slunicko1958 komentáře u knih
Silná káva a já mám ráda silnou kávu. Napínavý příběh, ale na mě přece jen hodně brutální...
Šimona Pánka si dobře pamatuji z listopadových událostí roku 1989. Už tenkrát na mě dělal dojem slušného člověka, který má v hlavě jasno. Tato vynikající kniha můj předpoklad potvrdila. Jakmile dopíšu tento komentář, poohlédnu se po kontaktu na Člověka v tísni. Pokud v čele této neziskové organizace pracují tak charakterní lidé, jako je Šimon Pánek, nebojím se tuto společnost podpořit. Kéž by takových lidí ve vedoucích funkcích bylo víc.
David Klimeš pokládal zajímavé otázky a odpovědi na ně byly přímé a upřímné. Kniha je rozdělena na několik částí, všechny jsou čtivé a zajímavé, ale mě nejvíce zaujala kapitola věnovaná uprchlíkům. I Pánkovy vzpomínky a názory na naši politickou scénu jsou zajímavé. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Beru v úvahu, že knížka je určena dětem. Dospělý čtenář vidí příběh jinak než dospívající mládež, proto je pro mě těžké knihu hodnotit. Ale ilustrace jsou nádherné, proto za čtyři.
" "A k čemu to vlastně je? Slezete dolů jen proto, abyste zase vylezli zpátky nahoru. No k čemu vám to je?"
Její přízvuk dodal těm otázkám příchuť posměšku.
Jamie se na zadíval. "Co máš ráda?" zeptal se jí. Poznával jsem jeho typický bojovný tón.
...
Ona však jeho pohledu neuhnula, vzdorovala mu. "Mám ráda cigára," řekla nakonec. Po chvilce váhání ještě dodala: "A taky sex." " (str. 207)
A vlastně o tom celá kniha je.
Neurazí, ale ani nenadchne. Nekonečné putování, úsilí o splnění poslání se vine jako hedvábná nit.
Chválím jinak podprůměrný román za občasné vložení moudrých myšlenek Buddhy (důvod pro třetí hvězdičku).
Odpočinková četba na dovolenou.
Příjemně strašidelné příběhy. Sice nejsem ani dítě, ani mládež, ale knížku jsem četla ráda a bavila mě. Byla první ze série Příšerných příběhů a určitě nejlepší.
Na knížku jsem čekala a možná to čekání způsobilo, že jsem byla maličko, ale jen maličko zklamaná. Přesto doporučuji, povídky určitě stojí za přečtení.