Slezadav
komentáře u knih
Řetězová reakce
František Kotleta (p)
Čtvrtý díl série SPAD nebyl původně asi zamýšlen. Roli hlavního protagonisty tady přebírá Alice a hlavní rozdíl oproti předchozím dílům tvoří hlavně fakt, že krom hlavní hrdinky nehrají postavy známé z předchozích dílů téměř žádnou roli.
Kniha udržuje sice slušné tempo, ale bohužel scény se stále opakují v kruhu zajetí, únik, nalezení spojenců, útok. Úroveň hlášek, brutality a sexu je zde celkem obstojná (přesně jak člověk od Kotlety čeká), ale bohužel ta repetitivnost je až do očí bijící.
Dávám celkem průměrné hodnocení, jak knize, tak celé sérii. Ne, že by SPAD jako série byla špatná, ale není ani nikterak výborná. Osobně mě Kosek zaujal asi víc. Pokud SPAD budu ještě někdy číst, budu dělat mezi jednotlivými díly přestávky, aby mě neustále se opakující scény tak neubíjely.
Svět Medvídka Pú
Walt Disney
Pěkná série povídek pro opravdu malé děti. Postavičky sympatické a samozřejmě již notoricky známé. Každá povídka na cca 5 minut. Celkově kniha na moc dlouho nevydrží. Poměrně málo textu a veliké ilustrace. Třikrát jsme četli před spaním a hotovo.
Kouzelné příběhy Strážci tajemství: Jednorožci
María Forero
Velmi slabá knížka. Koupili jsme dcerce, protože má zrovna své jednorožčí období. Bohužel, co se příběhů týká, tak jsou všechny velmi povrchní. Pokud z nich plyne někdy ponaučení, působí velmi slabě a škrobeně.
Velké zklamání byly také ilustrace, které jsou dělané digitálně v naprosto otřesné kvalitě a často i nepříliš odpovídající obsahu. Jednorožci se vyskytují ve všech příbězích, ale často jen v nepodstatných vedlejších rolích. Nakonec ani dceru kniha příliš nebavila.
Bubetka v Praze
Ladislav Dvorský
Pěkné příběhy o strašidelné rodince, která se přistěhovala do Prahy. Ideální délka jednotlivých příběhů a moc pěkné ilustrace.
Dcerka si Bubákovi oblíbila, jen je trochu škoda, že některé věci jsou z dnešního pohledu už poněkud zastaralé.
Dům na rozhraní
William Hope Hodgson
Velmi zajímavý náhled do hororu začátku dvacátého století. To, že byl Dům na rozhraní inspirací pro Lovecrafta je zcela evidentní. Kdybych toto dílo četl na slepo, neváhal bych za autora označit právě HPL, jehož následná tvorba vykazuje velmi podobné, ne-li zcela stejné rysy.
První část knihy, kdy se protagonista brání jakési invazi nestvůr byla na čtení daleko zábavnější, než druhá část, kde bloudil mimo prostor a čas ve formě bytosti bez těla. Druhá část byla svým způsobem také zajímavá, ale spíše z hlediska toho, jak autor z počátku dvacátého století vnímal cestování časem, vesmír apod. Ještě štěstí, že tyto pasáže nebyly příliš dlouhé.
Celkově dávám 3/5, přičemž obrana před kanci a objevování tunelů pod domem měly skvělou hororovou atmosféru. Zatímco abstraktnější část bloudění duše mi stejně jako pozdější Livecraftovy snové povídky moc po chuti nebyla.
Bubetka a Smítko
Ladislav Dvorský
Útlá knížečka s příběhy dlouhými tak akorát na přečtení před spaním. Navzdory názvu je hlavním hrdinou spíše Smítko, Bubetka se většinou jen objevuje v pravou chvíli, aby vše zachránila. Je zde poměrně dost postav, většinou jen s epizodní rolí. Příběhy nejsou příliš napínavé ani nijak zvlášť poučné.
Četli jsme knihy o Bubetce v opačném pořadí a druhý díl - Bubetka v Praze se nám líbil daleko víc. Pokud bychom četli první Smítka, nejspíš bychom po druhém díle ani nesáhli, což by byla škoda.
Sladké sny
Kateřina Huňová
Příjemné počtení. Sci-fi román ze světa, kde lidé nemusí spát. Co se mi líbilo byly velmi pěkně vykreslené postavy a fascinující prostředí koridy, které dodávalo knize šmrnc. Oceňuji také, že ačkoliv dílo psala žena, není prolezlé "romantickým morem", který spousta autorek všude cpe až na sílu. Tohle se skutečně podařilo
Ovšem jsou i věci, které nebyly zrovna ideální. Celá zápletka na mě působila tak nějak nemastně, neslaně a děj se opíral na můj vkus až o příliš mnoho náhod. Myslím také, že by neuškodilo u některých témat jít více do hloubky.
Nevím, jestli autorka chystá nějaké pokračování, protože spousta otázek zůstalo otevřených, vlastně asi většina z nich. Pokud ano, rád bych se do tohoto světa vrátil. Dávám 4/5, protože Sladké sny byly lepší, než průměr, ale o odzbrojující knihu také nešlo.
Noční oceán
Paul La Farge
Noční oceán je kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení a je pro mě velmi těžké ji hodnotit.
Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, za všechny třeba úvaha o tom, jak "pravda", ze které se stane lež dokáže člověka zničit. Celou knihou se tahají nitky klubka lží a mystifikací, které se postupně odhalují a čtenář je může rozplétat. Líbilo se mi, že mě autor dokázal přesvědčit, abych uvěřil příběhům, které se později ukáží jen jako výmysl.
Každopádně pro mě jsou klady této knihy více než vyváženy tím, jak je kniha roztahaná a zabíhá do zcela nepodstatných a často fabulovaných podrobností o životě jednotlivých akterů. Dalo by se výrazně zkrátit a také styl, kterým je kniha psaná mi přišel celkově fádní a neatraktivní. Neměl jsem moc touhu číst dál a objevovat, jak to vlastně bylo.
S dílem HPL jsem celkem dobře obeznámen, což mohli asi trochu pomoci ke snadnější orientaci v určitých místech a myšlenkových pochodech, ale rozhodně to není žádná prerekvizita. Více, než HPL a jeho dílo jsou zmiňováni různí lidé z fandomu weird literatury, které podle mého nikdo až na opravdu skalní fanoušky nezná.
Mohu prohlásit, že na mě kniha působila jakýmsi "artovým" dojmem, což však jako čtenář nedokážu příliš ocenit a celkově mi podobný přístup připadá spíše jako pozérství. Jako poslední negativum zmíním, že ač nic proti homosexuálům nemám, tak číst o tom, jaké praktiky spolu kdy provozovali opravdu nepotřebuji, jen takové varování...
Celkově hodnotím 3/5, ač jsem uvažoval i o dvojkovém hodnocení. Tahle kniha prostě nenadchla, ale jisté světlé momenty a pěkné myšlenky obsahuje. Takže velmi slabá trojka.
Karavana z Benátek
Muriel Romana
Historický román o cestě Polových z Benátek na dvůr velkého chána Kublaje byl pro mě spíše zklamáním. Autorka se nejspíše pokoušela o jakési propojení historické fikce s cestopisem, ale ani jedna z ingrediencí nebyla příliš dobrá.
Postavy byly velmi ploché, jednotlivé scény na sebe navazovaly jen křečovitě a občas docházelo ke skokům v místě i čase velmi nečekaně. Ani jednoho z protagonistů jsem si neoblíbil, na nikom mi příliš nezáleželo, žádné emoce ve mně autorka vzbudit nedokázala.
Co se týče cestopisného aspektu, tak i zde je plno nedostatků. Čekal jsem hutnou atmosféru orientu, ale dostavily se pouze různé disjunktní epizody z cesty. Nelíbilo se mi, že spousta potencionálně atmosférický zajímavých části bylo zcela odbyto nekolika větami typu "putoval tři týdny". Zejména přechody pouští jsem čekal mnohem lépe zpracované.
Nezvyklé pro mě bylo vyprávění v přítomném čase, na které jsem si po celou dobu nezvykl, ale šlo o zajímavou změnu. Nevím, jestli jde o důsledek překladu, nebo to bylo zamýšleno, ale velmi mě rušilo používání různých transkripcí u téhož jména. Častokrát i na té stejné straně. Celkově dávám takové lepší 2/5 za to, že alespoň ve druhé půli mě cesta Polových dokázala mírně zaujmout a dozvěděl jsem se alespoň něco o zvycích Mongolů, co jsem neznal. Je možné, že někdy zkusím i další díl, ale momentálně mě vůbec neláká.
Za velkou zdí
Muriel Romana
Za velkou zdí je určitě lepší, než předchozí díl (Karavana z Benátek). Netrpí tolik zbytečně vykonstruovanou romantikou a chvílemi dokáže i zaujmout i z historicko cestopisného hlediska.
Přesto je zde stále spousta negativ. Zejména naprosto nezáživná linka pátrání po synovi a i postavy, které k tomu náleží jako kurtizána. Dalo by se říct, že části, které čerpají nějakým způsobem z historických pramenů jsou zábavné, ale veškeré prvky, které jsou výmyslem autorky knihu jenom sráží.
Stejně jako v předchozím díle mi vyloženě neseděl styl, kdy je kniha psaná v přítomném čase. Na to si prostě nemohu zvyknout. Dávám tentokrát 3*, což je o jednu víc, než si zasloužil první díl. Doufám, že v závěru trilogie už autorka upustí od vlastních témat jako Marcův milostný život nebo trapné "nehledání" syna. Materiál rozhodně má potenciál, který bohužel autorka sráží přehnanou invencí.
Výpadek systémů
Martha Wells
Úvod do Robokatovy série se mi velmi líbil. Jasně, že kniha není stoprocentně perfektní, ale já se při čtení bavil královsky.
Robot, který se zbavil nutnosti poslouchat řídící systém a stal se tak sebeuvědomělým není sice zcela originální téma, ale nadchlo mě, že celý příběh vnímáme právě pohledem robota. Kniha je velmi krátká, ale příběh má potřebnou hloubku pro toho, kdo ji hledá. Obsahuje napětí, akci a skrze útrpné sociální interakce robota místy i vtipná.
Konec mírně překvapivý, ale smysluplný, který pěkně otevírá prostor pro pokračování. Celkově dávám 5*, přestože ideální to není a při hodnocení pokračování budu asi přísnější. Každopádně Robokat bavil a zařazuje se mezi mé oblíbené postavy.
Proces změny
Martha Wells
Z Robokata se už pomalu začíná stávat jedna z oblíbených sérií. Druhý díl sice o trošku slabší, než první, přesto stále nadprůměrně zábavná četba.
Přiznávám, že mě bavila spíše dějová linka, která z pohledu celé série bude nejspíš podružná a Robokatovo bádání po vlastní minulostí mi připadalo takové nemastné, neslané. Být kniha o kousek delší, asi by mě začala iritovat "postava" ARTa, u které mám pocit, že obsahuje množství logických děr.
I přes zmíněné nedostatky klady jednoznačně převažují. Hlavní postava je zábavná, občas vtipná a"Proces změny" je naprosto výstižný název knihy. Jsem moc zvědavý, kam Robokatovy osudy povedou dál.
Strategie úniku
Martha Wells
Je mi líto, že dávám knize z této série pouze 3/5, ale na víc to u mě tentokrát nebylo. Bohužel začínám mít pocit, že děj je velmi podobný tomu, co se dělo v předchozích dílech. S nějakým odstupem mi určitě začnou splývat.
Jako u předchozích knih v sérii i tady je silnou stránkou spousta akce, napětí a trefných poznámek. Ani vyprávění z pohledu robota zatím neomrzelo. Krutý vesmír ovládaný korporocemi bez špetky skrupulí, kdy peníze jsou vždy na prvním místě je také fajn koncept.
Je škoda, že se autorka nedokázala vymanit z už trapného zmiňovaní seriálů na skoro každé stránce. Co mi vadilo u série ai dříve, ale tady to doznalo vrcholu je nelogičnost některých situací, kdy se Robokat chová čistě jako člověk a ne stroj. Typickým příkladem je scéna, kdy si pochvaluje velkou obrazovku na sledováni seriálů. Opravdu roboti ke sledování seriálů potřebují obrazovku a musejí je "sledovat" v reálném čase? Robokatovo hackování úplně všeho je také nesmyslné, stejně jako zajištění si "nenápadnosti" mazáním dat z kamer. Fakt nenápadný no.
Akce a vtipné poznámky dobré, ale bohužel tajle série to se zjednodušováním začíná přehánět a dost silně kašle na logiku. Střet myslí nejspíš vyzkouším ze zvědavosti, jestli delší román z tohoto světa bude pokračovat ve stejném duchu, nebo přidá trošku na realističnosti a vážnosti. To co bylo moc dobré napoprvé a napodruhé se tady už opravdu přejídá.
Pohádkový rok s medvídky
Willeke Bakker
Ani mě, ani děti tahle kniha zrovna moc nezaujala. Medvěd Ned s různými přáteli zažívá různá dobrodružství často vázané k danému ročnímu období.
Kniha 365 mini kapitolek, kdy někdy jde o několik odstavců textu, jindy krátkou básničku. Někomu takové členění může vyhovovat, my s dcerou bychom asi více ocenili tradičnější styl.
Les kostí (16 povídek)
Robert Holdstock
Upřímně řečeno jsem od Lesa kostí čekal víc. Možná ne od titulní povidky, která byla velmi dobrá, ale od knihy jako celku určitě ano.
Některé povidky měly zajímavé náměty i velice dobrou atmosféru, v tom Holdstock zřejmě vyniká. Bohužel jen tohle na dobrý příběh nestačí. Už u Lavondyss jsem měl pocit, že autor neustále dokola ždímá jedno a to samé téma a myšlenku. Les kostí tohle v celkovém dojmu nezměnil. Oceňuji také trochu žánrový drift směrem k hororu, to mám u fantasy celmi rád.
Některé z kratších povídek na mě působily spíše jako když si autor zkusil na rozepsání hodit náhodnou myšlenku na papír. Možná to byl záměr, ale často bylo téma zpracované příliš jednoduše až povrchně. To je asi bohužel prokletí povídkového formátu.
S postavami známými z předchozích dílů "série" se zde setkáváme jen v jedné z devíti povídek a není tudíž dle mého úplně správně tuto knihu do nějaké série řadit. Jak už to u povídek bývá, některé se líbily hodně, jiné velmi málo. Kromě titulního Lesa kostí byly za mě nejlepší Thorn a Scarrowfell. Hodnocení povídek:
Země a kámen 3*
Šaman 4*
Chlapec, který překonal peřeje 3*
Čas stromu 1*
Démon 3*
Thorn 4*
Scarrowfell 4*
Silvering 3*
Les kostí 4*
Celkové hodnocení jsou pro mě průměrné 3* a nejsem si úplně jistý, jestli chci od Holdstocka ještě něco číst. Jeho fascinace lesem a kolektivním nevědomím je sice zajímavá, ale není to asi dost dobrý základ pro vice, než jednu knihu. Jde o fantasy velmi osobitého stylu, který mi asi příliš nesedí.
Růže
Tiffany Reisz
Nic moc. Oproti prvnímu dílu více akcentovaná příběhová část. To bych čekal, že bude dobře, ale bohužel jen další nudná a plytká variace na klasická řecká božstva v současnosti. Příběh mě jednoduše nebavil a nezaujal a i ty sexuální scény byly v porovnání s galerií poměrně bez jiskry a nápadu.
Tušil jsem, že bude chyba pokračovat v sérii jako je tato a nemýlil se. Mám pocit, že se autorka snažila to pozvednout trochu výš, než je typická erotická literatura, ale podle mě to prostě nevyšlo.
Perla
Tiffany Reisz
Tak jsem dokázal dočíst dokonce celou sérii erotických knih. Sám tomu nemůžu uvěřit. Schválně jsem vybral takovou, která je zařazena i do fantasy kategorie. No nevím, jestli pár rádoby duchařských scén zařazuje knihu do fantasy.
Z celé série se mi Perla líbila asi nejmíň. Zápletka naprosto nenápaditá, postavy ne příliš uvěřitelné, sexuální scény slabé a některé až za hranicí vkusu.
Zatímco první díl série mi připadal alespoň trošku zajímavý, tak tento poslední díl je tupý škvár a 2/5 je ještě dost milosrdné hodnocení. Prostor pro zlepšení je tady naprosto ve všech oblastech.
Drak znovuzrozený 1
Robert Jordan (p)
Podle mého zatím nejlepší díl této série. Nesoustředí se toliko na Randa, ale spíše na ostatní ta'veren. U Draka znovuzrozeného už je zcela evidentní, že Jordan našel svůj epický styl a odpoutal se z vlivu svých předchůdců.
V průběhu knihy sledujeme několik oddělených dějových linek, přičemž ve všech hraje hlavní roli dobrodružné putování a všechny samozřejmě konvergují do strhujícího finále. Oceňuji, že tentokrát závěr nebyl tolik přepálený jako u předchozích dílů a tentokrát je i zřejmé, že příběh má kam pokračovat. Narozdíl od minulých knih, které mi připadaly daleko uzavřenější. Mat s Perrinem se zde posunuli ze škatulky postav, které moc nemusím mezi ty oblíbenější.
Je pravda, že i tato kniha je psána velmi popisně a ne vždy příběh ubíhá úplně rychle. Nicméně beru to jako nutnou součást rozsáhlé epické série a ani mi to příliš nevadilo, přestože chápu, že někoho by to mohlo odrazovat. Moc jsem neviděl propojení mezi prologem a následným dějem, spíše mi připadalo, že prolog je jen propojkou na předchozí (a možná i následující) knihu.
Musím říct, že se mi moc líbí, kam tahle série směřuje a dávám Kolu času poprvé 5*. Zároveň mám ale i trochu obavy, jestli se autorovi podařilo i další díly napsat tak, aby byly dostatečně originální a nezačaly se šablony zápletek opakovat. Navíc doufám, že autor našel později odvahu i některému z hrdinů ublížit.
Nové jaro
Robert Jordan (p)
Na prequel série Kolo času jsem hleděl trochu s obavami, které se naštěstí ukázaly být plané.
V porovnání s jinými díly série jde o jeden ucelený a přímočarý příběh, což je po třech nebo čtyřech knihách v sérii, které nerozřešily prakticky nic (četl jsem po Křižovatkách soumraku) skvělá změna. V příběhu se setkáme s Moirain, Lanem, Siuan a dalšími známými postavami, které čtenář Kola času zná. Příběh měl velmi dobré tempo (opět skvělá změna), uspokojivé zakončení a výborné postavy, které se vyvíjí a nejsou černobílé.
Umím si představit, že v době kdy série vycházela muselo být velké zklamání, když někdo čekal na posun v hlavní sérii už několik knih a misto toho dostal prequel, který opět nic neposunul.
O něco kratší formát Novému jaru také skvěle sedí a bohatě dostačuje, není třeba, aby každá Jordanova kniha byla obří. Optikou toho, že tady jde o samostatný příběh, z úžasně propracovaného světa Kola času, hodnotím 5*. Opravdu se tady potvrzuje, že v jednoduchosti je krása a méně může být někdy více.
Pustiny
Stephen King
Celkově o něco zábavnější čtení, než Tři vyvolení, ale ne o moc. Celkem mě bavil začátek se Šardikem a Lud s Blainem. Co mě naopak drásalo byly sekvence v New Yorku s Jakem, které byly velmi roztahané, nezajímavé a drtivá většina postav měla čistě epizodní roli. Poslední část knihy v Ludu byla velmi akční jízda, která chuť trochu napravila, ale asi to přišlo až příliš pozdě.
