sinamona komentáře u knih

Počasí jsem vůbec neznala, až jsem jednou šla kolem sdílené knihovničky a ležela tam osamocená. Měla jsem z ní obrovskou radost a i když má být sdílená, tak ji nedám z ruky :) . Famozní ilustrace jako Kuba a barvy.

1 13.02.2019

Po předchozích přečtených knížkách od R.T. jsem se prokousala (bojovala jsem s nářečím, které mě zpočátku dost rušilo, pak jsem si zvykla) během víkendu na konec a začala jsem přemýšlet jaké to vlastně bylo. Čtivá, nenáročná kniha, která mě výrazně nezklamala, ale výrazně ani nenadchla, spíš mě po všech předchozích knihách překvapila, najednou jsem cítila, že to je prostě něco "jiného" a moc nevím zatím v čem. Byly momenty, kdy jsem chtěla knihu odložit nedočtenou, ale pak jsem začala přemýšlet, co vše se může ve Veselí ještě odehrát, aby mě to překvapilo. Možná to bylo jen jedno "veselé" vyprávění z městečka a života pár lidí, které byli autorce blízcí. Po celou dobu četby jsem totiž přemýšlela co je autentické ze života autorky. I přes smíšené pocity se těším se na další tvorbu.

1 03.02.2019

Kniha z mého dětství, ráda se k ní vracím i nyní v dospělosti :)

1 30.08.2018

Terezka si splnila sen - napsat knihu. Já si na ni chvilku počkala a určitě to stálo za to, pár hodin a knihu jsem měla přečtenou. Na začátku jsem byla natěšená, nedočkavá, potom jsem zažívala svíravou úzkost při čtení, slzy a v závěru jsem slyšela jak se Terez směje a musela jsem se smát "s ní"! :) Kniha je emotivní, smutná, veselá, poučná, milá i laskavá, a čte se sama. Jazyk, kterým Terezka píše je autentický s tím, jak mluví (kdo zná, tak ví a chápe), mně osobně to nevadilo, naopak o to víc byla kniha osobitější. Nemám co kritizovat, to co jsem od knihy chtěla a žádala, to jsem dostala a to je pro mě nejvíc ♡ Těším se na další díly...

Terezce....sama jsem si prošla nečekaným úmrtím taťky v 17 letech (letos to je už 13 let), mnohé jsem zažívala stejně jako ty, tak strašně podobné, že jsem si při čtení prožívala znovu celou minulost s tebou.....pocit, že je tady, znamení z hůry, noční můry, realita x sen...tak moc jsem tě chápala...a soucítila...můj "Balů" přišel taktéž rok po smrti a poskytl ochranné křídlo a dal nový životní směr, cestu a cíl...Opatrujte se s Balůem na cestách ♡

1 18.05.2018

Mám R. Třeštíkovou ráda-její tvorbu, ať si říká kdo chce co chce o detektivce a českém autorovi-autorce apod.
Osm jsem přečetla na dovolené a kniha byla fajn, je trochu klidnější než předešlá tvorba, už ani ne tak zběsile překombinovaná. Příběh samozřejmě propletený, ale sedl mi, ne že bych z toho byla ohromená, to ne, to jsem spíš byla vyjukaná z Bábovek své doby. Hodnotím tak 75% a těším se na další tvorbu od R.T.

Jak už zde někdo psal, veselá kniha o smutných věcech. Hltala jsem stránku za stránkou až nebylo co číst, nasmála jsem se co jen to šlo, o vtipné hlášky a situace nebyla nouze. První polovina knihy mi přišla veselá v druhé polovině to trochu zvážnělo, Patril Hartl píše tak lehce, že to čtení jde samo a nelze se od knihy odtrhnout. Prvok mi tak jako MPE neutkvěl svým silným příběhem natolik zarytý v paměti, spíš mě to nutilo představit si v reálu jejich hru jak nebýt sráč, u MPE jsem se zamýšlela nad lidmi okolo sebe, jak to asi mají oni, co vše zasebou mají, tady mi utkvěla ta jejich hra, kolikrát narazím na "padouchy"=nesráče okolo sebe a kolik z toho je jejich demence a nakolik to je jen jejich "životní hra" kterou hrají sami se sebou, nebo se svými kamarády, ale i tak hodnotím jako super čtení a už se nemůžu dočkat na Okamžiky štěstí!! :)

PS: Doufám, že Patrik Hartl pracuje i na dalších knihách, jinak si budu rvát vlasy...pociťuji neblahou závislost na jeho tvorbě :D :D

1 27.09.2016

Knihu jsem objevila kdysi u své babičky, když mi bylo náct a perfektně mě pobavila, četla se opravdu krásně, dosud na ni vzpomínám jako na knihu, u které jsem se poprvé nahlas smála :)

1 24.08.2016

To prší moře mi sedlo v mnoha ohledech, zhltla jsem knihu během jednoho dne s menší pauzou po Bábovkách. Oproti jiným knihám co jsem dosud četla se mi vždy vyrýsuje vzhled dané postavy, ale u postav od Radky Třeštíkové vidím postavu matně bez zjevné tvaře. Důkladně za to vidím zcela dané postavě "do duše", chápu její reakce, chování, jednání, což mi dává zase jiný rozměr čtení, který vítám.
Na počátku jsem měla trochu problém se začíst, na konci jsem hledala ještě další stránky. Příběh jako takový je smutný, je depresivní, je ironický, ale vzhledem ke svým životním zkušennostem jsem si tam našla místa, kterým jsem se upřímně zasmála kolikeré ironické přirovnání, popsání situace mě vážně bavilo.
Je zřejmé, že dále následovaly Bábovky, nicméně si troufám říct, že mi více vyhovalo To prší moře, Bábovky už byly překombinované, To prší moře bylo jedním slovem výborné. Chvílemi mě hlavní hrdinka rozčilovala, ale naprosto jsem ji chápala, u konce jsem očekávala několik verzí, nakonec přišla ta, u které jsem si oddychla.

PS: A upřímně si dovedu více představit filmové zpracování To prší moře než Bábovek. Věřím, že s menší pauzou až ve mě dozraje tento příběh se pustím i do chlípného Borise v R.T. prvotině.

1 24.07.2016

Zolu jsem si velmi oblíbila a to právě kvůli T.R. knihu jsem hltala s hrůzou v očích, jeho naturalismus a více než detailní popis všeho ve mě zanechal velikou stopu, sice uděluji komentář asi po třech letech od přečtení knihy, ale i v tuto chvíli si vybavuji obraz a zápach těch plesnivých zdí, které byly svědky tolika zla, vybaví se mi mnoho scén, které jsem při čtení měla na očích jak promítaný film, kde jsem hltala každičký detail...

1 31.05.2016

Bábovky za mě super! Přečetla jsem je jedním dechem, jinak to ani nejde, jakmile nastala pauza ve čtení, přestala jsem se orientovat v celé linii postav a děje, jakmile jsem se zase začetla opět jsem rozklíčovala kdo co jak a s kým :) Líbila se mi ta povědomá syrovost popsaných situací, je pravda, že mě mnohdy neočekávaně překvapila linie děje, každopádně za mě velký palec nahoru! Následkem všeho byly zakoupené i další publikace autorky a už se nemůžu dočkat až se zase začtu :)

1 31.05.2016

Příběh z mechoveho lesa o vile, ktera tak uplne nedavala pozor. Pribeh je mily, ctivy, graduje v napinave situaci. Vhodne pro zacinajici ctenare.

08.07.2021

A co dal? Podobnou otazku si v zivote polozil urcite alespon jednou kazdy z nas. Zrovna nyni si tuto otazku pokladam i ja, odejit ze zamestnani,ktere me vysava, odejit z mesta,ktere jsem si vyzkousela, ale jit tam,kde se citim doma, splnit si sen o vlastnim domecku a myslet na zakladani rodiny...Terezka trefne pise, ze kdyz si clovek planuje Buh se zatim smeje....mnoho veci je lepsi nekdy nechat plynout....nechat uzrat a oni si k nam sami cestu najdou.....kazdy z nas se dostal na zivotni scesti A co dal? Terezcina 3.kniha je velmi obohacujici, inspirujici, v mnohem napomocna tem,kteri take resi a co dal. Terezka nam fanouskum a nejen nam, dava nahlednout pod poklicku dalsi casti jejich zivota s Baluem a Pipi a ackoli je intenzivne sleduji, pasaze z jejich radosti a strasti jsem sledovala pres IG nebo YT, tak v knize mi nebyly rozhodne na obtiz,mam rada knihy denikoveho psani. A co dal? Ale neni jen denikova kniha,ackoli by mohla....Terezka pise nejen o jejich zazitcich,ale i o zivote a jeji moudra jsou lidsky podana ..... jednim z nas. Cimz nechci shazovat Terez,ze si dovoluje psat knihu mouder a neni odbornik :))),ale chci tim rict,ze mne konkretne kniha sedla v obdobi ve kterem se nachazim a pomohla mi, podporila me...a to ma smysl! Doporucuji knihu tem, co radi ctou o cestovani, Americe a mozna se nachazi na zivotni krizovatce, doporucuju ji i tem co Terez a Balua s Pipi znaji i neznaji....
PS: Terezko dekuju, dekuju za knihu, ktera ma smysl.....urcite pis dal! Opatrujte se vsichni 3 a stastnou cestu, at uz se chystate kamkoli...

09.05.2020

Opět srdcová záležitost z mého dětství, knihu jsme měli s bratrem moc rádi a bohužel se nám někde u babičky zatoulala, roky jsem ji různě sháněla, až se zadařilo, za nekřesťanské peníze jsem ji snad po 15ti letech shánění (ve svých 30 letech) sehnala. Teď už ji nedám z ruky :) Nezapomenutelné ilustrace, které jsem si ráda prohlížela před spaním v postýlce, před večerníčkem u babičky.

13.02.2019

Jablíčko je kniha mého dětství, jsem ročník 88 a ilustrace mám doteď živě v paměti, nezapomenutelná srdcová záležitost!

Milá, laskavá a místy emotivní kniha, na odpočinkové odpoledne. Jednoduché čtení, takový dívčí román, který pohladil po duši, nešlo se odtrhnout. Knihu jsem měla půl roku doma a jelikož jsem naposledy dočetla podobný životní příběh Terky (Livemorecz), tak Šlehačková oblaka byla jasná volba. Co jsem očekávala mi kniha dala, trošku se mi zde promítaly vzpomínky na mládí, kdy jsem četla: Život je přece jen krásný od S.Boo.
A určitě si od Terezky S. budu pamatovat: " Šťastní dokážeme být teprve tehdy, když poznáme sami sebe a to, co nás šťastnými opravdu dělá."

21.07.2018

Paní Láryfáry jsem milovala ve čtyř vydání, moc se mi líbily obaly knih, u mé sestřenice jsem si s chutí knihy pročítala. Moc jsem po paní Láryfáry toužila, až mi splnila sen má babička, kdy jsem knihu našla pod stromečkem na Vánoce, chodila jsem do 5.třídy na ZŠ, a byla jsem nejšťastnější dítě. Doteď vzpomínám na svá dětská sobotní rána s paní Láryfáry v posteli až do oběda, pršelo a mně se odehrávaly čtené příběhy jako hraný film před očima. Je to tak kouzelná a laskavá kniha, kterou doteď mám v nočním stolku doma u mamky na nejčestnějším a nejváženějším místě, kde jsou mé opravdu nej knihy, tam, kde jsou knihy, které mám hned po ruce, když mi není hej. Knihu jsem přečetla dvakrát a jistě ne naposled, při vzpomínce na ni se vracím zpět do hezkého dětství. Nyní jsem "už velká" a má sbírka se snadno rozrostla o další díla mé oblíbené B. MacDonaldové.

24.10.2016