simona8126 komentáře u knih

Pamatuj na smrt není zrovna pro citlivé duše (vzhledem k drsným scénám, prostředí, vulgarismům apod.), ale je to nesmírně čtivá a procítěná kniha, v níž není nouze ani o působivé popisy, vtipné komentáře nebo dojemné okamžiky. Budu se těšit na další autorův román.

22 05.12.2019

Nechápu, jak tu někdo může psát, že se do knihy musel nutit. I když, ano, vlastně chápu. Sto lidí má sto chutí a sto názorů, jasně. Každému se líbí něco jiného. A skoro každý má už předem vůči této knize averzi, protože bývá součástí povinné školní četby. A je přece tak šíleně tlustá! Eh, radši si někde seženu stručný obsah a budu spoléhat na štěstí, že si to u maturity nevytáhnu… Upřímně vám všem povím, že tohle jsem si zpočátku myslela taky. Byla jsem ostražitá a odtažitá, ale! Tahle knížka měla vše, co miluji! Romantickou linku, ale přitom jen takovou jemnou, nenásilnou. Žádné unylé vzdychání, které je dnes tak módní (ehm, ehm, Stmívání). Bylo to plné lásky, ale hlavně humoru! Tři kamarádi měli mezi sebou vztah, jaký jim upřímně závidím. Chtěla bych takové kamarády, chtěla bych s nimi zažít jeden jejich normální den při opravě auta nebo tak… A současně byl příběh smutný. Vtipný, příjemný, smutný a skličující. Jednoduše mě vzal za srdce a už nikdy nepustil.

15 01.05.2017

Úplně jiná liga než Stmívání a důvod, proč tuto autorku nezatracovat a naopak se těšit na její další knihy. Hostitele jsem dostala víceméně náhodou k Vánocům, vůbec jsem to nečekala - o knížku jsem neměla velký zájem, ale díky bohu za ni. Dlouho jsem nebyla do něčeho tak zažraná. Zpočátku mě odrazoval rozsah, ale stránky ubíhaly neuvěřitelnou rychlostí. Málokdy se mi podaří narazit na něco tak čtivého. Teprve hodně dlouho poté se začalo spekulovat o připravovaném filmu, bohužel jsem na něj šla, ale naštěstí už předem s jistou skepsí. Rozhodně se knize nemůže rovnat. Proto pokud jste šli napřed na film a do knížky se vám už nechce, věřte, že ta je daleko lepší.

10 07.03.2017

Nedělá mi to žádnou radost, ale nemohu se připojit ke všeobecnému jásotu. Kroniky prachu mi připadaly nejen velmi naivní, ale hlavně předvídatelné. Kdykoli se autorka snažila něčím ohromit, ve skutečnosti mě jen popudila, až se ze mě zase stala sarkastická příšera protahující obličej a kvičící: „Neříkej, vážně??? Kdo by si to pomyslel!“ Problém je, že mi to celé připadalo jako nápodoba mé milované Pýchy a předsudku. Jediným novem mohla být knihovna, ovšem pracovní povinnosti Animant – každý den stejné a dopodrobna popisované pořád dokola na prvních 200 stranách – mě od dalšího čtení spíše odrazovaly. Teprve někde v polovině knihy si příběh znovu získal můj vlažný zájem a TEPRVE na posledních 38 stranách se honem začala rozbíhat spousta zajímavých (byť ne originálních) věcí. Jaká škoda, že je autorka v závěru tak uťala! Kde kniha končí, mohl skutečně slibný a zajímavý příběh teprve pořádně začít. Stačilo by odkrojit prvních dvě stě stran a připojit alespoň stovku dalších za ten nemožně naivní a neuspokojivý konec, ale… No, nemohu mít všechno. A jistě má každý autor právo napsat svůj příběh tak, jak to cítí a pokládá za nejlepší on. Takže bych měla být vstřícnější, ale nemohu si pomoct, prostě mě to trochu mrzí. Více viz recenze.

7 17.02.2020

Noby – A to vás nenapadlo, že každý třeba doma nemá tři díly? Nebo tu knihu chce čistě proto, že by rád měl ve sbírce něco tak krásného? Tohle snad ani z jiného důvodu nevydali, než aby nabídli nový pohled na něco, co lidé znají už přes dvacet let. Hodnotit tuto konkrétní knihu "odpadem" jen proto, že vám připadá zbytečné mít tři různá vydání, je přinejmenším nespravedlivé. Nikdo vás nenutí si ji kupovat a nemusíte ji ani doporučovat, ale proč tedy hodnotíte? Ten, kdo si ji pořídí, tak může činit ze dvou důvodů: 1) buď ještě nemá žádnou, nebo 2) chce ji prostě proto, že je nádherná, a získá kouzelně upravenou a ilustrovanou věc, která mu může posloužit třeba i jako skvělý vánoční nebo narozeninový dárek pro opravdového potteromaniaka.

6 09.11.2024

Byla to má první zkušenost s tímto autorem. Jedná se o poměrně útlou knížečku s krátkými kapitolami a různými humornými vsuvkami. (Kdyby text nebyl tak zbytečně roztahován, byl by výsledek ještě užší.) Ze začátku mě dost odrazovalo, že se všechno točí kolem hovínek. A blinkání. Připomínalo to trochu Dítě školkou povinné... Po prvních kapitolách ale konečně přišla i jiná témata, a i když to vlastně nebylo nic napínavého, extra zajímavého a ohromujícího, mnohokrát jsem se přitom upřímně rozesmála. Knížka splnila svůj účel. Byla přečtená za chvíli a skutečně pobavila. Navíc potěšila svou jednoduchostí, bezprostředností, srdečností. Člověk si říká, co tak můžeme ocenit na příběhu plném plínek a zmatků, ale i když je prostinký, je plný hlubokých a pravdivých myšlenek. Závěr mě neskutečně dojal. Rozmazal mi zrak. A proto plný počet.

6 19.09.2017

Ulala – na hodnocení této knihy jsem se podívala jen proto, abych zjistila, jestli je v ní hromada chyb. Děkuji Vám, teď tedy vím, že ano. Z nakladatelství LEDA mám doma několik knížek a to vědomí mě dost ničí, protože zatím jsem z nich přečetla jen jednu, Janu Eyrovou, a ta byla tak neskutečně plná chyb, že se mi chtělo hystericky smát i plakat. Kéž by to byla záležitost jen jediného českého nakladatelství, ale v posledních letech se čím dál častěji přesvědčuji, že o kvalitu textu se nezajímá snad už vůbec nikdo. Přitom knihy jsou čím dál dražší. Tahají z nás peníze a nedávají nám odpovídající kvalitu.

Příběh byl skvělý, o tom žádná (více se k němu chci vyjádřit v recenzi), ale jsem vážně jediná, komu vadilo neskutečné množství chyb? Tady paní korektorka odvedla velmi mizernou práci, za kterou by se měla stydět. Člověk by čekal, doufal, že se redakce poučí poté, co v prvním díle nechala hromadu chyb a překlepů, ale tady je to ještě mnohem horší. Samozřejmě, pár chyb v celé knize se může vyskytnout, nikdo není neomylný. Ale aby byly dvě tři chyby pomalu na každé druhé stránce, to je velice smutné. Svědčí to o upřednostňování kvantity před kvalitou, o spěchu a touze mít to hlavně co nejdřív z krku i za cenu toho, že to bude odbyté. Je neskutečné, co si nakladatelství dovolí vypustit do světa, jako by bylo naprosto v pořádku nabízet čtenářům texty plné chyb. Nedochází jim, jak to kazí požitek z četby? Jak je to nepřehledné, když se uvozovky vyskytují jinde, než mají být, případně zcela chybí? Jak je trapné zaměňovat i jména postav, vynechávat koncovky slov atd.? Nebo je jim to prostě úplně jedno. Tak dobrý příběh, ale pro mě osobně zničený odfláknutou korekturou.

5 14.09.2023

Poprvé v životě jsem si pořídila mangu. Byla jsem vážně vydivočená z toho, že se čte naopak, tedy zprava doleva, vlastně od konce. Vytkla bych jen jedinou věc… strašně rychle to uteklo! Příběh je plný magie, vtipných momentů a sympatických příšerek, se kterými bych se hnedle pomazlila. I jako anime je to naprosto kouzelné, vlastně díky všem těm barvám, efektům a hudbě možná ještě kouzelnější. Ale knížka rozhodně nezaostává. Těším se na druhý díl. Doufám, že se udržím a neprofrčím jím zase příliš rychle. XD

5 07.04.2018

Bože, jak jsou lidé neinformovaní! Někdo tu napíše "kéž by to nebylo formou scénáře" a vůbec netuší, že jde o jinou knihu. Hodnotí něco úplně jiného! :D Tohle není scénář k filmu! Ostatně, také proto to není ani ničím zajímavé! Jen jakási "učebnice", respektive seznam neexistujících bytostí, suchopárně podaný. Pouze tu a tam doplňuje informace nějaká ta vtipná hláška Harryho či Rona, ale rozhodně to není nic, co by stálo za vyhazování peněz. Svého času to stávalo 100 Kč a za víc to určitě nestojí.

Tahle knížka u nás vyšla v roce 2020? Prima, tak od té doby ji čtu. Respektive mám rozečtenou. Protože už alespoň třikrát nebo čtyřikrát jsem ji odložila a po hodně dlouhé době se k ní zase zkusila vrátit, jen abych ji znovu odložila. Když byla vydána, způsobila velký poprask jako jedna z nejočekávanějších novinek atd. Věřila jsem, že z ní budu nadšená – když nic jiného, tak alespoň proto, že mám slabost pro královské romance. Ale jsem asi trochu zklamaná, přesněji řečeno zmatená. Od začátku jsem si připadala, jako bych četla druhý díl něčeho. Autorka mě uvedla do světa plného postav, u kterých jako by počítala s tím, že už je budu perfektně znát. A hned pochopím, o co jde. No, příliš jsem se v tom ale nevyznala. V těch politických řečech, v tom, čím se vlastně Alex zabývá, s kým se zná a jaké politické problémy řeší. Vůbec jsem se v tom neorientovala a vůbec mě to nezajímalo. Těšila jsem se hlavně na rozvíjející se lásku s britským princem, ale z nějakého důvodu mě příliš neoslnila ani ta. Ještě pořád jsem nedočetla, znovu jsem knihu odložila a přemlouvám se, abych ji konečně dotáhla do konce. Tohle se mi snad ještě se žádným románem nestalo. Buď mě chytne a přečtu ho s radostí, nebo ho tedy definitivně odložím a neřeším to, ale tohle… s tímhle se pořád crcám, jak by řekla Škopková, a ne a ne to dočíst. Holt to asi nebude to pravé pro mě. :D

Zimní pohádky okouzlí člověka na první pohled nádhernou obálkou. Ta odráží čarovnou zasněženou a vánoční atmosféru jednotlivých příběhů uvnitř. Potěšilo mě, že většinu těch lidových příběhů z různých koutů světa ani neznám a že jsem tedy díky knize zjistila i něco nového. Dozvěděla jsem se řadu zajímavostí o klasických vánočních tradicích, slavnostech a motivech, např. o původu vánoční hvězdy. Ale stejně tak tu najdete známé pohádky od slavných autorů, jako je Louskáček E. T. A. Hoffmana nebo Sněhová královna H. Ch. Andersena, nechybí ani Dvanáct měsíčků aj. I když sbírka obsahuje nějaké překlepy, celkově jde o spíše kvalitní záležitost s texty plnými poučení a zajímavostí. Může to být moc pěkný vánoční dárek pro vaše děti. Více viz má recenze...

4 17.11.2021

Ilustrace v knížce jsou opravdu krásné, působí tak realisticky, a přitom jsou jemné, melancholické. Nevím proč, ale původně jsem očekávala, že půjde o nějaké vánoční vyprávění, snad na mě tak působila kouzelná obálka... Ale příběh, jakkoli je milý, mohl být propracovanější a delší.

4 11.09.2019

Upřímně jsem z druhého dílu zklamaná. Po jedničce, která mě nadchla, jsem asi očekávala příliš. Tisíc kousků tebe se mi líbilo proto, že se autorka nesnížila až ke klasickému milostnému trojúhelníku (snad jen trochu, ale bylo tak nějak jasné, že Marguerite chce Paula). Děj byl zajímavý, napínavý, přeskakování z dimenze do dimenze mě přimělo číst dál a dál. A především se mi líbilo, jaký vztah má Marguerite se svými rodiči. Ale druhý díl to všechno smetl, jako by na ničem z toho nezáleželo. Jako by první knížka byla lež, se kterou jsme zbytečně ztráceli čas. Nakonec se ukáže, že nikdo – vůbec nikdo – není takový, jak jsme si ho oblíbili. Dokonce ani ti rodiče, jediná věčná jistota každého milujícího dítěte. Napínavý děj tady ustoupil tomu otravnému trojúhelníku. Měla jsem pocit, jako bych přišla o všechny důvody držet hlavní hrdince palce. Nemám ráda nekompletní série a jsem přece jen trochu zvědavá, takže si přečtu třetí díl. Snad bude lepší.

4 30.10.2018

(SPOILER) Bohužel se i já přidávám mezi ty zklamané… První díl mě nadchl, škádlení a sbližování hlavních hrdinů mě bavilo, jejich lásce jsem mohla držet palce. Ve dvojce mě zklamalo snad všechno, co mohlo. Ačkoli chápu, že se Reid i Lou potřebovali s určitými nesnázemi postupně vyrovnat, jejich vztah se stal jaksi nevěrohodným, pro čtenáře neuspokojivým. Hádky řešili mlčením nebo podivným soubojem, místo aby si spolu sedli a ve vší upřímnosti si všechno vypověděli. Lou má potřebu Reida chránit, ale činí tak tím, že mu lže, zatajuje informace nebo jím manipuluje jako loutkou, a to doslova. Navíc se celá kniha točila kolem plánů Morgane, jež zde ani nebyla přítomna, hrdinové se prostě jen skrývali a pak pátrali po možných spojencích. Do toho čas od času vlétlo něco obzvlášť drastického, aby se neřeklo, že je to už moc velká nuda… Musím zkrátka souhlasit s myšlenkou, že série měla zůstat dvoudílnou, jak bylo původně v plánu. Více mých postřehů najdete v recenzi, včetně smutného a naštvaného povzdechu nad tím, jak odbytá byla v této knize korektura. Tolik překlepů a chyb jsem už dlouho neviděla, ale nemělo by mě to překvapovat u nakladatelství CooBoo, které je tímto laxním přístupem pověstné.

3 06.04.2021

Za mě bohužel docela zklamání. Anotace je úplně mimo, prvních 200 stran se dohromady nic neděje (akorát seznamovačka s jednotlivými královnami a jejich okolím), posléze podivuhodná nevěra, která mi byla naprosto proti srsti svou nevěrohodností. Navíc to měl být zřejmě zvrat jako blázen, ale dalo se to předvídat. Takzvaní familiárové jsou trošku okopírovaní daemoni z Jeho temných esencí. Chování některých postav mi přišlo úplně absurdní. Jiné postavy jsem si ovšem docela oblíbila, takže možná dám druhému dílu šanci. Snad bude zajímavější. Ale teda... to velké haló okolo je mi záhadou.

Na téhle trilogii byl nejlepší první díl. Dvojka mě zklamala a od trojky jsem raději už nic neočekávala, takže vlastně nejsem ani zklamaná, ani nadšená.
V jedničce jsme měli čas jednotlivé dimenze pořádně prozkoumat, tady jsme jimi jen proběhli, takže mě osud jejich obyvatel nijak zvlášť nezajímal. Zničíme dimenzi? Jo, pro mě za mě…
Milostný trojúhelník víceméně odpadl, díkybohu za to. Jako by se ho ale autorka snažila něčím vyvážit, a tak udělala z celého příběhu jen nepřetržité kňourání nad rozštěpením Paulovy duše. Ach bože, co když už nikdy nebude jako dřív? Co když ho ovládnou jeho démoni? Co když, co když... Marguerite, my chápeme, že tě to trápí, ale fakt si o tom musíme číst pořád dokola? A není divné, že ať vklouzneš do jakékoliv dimenze, pořád bydlíš v úžasných a "profláknutých" velkoměstech typu Londýn, Řím, New York, Moskva... Jako vážně, nemůžeš jednou bydlet v nudné vesnici?
A ten uspěchaný a nevěrohodný závěr, kde se děsně složitá situace kouzelně jednoduše vyřešila, to bylo co? Z nepřekonatelného Conleyho se najednou stal zmatený a div ne uplakaný poraženec. To bylo nějak moc snadné. Nějak sakra snadné, asi jako přepnout na Ohnivákovi pár drobností a voilá, najednou můžeme jediným cvaknutím spasit svět.
Autorka si spoustu technických záležitostí zjednodušila, spoustu atraktivních věcí uspěchala a spoustu nudných a zbytečných vysvětlení omílala pořád dokola. Průměrná kniha, která měla na mnohem větší mazec! Aspoň že Theo slušně perlil...

3 03.04.2019

Opravdu se mi líbí, jak tu někdo píše, že tahle kniha ho nutila číst a číst a číst... Kdybych se kvůli recenzi nezavázala k tomu, že si ji přečtu, odložila bych ji nejspíš hned na začátku. Takhle jsem se ale jen dostala přes spoustu odporného zvracení mincí, kouření, chlastání, souložení, naprosto nepochopitelné vztahy mezi postavami, otravné a nesrozumitelné školní úkoly, filozofování, prostě... Ano, tahle fantasy je každopádně bizarní, ale jestli vyloženě šokující (kdyby mě to šokovalo, aspoň by mě to upoutalo a přimělo číst dál), to tedy nevím. A rozhodně to nebylo krásné, navzdory pár skutečně pěkným popisům prostředí. Tohle dílo ve mně nezanechalo žádné příjemné vzpomínky, jen pocit zklamání, protože obálka je nevšední a nádherná.

3 07.02.2019

Kerstin Gierová mě ještě nikdy nezklamala. Tušila jsem, že až vezmu do ruky Zámek v oblacích, dostane se mi příjemného a uklidňujícího příběhu s pěknou zimní a vánoční atmosférou. Nemýlila jsem se a v této době samých drastických Her o trůny a depresivních Trnitých řečí to obzvlášť oceňuji. Vůbec mi nevadilo, že dějově byla knížka poněkud slabší, předvídatelná a v mnoha ohledech přitažená za vlasy. Zámek, přesněji hotel, je čarovným a tajuplným místem plným skrytých chodeb a lahodných vůní, kam bych se rozhodně ráda někdy podívala. Hlavní hrdinka Fanny je (podobně jako Liv Silberová ze Stříbrných knih snů) sympatická a má smysl pro trefné ironické hlášky. Vtipem hýřila i kupa dětí, jimž Fanny musela dělat chůvu. Nejradši bych se vetřela mezi ně a stavěla s nimi sněhového draka nebo vymýšlela tajnou řeč jednorožců! Zámek v oblacích byl pro mě balzámem na duši a rozhodně ho doporučuji všem zasněným romantičkám. :-)

3 05.12.2018

Koukám, že zase budu jediná, koho tohle prostě nenadchlo. Po grafické stránce je kniha úžasná, mnohé popisy mě opravdu okouzlily, ale příběhy samotné se mi spíše nelíbily, jakkoli byly nápadité. Ani jeden neskončil tak, jak jsem doufala. Ani v jednom nebyl láskyplný vztah rodičů k dětem. Zato zde v nadbytečné míře teče krev, zrazuje se, opouští, mstí a umírá... Asi jsem moc velká bábovka na to, aby mě nadchly podobné depresivní kruťárny. Prince vojáčka hodnotím ještě jako nejlepší pohádku.

3 31.10.2018