením aktuálních problémů. Trochu mi vadí ty uspěchané závěry, kdy se dlouho nic neděje a pak se zničehonic situace rozklíčuje a pak konec. Mně vyhovuje spíš postupně odkrývání, ale to je jen otázkou vkusu.
Červenka, Nemesis a Pentagram by se daly spojit dohromady pod stejné téma i hodnocení. Harry Hole je nadále střídavě brilatní nesmrtelný detektiv a alkoholik na zabití. Norsko je pro temnou detektivku ideální prostředí, ale stejně doufám, že Nesbø ještě udělá nějaký výlet do exotických krajin.
Pro jednou vynechám komentář k postavám a ději a zaměřím se na celé dílo.
Poslední díl mi jen potvrdil, že celá sága o Zaklínači je přeceňována. První dvě románové knihy byly moc dobré a krásně celý příběh rozběhly, ale postupem času jakoby se Autor u psaní střídavě nudil a vymýšlel absurdity. Některé dějové linky jsou zcela zbytečné nebo nedotažené a těžko se s tím smiřuje. Je hodně složité nechat správným způsobem na čtenářově fantazii nenapsané a zde to moc elegantně řešené není.
Můj názor je ten, že kult Zaklínače je více tvořen převážně fanoušky, počítačovými hrami a seriály než samotnou předlohou.
Vzhledem k všeobecné oblíbenosti tohoto světa mi to nehodnotí snadno, ale zde se k dobrým hodnocením nepřidám. Nakonec se přiznám, že už Paní jezera jsem začínal trochu z povinnosti, po velmi slabé Věži vlaštovky mi nevadilo, že je to poslední kniha série.
Nejšťastnější postavou série zůstává Harry, jehož přežívání vlastní smrti se v posledních dílech dost nakupilo. K tomu se celkem snadno vyhýbá spravedlnosti a snad i alkoholu? Každopádně je to pořád dost drsné. Rukopis autora je znát, ale všichni mu to samozřejmě žereme i s navijákem. Tentokrát ale zapomněl nějak uzavřít jednu dějovou linku. Navzdory všemu je to pořád starý dobrý Hole, kterého budu číst, dokud budou vycházet knihy.
Jedno doporučení na závěr: Čtěte knížky chronologicky. Asi bych se ztrácel, kdybych to tak nedělal.
Této severské krimi přesun do domácího prostředí velmi prospěl. Ne že bych si exotické prostředí neužil, zvláště Austrálie se mi velice líbila, ale Norsko tomu dalo pár bodíků k atmosféře.
Provázání s příběhem z války je velmi povedené a závěr je brilantní. S touto knihou se Nesbø přiblížil k naplnění očekávání, se kterým jsem začínal číst serii Haryho Hola.
Docela zklamání. Věřil jsem, že Kotletovým upírům sedne středověk mnohem víc, ale nestalo se. Tam, kde se mohl autor vyřádit, se autor drží v mantinelech vymezených v předchozích knížkách. Chybí mi tam pointa, nějaká příběhová variace nebo jakkýkoliv wow efekt. V této "brožurce" se toho moc nového nenajde. I když sakra ten potenciál tam byl!!!
Silný příběh silného člověka vyprávěný ještě silnějším člověkem. Tato kniha je hlavně o svobodě, ale nejen o těch mřížích, je hlavně o svobodě mysli. Vyprávění z pohledu Náčelníka je prostě úžasné. Není to prosté vyprávění, ale rozjímání o věcech, vzpomínání a úvahy a díky tomu je to neuvěřitelně lidské. Tím že "hlavní postava" není vypravěč je jenom dobře a tím, že mu nevidíme do hlavy, dostává příběh zase něco navíc. Postavy luxusní.
Dlouho jsem se na tuto knihu těšil a mé očekávání bylo naplněno. Dokonce jsem vydržel a nepustil si film dokud jsem si nepřečetl knihu.
Upřímně jsem ani nečekal velký rozdíl oproti Netopýrovi. Kniha je psána v podobném duchu, jen se změnilo prostředí. Velké plus dávám opět za postavy, které jsou opět originální, uvěřitelné a ani náznak nějakého kopírování z Netopýra. (doufám, že mu to vydrží i dál) Harry Hole byl o něco sympatičtější, avšak Austrálie z prvního dílu mě bavila víc než Thajsko.
Nevím proč si to v hlavě pořád srovnávám Detektivem od Arthura Haileyho, který je podle mě, hlavně díky preciznosti autora, o něco lepší.
I přes to je podle mě Nesbø výborný autor a budu ho číst i nadále.
Je velmi sympatické, že si toto dílo na nic nehraje. Pokud má někdo chuť na bezmála 300 stran násilí, sexu a vulgárností, tak prosím. Pokud ne, "who cares". Ani mě nenapadlo hledat tam nějakou hloubku. On jakoby autor napsal na první stránku velkým písmem: "Nečtěte mezi řádky, nic tam není!"
No a tak se prostřílíte, prosekáte a propícháte až na konec. Ono to rychle a bezbolestně uteče.
Nesba jsem začal číst hezky od začátku. Nejvíce mě zaujaly postavy, jsou krásně vykreslené a uvěřitelné. Jedinou výjimkou je Harry Hole. Sarkastické samotáře mám obvykle v literárním i filmovém světě rád, tentokrát mi však k srdci moc nepřirostl. Nedokázal jsem ho brát jako kladnou postavu a sympatie si u mě nezískal ani svými činy.
To ovšem vůbec nevadí, kniha je to výborná a určitě bude mít Hole spoustu dalších příležitostí si mě získat. Ať už bude v Thajsku, Norsku nebo kdekoli jinde.
Zvláště pokud bude v dalších knihách prostředí a společnost vykreslená v podobném duchu, jako tady Austrálie... Syrově, bez příkras.
Jelikož už vím, jaké knihy TP umí napsat, jsem dost zklamán. Za mě je to srovnatelné s Červeným trpaslíkem, ale od Pratchetta očekávám více. Jeho humor bývá uspořádanější, inteligentnější a nápaditější.
Z těch povedených věcí bych asi vypíchnul první třetinu v Ankh-Morporku, kopance do koulí a originální zavazadlo.
U této knihy přichází zklamání. Takový křest ohněm pro čtenáře. Geralt, Milwa a Marigold jsou na proplesknutí, aby se konečně vzpamatovali. Cahir tam tak nějak je jen proto, aby tam byl a jedinou světlou postavou této knihy je Regis. Trpaslíci baví, ale časem se taky okoukají.
Ciri má dějovou linku zajímavější, Potkani jsou zábavnější banda, ale já pořád čekal od této ságy víc.