Silber komentáře u knih

(10/10, přidávám do Doporučených) S překvapením jsem zjistil, že si z těch dvou sérií seriálu zhlédnutých před lety nepamatuji skoro nic - takže mi chvíli trvalo se zorientovat. Co si ale pamatuji, je že mě to hodně bavilo, takže očekávání byla vysoká a zatím se je povedlo splnit. Máme tu zajímavý, trochu detektivní příběh z pohledu dvou postav, které jsou svými postoji tak trochu v konfliktu, i když stojí na stejné straně - což mě bavilo. Baví mě i to, co bylo trefně zmíněné v závěru knihy - máme spoustu sci-fi z blízké budoucnosti a nebo naopak té vzdálené, kdy lidstvo běžně létá po celé galaxii a málo těch, které popisují něco mezi tím. Takže tu máme sice sci-fi, ale prozatím omezené na naši sluneční soustavu, pro delší cestu by byla potřeba mezigenerační loď a přesto víme, že tam venku "něco" je... jsem napjatý, jak to bude dál.

4 06.08.2024

(SPOILER) (8/10) "Zákon se vždycky staví na stranu toho, kdo má větší donucovací moc. Morálka a právní jemnosti s tím mají jen málo společného. Skutečná otázka zní: Kdo má pádnější pěst?"
Ač delší než předchozí díl, tohle se mi četlo mnohem lépe. Mělo to spád, bylo to i poměrně napínavé, umím si podle toho představit i filmové zpracování a konečně jsem měl dojem, že mě to zase trochu více chytlo. I když zničení Arrakis (ehm, tedy Rakis) zamrzí, zvlášť, když si člověk vzpomene na tu snahu Fremenů o přeměnu planety (i když zelená Duna v minulém díle působila až nepatřičně) a nyní je se vším šmitec. Ovšem Duncana se evidentně nezbavíme už asi nikdy :D Takže vzhůru na závěrečný díl...

4 04.06.2024

(7/10) "Bylo to vždycky tak, že být svobodný znamenalo být rebel?"
Jak tohle komentovat... z Duny mi jednoduše už začíná jít hlava kolem. Jestli někdy potkám někoho, kdo mi bude tvrdit, že Duna je nejlepší sci-fi, tak mu své vydání prvního dílu Duny asi omlátím o hlavu, protože je to spíš fantasy. Co fantasy, spíš fantasmagorie. V předchozí knize sympatický Leto se proměnil v jakéhosi hybrida člověka a červa a vlastně si doteď nejsem jistý, co si o té postavě myslet. Zpočátku sem se do knihy musel až nutit, více mě chytla až v druhé polovině, kdy se do příběhu opět více zapojuje Siona a teprve tam někde se mi stalo, že jsem se opravdu začetl a šel třeba spát později, než jsem plánoval. To můj dojem naštěstí trochu vylepšilo, ale i tak sérii Duna od druhého dílu řadím do svého pomyslného seznamu podivných knížek, které opravdu nejsou pro každého. Zajímalo by mě, zda se někdy najde odvážlivec, co by podle tohohle chtěl točit film. Každopádně zvědavost mi nedá a budu pokračovat, i když čím novější díl Duny, tím podivnější a tohle byl teprve čtvrtý...

4 30.05.2024

(9/10) Taková lehce filozofická fantasy/pohádka o vztahu ke knížkám a lidem. Kniha se dá v pohodě přečíst na jeden zátah a na pět hvězd zakrouhluji proto, že má samozřejmě bod navíc za kocoura a hlavně kvůli tomu, že je taková milá a hřejivá, což je přesně to, co jsem teď hledal.

4 21.04.2024

(SPOILER) (8.5/10) „Dělat si nárok na absolutní vědění znamená stát se obludným. Znalost je nekonečné dobrodružství na hraně nejistoty.“
Po Spasiteli Duny a smutném zakončení jsem si hýčkal naději, že třeba další díl bude pozitivnější. No... není. Člověk se tu knihu pomalu bál i otevřít z obavy, co se zase stane. I tak se mi tento díl líbil asi o chlup více, než ten předchozí. Ale musím říct, že už mi ze všech těch intrik, koření a náboženství jde hlava kolem. Že proti sobě bojují různé rody, to je klasika, ale když mezi sebou bojují lidé, co jsou jedna rodina nebo dřív drželi při sobě, je to smutné. Až zbytečná mi přišla už druhá smrt Duncana, Alie je také neskutečná škoda a když jsem se konečně oklepal ze smrti Paula, Herbert ho vzkřísí a zabije znovu, čímž jeho osud udělá ještě smutnějším. Do toho všeho tu máme ještě tu podivnou proměnu Leta (napadá mě, že Herbert asi taky bral nějaké "koření"), u které jsem tedy zvědavý, co přinese a jak to bude v další knize vypadat. Začíná mi připadat, že mám s Dunou takový love-hate relationship, protože ač je to sice zajímavá a hodně specifická série, zároveň to není moc veselé čtení a přijde mi, že asi lepší na postavách příliš nelpět. Ale dvojčata byla fajn a příjemně mě překvapilo, že to dobře dopadlo i s Farad'nem.

4 20.04.2024

(SPOILER) (8/10) Rozhodně nic pro prudérní nebo útlocitné lidi. Mě kniha hned zpočátku velice chytla a říkal jsem si, že ji budu mít hned přečtenou, ale pak mi zatrnulo u incidentu s kočkama, přes to se prostě nedokážu úplně dostat a ač bych měl hodnotit knihu a ne činy, tak tohle je důvod, proč mám problém dát plné hodnocení. A k tomu ještě ty slepice a holubice... zajímavé, že ten nejznámější incident s netopýrem byl vlastně omyl. Takže ač jsem zas měl chuť knihu zahodit (což mám chuť i při smrti fiktivních koček), řekl jsem si, že to nevzdám, protože když pominu tohle, je to vážně čtivé a několikrát jsem se i zasmál. Co je k dobru, Ozzy to prostě popisuje tak, jak to bylo, nevykrucuje se z toho, nesnaží se své činy nějak trapně omlouvat a je to celkem jízda. Vlastně ani nechápu, jak tu nálož drog a chlastu po tak dlouhou dobu mohl přežít a jak to s ním Sharon vydržela, takže po této knize k té ženské cítím vážně obdiv.

4 20.03.2024

(8.5/10) Kniha nabízí tři pohledy na jednu a tu samou situaci, tudíž je nutné si zvyknout na výměny postav. Nejzvláštnější a nejzajímavější je prostřední část, která nás zavede na planetu para-lidí, kteří jsou ale od lidí dost odlišní. Sice mi chviličku trvalo, než jsem si na ne úplně lidské postavy zvykl, ale moc se mi líbila Dua, která se necítila jako ostatní a nelíbilo se jí, že by se měla chovat tak, jak ji k tomu "předurčuje" její "pohlaví" nebo jak jí "káže" většinová společnost. Když nad tím tak přemýšlím, tak mě to možná zaujalo více, než zápletka okolo Pumpy, i když ta taky byla dobrá - docela dobře si dokážu představit, jak by si lidstvo raději nepřipustilo možnost katastrofy jen kvůli tomu, aby se nemuselo vzdávat svého pohodlí.

4 03.03.2016

(10/10) Tohle je taková ta kniha, která je hrozná a skvělá zároveň. Hrozná proto, co se v ní děje,skvělá proto, že člověka nutí k zamyšlení - pokud se tedy dostane přes začátek plný násilí, ve kterém k tomu nemá prsty nikdo jiný než hlavní postava a vypravěč příběhu Alex.

Můj komentář obsahuje spoilery, takže pokud jste knihu nečetli, tak raději nepokračujte.

Alex si trest bezpochyby zasloužil, ale svým způsobem mi ho bylo i trochu líto. Navíc mi v knize nepřišel zkažený jen on, ale vlastně i celá společnost. Už jen třeba ta skutečnost, že si jako pokusného králíka vybrali jeho, protože byl po ruce, ale z jeho stejně "povedených" kamárádíčků se nakonec stali policajti, protože je při činu nikdo nechytil. Trest byl sice účinný, ale celá ta metoda mi je tak nějak proti srsti a pochybuji, že by skutečně mohla nějak prospěšně fungovat. Společnost by takového člověka stejně nikdy nepřijala (což se stalo i zde) a taková metoda "napravení" či trestu mi zkrátka přijde nepřirozená, zkrátka asi jako mechanický pomeranč :) A co mi přišlo ještě zvrácenější, byla ona následná Alexova "alergie" na hudbu. Možná by si za svoje činy zasloužil, ztratit něco, co měl rád, ale zničit někomu prožitek z umění mi přijde prostě naprosto nelidské. Zajímavé také bylo opětovné setkání se spisovatelem - ač by asi správný občan měl uvažovat tak, že odpykáním trestu je zločin "splacen", tak oběť se jen těžko zbavuje touhy po vlastní odplatě. Jediné, co mi přišlo zvláštní, byl konec, kde bylo naznačeno, že z toho všeho Alex jaksi "vyrostl". To by bylo pochopitelné, kdyby to byl jen nějaký přidrzlý puberťák, který dělá vylomeniny, krade, sem tam něco roztříská... ale jeho činy byly přece jen o něco závažnější. I tak ale knihu velice doporučuji.

4 27.02.2016

(9.5/10) "Myslel jsem, že notebooku se venku nemá co stát. Je to jen elektronika, ne? Provozní teplotu si chvíli udrží a vzduch nepotřebuje.
Okamžitě mi chcípnul. Obrazovka zčernala dřív, než jsem se dostal z přechodové komory.
Ukazuje se, že LCD je displej z tekutých krystalů. Tipuju, že buď zamrzly, nebo se vypařily.
Možná napíšu na internet zákaznické hodnocení. "Tento produkt jsem v dobré víře vynesl na povrch Marsu. Pokazil se. 0/10."

Knížka se ke mě dostala díky tomu, že jí nějak bylo všude plno a rozhodně nelituju. Někteří si stěžují na technické údaje, ale mám pocit, že by to bez nich asi úplně nešlo - nějak se to, co tam hlavní hrdina provádí, vysvětlit musí, čímž i smekám před autorovými znalostmi, protože ho to muselo stát dost zjišťování a průzkumu dané problematiky... kniha je čtivá a vtipná, i když po čase trošičku sklouzává k monotónnosti typu "Mark vymyslí plán - něco se nečekaně po... - Mark to vyřeší a jede se dál". A tím i Mark působí v podstatě jako jakýsi superhrdina, co vše vyřeší a vlastně si z té hrůzné situace skoro vůbec nic nedělá, i když beru, že to je tím, že je kniha psaná stylem deníku, takže zaznamenává ty lepší chvíle a případné depky se mohly odehrát "mimo záběr", což bude nejspíš hlavně proto, aby kniha neztratila svůj humorný nádech. Konec je celkem předvídatelný (ovšem tady jsem za to byl i rád), jen jsem trošku postrádal jakýsi epilog, aneb "co bylo ještě potom". Na film se v budoucnu určitě podívám.

4 02.12.2015

(10/10) Napínavější a asi ještě chytlavější než první díl. Jen ti záporáci mi občas přišli tak trochu přiblblí a nevím, proč Reachera prostě nezlikvidovali dokud to šlo :) Zároveň ale onu Reacherovu schopnost dostat ze všeho beru tak nějak jako součást žánru a protože mi to dojem z knihy nijak zvlášť nezkazilo, nebudu ubírat ani na hodnocení.

4 19.11.2015

(8/10) Nevím proč, ale i když jsem okolo Zeměplochy chodil pravidelně v knihovně, nikdy mě nenapadlo si jí půjčit. Až s postupem času, kdy jsem zjistil, jak je tahle série oblíbená a po zhlédnutí Barvy kouzel a Zaslané pošty jsem si řekl, že bych to teda už vážně mohl zkusit... a jak mé první střetnutí se Zeměplochou dopadlo?

Styl vyprávění mi chvílemi přišel trochu chaotický a taky nemůžu říct, že by se ze mě najednou stal fanatický fanoušek, který si předsevzal, že zbytek série dočte za měsíc. K tomu, abych propadl bezmeznému nadšení, tomu přeci jen ještě něco chybělo.

Čím si mě ale Zeměplocha získala a přesvědčila mě, že v jejím čtením stojí za to pokračovat, je svérázný humor, který mi nejednou vykouzlil úsměv na tváři. Na něm kniha v podstatě stojí (a také nejspíš padá, pokud vám tento styl humoru nesedí). Právě tahle dávka správné ztřeštěnosti a lehké absurdity mě vážně bavila a vidím v ní potencionál, který by ze mě toho nadšeného fanouška mohl do budoucna udělat.

- „Zabloudili jsme do místa s vysokým magickým nábojem. Neptej se mě jak vysokým. Kdysi dávno tady muselo být uměle stvořeno neobyčejně mocné magické pole a to, co cítíme, jsou následné jevy.“
- „Přesně,“ pochválil ho kolemjdoucí keř.

P.S. Moje reakce po dočtení byla přesně taková: "To má být jako konec?" Abych to vysvětlil, konec není nijak špatný, ale... není to ani tak moc "konec" jako spíš "pokračování příště". Což vlastně ničemu nevadí, protože tím spíš mám chuť na další díl.

(22. 11. 2013)

4 16.11.2015

(9/10) Přečteno na jeden zátah. Inteligentní detektivka ve sci-fi kulisách, která se krom vyšetřování zločinu zaměřuje i na problémy fiktivního budoucího světa, který na mě působí neuvěřitelně nesvobodně a depresivně. Pokud by takhle měla budoucnost skutečně vypadat, tak tedy díky Bohu za přítomnost, protože na této Asimovově představě vývoje lidstva se mi líbí snad jen přítomnost robotů, které v knize naopak většina lidí nenávidí, nebo je alespoň minimálně nemá ráda. A právě mezi ně patří i náš hlavní hrdina, který dostane za úkol vyšetřit záhadnou vraždu, přičemž mu je přidělen zajímavý parťák, kterého jsem si velmi oblíbil... (12. 11. 2013)

4 16.11.2015

(10/10, přidávám do Doporučených) Trochu jsem se obával časového skoku, ale zdá se, že zbytečně. Ač se nám tu trochu opakuje předchozí téma (další samozvaný vládce) a vše se samozřejmě musí zvrtnout čirou náhodou zrovna ve chvíli, kdy Holden a spol. přistanou na Medině... ale vem to čert. Nesnesitelné napětí a protomolekula jsou zpět!
Potěšilo mě větší množství kapitol Bobbie a u Chrisjen fakt, že je ještě stále naživu. Situace působí na začátku zcela bezvýchodně, ale to by nebyla naše posádka, aby nenašla alespoň nějaké skulinky. Ovšem ani tak není zdaleka (spíš vůbec) vyhráno a závěr knihy tentokrát nepřináší žádnou úlevu - jsem jak na trní, co bude dál. Zatím jsem vyzdvihoval druhý a pátý díl, a tento se k nim může směle připojit.

3 10.09.2024

(SPOILER) (10/10, přidávám do Doporučených) Kde vůbec začít - z téhle knihy jsem nadšený a prozatím patří společně s druhým dílem mezi mé nejoblíbenější. Jakmile se příběh trochu rozjel, nenechal mě ani na chvíli vydechnout a doslova mě mučil napětím. Ač pořád toužím po kapitolách Bobbie a Chrisjen, zde se nám do příběhu vrátily alespoň skrz pohledy jiných postav, které tentokrát zahrnují celou posádku Rocinante, což je přesně to, co mi v dřívějších knihách chybělo. Odpadlo tedy nějaké větší seznamování se zcela novou postavou a konečně jsme měli možnost nahlédnout do myšlenek našich oblíbených hrdinů, kde nejvíce překvapí Naomi, kterou dohnala minulost. Protomolekula zde ustoupila do pozadí, ale byla to prostě supermeganapínavá jízda a ani Clarissa mi zde nevadila. Sice pořádně nevím, jak došlo k tomu, že se si tak začali rozumět s Amosem, protože se to stalo někdy v čase mezi dvěma knihami, ale s nastalou situací se už nedivím, že ji vzal s sebou a třeba dostane příležitost udělat něco dobrého. Předpokládám, že Marco Inaros naší posádce v dalším díle ještě pořádně naloží, takže jsem napjatý, co bude dál.

3 02.09.2024

(SPOILER) (10/10, přidávám do Doporučených) Opět neskutečně napínavé. Posádku i všechny okolo stíhá jedna pohroma za druhou a problémem jsou samozřejmě i vztahy mezi jednotlivými týmy a celá lidská podstata, kdy se místo zkoumání dalších světů lidé handrkují o jednu konkrétní planetu, protože jsou na ní zásoby vzácného lithia. Nejhorší na tom je, že mi to ani nepřijde nerealistické. Z nových postav mě asi nejvíce zaujal Basia, který se snažil bojovat za svou rodinu a nový domov, ale věci se mu poněkud zkomplikovaly, když u toho zabil lidi, které zabít nechtěl. S mou oblíbenou Chrisjen a Bobbie jsme se bohužel setkali jen v prologu a epilogu a rád bych je ještě někdy viděl jako hlavní postavy. Jediné, co mě trochu zklamalo je to, že jsem čekal nějaké větší odhalení o tvůrcích protomolekuly a o tom všem, co se kdysi stalo, ale bohužel jsme se toho moc nedověděli. Jinak opět skvělé, potěšil i Havelock a opět se těším na další díl.

3 31.08.2024

(10/10, přidávám do Doporučených)
„Jedině tehdy, když jsi o všechno přišel, říká Tyler, „jedině tehdy můžeš absolutně všechno.
„Možná, že sebezdokonalení není odpověď. Možná, že odpověď je sebezničení.“
Můj druhý Palahniuk. A protože jsem s komentářem otálel, tak jsem knihu mezitím přečetl dvakrát. Při prvním čtení mě poněkud mátlo přeskakování v ději v prvním půli knihy, zato při druhém mi to už ani nevadilo (mimoto film jsem si za ten rok a půl pustil třikrát). Zpočátku jsem tak nějak ani netušil, o čem to celé vůbec bude a chytlo mě to až v druhé půlce, kde se to celé začalo tak trochu zvrhávat. Nebudu zbytečně spoilerovat, tak spíš řeknu, že číst knihu zrovna ve chvíli, kdy je člověk naštvaný na celý systém, je poměrně zážitek a je to i nejspíš důvod, proč na mě tak zapůsobila. Každopádně se ji raději pokusím nebrat jako návod. Ale kdyby náhodou, tak alespoň vím, jak vyrobit žárovkovou bombu nebo napalm :)

3 08.02.2024

(2/10) Tuhle knížku mi vnutil nějaký pán od hnutí Hare kršna. Sám možnost reinkarnace nevylučuji, ale to, co je v této knize, mě upřímně děsí. Tedy v případě, že by to skutečně mělo být pravdivé. Kniha paradoxně vzbuzuje více otázek než odpovědí. Ve zkratce káže, aby se člověk vzdal snad veškerého potěšení (skoro bych řekl, že všeho, pro co stojí za to žít) a jen tak se vyhne dalšímu utrpení v podobě dalšího zrození. A co hůř - pokud budete žít "špatně", holt se v příštím životě narodíte jako zvíře nebo třeba kytka. Také mě dostalo, že je nutné vyhledat nějakého "učitele", který vám s tou seberealizací pomůže, takže kdo ve svém okolí nikoho takového nemá a nemůže si dovolit cestovat, tak má asi smůlu. Dále mě pobavil ten příběh o člověku, který páchal hříchy a byl očištěn jen proto, že před smrtí vykřikoval jakési posvátné jméno (a to ještě z nevědomosti) a to ho "očistilo". Takže když budu celý život ubližovat lidem a páchat zlo a pak budu vykřikovat nějaké očistné mantry, bude to v pohodě? No nevím. No a taky mě dostal ten zákaz drog - respektive bych to ještě trochu chápal, kdyby mezi to nepočítali i kávu a čaj. Dal by se pochopit požadavek na nejezení masa a živočišných výrobků, ač nejsem vegan a nejspíš nikdy nebudu, tak chápu, proč to někteří lidé dělají. Ale abych si kvůli víře nedal ani kafe? Tak to je na mě vážně moc. Jednoduše, pokud by tohle byla realita, jsem v háji :D

3 14.09.2016

(10/10, přidávám do doporučených) Tenhle díl mě asi bavil ještě o trochu víc než ten předchozí, nejspíše proto, že se zaměřuje více na Hannibala samotného. Ta postava je prostě fascinující. Po znovuzhlédnutí filmu, který jsem už celkem dlouho neviděl a myslel si, že se mi všechny filmy líbily zhruba stejně, jsem ale došel k závěru, že druhý film za tím prvním poměrně pokulhává. Možná to bylo dost i díky tomu, že jsem se konečně dostal k předloze, protože se mi moc nelíbily různé změny a třeba vynechání postavy Margot (bavil mě ten jejich vztah s Barneym) a oceňuji, že se danou postavou inspiroval alespoň seriál, i když v poněkud jiné podobě. Knižní konec je sice docela zvláštní, ale i tak se mi líbil, víc než ve filmu.

3 02.08.2016

(9/10) Je to zkrátka taková milá až pohádková knížka o tom, jak se jeden hobit a několik trpaslíků vydá pro poklad, přičemž je z nesnází musí věčně tahat buď Gandalf nebo právě hobit Bilbo, jinak by nedošli ani do půlky cesty :D Film jsem odkládal na dobu, až budu mít přečtenou knížku a teď mě trochu děsí, nač z toho dělali tři filmy.

3 02.08.2016

(7/10) K téhle sáze jsem se poprvé dostal, když mi bylo asi tak 12 nebo 13. Pamatuji si, že mě to šíleně nadchlo, ale asi po druhé půlce ságy jsem se nějak nedostal k dalším dílům a nikdy se nedověděl, jak to dopadlo.

Na znovučtení jsem se tedy celkem těšil, ale teď, po více než deseti letech jsem si při čtení často uvědomoval, že je kniha určena daleko mladšímu publiku. A pokud řeknu, že je chování Darrena nerozumné, je to ještě slabé slovo. Pro děti fajn, pro dospělé poněkud naivní, ale jako nostalgická oddechovka stále dobré. K těm čtyřem hvězdám jsem se tedy skutečně přiklonil spíše z té nostalgie, ale co si pamatuji, tenhle díl byl spíše seznamovací a ty další už byly zajímavější, takže rozhodně budu pokračovat.

3 29.02.2016