Silber
komentáře u knih
Útok titánů 16
Hadžime Isajama
Konečně se alespoň něco málo dovídáme a je to zajímavější a zajímavější. Konec je tak trochu cliffhanger.
Útok titánů 15
Hadžime Isajama
Armin se vyrovnává se svým prvním zabitím člověka, zajímavě udělaný převrat a šokující závěr...
Útok titánů 14
Hadžime Isajama
(SPOILER) Máme tu zajímavý rozhovor mezi Erwinem a Pixisem, plánování převratu, mučení a Hange přijde se zajímavým poznatkem okolo titánů. Bohužel záchrana Erena a Historie nejde zrovna podle plánu...
Útok titánů 13
Hadžime Isajama
Méně akční díl, politika a pokusy, co Eren se svým titánem zvládne.
Útok titánů 12
Hadžime Isajama
(SPOILER) Opět se zde zachraňuje Eren a Reiner a Bertold se prozatím netváří, že by nám chtěli něco prozradit, i když je vidět, že je tato situace nijak extra netěší a mají poněkud rozpolcené pocity.
Útok titánů 11
Hadžime Isajama
Příběh se pořád zamotává, ale pořádné odpovědi nikde. Tahle manga/anime (podle toho, po čem sáhnete první) je prostě regulérní mučení :D
Útok titánů 10
Hadžime Isajama
Z odhalení totožnosti dvou nejmenovaných postav jsem tady měl chuť šokem začít mlátit hlavou do zdi...
Útok titánů 9
Hadžime Isajama
(SPOILER) Takže tady tuším začínala druhá série, kterou jsem zapínal s nadšením, že se konečně něco dozvím - místo toho se tu zjevuje podivný opičí titán, trochu podezřele vypadající Ymir, útok titánů bez toho, aniž by ve zdi byla nějaká díra - zkrátka další a další otázky.
Útok titánů 8
Hadžime Isajama
Opět boj a šokující odhalení totožnosti titánky. Bohužel se ale v podstatě nic nedovíme - co je její motivací? Co je sakra v tom sklepě? A co se tu vlastně proboha děje? Na to si bohužel musíme počkat do dalších dílů...
Útok titánů 7
Hadžime Isajama
(SPOILER) Skvělý, ale nesmírně frustrující díl. Titánka uniká, Eren to přežije jen tak tak a závěr příliš optimisticky nevypadá.
Útok titánů 6
Hadžime Isajama
Souboj s ženským titánem, u kterého nemáme tušení, co jen sakra může mít za motivaci. Závěr dává naději, že se třeba v dalším díle už konečně něco dozvíme...
Útok titánů 5
Hadžime Isajama
Erenův soud a zjevení dalšího inteligentního titána. Příběh se nám zamotává stále víc a víc.
Útok titánů 4
Hadžime Isajama
Autor zde přeskočí do minulosti k chybějícímu výcviku a tak se dovídáme, že Sasha s bramborou nebyla výmyslem tvůrců anime :)
Každopádně se mi zde líbil vývoj charakteru Jeana.
Útok titánů 3
Hadžime Isajama
Takže se dovídáme, že odpovědi najdeme ve sklepě, ke kterému ale bohužel již nejde jen tak na otočku zaběhnout a rozlousknout všechny záhady. Právě kvůli tomuhle napínaní jsem cca před deseti lety vzdal anime a raději čekal, až bude jednou kompletní, protože mi bylo jasné, že to s tímhle dílkem bude k nevydržení (a měl naprostou pravdu). A ani tak nejde vše úplně podle plánu...
Útok titánů 2
Hadžime Isajama
Bitva pokračuje a na konci přichází opět zvrat - člověk si říká, co se tu vlastně děje. Vždyť děj vypadal zpočátku tak jednodušše - prostě zbytek lidstva versus obři a místo toho se nám tu začínají dít podivnosti, na které ještě dlouho nebudeme znát odpověď.
Útok titánů 1
Hadžime Isajama
Protože jsem nedávno dokoukal anime, které jsem doslova zhltl a díky všem těm zvratům jsem si říkal, že by pomalu nebylo ani škodu si to pustit podruhé jsem se rozhodl k logičtějšímu kroku - podívat se na zoubek předloze.
Začátek mangy to oproti anime bere docela hopem a člověk, který ho neviděl, dostane poměrně šokující závěr, u kterého si nejsem jistý, zda každého navnadí na další díl, ale minimálně vzbudí zvědavost, co se teď asi tak bude dít dál...
24 osobností Billyho Milligana
Daniel Keyes
(10/10, přidávám do Doporučených) Tohle tedy bylo něco. Ke knize mě přivedl seriál The crowded room, který je ale knihou spíše silně inspirován, než že by jí adaptoval (ale i tak je skvělý - doporučuji). Kniha působí spíše jako nějaký fantastický příběh s rozpolceným hrdinou a o to více je šokující, že je to podle skutečné události. Kniha je velmi čtivá a ani mi nepřišlo, že měla tolik stran - zkrátka mi to odsýpalo rychle, Keyes je skvělý vypravěč.
Musím říct, že ač jsem se k Billymu stavěl rezervovaně kvůli těm zločinům, nakonec mi ho bylo líto. Přikláním se k tomu, že to nehrál, protože to by pak dokázal obelstít skutečně hodně lidí. Navíc si říkám, že lhář by si vymyslel třeba jednu nebo dvě osobnosti, ale ne dvacet čtyři. Je vážně pozoruhodné, co se může v lidském mozku odehrávat...
Leviatanova zhouba
James S. A. Corey
(SPOILER) (9/10, v rámci série ale přidávám do Doporučených a zaokrouhluji na 5*)
A BEZ DOČTENÍ KNIHY TENTO KOMENTÁŘ VÁŽNĚ NEČTĚTE.
Tak tu máme závěr. Asi jsem to čekal trochu jiné a bohužel mám tendenci vždy očekávat něco pozitivnějšího, než nakonec dostanu a přiznávám, že by úplný happyend vypadal asi naivně. Ale i tak mi láme srdce oddělení Alexe a Jimova oběť. Potěšil závěr s Amosem, ale přišlo mi to ukončené poměrně rychle a asi bych čekal nějaký epilog od Alexe a Naomi, popřípadě Terezy. Když to tak vezmu kolem a kolem, pocity mám podobné jako u jedné herní série, kde jsem si také zamiloval spoustu postav a závěr je vlastně také podobný. Pro jistotu nebudu spoilovat, ale kdo hrál, tak nejspíš tuší. Zkrátka celá série je úžasným zážitkem, ale na konci se nevyhneme depresi a smutku. O stavitelích bran jsme se narozdíl od seriálu něco dověděli, i když ne o jejich nepřátelích - ale beru to tak, že ani v naší realitě nevíme o našem světě vše, nikdo nám přesně nepotvrdí, že vesmír skutečně začal velkým třeskem a některé věci zůstanou možná navždy záhadou, takže v tomto zklamaný nejsem.
Za mě si celá série držela svou kvalitu a když se některé motivy opakovaly, vždy to bylo podáno skvěle a napínavě. Postavy mi přirostly k srdci a kdyby vyšel třeba nějaký díl o dobrodružství odehrávající se někde mezi velkým časovým skokem, vůbec by mi to nevadilo a navíc bychom měli Naomi, Alexe, Amose, Jima, Bobbie a Clarissu zase pohromadě. Zrovna u Clarissy mi trochu chybí větší popis jejího postupného se sžívání s posádkou, protože její příběh je podivný a zároveň zajímavý. Navíc u těchto autorů věřím, že by zvládli vymyslet něco opravdu zajímavého, co by nevypadalo jen jako pokus vytěžit z ukončené série peníze navíc. I když to bylo devět obsáhlých knih, je pro mě těžké se loučit a tuto sérii právém řadím mezi má oblíbená galaktická dobrodružství.
Tiamatin hněv
James S. A. Corey
(SPOILER) (10/10, přidávám do Doporučených) Tak tohle byl zatím rozhodně nejdepresivnější díl celé ságy. Hned na začátku přijde smutný šok a doufat, že kniha bezprostředně naváže na předchozí díl a Jim bude rychle zachráněn, bylo také příliš naivní. A aby toho nebylo málo, za ty uplynulé roky se stihl ztratit Amos a zbytek posádky (až na Bobbie a Alexe) se rozdělí, což působí neuvěřitelně pochmurně. A ač jsem se u minulého dílu držel, abych ho nemusel označovat štítkem SPOILER, tady to vzdávám, protože mě tahle kniha emočně vyždímala - především bolestnou ztrátou Bobbie. Další bolestnou ztrátou je Amos, kdy jsem si musel odstavec přečíst dvakrát, abych vůbec uvěřil, co to čtu - to jako po tom všem umře takhle? A ano, ale vlastně ne, což byl druhý šok. Kniha narozdíl od ostatních poskytuje jen málo kapitol Jima a dává více prostoru ostatním. Vrací se Elvi, jejíž kapitoly jsou díky studiu protomolekuly opravdu zajímavé a objevuje se nová, rovněž zajímavá postava Terezy. Dostaneme v závěrečném díle odpovědi na všechny dotazy? Změní se nějak Duartův stav? Jakou cestou se vydá Tereza? Co se vlastně přesně stalo Amosovi a těm dětem? A jak tahle sága, která aspiruje na jednu z mých nejoblíbenějších sérií vlastně dopadne? Nezbývá jinak, než se zase dát do čtení...
Vzestup Persepole
James S. A. Corey
(10/10, přidávám do Doporučených) Trochu jsem se obával časového skoku, ale zdá se, že zbytečně. Ač se nám tu trochu opakuje předchozí téma (další samozvaný vládce) a vše se samozřejmě musí zvrtnout čirou náhodou zrovna ve chvíli, kdy Holden a spol. přistanou na Medině... ale vem to čert. Nesnesitelné napětí a protomolekula jsou zpět!
Potěšilo mě větší množství kapitol Bobbie a u Chrisjen fakt, že je ještě stále naživu. Situace působí na začátku zcela bezvýchodně, ale to by nebyla naše posádka, aby nenašla alespoň nějaké skulinky. Ovšem ani tak není zdaleka (spíš vůbec) vyhráno a závěr knihy tentokrát nepřináší žádnou úlevu - jsem jak na trní, co bude dál. Zatím jsem vyzdvihoval druhý a pátý díl, a tento se k nim může směle připojit.
